Komentáře uživatelů k filmu (849)

  • Cervenak
    *****

    Tak k tomu došlo. Najodpornejší herec na planéte si nielenže zahral v excelentnom filme, ale dokonca tam hrá skvelú postavu a hrá ju tak, že som sa tešil na každú ďalšiu scénu s ním. Interakcie s Pittom (jasná nominácia na Oscara) bezchybné. No a je to samozrejme brilantná scenáristická prácička (Zaillian, Sorkin, čo dodať?). Takto sa vyhnúť väčšine klišé a zároveň dať rozprávaniu normálny dramatický oblúk s gradáciou a (netradičným) vyvrcholením, to fakt klobúk dolu. Warrior búcha dlaňou o podlahu.(31.12.2011)

  • POMO
    ****

    Fantasticky nápadito a inteligentne napísané, brilantne zrežírované filmové stelesenie inšpiratívnosti a dobrého úmyslu. Baseball mi je ukradnutý, myšlienka tohto dielka je však aplikovateľná do akejkoľvek branže - vsaď na vlastný inštinkt, kráčaj svojou cestou a nezapredaj sa. Prečo to Sorkin so Zaillianom neumiestnili do zákulisia nakrúcania filmov, ktoré taktiež stojí na tímovej práci? Oscarové žne by boli isté. Hoci tu sú tiež veľmi pravdepodobné...(1.1.2012)

  • kleopatra
    *****

    To jsem si takhle jednou zašla místo na favorita, který se zvrtnul, na náhradníka. A vyhrál mi!(10.12.2011)

  • verbal
    ***

    Tak si ty cenné údaje zase trošku shrňme. Vynásobíme li délku klacku vyhořelého pálkaře časem, za který tlustý černoch doběhne na třetí metu, přičteme počet strajků nadhazovače s vykloubeným ramenem, výsledek vydělíme počtem písmen ve slově houmran (pozor, psáno anglicky!!!), umocníme podílem množství sedaček VIP lóže a průměrným platem druhořadého bejsbólisty, celé to interpretujeme do gaussovy roviny, přičmáráme směrodatnou odchylku vzniklou rozdílem fucktoriálu průměrné délky sprchování středně zpoceného středopolaře a manažerských odměn překrásného kouče, dostaneme číslo, které když vykrátíme šestnácti a bude ležet v intervalu <7,44581; 7,44583>, znamená to, že vyhrajeme Světovou sérii! Jebat lidský fucktor!! Jo, jo, dobrodružné a strhující leda tak pro kníratou přítelkyni absolventa matfyzu. O kloudný bejsból tu člověk nezavadí a zbytek mi už vysvětlil doktor, když ještě Princové byli na draka. Vidím ale, že spousta z vás, včetně těch, o kterých bezpečně vím, že svou heterosexualitu jen nepředstírají, by s gustem vyexovalo ten kelímek, do kterého Božský Brad celý film chlustal. A máte recht! Hrát tam místo něj třeba takový Ron Perlman, bylo by to jako číst nedělní přílohu Sportu s házenkářskými výsledky. Je spanilý a dokonce i hraje, proto za něj jednu přidám, kdybych se náhodou někdy v budoucnu rozhodl změnit pohlaví.(10.1.2012)

  • Houdini
    ****

    Oscar 6 nominací: Nejlepší film, Herec HR - Brad Pitt, Herec VR - Jonah Hill, Scénář - A, Střih, Zvuk(24.1.2012)

  • Lima
    *****

    Nejlepší film se sportovní tematikou za poslední roky. Je jedno, jestli rozumíte baseballu, nebo máte vztah ke sportu jako takovému. Sorkinův brilantní (opět) scenář je hlavně o zapálení pro věc, bezmezné víře svému úsudku a v to, co dělám, i přes riziko ztráty svého kreditu. Interakce Pitt – Hill byla přímo diváckým pošušňáním. To vše bez otravného klišé a falešně efektních scén, které by rády rozplakaly snad i kámen (viz. např Warrior).(20.1.2012)

