Il bell'Antonio
Le Bel Antonio
Režie:
Mauro BologniniScénář:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Armando NannuzziHudba:
Piero PiccioniHrají:
Marcello Mastroianni, Claudia Cardinale, Pierre Brasseur, Rina Morelli, Tomas Milian, Guido Celano, Anna Arena, Jole Fierro, Patrizia BiniObsahy(1)
Antonio je krásný a těší se pověsti - podobně jako všichni muži v jeho rodině - úžasného milence. Po roce manželství však jeho žena Barbara odhalí, že je ve skutečnosti impotent. Ona důvěrná zpráva uniká na veřejnost a Antonio je celému městu pro smích. Jeho tchán je skandálem natolik pobouřen, že dokonce nutí Barbaru, aby se s Antoniem rozvedla a co nejdřív se provdala za jiného muže. (Levné knihy)
(více)Recenze (23)
Dnes již klasická společenská satira režiséra Bologniniho. Díky propracovanému scénáři (na kterém se krom režiséra podílel i Pier Paolo Pasolini a Gino Visentini) a hvězdnému hereckému obsazení, se stal film velmi populární. Mastroianniho roli tradičního italského milovníka skvěle doplňuje mladičká Claudia Cardinale. Snímek rozvíjí ve své době velmi citlivé téma impotence. Tento mužský problém se stává v kombinaci se starosvětskou italskou morálkou jakousi obžalobou společnosti, kdy muž je obětí systému. Tato církví hájená šikana vylučuje postiženého muže ze společnosti, jelikož nedokáže fyzicky naplnit svátost manželskou. Situace, kdy společenské předsudky vítězí nad city i rozumem, je jasným varováním, které je aktuální i v dnešní době. Film byl oceněn Zlatou mušlí na MFF v Locarnu. 71% ()
Neprudérní film v stále prudérní podobě nemohl nevyvolat náležitou odezvu zejména v zermi svého uvedení. Jeho zpracování ani nepovznáší, ale také nekazí dojem. Mastroianni tu stále působí dojmem herce, který se pořád tak trochu doučuje své profesi. Činí tak však zajímavě i jímavě a filmu očividně prospívá právě tak jako mladičká Cardinalová. ()
Kritika pokrytecké společnosti a maloměšťáctví se zcela míjí účinkem díky mamánkovské hlavní postavě Antonia, kterému díky jeho pasivitě a slabošství nelze než podobný osud přát. Za nejsilnější scénu lze považovat rozhovor Antoniovy matky a její snachy, ano, v téhle jediné scéně se zrcadlilo vše, co chtěl autor říci. Vše ostatní vyznělo chabě. Zhlédnuto díky účasti Tomase Miliana, jehož na první pohled nevýznamná role v závěru dostala nečekaného opodstatnění. Tři odřené hvězdy, protože ono téma "chudáčka muže" mi zkrátka a jednoduše nesedlo. ()
„caro una sanguis unus” • Krásny Antonio "Don Juan" Mangano sa snáď konečne i poriadne »ovrabčí«, pretože si jednak predsa aspoň založí rodinu so svojou naprosto vysnívanou, a k tomu i zámožnou: Barbarou Puglisiovou, a jednak zase bude mať pokoj od neustáleho «prenasledovania» zo strany množstva žien, ktoré sa mu stále akosi dvoria, čo by malo byť možno úplne naopak, však? • Skrátka; predchádzajúce udalosti napokon naberú presne tento konkrétny smer v podobe sobáša medzi Antoniom a Barbarou, pričom, čo sa teda následne ešte týka toho ich intímneho ["spôsobu"] života, tak vskutku práve v ňom sa postupne začínajú objavovať i prvé, vážnejšie trhliny, ktoré čoraz viac predovšetkým v Catanii [mesta na Sicílii], naberajú nielen na samých obrátkach, ale zároveň i na nemenej hysterických náladách, ktoré sa vznášajú nad týmto talianskym prostredím... • Nebudem už viacej chodiť okolo horúcej kaše, keď vzápätí hneď na to i prezradím, že čochvíľa nastáva[l] akýsi, »impotentný škandál«, bezprostredne sa [DO]týkajúci: ústredného protagonistu v podaní Marcella Ma[E]stroianniho, ktorý tentoraz totižto vytvoril úplný protipól oproti svojej predošlej a zásadnej postavy v podobe bulvárneho novinára: Marcella Rubiniho z Felliniho majstrovského, umeleckého diela: La dolce vita, po ktorom tu niet ani jednej stopy; najmä čo sa týkalo samotného uchopenia titulného charakteru. • A mimochodom sa pomerne dosť čudujem, že zrovna Marcello kývol na túto konkrétnu, scenáristickú ponuku i zo strany kontroverzného "PPP" [Piera Pauloa