Obsahy(1)
Jak se žilo obyčejným lidem v temných protektorátních časech? Jací lidé nám tehdy vládli? Kde byly hranice mezi prostou touhou po životě, hrdinstvím a zbabělostí či zradou?
Šestiletá existence tzv. Protektorátu Čechy a Morava, který vznikl před sedmdesáti lety, je vzrušující i tragickou etapou v našich dějinách, možná o to tragičtější, že v podstatě - až na několik slavných epizod - upadá v zapomnění. Není výjimkou, že si mnozí lidé představují jeho vznik už bezprostředně po Mnichovské dohodě. Zejména mladší generace pak o tomto období ví velmi málo, téměř nic. Přitom to byla doba, ve které naši předkové (a ještě i mnozí současníci) žili - a to ve všech smyslech slova. Nebyl to jen čas bojů o přežití, ani jen čas bezuzdné kolaborace s nepřítelem. Lidé chodili do práce, četli, sportovali, měli své záliby, milovali se, rodily se děti. Všední stránku života sice okupace a válka velmi výrazně ovlivnily, ale nepotlačily ji. Snahou tvůrců dokumentu je přiblížit se k životnímu pocitu člověka té doby a zároveň připomenout jména osob a důsledky jejich činnosti, které přinesly z dnešního pohledu i kuriózní detaily onoho času.
(oficiální text distributora)
Recenze (12)
Samotného by mne zajímalo, co bylo vlastně tematem tohoto dokumentu. Autoři totiž některé téma jen nakousli, jiné zcela přehlédli, jinému nevýznamnému se věnovali v míře větší než bylo potřeba. Název absolutně neodpovídá stejně jako doprovodný text jak se žilo obyčejným lidem v protektorátních časech. Takže jsem celkem rozpačitý. Je škoda, že takto dokument dopadl, přestože se na něm podílely takové kapacity jako Jan B. Uhlíř či Jan Kuklík starší. Jediným pozitivem tak shledávám záběry popravy K. H. Franka, které jsem měl možnost spatřit zcela poprvé. ()
For ME 75% ()
Přestože tento dokument nepřináší vysloveně něco nového, tak na mě udělal celkově dojem svým uceleným zpracováním, kdy česká země byla porobena Hitlerovskou vizí Třetí říše. Z čeho je mi smutno, je všude zmiňovaná míra kolaborace, která u nás byla bohužel velmi rozvinutá. Při vyprávění, jak mladík ve frontě na arašídy utrousil po atentátu na Heydricha, že by bylo lepší, kdyby byl atentát spáchán na Hitlera a hned z obchodu jej vedlo gestapo, je mi jen více a více smutno, co že jsme to za národ. Bohužel český národ si tak nevedl jen po dobu protektorátu a obecně se na to již zapomíná. Díky těmto dokumentům dochází alespoň na okamžik k záblesku pravdy, kterou tak neradi slyšíme a přiznáváme. ()
Rychlý průřez nacistickou vládou v Protektorátu, představení jednotlivých říšských protektorů plus Emanuela Moravce a několik minipříběhů tehdejších pamětníků. Dokument ukazuje i život běžného člověka tehdejší pohnuté doby a na můj vkus se až příliš soustředí na kolaboraci. Jistě, ta byla vážným problémem a nacisté jí všemožně podporovali, ale přijde mi, že po podobně laděném snímku na nás zase padá ta deka, kdy se sebemrskačsky nazýváme národem udavačů. A tím nejsme. Přesto se jedná o solidní práci, ale pro někoho, kdo se o naše dějiny za II.SV trochu více zajímá, tu není nic nového. 70% ()
Dokument přinásející spoustu zajímavých faktů o životě v Protektorátu, jež jsou doplněny komentáři pamětníků, historiků a dalších odborníků. 1* srážím za občasné nehodící se moderní zacházení s kamerou a střihem (zrychlené záběry kamery, mikrosekundové střihy) ()
Ačkoli na dobrý dokument tomu pár maličkostí chybí, je pro nás velice dobré a zároveň extrémě smutné připomenout si tuhle dobu. Jen řeknu: narodil jsem se když měla republika ta nejhorší zvěrstva za sebou a neumím si tu dobu dost dobře představit. Právě proto potřebuju dokumenty jako je tenhle, aby připoměly jak moc si mám vážit svobody a doby, ve které žiji. Sledovat šedivé muže pod hákovým křížem, jak se projíždějí po Václavském náměstí v tancích a obrněných transportérech mi hnalo krev do žil. A doufám, že v tom nejsem sám. ()
Úžasný dokument, vše ve stručnosti řečeno... A hlavně jednoduše, není to nějaký odborný a těžce stravitelný dokument, tento film dokáže něco říct i žákům základních a středních škol...a o to tady jde! Good job! ()