  • Matty
    ****

    Kolik stojí vítězství? Před pár lety by Pittovi zřejmě připadla role prvojakostního baseballového hráče. Neboť v dobrém slova smyslu zredfordovatěl (vážnější látky, vážnější výraz), hraje nyní chlapíka, který stojí v pozadí. Méně akčního, ale neméně ambiciózního. Dosažení úspěchu pro něj má přednostní význam. Když neuspěl jako sportovec, chce prorazit alespoň z manažerského postu. Zde již nemusí brát ohledy na druhé, neboť on je ten, kdo rozdává peníze. Proč se tedy obtěžovat přetvářkou a schovávat svou tvář arogantního cholerika za milou masku. Ne, že by kolem a kolem (s pár rodinnými zastávkami) vzato nebyl sympaťák, ale určitě nehraje „an American hero“, vždy čestného a neomylného. Lidské bytosti jsou pro něj čísly, která lze, nutno-li, jednoduše vyškrtnout, v čem vidím nejvýraznější podobnost s The Social Network, s tím rozdílem, že tentokrát nejde pouze o jedničky a nuly. Napínavější klání než na baseballových hřištích, kam nás tohle převážně interiérové drama nechá nakouknout jen párkrát, probíhá v zákulisí. Zvítězí přístup humanistický, ekonomický, nebo kompromisní? Odpověď není jednoznačná ani po závěrečných minutách, jichž mohlo být, pravda, méně (a jež zápletku posunují trochu jiným směrem). Film se vyhýbá tomu, aby Billyho Beana, resp. to, co zosobňuje (prosazování osobního štěstí na úkor druhých), adoroval. Byť si vypůjčuje některé příběhové prvky patetických pohádek (flashbacky, zápas, který je třeba vyhrát), ve skutečnosti celkem chladnokrevně ukazuje, na čem tyhle filmy o velkých vítězstvích stojí. (Například jindy klíčová postava trenéra je odsunuta bokem, což se projevuje i jeho situováním na okraj záběru a co je zdůrazněno „odevzdaným“ výkonem excelentního P.S. Hoffmana.) Miller sundává sportovní slupku, aby vyjevil, že se pod ní skrývá cynické manažerské drama. Zároveň nám do cesty nejsou stavěny překážky bránící starému dobrému dojmutí, kterému na druhou stranu není ani přisluhováno (třeba soundtrackem, vytvářejícím přednostně napětí). Ambivalentní pojetí tradičního útoku na emoce krásně shrnuje dceřina písnička, kterou si Billy v závěru pouští. Je to zkrátka takové dojetí s „ale…“, s nadhodnotou k přemýšlení. 80%(30.11.2011)

  • Isherwood
    ****

    Čtyři hvězdičky z úcty k filmařině, která mi zprostředkovala lásku ke sportu, kterému nerozumím.(9.3.2012)

  • J*A*S*M
    ****

    Nejlepší a nejzábavnější film o baseballu, jaký jsem kdy viděl. Před zhlédnutím jsem počítal s tím, že z filmu žádný velký zážitek mít nebudu, protože baseball je pro mne zapadlou španělskou vesnicí, ale obavy byly liché. Vynikající výkon Brada Pitta a neméně výtečný scénář neodovolily, abych filmu přestal věnovat pozornost. Palec hodně nahoru a Bradovi fandím na Oscarech.(16.12.2011)

  • Malarkey
    *****

    Moneyball...další z těch sportovních dramat, které je zase ale o trošek jiné, než ostatní filmy ze světa baseballu. Baseball bych z tohodle filmu nicméně i tak vynechal. Není to zrovna sport, který bych dvakrát vyhledával, ale pořád jsem filmu napálil bůra. Proč? Protože je neskutečně lidskej...emoce mi skrz něj prošli do celýho těla a mohl za to hlavně Brad Pitt, který předvedl nádherný výkon. Chvíle, kdy byl se svojí dcerou jsem procházel se zatajeným dechem stejně tak, jako on. Stejně tak veškeré porady s vedením nebo dialogy s Jonahem Hillem. Jonah Hill mě dokonce ještě o to víc potěšil, že se ve filmu objevil. Párkrát jsem ho viděl a hrozně se mi tenhle sympatickej kluk zalíbil. A do Moneyballu padnul jako ulitý. Moneyball tak u mě v srdci určitě zůstane na hodně dlouho, pokud ne napořád.(16.1.2012)

