Mutluluk
Bliss
Režie:
Abdullah OğuzKamera:
Mirsad HerovićHudba:
Ferhat LivaneliHrají:
Meral Çetinkaya, Mustafa Avkıran, Özgü Namal, Çiğdem Batur, Kubilay Tuncer, Fatih Dönmez, Erol Babaoğlu, İrem Altuğ, Talat Bulut, Sabriye Kara, İdil Yener (více)Obsahy(1)
Když je sedmnáctiletá dívka Meryem nalezena u jezera znásilněná a ponížená, nemá pro ni nikdo slov slitování. A čeká ji osud horší než peklo. Její rodná vesnice a její rodina žijící na východě Turecka totiž vynáší soud, že teprve dospívající Meryem přišla o svou nevinnost dobrovolně, a proto si zaslouží v souladu s rodovými zákony cti smrt. Vykonavatelem popravy se pak má stát její blízký příbuzný Cemal. Mladík má ale pochybnosti a proto se raději s dívkou vydá na útěk s vědomím, že se jim po stopě brzy vydají rodinou najatí vrahové. Štěstí se ale na mladé uprchlíky nakonec přeci jen usměje. Potkají charismatického muže jménem Irfan, bývalého profesora, který se právě chystá na moře a hodila by se mu na loď posádka. I on je na útěku – před samotou a před prázdnotou života. Společně se vydají na cestu, která natrvalo a k lepšímu změní jejich život.
V mezinárodně vysoce ceněném dramatu Abdullaha Oguze, jež bylo ověnčeno nejen devíti Zlatými pomeranči na festivalu v Antalye, ale také Speciální cenou poroty na MFF v Kérale a cenou na filmovém festivalu v Montpelier. Režisér Abdullah Oguz si zároveň vysloužil nominaci na Velkou cenu na prestižním festivalu v Montrealu.
(oficiální text distributora)
Recenze (29)
Pokud Turci s tímhle přístupem k ženám chtějí vstoupit do Evropské unie, tak s dovolením já jsem proti a rozhodně s nima nehodlám být za tyhle "zvyky" ve stejným společenství. Podobný způsob jednání se ženama je pro mě totiž naprosto nepřijatelný a zaklínadlo typu, to je naše tradice, tak se nám do toho, ty bílej tlustej středoevropane neser, protože my se ti taky neserem do tvýho života, v tomto případě neplatí a pokud se toto na Tureckém venkově skutečně odehrává, tak by vláda v Ankaře měla okamžitě a tvrdě zasáhnout. Turci nám servírují omáčku s pěkně ostrou příchutí. Velmi mile na mě působí fakt, že film je viděn tureckým okem, a vyprávěným tureckýmy ústy a myšlen tureckou mentalitou. To je totiž nejlepší a nejpádnější odpověď na mou počáteční kritiku. Film je sám o sobě silný jak když kopne bejk, ale sílu mého zážitku ještě umocnil fakt, že většina příběhu se odehrává na lodi, která pluje od jedné krásné zátoky ke druhé s krásně napnutýma plachatma do kterých to mydlí vítr o stošest a v neposlední řadě tu jsou hlavní hrdinové příběhu, kteří mají v sobě víc emocí než naše zem dluhů. Meryem je holčina, kvůli který bych šel do boje třeba proti celýmu Turecku, abych jí ochránil a profesor Irfan ?? Ach, víc takových lidí na tomhle světě !!! ()
Pokrok nezastavíš!! 16. století už dorazilo i do východotureckých vesnic! Nejvyšší čas na přístupové rozhovory. Kdo bude další?? Írán?? Nemůžu dospat, až s nimi budeme obývat společný prostor! Poučné turecké "Boat Movie" s nadějným startem, ale sračkoidní, klišovitou druhou půlkou, u které by se s chutí prstila snad i Rosamunde Pilchnerová! ()
Hlava odmítá přijmout, co se dnes v končinách nepříliš vzdálených může přihodit. Oběť nejen, že je zcela proti zdravému rozumu vnímána jako zločinec, dokonce dochází k jejímu vyhnání mimo jediný dosud poznaný svět. Zlomová scéna pod dálnicí značí, kde se octla – mezi životem a smrtí. Útočiště ji příznačně nabídne moře, které „patří všem“. Proto na něm mohou koexistovat tradice, moderní a konzervativně-militantní smýšlení. Tři tváře současného Turecka. Citlivé otázky, jež jejich střet vyvolává, byly nejspíš hlavním důvodem, proč Abdullah Oguz sáhnul po románu Zülfü Livaneliho (který se živí také jako režisér a hudební skladatel). Příliš prostý a předvídatelný příběh přenáší úchvatná kamera kamsi mimo veškerý prostor i čas, do posmutněle krásného bodu, který muže být výchozím, ale stejně tak konečným. Hlavní hrdinkou sice je dívka, věrohodně nevinná, třebaže téměř třicetiletá Özgü Namal, ale – vyjma odmítnutí sebevraždy – pouze coby pasivní oběť mužů, kteří, jak tomu u tureckých filmů bývá, ději dominují. Apendix: Murat Han by časem mohl vystřídat Erdogana Atalaye v Kobře 11, což není míněno jako kompliment. 75% ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $40,349║Tržby Celosvetovo $3,605,000║ ()
