Reklama

Reklama

Křehký příběh Vítka a Katky, které sbližuje stejné životní postižení. Do prvního ročníku hudební školy pro nevidomé je přijat nadaný Vít (G. Bubník, dabovaný V. Dlouhým), chlapec, který postupně ztrácí zrak. Se svou zrakovou vadou i perspektivou oslepnutí se nedokáže sžít. Potkává se s podobně postiženou Katkou (L. Pichlíková), která je pro něj posilou, a jejich křehký vztah prochází různými peripetiemi. Zamilovaný Vítek pro Katku složí skladbu na trubku. Katka se ale setká s jiným, zdravým mladíkem (V. Beneš) a začne váhat. Teprve milostné zklamání ji přesvědčí, kterému z těch dvou může věřit... (Česká televize)

(více)

Recenze (17)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Je asi velký rozdíl mezi tím nevidět od narození a zrak postupně ztratit, což ze všech smyslů je nejspíš tou nejhorší ztrátou. Film může působit trochu naivně, protože od počátku je vlastně jasné, jak to celé dopadne. Je totiž taky otázka, co chtěla postava Vladislava Beneše dokázat. Překvapilo mě, jak rychle ho dívka přestala bavit. S prvním zklamáním ale ženy rychle pochopí, že frajerství je lákavé jen chvíli, ale pak je lepší někdo, s kým lze očekávat nějaké jistoty. Ty dva navíc dost pojilo. Škoda, že Lenka Pichlíková si po tomto filmu už moc nezahrála... ()

milos.bradik 

všechny recenze uživatele

Gustava Bubníka nemám rád, ovšem toto je asi jeho nejlepší výkon. Tento televizní film je docela příjemně natočený a líbila se mi hlavně Lenka Pichlíková, nejen to, jak byla moc hezká, ale i to jak zvládla roli, vůbec bych nehádal, že jí v té době bylo už 26 let. Ovšem jako celek to nebylo zase nijak výjimečné. Takže lepších 60 %. ()

Reklama

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Zlatou nymfou oceněná kýčovitá romance z pražského ústavu pro slepé konzervatoristy. Exportní směska, jež si nezadá s Herzovým artiklem Den pro mou lásku, těží z ideálního obrazu nevinné mládeže, která pěstuje umění, skládá básně a vyjadřuje se vznešenými slovy, z malostranských kulis, srdceryvného dívčího chóru, i nezbytné vánoční melancholie. Určitou přirozenost v situacích však filmu upřít nelze, především vztah dívky ztrácející zrak k bezhlavému mladému restaurátorovi zaujme svou hořkou poezií, jež působí rozhodně lépe než přecukrovaný vztah stejně postiženého mladíka ke stejné slečně. A navíc se Ráža opět mohl opřít o svěží herecké výkony mladých představitelů, které ovšem scénář občas dostával do trapných chvilek. I tak nejvíc válela Vítkova malá ségra v podání Jitky Suchanové. Škoda, že se objevila jen ve dvou scénách - její živelnost by určitě rozproudila unylé plynutí inscenace a věčně zasněné výstupy ostatních. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Filmů, a nejen českých, které by svou pozornost obracely k lidem se specifickým postižením, tedy k těm, jejichž život se odehrává ve výrazně se odlišujících společenských mantinelech, není mnoho. Rážova televizní inscenace se možná i díky tomu jeví právě dnes mnohem důležitějším a naléhavějším vyprávěním; tato exkurze do světa nevidomých přitom nepůsobí zbytečně přepjatě, ani zvlášť zploštěle. Markéta Zinnerová, populární spisovatelka a scénáristka, z jejíž autorské dílny vzešel i tento snímek, se spíš pokusila zachytit jemná vlákénka složitých vztahů mladých lidí, odkázaných tak jako tak na pomoc druhých. Vystihla přitom nejen formální stránku věci, v tomto případě takřka přátelské prostředí internátu, ale především to, jakým způsobem se tito lidé se svým handicapem vypořádávají. Jejich pocity, obavy, hřejivé sny a vzpomínky i bláhová zamilování potom naznačují, že ztráta zraku ještě nemusí nutně znamenat definitivní prohru. Ráža svěřil hlavní postavy mladým, začínajícím hercům, tzv. silné generaci osmdesátých let (Bubník, Beneš, Vacek, Pichlíková, Svobodová i věkově o něco starší Ondřej Havelka), kteří v náročném příběhu o hledání smyslu života obstáli víceméně se ctí. Ze starších, zkušených partnerů lze zmínit alespoň vynikající Janu Hlaváčovou v roli chápající maminky hlavního protagonisty. Prestižní dobové ocenění tohoto skromného televizního filmu v Monte Carlu pouze potvrzuje určitou výlučnost daného žánru. ()

EKLEKTIK 

všechny recenze uživatele

"Sme ti jí snědli." Narodit se jako nevidomý musí bejt blbý, avšak přijít o zrak v průběhu života je ještě blbější. Nejblbější jsou však ty překonané názory z tohoho melodramatu, které říkají že zrakově postižení mají žít pouze mezi zrakově postiženými a podle kterých si nevidomé dívky nemají vytvářet citové vazby ke zdravým kamarádům, protože by to nebyl opravdový cit, ale jen soucit. Mě na tomto televizním filmu tak nejvíc zaujala slovenská lidová ukolébavka "Zahrajte (mi) tichúčko", kterou zpívá hlavní hrdinka Katka společně s pěveckým souborem. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (3)

  • Autor hudby k tomuto filmu Vadim Petrov si zde zahrál profesora zpěvu a hráče na varhany. (pávek)
  • Mezi herci jsou uvedeni Vladimír Dlouhý a Roman Skamene, kteří však ve skutečnosti pouze propůjčili svůj hlas. Vladimír Dlouhý namluvil Gustava Bubníka a Roman Skamene zase Tomáše Vacka. (pávek)
  • Film získal v roce 1981na MFF v Monte Carlu hlavní cenu. (M.B)

Reklama

Reklama