  • Enšpígl
    *****

    Tak tohle je abslutní bomba roku. Neskutečně jsme si užíval spoluexistenci s Billym od první až do poslední vteřinky příběhu jsem se stal jakýmsi Billyho divackým já. Je úplně jedno jestli rozumíte bejsballu nebo ne, protože já mu nerozumím vůbec a přesto jsem na konci filmu měl sto chutí vstát a poklonit se. Ze začátku jsem si myslel, že Billy se snaží jen dělat svou práci, ale na konci mě bylo jasný, že v Billový srdcový komoře má bejsballová pálka s míčkem vyhraznej sarka velkej prostor. A ty detaily, když třeba Billy neodolá a přijde na stadion a kouká se po plných ochozech a davech přešťastných fanoušků a v tom jeho pohledu vidíte všechno, celej smysl tohoto filmu, nádhera . Stejně jako ty dialogy, když chlapci po prohraným zápase rozjedou zábavu ve velkým stylu a přijde tam Billy seřve je a je hrobový ticho a on jen řekne "ano, tohle je zvuk porážky". A ten závěr mě roztrhal, ne písnička, ne rozhodnutí, ale to odůvodnění. Už to tak bývá, že sportovní filmy v sobě mají spousty emocí, ale tenhle k nim přidal duši jednoho z nejsprávnějších chlapů co jsem kdy na plátně viděl. A Brad Pitt ? Líp by Billyho nezáhral ani bůh.(13.12.2011)

  • Djkoma
    ****

    Na první pohled by se chtělo říct typické americké sportovní drama, které bude v závěru útočit patetičností a touhou dojmout. Jenže Moneyball je nejen skvěle natočen, ale hlavně má revoluční myšlenky (viz kniha samotná, ještě lépe Bill James) o propojení statistik a prognóz pro stavbu baseballového týmu. Tématika je ve filmu pouze jemně naťuknuta, ale reálná síla dat, jejich uchopení a využití je fantastickým odvětvím, které se rozšiřuje napříč sportem a životem vůbec (pro česko by mohlo být zajímavější např. soccernomist, který propojuje podobné téma s fotbalem). Výborná podívaná.(21.3.2015)

  • T2
    **

    Rozpočet $50miliónovTržby USA $75,524,658Tržby Celosvetovo $106,102,951Tržby za predaj Blu-ray v USA $9,736,512 //počet predaných kusov 466,979Tržby za predaj DVD v USA $10,216,393 //počet predaných kusov 601,318║ Podľa ukážky to vypadalo na zaujímavú a strhujúcu športovú drámu ale opak je pravdou, jednak baseball ako šport mi moc nehovorí a tento film ho ani nijak divákovi viac nepriblíži, nepríde na žiadne priame silné športové momentky, tieto veci sledujeme len z ústrania, príbeh sa venuje len manažérovi tímu, ktorý vsadí na nepraktickú obnovu rozpadnutého tímu, a tím to hasne a príbeh sa nikam zvlásť neposunie, nič nedá na vrch, nestrhne, Brad Pitt ako vždy hrá slušne, aj keď to odplúvanie do kelínkov je dosť bleee, taký Philip Seymour Hoffman skoro neviditeľný, podľa mňa veľké sklamanie, je to dosť podobné ako o niečo lepší Jerry Maguire. A tak trochu ma zaráža rozpočet $50miliónov, jedine že by 3/4 z rozpočtu išli na honoráre. __7nominácii na Oscara je asi sranda??? len potvrdenie že aká fraška je udeľovanie Osvarov, to ako neboli lepšie filmy za rok 2011??? /40%/(29.1.2012)

  • Marigold
    ****

    The Social Network meets baseball. Aniž bych předem znal jméno (spolu)scénáristy, čul jsem v tom Sorkinův rukopis. Je to opět nesmiřitelné, bezohledné, ukecané (směrem k tématu), místy chladně odtažité, přitom obetkané respektem k "solitérovi", který změní svět (baseballu). Požitek z filmu exponenciálně naroste s povědomím diváka o hře jako takové. Ale i když víte o baseballu stejné kulové jako já, pořád jsou tu hodně živě napsané a zahrané postavy, jejichž vztahy a komunikace zaujmou. Ten film na mě nepůsobil tolik na rovině racionální (nerozuměl jsem mu v detailech), ale po stránce emoční prostě funguje (místy až překvapivě, dospěle infantilní vztah Billyho a jeho dcery mi nevím proč evokoval Coppolové Nowhere). Navíc vyjma několika klišovitých zpomalovaček musím ocenit, jak spartánsky to celé působí. Žádné ultimátní feel-good. Prostě jen "daddy, you´re such a loser"... Pozoruhodná výpověď o tom, jak se dají věci měnit a (opět) snímek, který je o vzpouře proti těm, kteří říkají, že to jinak nejde. Coincidence? You decide. :-)(15.11.2011)

