Japonský příběh lásky a nenávisti

,,NEMÁM PENÍZE, ALE MÁM SVOJI HRDOST“...... /// Tohle je Japonsko! Šestapadesátiletej rebel Naoki průvodcem kapitalistickým systémem třetí nejbohatší země světa. Škoda, že dokument nahlíží víc do života Naokiho a Joši, než do života Japonska. Jasan, jejich vztah, kde ona ,,jede“ na tři práce a on na poloviční úvazek je zajímavým načíhnutím do soukromý, který odráží tamní poměry, ale já bych si přece jen dal víc toho divadla každodenního života, pracovišť, který jsou jedna velká rodina či systému, kterej je (ftipně) přirovnán ke komunismu, jenž si hraje na kapitalismus. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě, kolik hodin denně pracuje takovej pracující Japonec. 2.) Nechápu, proč to každej rok dobrovolně zabalí cca 30 litrů šikmejch vočí. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.04.2013)

Dokument ostrý jako břitva a nemilosrdný jako bohyně pomsty. Je to přesně ten film, který tady na trhu dosud chyběl, a odhalující přesně to, co např. chybělo našemu Špátovi v jeho jinak velmi zajímavém dokumentu Japonsko, má láska. Režisér na začátku říká, že chtěl zmapovat, co pohání japonskou společnost. To se mu sice tak úplně nepovedlo, ale jednak přišel s velmi zajímavým hrdinou a životním příběhem, jednak - a to především - dokázal odhalit to, co Japonsko jako kolektivistická společnost, kde hlavním požadavkem je neztratit tvář, pečlivě skrývá. To znamená neúspěšnou část své společnosti, chudobu, která má svou odpudivou stránku a která nemá oporu ve společenských institucích. Hrdina filmu ztratil po ekonomickém krachu v roce 1992 svou živnost a teď je odkázaný na svou partnerku. To je z hlediska tradičních japonských hodnot přímo děsivý handicap... Celkový dojem: 85 %. (28.10.2010)

Tvrdá realita "vyspělého světa".!!! (21.10.2010)

Jsem naprosto zmatena. Nevím jestli jsem tak bezcitná nebo si prostě jen nedokážu převést to, co se v dokumentu odehrálo do reálu a třeba si v té situaci představit sebe. Pořád mě totiž tahá zpět fakt, že nelze porovnávat neporovnatelné. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Naokiho situace je opravdu nezáviděníhodná, zvláště s přihlédnutím k jeho nejaponské nátuře. Ale, proč do dokumentu neřekl proč se třikrát rozvedl? V Japonsku je onen záchranný systém založen na rodině a on nebyl schopen žádnou vytvořit. Nakonec se ještě nechal živit svou mladičkou přítelkyní. Docela by mě zajímalo jak jejich situace vypadá dnes. Tolik k Naokimu. To co mě už ale děsilo, byly informace o počtu sebevražd, o psychickém stavu zaměstnanců a vlastně obecně o stavu společnosti. A to nejhorší, že obdobné styly řízení lidských zdrojů pronikly i k nám (už před příchodem asijských firem). Nevím, zkuste šéfovi říct vlastní názor ... :-) Hodně zajímavé bylo pro mě Naokiho postesknutí nad tím, že v Evropě by se stát o člověka postaral. Čekala jsem, že finančně - ne, je to holt Japonsko, zde očekávají od státu psychickou (lékařskou) podporu. (24.10.2011)

Ona už vypadá dost unaveně a strhaně, v práci prý nenalézá uspokojení. On má smysl pro humor , nadhled, což moc lidí nemá. Zřejmě platí vysoký nájem někde v centru a popíjí po barech, když stále smrdí jenem. Oba jsou kuřáci což je vidět na jejich pleti. Když už to po 40 minutách začne být v jejich kutlochu a zaplivané čtvrti nesnesitelné, vyrazí se na výlet. Dědeček hosty v bytě kouzelně baví zpěvem karaoke. (13.11.2020)

Mimořádné překvapení. Maximální syrovost a autenticita, úhel pohledu, který u dokumentaristiky kladu nad ostatní. Ihned naprosto hladce vklouzne pod povrch, kde odhaluje zbytečnost příčin a bezvýchodnost následků zároveň. Nad hluboce lidskou existenciální výpovědí se vznáší temný, tíživý kontext okolního světa, jehož směřování je Naoki tak ryzím příkladem (s trochou cynismu se odvážím poznamenat, že snímek do značné míry odhaluje, za jakou cenu Japonci stále drží svou již ca 20 let se hroutící ekonomiku). (29.10.2010)

Zapomeňte na hrdě se tyčící Tokijskou věž, hypermoderní infrastrukturu, luxusní restaurace a rej světel a barev. Tohle v Cestománii neuvidíte. Realistický, krutý, smutný i nevěřícný pohled na odvrácenou tvář japonské společnosti. "Hrdinům" budete držet palce po celou dobu a doufat, že vás v této fascinující zemi potkají jen výše zmíněné pýchy. (31.10.2010)

To je jak z jiný planety. Studený, krutý a hnusný. (24.10.2011)

Takovou míru strachu a bezvýchodnosti by kamera, která by se tímto způsobem vnutila do evropské domácnosti, těžko odhalila. Člověk přežívá jen proto, aby přežil. Svou práci nenávidí a vydělá si jen na to, aby se příštího dne zase probudil a šel do práce. Kolečko, které se chvíli točí, a když se porouchá, snadno ho nahradíte jiným. Depresivní. (31.03.2012)

Je to jako komunismus, který si hraje na kapitalismus..........Díky za pohled pod sukně paní Nipon která bloudí, tak nějak sem to tušil, že je to země, kde osobní svoboda a vlastní názor, znamenají méně než kupka hnoje... (16.11.2010)

Výborný dokument koncipovaný víc jako příběh, od kterého se neodtrhnete... (22.10.2010)

Hodně otevřená zpověď japonského páru, příslušníků "nové rozrůstající se vrstvy v japonské společnosti, tzv. nejchudších pracujících", žijícího v maličkém bytě bez oken a i přes tvrdou práci v několika zaměstnáních neustále balancujícího na hranici chudoby. Dokument je to opravdu ostrý a kritický, ukazující, že západní kapitalismus v kombinaci s východní mentalitou (výsledky, výsledky, výsledky) a tradicionalismem produkuje navenek vyleštěné bohatsví, ale ve skrytu nelítostně drtí a vysává obyčejné lidi, kteří bez dostatečné sociální záchranné sítě mohou v mžiku skončit jako bezdomovci (nebo sebevrazi). (22.06.2012)

Po Strachu a chvění mě i zde čekalo jisté vystřízlivění z ideálů, které o milovaném Japonsku chovám. Teď už je mi jasné, proč se můj japonský kamarád ze studií ve Finsku nechtěl z Evropy vracet domů. Čeká ho tam tvrdá robota, v níž musí dokazovat oddanost firmě i celé společnosti. A nedej bože, aby byl neúspěšný. V takovém případě ho totiž podrží jen rodina, stát rozhodně ne. Skvělý komentář: gudaulin (15.11.2012)

Narušení stínu Naokimu určitě neprospělo. Nad terapeutickým účinkem jeho reflexe ční obnažení děsivé bezvýchodnosti. Silný úder. Naoki se svým sebeobranným hořkým smíchem, osud bratra pana Hříbka a obzvláště pak záběry na spolupracovníka v bílém svetru... Původně zamýšlené čtyři nahrazuji pěti. (21.10.2010)

Myslím že nič podobne som zatiaľ nevidel, skutočne v istom slova zmysle zarážajúci dokument. Asi budem musieť sám v sebe prehodnotiť čo všetko som si myslel alebo snáď vysníval o Japonsku. Tento dokument vďaka svojmu realizmu ponúkol viac než čokoľvek iné čo by sme snáď mohli zhliadnuť na tuto tému. (21.02.2011)

Nic co by nás překvapilo, nic co by nás šokovalo - bohužel, podobné principy fungují i u nás - v Japonsku jsou však dohnány až k absurdnu. Země, ve které tzv. "tržní systém" našel velmi úrodné podhoubí díky přirozené (a přehnané) asijské pracovitosti a feudálním přežitkům v mentalitě zdejšího národa. Na Naokiho a jeho přítelkyni nelze pohlížet černobíle - oba mají své kladné i záporné stránky. Zdánlivě je spojuje jen každodenní rutina - vydělat peníze a přežít do dalšího dne - a přesto je mezi nimi i něco jiného, co způsobuje, že oba už dávno neskočili z nejbližšího mrakodrapu (jak ostatně činí velké množství podobně frustrovaných lidí v Japonsku). Nazvat to láskou? To bude hodně složité a možná i vtipné, když se řešení možná najde v modré pilulce.. (11.02.2016)

Ako to tí briti vedia? Dej vás uchváti od začiatku a sledujete to ako najlepší akčný film. Naoki je sympaťák a preto ho Joši chcela aj napriek vekovému rozdielu. Pointa je, že v Japonsku pri tomto systéme ste prakticky vždy krok pred samovraždou.. (21.10.2010)

Konečně mi někdo ukázal japonskou realitu bez příkras. Každodenní šeď a strach v jednom městě na severu, šílené pracovní podmínky a pro Evropana nepochopitelná mentalita. >>Hřebík, který vyčnívá, se zatluče.< (28.05.2011)

Lovestory. Nepříliš šťastný pár je zde ale použit jen jako optika pro vykreslení jejich společnosti: "Japonsko, jak ho neznáte." Pohled na nejefektivnější korporátní kapitalismus z perspektivy nepřizpůsobivých. Btw popisek je nepřesný: Naokimu je už 56let. Online na http://www.ceskatelevize.cz/specialy/jedensvet/cs/filmy/japonsky-pribeh-lasky-a-nenavisti/ (20.03.2010)

Jenom jedna přípomínka k tomuto skvělému dokumentu: v textu "obsahu" filmu se uvádí, že Naoki je čtyřicátník, nicméně z kontextu samotného filmu mi vycházel spíše jako padesátník. Nicméně to není zase až tak důležité, jelikož na pracovním trhu jsou všichni otroci odpadem už ve čtyřiceti, o otrokyních nemluvě. (17.01.2011)