Kdo ví, jestli se v Turecku nepodivují některým našim tradicím, ale u nás snad zatím nejde o život i když jeden nikdy neví. Pokud tam něco jako rodový zákon cti existuje, tak je to dost smutný fakt dnešní doby, který je víc než šokující a zdrcující. Tohle byl můj první čistokrevný turecký film, který byl v té první nervydrásající polovině velmi citlivě zpracovaný a já soucítila s Meryem, ryze čistou dušičkou, která netoužila po ničem jiném, než jen žít, protože se cítila nevinná. Je strašná škoda, že v druhé části bylo pár hluchých míst a celé to moc sklouzávalo k patosu a klišé, takže závěr byl opravdu silně nereálný. ()
Melodramatičnost a nedějovost jsou vedle obrazové bohatosti typickými znaky turecké kinematografie a nemá cenu na ně speciálně u tohoto filmu nadávat, pokud nepřekračují mez vkusnosti, což se opravdu neděje - není myslím třeba každý pomalý film s romantickým prostředím a tklivým klavírem připisovat na vrub Rosamundě :) _____________ Nevím, zda to Enšpígla uklidní, ale vláda v Ankaře se proti vraždám ze cti zasahovat snaží, leč nejde o nic, co by šlo prostě zrušit zákonem a náprava pravděpodobně příjde až s kompletní modernizací společnosti. Mutluluk koneckonců ukazuje, že jakási změna už je patrná, že drsná pravidla minulosti se pomalu vytrácí. Cemal zde není násilnická zrůda, kterého napraví láska, ani oběť nekriticky podřízená tradicím, nýbrž v jádru citlivý člověk, který napůl chce a napůl nechce naplnit machistický ideál muže, jaký je prosazovaný armádou i patriarchálním uspořádáním jeho rodné vesnice._____________ Meryem je zase (až přehnaně ikonickým, to jistě) zosobněním křehké nevinnosti, jakou je třeba opatrovat a chránit. Je ustrkovanou obětí neustále někým či něčím zaháněnou do kouta, ale v kritickou chvíli si nakonec přece jen "dupne", aby tak naplnila celkové poselství snímku, že do budoucnosti máme hledět s nadějí. Meryemina nevinnost je ovšem zdůrazněna i tím, že všechny ostatní ženy ve filmu jsou prezentovany negativně - nevlastní matka je zlá mrcha, vesnická děvčata jsou zlomyslná, Irafanova studentka lascivní a jeho manželka "přeemancipovaná" a neempatická mrcha. _____________ Na opravdu působivém vizuálu mě, narozdíl od kolegů, nezaujaly ani tak pohlednicové obrazy z moře, jako impresivní momenty, kdy vizuál dokonale vyjadřoval vnitřní rozpoložení postav. Myslím, že úvodní záběr na schoulenou Meyerem a točící se stádo ovcí v tomto ohledu stojí za zmínku především. ()
Absurdní a zaostalý turecký venkov, kde muži zaujímají svrchované postavení nad ženami, už mluví samo za sebe. Možná je to úvaha nepatřičná, ale přínosem filmu je, že vznikl v turecké koprodukci, i když třeba ani tomu muslimští lidé neuvěří zcela. Na druhé straně, aby bylo hned od počátku jasno, tak příběh plný ponížení a utrpení s trochou romantiky je natočen podle románu, ale není naprosto žádných pochyb o tom, že co do faktů má reálnou pravdivost v tom, že podobné věci se v muslimských zemích ještě stále dějí. Ať tak či jinak, v kostce řečeno, první dojem z filmu je velmi dobrý, to vše do okamžiku, než na scénu vstoupí dobromyslný profesor Irfan, který posílá děj kamsi do říše pohádek a každý si může vybrat, čemu věří. ()
Děsivé prostředí, děsivější, že existuje dnes a v Evropě za humny, které považuje za normu zabít dceru proto, že byla znásilněná a, mrcha jedna, přežila. Neznám tureckou kinematografii, ale tohle je veskrze povedené; napínavé, těžko předvídatelné. Je-li to pravdivé, pak je to o to silnější. ()