  • Radek99
    ****

    Neuvěřitelné, Bennett Miller při svém druhém filmovém odpalu a hned tak úžasný homerun! Při bližší analýze ale jeho fantastická statistika zase tak překvapivá není, v poli má neobyčejně silný hráčský kádr, na první metě stojí velezkušený matador Brad Pitt (Post: herec, Status: aktivní, Narozen:18.12.1963 (Shawnee, Oklahoma, USA), College: University of Missouri, Draft: 1987 - 1th round by Hollywood, Californie), na druhé trochu podceňovaný a spíše přehlížený hráč Jonah Hill (Post: herec, Status: aktivní, Narozen: 20.12.1983, College: New School University, Draft: 2004 - 3th round by Hollywood, Californie), který však dokáže překvapit, v poli pak Philip Seymour Hoffman (Post: herec, Status: aktivní, Narozen: 23.7.1967, College: Tisch School of the Arts, Draft: 1991 - 1th round by Hollywood, Californie), kterého si Bennett Miller bere sebou na každou svou štaci. Jeho tým se jakoby zázrakem vyhnul obvyklé vlně zranění a nekvalitních výkonů a zaslouženě se kvalifikoval do playoff, kde zastával roli naprostého outsidera. Nakonec se však probojoval až do Světové série a má velkou naději dojít až do samotného finále a celou sérii vyhrát... Uvidíme, co na to akademici... :-)(20.1.2012)

  • DaViD´82
    ****

    Statistika nuda je, má však cenné údaje a v podobě baseballového The Social Network vlastně nudná ani není. O baseball tu jde asi tolik jako u Finchera o Facebook; tedy vůbec. Přesto tomuto ranku i nadále vévodí Prokletý klub, který je v zásadě to samé v režijně nápaditějším podání a zároveň je svým zasazením Evropanovi tématicky přeci jen o něco bližší.(1.12.2011)

  • Superpero
    ***

    Baseballoví fajnšmekři si to určitě užijí víc, než já. Docela mě bavili ty zákulisní diskuze koho koupit a koho ne, ale to prostě nestačí. Film má dvě a čtvrt hoďky a moc se tam toho nestane. Dobře, vsadil na neotřelou myšlenku vybírat hráče podle statistik...a dál? Scény s dcerou vystříhat, ději vůbec neprospívaj a zábavě taky ne. Brad Pitt taky nic moc výkon. Prostě průměr průměrů, který se tak moc snaží být Oscarový, že zapoměl na diváka. Zajímalo by mě, kdo si tohle pustí znova.(8.1.2012)