Pasoliniho], ktorý onedlho nakrúti i geniálneho Accattoneho, ale to je už v podstate trochu odlišný príbeh, keďže najprv sa vyprofiloval, ako povedzme renomovaný scenárista, podľa ktorého potom taliansky režisér: Mauro Bolognini, síce sprvoti sprostredkoval zväčša pozoruhodnú štúdiu «zlomeného človeka», na čo sa vzťahovala 1/2 titulu, no už počas nasledujúcej polovice sa tieto pozitívne dojmy začali pomaličky vytrácať, pretože režisér popridával i viacero »nevkusných vsuviek«, inými slovami povedané; príliš tlačil na pílu; za to ale samotné finále, bolo maximálnym zadosťučinením! • Ak som si správne všimol, tak som tiež spozoroval i inšpiráciu: [francúzskou] novou vlnou v dvoch smeroch: miestami ručnou kamerou a občasným, skokovým strihom, à la J-L Godard [v revolučne poňatom titule: À bout de souffle]. • I napriek určitým výhradám z mojej strany, sa rozhodne jednalo o kvalitný, kinematografický zárez: par excellence. PS: Jednoznačne zabudnite na familiárny taliansky recept v podaní „MC Erika & Barbary.” [Takáto variácia sa absolútne nekoná!]. ()
Obžaloba silného pokrytectva, spoločenských neduhov a cirkevného farizejstva. Dej sa odohráva v mestečku na Sicílii, kde je dôležitejšie pochváliť sa susedom, len aby človek zapôsobil, kde peniaze znamenajú možnosti a naplnenie manželstva dominantným dôvodom jeho založenia. A kdesi na konci tohto všetkého stojí mladý Antonio ( výborný Marcello Mastroianni ) so svojim intímnym problémom, hoci sa teší všeobecne prezentovanej popularite u žien. Mauro Bolognini veľmi kompaktne a sústredene, pomocou skvelého scenára, vytvoril smutný svet malomeštiactva a pokrivenosti spoločnosti. ()
Nějak jsem to nepochopila. Téma pokrytecké prudérnosti mnohem zábavněji a líp zpracoval snímek Svedená, opuštěná. KOUSEK DĚJE - je snad Antonio potentní jenom s prostitutkami a vůbec ženami, na kterých mu nezáleží, protože si sex spojuje s něčím nečistým, takže se nemůže milované ženy doopravdy dotknout? /29. 5. 11./ ()
Žít s andělem, popřípadě ho i milovat, láskou samozřejmě platonickou, to není nikdy na dlouho. Anděl ztratí trpělivost a zjistí, že ho zajímá víc skutečná láska, popřípadě skutečné peníze. Problém, pro Antonia neřešitelný (implictně vedoucí až k možné sebevraždě), vyřeší jeho přítel Edoardo, kterému předtím dohodil zaměstnání. A tak je založena nová rodina (resp. dvě), nyní již obě "funkční", protože podle obecných představ. Jak se v té své bude cítit Antonio, můžeme jen tušit... Geniální Pasolini tímto filmem dokončuje svoji scénáristickou přípravku a v dalším roce již režíruje svůj první autorský film. - A nebo jak říká sám Vitaliano Brancati: "Já vím, už nikdy neuvidíme Antonia, jak se prochází po ulici Etnea až do dvou hodin odpoledne. Nedá se nic dělat, mládí je pryč!" (přkl. Zdeněk Frýbort) ()
Výborný film se skvělými hereckými výkony ( dominuje Pierre Brasseur ). Pohled na klasickou Itálii tehdejší doby. Ta pravá "Itálie" začíná od Neapole dolů, což se tady potvrdilo. Jak byly pro rodinu a čest rodiny důležité názory církve a pokrytecké společnosti je až neuvěřitelné. Sexuálního života neschopný krasavec Antonio se stane hanbou pro celou rodinu, když se mu z tohoto důvodu rozpadne manželství. Do té doby byl idolem všech žen. Nakonec oddaná služka svým těhotenstvím zachraňuje čest celé rodiny. Předtím ovšem "hlava" rodiny umírá ve svých 60-ti letech v bordelu, aby všem dokázal mužnou sílu svého rodu. ()
Reziser Mauro Bolognini /La Notte Brava 1959, Statok 1961/ ma svoj najlepsi film asi Statok 1961 ked tak nad tym rozmyslam. Mastroianni /velka Zranice, manzelstvi po Italku, la Notte/ bol tuna v roli chlapa, ktory je impotent a je zenaty s akousi kravou, ktora to roztrubi .... ale sak si to pozrite. Pre mna sa tam nic zasadne nedialo, samotna tema na film nestaci, videl som okrem Mastroianniho aj skvelu Claudiu Cardinale, a Tomasa Miliana /Milano odia - la Polizzia non puo sparare/. 69 % ()
