Režie:
Zuzana PiussiScénář:
Zuzana PiussiHrají:
Jaromír Konečný, Jaro Cossiga, Jiří Bláhovec, Jiřina Příč, Vít Kraus, Rostislav Žabčík, Roman Švanda, Luděk Ondruszka, Blahoslav Rozbořil, Martin Reiner, Igor Malijevský, Matúš Bagár, Erik Frič (více)Obsahy(1)
Poezie do slova a do písmene duší a tělem v dokumentárním filmu režisérky Zuzany Piussi. Slam poetry je netradiční formou přednesu - zejména poezie - s postupy divadla a performance a v Chicagu ji zhruba před 30 lety založil americký zedník Marc Smith. Slam (anglicky bouchnout, prásknout) z Ameriky doputoval do Evropy a před sedmi lety také do České republiky. Tehdy se v rámci olomouckého literárního festivalu Poezie bez hranic uskutečnil první český ročník a to díky spisovateli a slamerovi Jaromíru Konečnému (mnohonásobný vítěz německých slam poetry, nakladateli a literárnímu teoretikovi Miroslavu Balaštíkovi a spisovateli a nakladateli Martinovi Reinerovi. Od té doby se u nás většinou v kulturních klubech konají každý rok regionální kola a finále v brněnském klubu Fléda a pravidla jsou taková: přihlásit se může kdokoliv a to pouze s vlastní tvorbou, s časovým omezením tří minut a bez použití rekvizit a hudby. Porotou je vždy náhodně zvolený vzorek diváků, který rozhoduje ve dvou kolech. Slameři pocházejí zejména z mladší generace a z různých sociálních kontextů a objevují se mezi nimi představitelé improvizace, rapu či třeba psané poezie a to občas za účasti i "klasických" básníků. Film významné slovenské dokumentaristky Zuzany Piussi (spoluautorkou scénáře je Lenka Zogatová) nás provází regionálními koly až k brněnskému finále, které se odehrálo v listopadu roku 2008. V situační reflexi tohoto stále se rozšiřujícího umělecky-sociálního fenoménu nám filmový štáb představuje slam na jevišti i v prostorech nádraží, pasáží či třeba ulice. Ve filmu slamují, či se nad slamem zamýšlejí, například Jaromír Konečný, Petr Váša, Vratislav Brabenec, Martin Reiner, bývalí vítězové Bohdan Bláhovec a Jakub Foll či vítěz loňského ročníku Jan Jílek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
Nesúrodé prestrihy kôl "Super star pre sčítanejších nezávislákov". Lebo však čo iné je hlasovanie poroty, jasot aj pískot publika, regionálne kolá, finále, čakanie na body? Často počuť nezrozumiteľné hrdelne pateticky vykričané slabikovanie alebo zrozumiteľné, no nepochopiteľné bláboly. Prehliadka outsiderov i nadmerne si veriacich tvorivých ľudí. Miestami cítiť falošnú improvizovanosť (nadrenú doma pred zrkadlom). Tá ale nejako nevadí. Podstatné je, aby nechýbalo to, čo majstri komunikácie nazývajú "bombou". Teda niečo, čím upúta "poeta" publikum v úvode svojho vystúpenia. A následne aj po celý čas trvania prednesu. Slameri v dokumente dohromady ani samostatne príliš nezaujali. Celé to bolo len o rýmovaní koncoviek. Bohdan Bláhovec tam vkladal aspoň trochu poetiky, ale stále to bolo len zúfalé hľadanie koncového rýmu. Alebo voľný verš - ale to už bola riadna katastrofa. Obsahom prednesenej poébie bolo nabubrelé opísanie miesta, emócie, stavu duše. Teda tej, čo som rozumel, pretože tak tretine jednoducho rozumieť nebolo. Polovici vystúpení dodali šťavu mimiky tváre a reč tela. Do toho všetkého pár zamyslení zaslúžilých poetov a náhodných divákov. Najzaujímavejší a najsebakritickejší pohľad dal jeden z víťazov ktoréhosi kola: "Je to sračka. Tohle není poezie." Smutné je ak na dokumente o poézii najviac pobavia a zaujmú ledva držiace okuliare na špičke nosa Vráťu Brabenca. ()
Dokument stojí na zdokumentování tohoto fenoménu, ale filmový divák si nemůže užívat atmosféru místa přímo v reálu. Takže by dokument zachránila kvalita jednotlivých příspěvku, ale ta byla bohužel až na jednu ženu zoufalá. Myslím že to zde podle nízkého hodnocení cítí všichni. Poslechnout si to na hudebním festivalu v přestávce mezi dvěma kapelama s pivem v ruce je něco jiného, než tomu věnovat pozornost doma. ()
Forma, která je na úrovni home videa, mi v tomto případě nevadí. Naopak, možná i přispívá k zachycení atmosféry slam poetry soutěží. Horší je, že s sebou zároveň přináší v mnoha případech takovou zvukovou nekvalitu, že divák nemá možnost udělat si vlastní názor na slova Mariána Pally "... kdyby se tato poezie ocitla vytištěná na papíře, viděli bychom, že 99 % z ní jsou sračky...". Z toho, čemu rozumět bylo, bych dal brněnskému básníkovi víceméně zapravdu, jen bych snad trochu ubral z těch 99 %. Ale protože nehodnotím úroveň poezie, popř. "poezie", nýbrž dokumentární film o této poezii, popř. "poezii", s klidným svědomím můžu dát tři hvězdičky. ()
"Představte si tyhle věci napsaný na papíře, z 99 procent sračky." V čase, keď na Slovensku o fenoméne slam poetry pravdepodobne chyroval iba malý okruh ľudí, sa režisérka Zuzana Piussi vybrala do Česka, aby o ňom natočila dokument. Výsledkom jej snáh je dielo, ktoré zachytáva viaceré súťaže v tejto netradičnej forme literárneho prednesu, ako aj ľudí, ktorí sa okolo slam poetry pohybujú. Ťažko však povedať, či sa Zuzane Piussi darí túto formu umenia predstaviť nezainteresovanému divákovi, alebo nie. Skôr je zrejme nutné prikloniť sa k druhej možnosti. Snímka sa totiž síce zameriava na slam poetry, ale do veľkej miery ju zobrazuje spôsobom, pri ktorom autorka akoby predpokladala, že všetci diváci tušia, čo vlastne predstavuje. Na záberoch sa tak na jednu stranu objavujú ľudia, ktorí prednášajú zmes neraz skutočne bizarných vetných konštrukcií, ale na druhú stranu dokumentu chýba prakticky akýkoľvek background, pozadie, ozrejmenie, história, jednoducho niečo, čo by vysvetlilo, čím slam poetry vlastne je. Samozrejme, postupne (a dosť rýchlo) sa to divák dovtípi aj sám, ale takto pôsobí počin režisérky Piussi skôr iba ako video, ktoré mapuje jednotlivé regionálne súťaže a zrazy "básnikov", nie ako niečo, čo sa snaží pokryť fenomén slam poetry čoby celok. Myslím, tedy slam je dokumentom, ktorý najväčšmi zaujme svojím názvom. Po obsahovej stránke sa síce snaží slam poetry akosi uchopiť, ale zaujať diváka sa mu darí len minimálne. A to je škoda, pretože potenciál zachytiť túto formu básnického umenia Zuzana Piussi rozhodne mala. Škoda, že ju premrhala. A hľa, to sa rýmuje. Do slam poetry pasuje. ()