Večírek

Prvním problémem je fakt, že Večírek je v podstatě nedějovým filmem - jedná se jen o sérii vzájemně nijak významně narativně souvisejících gagů, což zpočátku nevadí, ale s přibývající stopáží začíná film těžce ubíjet a nudit. Druhým problémem je přílišná délka trvání mnohých ne zas tak úžasně vtipných pasáží a především nešikovný timing point, kdy smích přijde často už na začátku či v polovině gagu a pak už člověk jen čeká, kdy započne konečně něco dalšího - a nutno podotknout, že mnohdy velmi dlouho. Je škoda, že se ten film více nezaměřil na přirozeně vykvétající náklonnost mezi Sellersem a Longetovou, protože chemie, která mezi těmito dvěmi panovala, byla neskutečně silná. (20.11.2014)

Swingující šedesátky se krásně projevily v tomto příběhu snobů, co konečně jednou zažijí pořádný večírek! Hraje se o přetvářce, o falešné morálce, o tom, jak by všem bylo lépe, kdyby se hostitelé na večírku místo neustálého hlídání regulí, prostě od srdce zasmáli. A třeba po sobě hodili dortem... Rozpustilá nálada tohoto snímku je báječná a baví mě i lehce nostalgický konec. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si tuto jízdu užil od začátku do konce. Skutečně od srdce jsem se zasmál dvakrát (hrátky s přístrojem, co ovládá zařízení domu, záchodová scéna), jinak mi film přišel zvláštně zdlouhavý (neustálé přechody Bakshiho po domě), místy nevypointovaný (kam odtekla voda ze záchoda? co se stalo s dírou v podlaze?) a navíc se zvláštním sound designem (dlouhé rozhovory, co nejsou slyšet, neustále podbarvené "výtahovým" jazzem). Zpočátku jsou gagy slušné, ale pak se čím dál tím více opakuje to, že někdo někam padá, omdlívá (hostitelka omdlí a spadne do vody snad třikrát!) nebo se ožrale motá. Ano, jdu zřejmě proti většině, ale ožralý číšník mě spíš iritoval než bavil. Neustále jsem řešil otázku - proč ho proboha nevyhodí? (27.09.2022)

Doslova a do písmene skvostný film, už dlouho jsem se tak hlasitě nezasmál. Scénář založený na tom, že žádná katastrofa není tak velká, aby po ní nemohla následovat ještě větší, kouzelně obyčejný hlavní hrdina v odzbrojujícím podání Petera Sellerse, který může opravdu za vše, co se přihodí (vážně, svým způsobem dokonce i za toho namol opilého číšníka), ovšem nikdy z toho nemá pražádnou radost a každou botu (ehm) se snaží okamžitě napravovat. Kolem něj se jako na šíleném orloji otáčejí nejrůznější figurky, gagy jsou nevídaně gradující a vypointované (s botou, kaviárem, večeří, s nutkavou potřebou a s toaletou, s mytím slona...), navíc snímané v dlouhých záběrech... Dabované si to příliš představit nedokážu (původní znění bez titulků jsem objevil na YouTube a řeknu vám, slyšet Sellersův vypilovaný přízvuk, je k nezaplacení), nicméně filmu a té vynikající komice nemůže moc uškodit snad ani sebehorší české znění. Klenot. (22.01.2015)

One man show Petera Sellerse, který opět potvrdil, že to byl neobyčejný herec s nekonečným komediálním talentem. Napsal jsem sice one man show Petera Sellerse, ale ožralý číšník mi uvízl v hlavně stejně jako Sellersovy momenty. Pět hvězdiček nedávám z důvodu, že celý snímek nemá vyrovnané tempo, ale rozhodně slova nuda u tohoto filmu nečekejte........ (22.06.2008)

V první půli to silně balancovalo na hranici vtipu a trapnosti, v té druhé se to zvrhlo v solidní anarchii. Akorát chudák slon... Nejvíc jsem se bavila u scénky na WC - není totiž nad to, když jdete u někoho cizího na onu místnost a pak zjistíte, že záchod nesplachuje nebo splachuje pořád :)) Což mi připomnělo jednu pasáž z mého oblíbence Bukowského: „Už se mi párkrát stalo, že jsem se natáhl pro papír a žádný tam nebyl. V takovém případě člověk sáhne pro papíry na přikrytí sedadla a zjistí, že už tam taky nejsou; vstane, podívá se pod sebe a vidí, že jeho vlastní právě spadl do vody. Pak už zbývá jen málo možností. Ta neuspokojivější, aspoň podle mých zkušeností, je utřít si prdel trenkama, hodit je tam taky, spláchnout a ucpat jim záchod.“ (07.03.2007)