Krásný Antonio má v sobě vznešenou sarkastickou noblesu italské kinematografie tehdejší doby, která na všech možných úrovních tepala do zavedené spořádané společnosti a nastavila jí jízlivé zrcadlo. Krásný Antonio se s humorným nadhledem pouští do tradičních symbolů maloměšťáckého uspořádání. Mauro Bolognini vzývá vášně, vyvolal boha Nota a s jeho pomoci rozfoukává choulostivou pýchu. Hlavní postavou příběhu oběti tradicionalistického pragmatismu je Antonio Magnano (vynikající Marcello Mastroianni), obletovaný mladík s předpokladem zářné budoucnosti. Ze všech svých možností hraje svou společenskou roli. A jeho duše pátrá po spáse a hlubokomyslné prapodstatě krásy a štěstí. Hlavní ženskou postavou je Barbara Puglisi (zajímavá Claudia Cardinale s hlasem Rity Savagnone), příkladně nevinná a cudná novomanželka žádaného mládence. A prostoduchá nevinnost je poslušna všeobecnému očekávání i v konečné fázi rozhořčení. Výraznou postavou je Alfio Magnano (velmi zajímavý Pierre Brasseur s hlasem Ivo Garraniho), hrdý Antoniův otec, který se v žádném případě nechce smířit se společensky ostouzejícím zjištěním. K výraznějším postavám patří také notář Puglisi (zajímavý Ugo Torrente), Barbařin otec, neoblomně vyžadující společenskou satisfakci a zjednání nového uspořádání. A Rosaria Magnano (dobrá Rina Morelli), starostlivá Antoniova matka, snažící se uchovat možnost synova štěstí. Z dalších rolí: upovídaný Antoniův nejbližší kamarád Edoardo (příjemný Tomas Milian s hlasem Sergia Fantoniho), do Antonia zamilovaná sousedka Elena Ardizzone (sympatická Fulvia Mammi), nevinná a oddaná služtička Santuzza (Patrizia Bini), Barbařina matka (Anna Arena), upřímně prostořeká hospodyně Francesa (Maria Luisa Crescenzi), či katolický kněz Rosario v rozpacích (Salvatore Fazio). Impotence ve výsměchu společenské zlomyslnosti zneuctí celou rodinu. Nečekaně nalezená důstojnost se oslavuje v tělesných tónech rozkoše, a roztažené nohy anděla přináší nejsladší vůni vítězství. Italský temperament je blízký mým náladám. ()
Vzhledem k tématu velice citlivě zpracováno. Jedna malá lidská tragédie - vytvořili jsme si náboženský kult čistoty, recitujeme vznešené básně o cudnosti, ale v hloubi toho všeho oduševnělého krásna nakonec trůní královny všeho - erekce, ejakujace a oplodnění. Antonio je produktem spalující mateřské lásky své matky, náboženské studenosti italské architektury a nekonečných sexuálních vyprávěnek svého otce. ()
Příběh o bolesti člověka, kterému na jedné straně bylo dáno příliš a na druhé příliš málo, o tragédii muže, který se stal obětí nesplněných očekávání svých nejbližších a který je úplně sám, protože nikdo jej nezná takového, jaký opravdu je. Mimořádná krása ústředního páru, melodramatická gesta a vybičované emoce, typické pro jihoitalskou náturu, perfektní herecké obsazení, odvaha tvůrců otevřít téma, které je dokonce i v dnešní době svým způsobem tabu… a za vše hovořící scéna, kdy Antonio, „krásný jako slunce“, pláče před svým obrazem v zrcadle. (Více zde.) ()
Kruté drama muže, jež je nucen naplnit očekávání společnosti. Zároveň zde trefně zaznívá obžaloba církve a italské společnosti za své pokrytectví. ()
Na tenhle typ filmů si asi nikdy nezvyknu. Přijde mi to o ničem a zbytečné. ()
Krásný film, skvěle natočený. Velká škola pro filmaře i dnes. A super dialogy, celé je to lidské a pochopitelné. Herecké výkony skvělé! ()
Claudia Cardinale na me nefunguje (to uz se mi zdala hezci i sousedka v podani Fulvii Mammi), takze jsem se Antoniovi trosku divil, ze si dela hlavu... ...ale jinak dalsi vystavni italsky film - radost pohledet! ()
7,0/10 Trvalo mi celý jeden deň (!), kým som pochopil že samotný príbeh je v tomto prípade možno to najmenej podstatné (holt mal som si o ňom najskôr niečo zistiť). Celý film je len zámienkou na zdrvujúcu kritiku pokryteckej spoločnosti, s ktorou Pasolini (podieľal sa na scenári) bojoval celý život. ()