Mne sa to páčilo nenormálne ! Príbeh krásnej duševnej čistoty , na ktorú vrhá tieň náboženstvom poškvrnená, špinavá, temná a tupá myseľ . Náboženstvo je strašný prehrešok voči prírode ! Všetkých tých buranov by som nechal pokapať od hladu, polial benzínom a zapálil ! Je to drsný film o dedinských vydlákoch a tupcoch, ktorím vôbec nič nehovorí zákon a zákon prírody už vonkoncom , a preto im nezostáva nič iné, len trčať v slnkom vyprahnutej diere, kde sa i muchy otáčajú a odriekať tie svoje pseudohalucinačné modlitby . No, toto je len komentár k tomu, čo ma neskutočne vytáčalo, ale i napriek tomu sa mi to veľmi páčilo. No a ešte jedna vecička mi vrtala hlavou celým filmom; prečo Turci furt nosia také otrasné svetre a sáčka zo 60ych rokoch... ()
Okolnosti ich prinútili .. všetkých troch. Utiecť pred problémami, ktoré sa ale samé nevyriešia. A hádam sa dočkajú toho svojho šťastia. Nebolo to vôbec dokonalé, ale chýbalo málo a bolo by. Ja som si tento príbeh užila a veľký podiel na tom mali aj tie tklivé turecké melódie. ()
Silné, realistické a kruté (realitou reality) drama, které ale obsahuje naději na další cestu. Sympatická je upřímnost ukázat Turecko takové, jaké je. I s omezeností a předsudky. Jednoduché, třemi hlavními představiteli výborně zahrané (pokud jsou někde rezervy, tak ve scénáři v druhé polovině filmu). Dívka Meryem jako pasivní protiklad světa mužů, který ale přestává chtít být pasivním a právě on (ten protiklad) představuje největší naději na budoucnost. Dobré komentáře: Enšpígl, Niktorius ()
Napriek tomu, že mi tento film pripomína akúsi zmes farebnej gýčovitosti Amélie s prehnanosťou kórejských romantických filmov, mal Mutluluk niečo navyše, kvôli čomu som prilepšila svoje hodnotenie. Film si počas celej doby trvania dokázal udržať vysoký štandard uveriteľnosti postáv, ich konania a tiež pekne zachytáva stret rôznych vnímaní rovnakej kultúry. Táto časť je naozaj zvládnutá výborne. Preto som sa nakoniec rozhodla pre tie 4* - 70%. Videné v rámci Challange tour - 30 dní o svetovou kinematografiou. ()
V pohodě film nevidím nic pro mě zlé ale zase ani dobré námět slušný. ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 2007 - nominácia na Grand Prix des Amériques ()
Prvá polovica dosť strnulá a nevýrazná, potom sa to konečne rozbehlo, aj keď na moje prekvapenie s viacerými prvkami klišé, na ktoré som veru v tureckej kinematografii neni vôbec zvyknutý. Na tomto filme mi však dosť vadilo to, že počas celého príbehu nedošlo k takmer žiadnemu poriadnemu zlomu a ani dramatizácii - tá skôr dominovala začiatku a koncu, ale ten stred zostal taký akýsi nevýrazný. Čo je podľa mňa celkom škoda, lebo už beztak film pôsobil zaujímavo, a keby sa zápletka nejako rozvíjala aj v strednej časti filmu, mohlo to byť ešte lepšie. Takže trochu sklamanie, ale aj tak uznávam, že celkom zaujímavý film, lenže s neprimerane slabou dramatizáciou. Film získal poriadny nádych až vtedy, keď Meryem konečne zakričala to jej povestné Prečo ma nikto nepočúva? Som snáď mŕtva? ()
Solidni drama, pohrat si vice se zaverem a videl bych drama dokonce vyborne. Velmi dobra kamera, ktera vykouzlila nekolik opravdu dobrych zaberu a silnych scen. Nejlepsi je asi ta z dalnicniho mostu. Myslim si, ze na turecke pomery herci zahrali sve role velmi dobre. Zajimavy namet, pochybuji, ze v dnesnim Turecku takovych podobnych filmu moc bude. ()
U tohoto filmu platí víc než kdy jindy, že boží mlýny sice melou pomalu, ale melou... ()
A to chcú ísť turci do EU. Do riti tak! ()
Film začal jako opravdu silné a působivé drama, navíc bohužel i uvěřitelné! Velká škoda, že příběh poté sklouzl do trochu laciné romantiky. Působivá kamera a moje dnešní tklivá nálada můžou za poněkud nadnesené hodnocení. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
A Turecko by chtělo do EU? Pokud se vyskytne jen jediný případ takového nátlaku a vraždy ze cti, není o čem diskutovat. Natočené je to pěkně, autor se velmi zajímá o vnitřní pocity protagonistů, které pomáhají dokreslit na oko ladící obrázky. Neznámá herečka ztvárnila křehkost a čistotu duše Meryem s lehkostí, mladý muž zahrál výborně vnitřní rozpolcenost vojáka, vlastence a syna, toužíc udělat věci správně. Překvapivý závěr pak potrhává kvalitu celého snímku. ()