  • Shadwell
    ****

    Moneyball lze vnímat jako unikátní konspirační thriller navazující a v mnohém překračující Protokoly sionských mudrců, jako učené pojednání o dvou největších esech německé filozofie, Kantovi a Hegelovi, příspěvek na téma workoholismus oponující Fincherovu Zodiacu a nakonec jako manuál pro sportovní fanoušky využívající poznatky ornitologie (čtyři témata = čtyři odstavečky). ____ 1, Vzhledem k tomu, že filmy stojí odjakživa hodně na emocích, je potřeba ocenit, že si Moneyball bere za hlavní téma trochu odtažitou metodu sledující objektivní, empirické ukazatele hráčů. Unikum Moneyballu ovšem nespočívá ani tak v tom, že staví statistiku nad intuici, jako spíš v určité drzosti, s kterou říká, že tato statistika funguje a že na základě ní lze sestavit fungující družstvo a vyhrávat. Říká tak vlastně, že naše realita funguje jinak, než jsme si dosud mysleli, což je velký posun oproti klasickým konspiračním teoriím, které tvrdí pouze to, že realita je v držení spiklenců usilujících o ovládnutí světa. Že realita funguje jinak, možná není tak atraktivní tvrzení jako to, že realitu mají v moci bavorští Ilumináti, ale určitě radikálnější. Když si vedle sebe položíme Ecův Pražský hřbitov a Moneyball, tak Pražský hřbitov je fikce (spletitý román) o skutečnosti (druhá polovina 19. století) podléhající fikcím (falza, plagiáty, mystifikace), kdežto Moneyball staví na obráceným principu: je to skutečný příběh (baseballového klubu Oakland Athletics) o fikcích (selský rozum ostřílených trenérů, mylná intuice scoutů) podléhajících skutečnosti (statistice a objektivním faktům o hráčích). Tyhle fikce jsou ovšem velmi mocné a rozšířené (Jonah Hill s Pittem se na jejich vymycování taky dost nadřou), takže pak není divu, proč u nás téměř každý rozumí fotbalu, politice a filmu, ačkoliv je to zcela zjevně přesně obráceně - nikdo nechápe moderní fotbalové taktiky a strategie nebo to, jak funguje regenerace hráčů a namáhání kloubů dolních končetin, nikdo nečte habilitační práce politických ekonomů a skoro nikdo není kovaný v sound designu a míchání stop pro osmikanálovou soustavu reproduktorů 7.1. ____ 2, Moneyball tak v obecnější rovině nesouvisí ani tak s baseballem, jako spíš se dvěma největšími esy německé filozofie, Kantem a Hegelem, které jedinečným způsobem aktualizuje. Hegela posedlého absolutní pravdou tu zastupuje Jonah Hill, kdežto skeptického Kanta nevěřícího v úplné poznání pravdy Philip Seymour Hoffman. Zásadní rozdíl mezi oběma filmovými hrdiny a současně oběma filozofy je v tom, že podle Kanta je lidské poznání omezeno (poznat můžeme jenom to, jak se nám věci jeví, věc sami o sobě poznat nemůžeme), zatímco Hegel považoval něco podobného za nepřijatelné: pravda se podle něj zvolna odkrývá prostřednictvím dialektického procesu „teze, antiteze, teze, antiteze...“ až k absolutní pravdě. Tenhle střet mezi trochu totalitářským hegelovcem J. Hillem a nedůvěřivým kantovcem P. S. Hoffmanem není samozřejmě nikterak novým, neboť principielně mu odpovídá každý střet mezi zastánci celku (stát, společnost, mužstvo) a částmi tohoto celku (subjekt, člověk, hráč). V české literatuře vidíme něco obdobného třeba ve střetu strukturalisty Jana Mukařovského, posedlého vztahy mezi prvky, s Václavem Černým, kterému šlo o prvky samotné a Mukařovského nesnášel. Ve Francii se podobný spor odehrával o padesát let později mezi Foucaultem, který se zabýval mocenskými strukturami, a Sartrem, který stavěl do popředí jedince. Investoři zase rozlišují mezi technickou analýzou (čísla, tabulky, grafy) a fundamentální analýzou (ekonomický, sociální, politický aspekty). Hudební kritici se zaměřují buď na hudbu, nebo na text. Filmoví kritici lpí na formě (neoformalisti, měřiči délky záběrů), nebo na obsahu (psychoanalytici, kulturalisti). Nehledě na obor, ta písnička je zkrátka pořád stejná. V zásadě ale platí, že převažuje druhá skupina nad první – je spousta P. S. Hoffmanů, ale hrozně málo J. Hillů. A je proto fajn, že této první skupině Moneyball nadržuje a dává jí dokonce za pravdu. ____ 3, Určitý problém Moneyballu vidím v tom, jak podřizuje pracovní rovinu Brada Pitta té osobní. Ve většině filmů tyhle dvě roviny, pracovní a osobní, nějak koexistují vedle sebe, kdežto tady jako by úspěch v té pracovní rovině (baseball) měl přímý vliv na úspěch i v té druhé (vztah s dcerou) a byl jí vlastně podřízen, jak ukáže závěr (-spoiler-), kde Brad Pitt odmítne nabídku Boston Red Sox, aby mohl být se svou dcerou. Když si to srovnáme s Fincherovým Zodiacem, kde sériový vrah psychicky rozloží všechny, kdo po něm jdou, je to dost velký rozdíl oproti zdejšímu stmelování. Vůbec mám dojem, že Bennett Miller háže film až moc do emocionální polohy, zejména vedením herců, a že vlastně záměr dvorního scénáristy Finchera, Aarona Sorkina, evidentně ne zcela pochopil, čímž pádem má Moneyball blíž k melodramu než k fincherovsky chladnokrevnýmu soukolí a workoholickým profesionálům v čele se seriálovým Sherlockem, který v momentě, kdy je bez případu, peskuje Watsona, aby mu nějaký našel, jinak se unudí k smrti nebo rovnou zblázní. ____ 4, Pozitivum Moneyballu vidím ovšem v tom, jakým způsobem pomocí aplikované matematiky Jonaha Hilla rehabilituje některé kolektivní sporty. Má se například za to, že fotbal (Evropanům přece jen bližší než baseball, proto u něj zůstaňme) není zrovna dvakrát chytrá zábava, nicméně vezměme si třeba Johna Nashe z filmu Čistá duše, který své závěry týkající se teorie her, za které dostal Nobelovku, založil na pozorování fotbalového mužstva nebo holubů, kteří se perou o drobky-míč (jak přímo ve filmu zazní a je i ukázáno). Moneyball nám tím naznačuje, že bychom během sledování fotbalu neměli jen vypnout, ale pokusit se podobně jako Nash algoritmizovat pohyby všech hráčů na hřišti a zkusit přijít na nějaký obecný vzorech jejich pohybu. Fotbal, kde se nám střetává dané (počty hráčů, doba zápasu) s nahodilým (výsledek, počasí) vůbec hodně připomíná filmy, zejména žánrové, v nichž se také kloubí nějaká dopředu nastavená žánrová pravidla a s nimi spojená divácká očekávání s alespoň minimální inovací a nahodilostí. Fotbal připomíná filmy i rovnítkem mezi trávníkem a plátnem (posvátný prostor, kam se nevstupuje, případný vpád fanouška stíhaného ochrankou převrátil vzhůru nohama Allen v Purpurové růži z Káhiry, kde postavy vystupují z plátna mezi diváky), nebo tím, jak před diváky skrývá svou podstatu (fotbal zatajuje strategii naordinovanou hráčům, podobně jako nám třeba filmy neříkají nic o tom, jak probíhalo natáčení) a strhává neustále pozornost k hlavní dominantě (ve fotbale hráč s míčem odvádí pozornost od rozestavení a pohybu ostatních hráčů, ve filmu zase klíčoví herci ztěžují vnímání výpravy či dekorací). Myslím si prostě, že k fotbalu a jeho skrytým zákonitostem by se mělo přistupovat s veškerou vážností, minimálně s takovou, s jakou přistupuje Jonah Hill k baseballu.(5.2.2012)