Příznačný název dokumentu vychází z písně V+W "Pohádka o katu a bláznu" z roku 1934: "Z čista jasna, kde se vzal, pan Nikdo tu se vzal, křičel, jak si předsevzal: „Já chci vládu!“ Nemluvil a jenom řval, co nedal, to sliboval, ale na svá bedra vzal funkcí hromadu. Prohlásil se za krále, za blázna, za kata, takže vznikla situace značně napjatá. A tak z kata a blázna vznikla hodnost svérázná, vylíhnul se nový tvor, blázen diktátor." Odjakživa mi nabíhá mráz po zádech, když slyším píseň Jana Wericha "Politické nebe na zemi" z roku 1936, kde sice česky, ale zato věrně paroduje Hitlera: "Silný jak Goliáš volám vás všechny na stráž, já jsem váš mesiáš! Kde co máš? Co mi dáš? Co nařídím, udeláš! Svět je náš, jenom náš! Jen já jsem ochoten stvořit nebe na zemi! I z hromu, rachotem a hrůzami se všemi... Přijde den kdy ja vás povedu zas na Verdun! Na Verdun, mír, amen, Himmel auf Erde!" Jak prorocké! Není se co divit, že byli Werich s Voskovcem v hledáčku nacistů. Dokument Kati a blázni popisuje život v protektorátu z mnoha pohledů. Ukazuje nejznámější postavy té doby a události s nimi spojené (von Neurath a studetské nepokoje, Heydrich a atentát na něj, Emanuel Moravec a jeho zákeřná činnost - mimochodem druhý největší škůdce na seznamu londýnské vlády, K. H. Frank a jeho zvěrtsva, za která byl po zásluze odměněn veřejnou popravou), líčí všední život za protektorátu (popravy, zakázané poslouchání zahraničního rozhlasu i shánění potravin) i novinky v životě české veřejnosti (zavádění zavodního stravování, dovolené na zotavenou a přídělu obuvi). Nejvýmluvnější bylo tvrzení, že malá část veřejnosti bojovala, stejně malá kolaborovala, ale většina populace se třásla strachy, avšak žila s vědomím, že republika není cizí, nýbrž že je stále českého národa, což doprovázely záběry Husova pomníku na Staroměstském náměstí: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!" ()
ČT mě nalákala na trochu jiný dokument o tom, jak se žilo obyčejným lidem v Protektorátu, ale o "obyčejných" lidech tu téměř nepadlo slovo. Hlavně se tu mluvilo o Němcích, kteří našemu národu v té době vládli. Frank, Heydrich a Moravec (o kterém v hodinách dějepisu nepadlo ani slovo). ()
"Neznám to tajemství, co je ke kolaboraci vede. Ale je přece jasný, že to nemůže dopadnout dobře." Je velmi důležité, že tyto dokumenty vznikají. Všimli jste si jak jsou ti pamětníci staří? Až odejdou z tohoto světa, tak už nebude kdo by tyhle hrůzy vyprávěl a připomínal. Zbudou už jen dokumenty a historické filmy. Nebýt jich, zapomene se. A to se pak může jednoduše objevit další Hitler a díky němu vzniknou další pamětníci a opět bude lidstvo na pár generací poučené. Přiznávám, že tento dokument mi opět trochu rozšířil obzory a seznámil mě s pár jménama, které jsem snad ani ještě neslyšel. ()
Přesto, že jsem podle popisu od filmu čekal úplně něco jiného - příběhy obyčejných lidí - tak na mě dokument velice zapůsobil. Jedná se sice spíš o takovou mozaiku, než rozebrání jednoho konkrétního tématu, přesto dokázal fakta a hrůznost té doby zdařile vyobrazit. ()
Přesně takhle má podle mně podobný dokument vypadat. Perfektně střižená rekapitulace s přehledným uspořádáním toho, co by člověk vědět měl, co ví (pokud se zajímá do hloubky) a v čem by se měl dovzdělat, pokud pro něj z dokumentu vyplynuly nějaké otázky a nebo nejasnosti. To už je pak na každém z nás, jak se k tomu postaví. To, že dokument nedal některým "vyčerpávající" přehled a informace je čistě jejich problém, nic jim nebrání si ten pohled (i třeba na ty "běžné" lidi vytvořit - nakonec i ti tam byli). Co mně ale neskutečně vytáčí, je fakt, že slavná veřejnoprávní ČT nedá tento dokument (délka 57 min) místo komerčních pseudodokumentárních sraček (omlouvám se tvůrcům dvou francouzských dokumentů o zničení francouzských lodí v Toulonu a především onoho o vyvraždění Oradouru - ty byly uvedeny správně) dávaných v prime timu na ČT2 v pondělí a v úterý. Proč v sobotu dopoledne? Aby to vidělo co nejméně lidí? Abychom se nedotkli oněch dnes nově německých eurobratrů, když je tam popisováno (právě těmi běžnými lidmi), jak se chovali jejich vysoce civilizovaní a kulturní předkové ob generaci? PObavilo mně, jak byl K.H.Frank označen za aktivistu. Ano, správně, i dnes známe aktivisty a k onomu Frankovi a jim podobným mají přes rozdílnou ideologii monehm blíž, než si připouštíme. Poznámka o tom, jak je snadné i zásadně normální lidi přesvědčit, že jsou nadlidmi a mohou dělat cokoliv byla skvělá - bohužel, zapadne v kontextu, ale rovněž směřuje k dnešku. Kolaborace tady není v kontextu řešena nijak odlišně od skutečnosti a tak nechápu Borsalina a jeho příspěvek o českém kolaborantství (prý větším, než jinde - jak na to přišel?) a obligátním hloupém maločeském sebemrskačství. Jak ví, že onoho chlapce ve frontě na oříšky , jehož příběh ho tak rozrušil, zrovna udal nějaký kolaborant? Naštěstí, je zde řada daleko lepších příspěvků (Morholt i Tomíček) a podle jednoho z ve filmu vystupujících jsou lidé, kteří se tváří hrdinně a zklamou a naopak řada lidí, do kterých byste to neřekli, se v mezních situacích jako hrdinové zachovají. Ti nejtrapnější kolaboranti se ovšem zcela spolehlivě rekrutují z oněch sebemrskačů. Mimochodem, oné kolaboraci, která skutečně nebyla hlavním tématem tohoto dokumentu se věnovali svého času (5 let nazad - zhruba) historici v Historie.cz a došli k daleko reálnějším a podloženějším závěrům, než že Češi jsou kolaboranti největší... ()