„Čistě mistrovské dílo, čtyřiadvacetikarátové, dokonalé,“ komentoval vrcholný snímek režiséra
Hasseho Ekmana velikán švédského filmu a Ekmanův rival
Ingmar Bergman. Stylově i vypravěčsky promyšlený film o tragickém osudu mladé dívky v mnohém připomene
Wellesova Občana Kanea (1941) či
Siodmakovy Zabijáky (1946) – prezentuje totiž mozaiku vzpomínek několika osob z hrdinčina okolí s cílem najít odpověď na otázku, kdo byla titulní dívka s hyacinty. Kým byla melancholická Dagmar Brink, která v úvodu filmu spáchala sebevraždu, a co ji k tak zoufalému činu dohnalo? Pochmurné dílo prostoupené silnou depresí a existenciální úzkostí protagonistky ztvárněné režisérovou tehdejší manželkou a dvorní herečkou
Evou Henning sestává z řady nechronologicky řazených retrospektiv, které v eliptickém vyprávění postupně směřují k překvapivé a na svou dobu odvážné závěrečné pointě.
(Noir Film Festival)
radektejkal
Teprve synergie různých vzpomínek vyvolává obraz, u něhož však stejně chybí podpis, chybí k němu klíč. Kdo byla ona osamělá dívka, která byla jen zřídka sama; ona zbloudilá dívka, která ke svému cíli nenašla cestu? A proč se k němu vydala? Bylo to proto, že ji "její" tři muži neuspokojili, nebo ji nemohly uspokojit proto, že se už vydala na jinou cestu? "Dívka s hyacinty" není "Slečnou osamělou", osamělé je jen něco v ní, co se nedokáže spojit s předmětem její touhy, a především okolní svět, který by pro to nemá a nechce mít mít vůbec žádné pochopení. Pozn. 1: Oblíbený film Ingmara Bergmana. Pozn. 2: Klíčem je ROSEBUD, ALEX, "ztracený dopis", který přerušil spojení mezi příjemcem a odesílatelem. Pozn. 3: Re(citovaná) báseň je od Edith Södergranové, švédsky píšící finské básnířky narozené v Petrohradu.(11.9.2017)
Bebacek
Švédský Občan Kane. Kdo byla ta osamělá dívka v nesnázích? - Naprosto geniální pointa. Má feministická duše plesá!(6.9.2017)
TerezD
Retrospektivní pohled do duše nešťastné ženy, která se bojí otevřít své nitro. Nepochopení okolím a blízkými lidmi vyvolává v mladé Dagmar silný pocit osamělosti. Eskalující pocit zklamání dovrší závěrečná sebevražda. Během sledování je nutná spolupráce diváka, který si ze vzpomínek ostatních postav sestavuje portrét a na konci má možnost interpretovat konec po svém. Dívka s Hyacinty se mi zaryla hluboko pod kůži, čistá sálající melancholie.(27.8.2018)