Ženské tam z tebe udělají tuberáka. S ohledem na limitovanou historickou imaginaci dokážu těžko dodedukovat, čím přesně byl film v době svého uvedení. V první řadě nejspíš rozpačitým bijákem o fešáku Marcellovi-Antoniovi, kterému nestojí. Potom satirou na vyhrocené macho poměry vidlácké Sicílie a potažmo též štipcem pokrytectví církve, která s přihlédnutím ke svým mondénním zájmům bez skrupulí anuluje něhou prostoupený sňatek ženy a muže. To v době uvedení jistě nebylo málo. Dnes, když autorita církve upadla a vidláctví zamořuje na křídlech globalizace Evropu a svět, je snímek Maury Bologniniho vlastně ještě zajímavější. Obrázek citlivého muže pronásledovaného sukkubami různého věku a postavení, vnucujících se prznění a zhrzených, jestliže k prznění nedochází v očekávaném termínu a kvalitě, stojí k době žehrající na toxickou maskulinitu ve zvláštním poměru. Enigma Antoniovy impotence je konstruováno tak, aby nebylo nikdy zcela diagnostikováno, objasněno. Spíš než o poruchu jde o integrální součást nejednoduché osobnosti hlavního hrdiny, jejíž ne-kondice je jen rubem jejich jinak vynikajících kvalit. Film je tak zvláštní spekulací nad tím, jak neblahé vedlejší účinky může mít obrušování některých hran. Je vždy zvláštně úlevné setkat se dílem, které by v dané době nemohlo být produkováno, zvlášť je-li téma uchopeno tak citlivě, jak se to povedlo tvůrčí skupině Bolognini / Mastroianni / Pasolini. Je tolik důležitějších věci než jedna nenaplněná láska. ()
Motto: "Vysvětlete mi, proč církev ruší manželství jen proto, že manželé spolu neto...? Co vůbec církev chce? Aby ve dne v noci..." Stejně jako Jáchyme, hoď ho do stroje! slouží všem, kdo se pídí po obsahu pojmu korupce, můžeš brát Krásného Antonia jako filmový úvod do církevního práva manželského, respektive do kánonu č. 1061 CIC, jenž za dokonané manželství považuje takové, v němž mezi manželi dojde "lidsky důstojným způsobem k manželskému styku, který je sám ze sebe vhodný k početí potomka." A tak říká-li v diskuzi s Antoniovým otcem kněz "manželství je svátost", "kněz světí, necelebruje", "manželství má dvě stránky, duchovní a hmotnou" či "jedno tělo, jedna krev", je to úplně přesné. Jak stejně ale směšné! Co na to říct jiného, než pověděl Antoniův otec: "Když můj syn v Římě a já tady jsme dělali 'jedno tělo, jednu krev' s jinými ženami, proč jste vy, zpovědníci, tolik křičeli ze svých zpovědnic?" S knižní předlohou a spolupráci na scénáři od Pasoliniho by ostatně povrchní a banální film vznikl asi jenom stěží. Zkus si předtím pustit Sladký život a zážitek bude dokonán (je-li pak na Krásném Antoniovi něco špatného, nejsou to rozhodně scény s Marcellem). Ne vážně, komu to chtěla Claudia Cardinalová namluvit, že není andělem z nebe? Asociace: Sladký život ()
Pro film zadaptovali podle románu Vitaliana Brancatiho Pier Paolo Pasolini a Gino Visentini. Pravděpodobně už předloha, tak potom i adaptace působí poněkud vykonstruovaně = hysterická posedlost všech žen po krásném Antoniovi, který zase tak krásný není, je nerealistická včetně přehnaného Antoniova obrazu jako obecního býka. Úporné lpění Antoniova otce na rodinných sexuálních tradicích = mužnost a s ní spojené neustálé dobývání žen je otravné. A tahle spekulativní předehra pravděpodobně proto, aby pak o to více vynikla, překvapila a ranila Antoniova impotence, která je bezohledně viděna jen jako porušení místních tradic a jiné řešení, např. odborné, a pomoc postiženému se nehledá. Asi to v té době nebylo ještě na Sicílii možné, nebo to bylo jedno z mnoha tabu. Antonio přijme svůj osud a bude hrát celý život někoho, kým není, protože jeho zpočátku občasná impotence (nemohl s krásnými ženami, které miloval, ale mohl s jinými, které byly jen pro zábavu) se postupem času asi vlivem psychického traumatu změnila v impotenci totální (?) Šestatřicetiletý Mastroianni pro mě zde není typem nadpozemsky krásného muže, jak je tu předváděn, ale spíše typem vyčpělého úředníka. Dvaadvacetiletá CC je velmi milá a profesionální. Bologniniho režie je dokonale čistá a střídmá, ale zvolený sužet mě úplně odradil. ()