Fish Tank

Na Fish Tank jsem se docela těšil a to díky předchozímu krátkometrážnímu snímku Wasp, který mě celkem potěšil. Při sledování FT se však u mě dostavilo jen částečné uspokojení, jinak mě tato sociální sonda do mysli jedné zmatené britské rádoby tanečnice neohromila. Herecký premiérový výkon Katie Jarvis stojí jistě za uznání, ale díky tomu, že se její postava ve snímku plácala jako ryba na suchu a snažila se utíkat mimo realitu skrz hip-hop, u mě bohužel příliš nezabodovala. Co se týče hereckých výkonů obecně, můžu říct, že jsou na úrovni a to díky jejich naturalistickému podání. Ty hlavní mínusy vidím především v tom urbanistické, šedé a v tomto případě hlavně neatraktivní prostředí. Hudební doprovod je dalším hřebíčkem do rakve - vzdáleněji mi žánrově může být snad už jen dechovka a nakonec to ještě sráží samozřejmě ta stopáž, 124 min bylo prostě moc a občas tam vznikaly hluchá místa při kterých jsem se děsně nudil. (6/10) [MFFKV 2009] (10.07.2009)

Tradiční britské sociální drama jako by se propletlo s premisami skandinávského manifestu Dogma 95 v autenticky realistickém snímku britské režisérky Andrey Arnold (a není to náhoda, s jedním z jeho zakladatelů Lars von Trierem se Andrea umělecky potkala při definování filmového manifestu Advance Party). Ručně snímaná kamera, dlouhé pozvolné záběry, pomalé tempo, autenticky vyhlížející mizanscéna, k tomu sociálně laděný koncept příběhu a především hudba mající významový přesah, v němž jako jeden z málo fenoménů vertikálně ve své reprodukované a medializované podobě prostupuje sociální stratifikaci společnosti až na její úplné dno, vytváří spojnici mezi světem úspěšných a záměrně medializovaných vrstev (respektive jejich mediálního výseku) a vrstvou sociálně vyloučené lokality, jako spojnice se však pouze jeví, je zdánlivá, je jen mediálním klamem a způsobem, jak jednoduše manipulovat lidmi s omezeným rozhledem a silně zapuštěnou sociální kotvou... Formální stránka tohoto díla má ještě jednu navýsost zajímavou složku, a tou je jakási obdoba lineárního vyprávění napodobující počítačovou hru, respektive Role-Playing Game neboli RPG. Dějová linka je vedena ortodoxně tak, že divák prostřednictvím kamery sleduje prakticky jen hlavní představitelku, funguje tak v jakési modifikaci 3rd person herního módu, jak to známe právě z oblasti herního průmyslu. Z podstaty fungování dnešního filmového média schází samozřejmě prvek interaktivnosti, film za nás hraje režisérka, je to ale samozřejmě spíše návěstí a ukazatel, kam vývoj kinematografie asi směřuje. Každopádně toto skloubení se sociálněkritickým realismem režisérčina uměleckého přístupu je zajímavé... (29.01.2010)

Britská sociální dramata prostě můžu. Nejsou pro každého, ale jejich fanoušky Fish Tank nadchne. Škoda jen pomalejšího tempa zejména ze začátku. Je i trochu škoda, že hlavní hrdinka není herecky příliš výrazná a velkou část snímku si tak pro sebe krade jako vždy výtečný Michael Fassbender ve vedlejší roli. (25.06.2011)

Fanastická hloubka záběru i jemná metaforika jinak velmi realistického zobrazení – Andrea Arnold disponuje pozornou empatií ženy, která ji však nezabraňuje pod velmi estetickým balením skrývat morální bláto, pokoření i zradu. Výborná Kate Jarvis má dračí temperament, Fassbender dokazuje, že patří mezi nejelastičtější herce dneška a celé to zvláštně zmrzačené panoptikum postav šlape bez jakéhokoli zadrhnutí. Výsledkem je ryzí realismus, který se ale v žádném případě neplete s řemeslnou rutinou či dokumentární odtažitostí. Fish Tank je perfektním kompromisem mezi autenticitou a estétstvím. Zazlíval bych mu jen občasou zdlouhovavost, leč i ta je součástí rukopisu Andrey Arnold. Rukopisu, na kterém hodně vidím otisky dánské školy Larse Von Triera... ovšem Fish Tank je svébytným a sofistikovaným autorským filmem. (16.01.2010)

Niekedy sa o tých najkrajších filmoch píše najťažšie. Pretože ste im zaviazaní. Pretože sa vás dotknú ako žiadne iné sofistikovanejšie filmy, pričom rozprávajú o tých najobyčajnejších veciach. Fish Tank ma prekvapil. Autenticitou, ľudskosťou, prirodzenosťou, krátkymi poetickými spomaľovačkami, ktoré boli tak príjemným pohladením v prítomnosti všetkej tej beznádeje navôkol. Vo Fish Tank mi prirástla k srdcu postava protivnej puberťáčky, ktorej by som sa na ulici vyhol na sto krokov. Fish Tank ma dojal scénou hip-hopového hopsania rodinky na obyvačkovom koberci. Toto je pre mňa európsky film roku 2009. (16.01.2010)