Barmský videožurnál

Strhující "Found footage" dokument o hrstce odvážných kameramanů, kteří s nasazením vlastního života natáčeli represálie v totalitní Barmě. Pokud neznáte barmské dějiny, nezoufejte. v dokumentu je ve zkratce na začátku vše vysvětleno a díky formě, kterou je to celé natočeno, vás to ihned vtáhne přímo do ulic této 100% vlhkostí nasycené zemičky...o to víc mě pak zasáhlo to, jak se z postupně sílící euforie a naděje, že 100 000 protestující davy lidí a buddhistických mnichů dokážou svrhnout diktátorský režim, atmosféra postupně měnila v totální beznaděj a strach, když vladní jednotky začnou pálit ostrejma. Tohle bohužel není hollywood a film končí špatně, což mu jenom přidává. Tvůrci se nebojí ani rýpnout do vlastních řád, a to především když posloucháte jejich telefonáty (ano, revoluce potřebuje první mrtvé a ví to i novináři a ideálně kdyby to byl mnich a nejlíp reportér z cizí země). Nicméně intenzivní revolucionářská atmosféra z toho sálá takovým způsobem, že by jste okamžitě sbalili svojí domácí kameru a vydali se podkopávat silné nohy vojenských režimů. (04.08.2013)

Slovo „chtíč“, které užil Malarkey, mi zní spíše negativně a hanlivě. Užil bych spíše slovo TOUHA. Ano, barmští obyvatelé, mniši touží dostát změny. Ovšem jedná se o změnu, která se může jevit jako nesmyslná. Svoboda projevu, názoru, shromažďování atd. náleží člověku, protože on ji má od doby, kdy byla uzavřena „společenská smlouva“. Pravda je: žádný člověk, který se jakživ narodil nic, jako smlouvu nepodepsal. Nicméně, se má člověk rodit s tím, že žití pospolu, je tou nejlepší cestou k prospěchu jedince a že mu náleží jistá práva. Každý je má zakoušet bez boje. Bojuje-li totiž člověk o to, co mu náleží od přirozenosti, je zdržován od vývoje a jeho součástí. Dost výstižně, energicky, bojovně – až mi vyrašila husí kůže, bylo řečeno: „dokázali jsme spolupracovat“(25:52). Ano, jak píše brit84, může být snímek brán jako ukázka ztráty snu. Myslím si, že stejně tak snímek může ukazovat, že se toho snu barmští obyvatelé nevzdávají. Mají jej. Jdou si za ním, seč jim strach svazuje nohy a ruce, ale jednoho dne jej uskuteční; já tomu věřím! (06.12.2012)

Dokumentární kvalitka tohoto dokumentu je neexistující. Výpovědní je o mnoho lepší. Lidé se gándhího způsobem snaží změnit situaci ve své zemi. Neustálý život ve strachu vede zoufalé lidi k zoufalým činům. Někteří místní odvážlivci se za pomocí kamer s velmi špatným rozlišením snaží světu předávat zprávu o situaci v jejich zemi. Moc se jim to nadaří. Celý svět, včetně mě, na ně zatím pořádně sere. 2* (27.01.2013)

Podle statistik týkajících se náboženství (?) je v Barmě (Burmě, Myanmaru) převládajícím náboženstvím (?) buddhismus, a sice v původní théravádinové formě. "Úzká cesta - théra váda", je tu tedy hodně široká. Není tedy divu, že původní Buddhovo učení na tomto místě a po tak dlouhé době, čas roztavil a vykrystalizoval tak, že by ho Mistr možná ani sám nepoznal: buddhističtí mniši jako vedoucí politická síla.... Druhým aspektem, který zde zaujme je samotná síť kamerových a mobilových dokumentaristů, kteří se snaží všechno perfektně zachytit, a předat (nejspíš i prodat) dál do světa, v čemž se neliší od řemeslných (citový vztah k předmětu jim neupírám, ale ten mají všichni) kameramanů, ať už filmují gorily, vulkány, tsunami, rebelie, teroristické akce, či jiné věci. Bez nich bychom ovšem tento dokument spatřit nemohli. A tak bychom se ze svých křesel a pohovek nemohli rozhořčovat nad tím, co se to v té Barmě zase děje, a nemuseli myslet na to, co se děje tady. (23.02.2019)

Tohle by se mělo hodnotit na dvě půlky. Tu první jako dokument je to natočený převážně roztřepanou ruční kamerou, takže záběry nic moc. Já chápu, že je těžký filmovat, když na tebe vojáci střílej a všude kolem... Druhá stránka je o odvaze lidí, kteří byli schopni se postavit diktátorskýmu režimu v Zemi, o který sem do tohodle dokumentu nevěděl vůbec nic. Blbý je, že i když v ulicích protestovalo tolik lidí, stejně jim to bylo plat prtný, když dojde na zbraně, tak je to většinou na prd. (02.01.2023)