  • Dever
    *****

    // Distribútor: Sony, Columbia // Počet premietajúcich kín v USA: 3,018 // Otvárací Víkend USA: $19,501,302 // Po excelentnom Warriorovi ročník 2011 ponúkol ďalšiu výbornú športovú drámu a to Moneyball. Brad Pitt čoraz častejšie potvrdzuje, že patrí k svetovej hereckej špičke a potvrdil to aj v tomto filme. Trochu ma však mrzí, že vo filme niesu takmer žiadne baseballové zápasy, ktoré by určite film posunuli na vyššiu úroveň.(29.1.2013)

  • Fr
    ***

    ,,KAŽDÝ, KDO BUDUJE TÝM A POUŽIJE SVŮJ VLASTNÍ MODEL JE DINOSAURUS“....... /// Jsou dobrý týmy, špatný týmy, pak tuny sraček a za nima Oakland Athletics. Prací manažera je tu neutrácet prachy (který stejně nejsou). A pak to přijde – šikula z Yale, kterej skloubí bejsbol, ekonomiku a díky jednoduché (?) rovnici i statistiku. No a díky Bredoušovým manažerským schopnostem sestaví tým šampiónů z lidí, který ostatní podceňujou. Jsou věci, kterým rozumí jen lidi od baseballu. A tak tomu zůstane i na konci tohodle filmu. Baví mě sledovat práci manažera. I ta atmosféra je parádní, protože já mám rád sportovní filmy! Ale je to moc dlouhý ... a tak natahovanej ,,bejsboláckej“ konec, ale i chybějící větší emoční ,,šok“ zbytečně v mejch (krásnejch) očích ubírají na hvězdě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu od Michaela Lewise číst nebudu. 2.) V mým těle je skrytej manažerskej duch. 3.) Ani po přečtení všech komentářů ještě nevím, kdo vyhrál (jako první) 20 zápasů v řadě. 4.) Thx za titule ,,SoulM@te“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *(14.12.2011)

  • novoten
    ***

    Loni svět tleskal Sorkinovu scénáři za Social Network, tak letos přišel další příběh plný bleskových dialogů, odborných termínů a stlačení očividných emocí na minimum. Facebook se sice s baseballem srovnává těžko, ale přesto mi tato vypočítavost shazuje Moneyball už z principu. A jakkoli se na technicky precizně vyprofilované prostředí dívá skoro samo a občasná rodinná scénka umí zafungovat, nedostal jsem toho dost. Rozumím dosahování vyjímečnosti a touze po zapomenutém snu, ale film zůstal na polovině cesty mezi vyznáním lásky ke sportovním statistikám a ukázce toho, že být generální manažer není žádná legrace. Přesných 70% a možná nový nastřelený směr kariéry Brada Pitta. Jeho Billy Beane je úžasný.(22.2.2012)

<< předchozí 1 2 3 4 12 22 33 43
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace