Lůno

Po mnoha stranách (a obzvlášť po té vizuální a psychologické) je Womb naprosto epickým dílem. Ve zdánlivě klidně plynoucím ději je maximum tenze a dechberoucích záběrů, to všechno propleteno velmi kontroverzní tématikou. A jediný pohled Evy Green ve mně dokázal vyvolat stavy panické úzkosti. Možná až mrazivě dobré, a snad i to je důvodem, proč se nemůžu odhodlat k plnému počtu. (11.08.2011)

Příběh vyprávěný někde a někdy, neznámo kde a kdy, který v sobě skrývá velice zajímavé myšlenky, které mě v rámci filmu dokázali hlavně ke konci neuvěřitelně šokovat. Eva Green je každopádně opět skvělá a fascinuje mě, jaké postavy si ona pokaždé do filmů bere. Její oči na mě působili neuvěřitelně hypnoticky a tak byla radost na film koukat, i když to chvílemi pro samotné postavy bylo šílené utrpení. Zajímavý film, určitě stojí za to ho vidět a pak se nad ním dlouze zapřemýšlet, protože onen příběh je opravdu jeden z těch zvláštních, které jsem kdy viděl. Do toho umělecká působnost, která chvílemi šíleně nudí, ale naopak nádherná kamera, která ducha a atmosféru okolí, ve kterém se film odehrává, bravůrně vykresluje. (29.06.2012)

Hodně drsné téma k zamyšlení - když někoho tak moc milujete, čekáte na něj léta a pak o něj v tak krátkém okamžiku přijdete a najednou je tu možnost, dostat ho zpět. Ale za jakou cenu! Bylo mi velmi líto Rebeccy, ale zároveň i Tommyho. Oba jsem je chápala a ta situace neměla řešení, alespoň ne takové, aby tím někdo netrpěl. Mimochodem ta scéna smrti byla moc pěkná. (06.10.2014)

Velice zajímavý a kontroverzní scénář, který si myslím, budeme v brzké budoucnosti řešit i ve skutečnosti. Klonování lidí, dopad na běžný život a vypořádání se s reakcemi okolí a hlavně s vlastními city. Velmi kvalitní herecké výkony, Eva i Matt hrají na jedničku, stejně tak jejich dětští představitelé. (24.07.2011)

Chlad, hluboko zasetá, tichá bolest a rozcestí slepých uliček. Statické záběry, volené přepečlivě a s decentními filtry, jsou mrazivě překrásné a budují podstatnou část atmosféry snímku, který pokorně plyne na minimalistické notě. Dialogy smrdí artovou strojeností a film sráží daleko za jinak výjimečný zážitek. Slov je poskrovnu, zazní jen v okamžik křehký a důsledně vybraný, jejich podoba ale nenaplňuje očekávání skromné, až banálně lidsky čiré tragičnosti. ____ Absurdita provází zvrácenost a krásu v mnohých odstínech šedi, kde lidský život plyne na pozadí místa, které čas mění jen pozvolna. Sestává z minulosti, žije v přítomnosti a hledí vstříc postupně stravované anonymní a technikou odosobněné budoucnosti. Lidstvo spěchá vpřed. Běží o život ve jménu pokroku a svých výtvorů. Nějak při tom ale zapomíná, že cesta za uzdravením nemocné duše vede jinudy a je mnohem důležitější. Na co nám bude zrak když hledíme jen před sebe a zapomínáme hledět do sebe. Když stále více přestáváme intuitivně rozumět sami sobě. ____ Hlavní motiv citového paradoxu s nádechem perverze zdaleka nevnímám jako to, na co by se měl divák soustředit v rovině analýzy sexuální. Jde hlavně o kontext možností, které nám blízká budoucnost nabízí, doby, na pomezí cesty ke ztrátě duše, a dilemat, jejichž řešení naše zakrnělé nitro nezvládá ani přes úžasnou tvořivost vnější. Někdy jen neexistuje správné rozhodnutí a to zvolené prodlouží agonii prokvetlou střípky smutného štěstí a prázdné úlevy. Bez odpuštění. Bez vnitřního klidu. Obklopeni chladem, který chvilka u ohně nezažene a často i uhasíná plameny dalších. (29.08.2011)