Japonský příběh lásky a nenávisti

Jsem naprosto zmatena. Nevím jestli jsem tak bezcitná nebo si prostě jen nedokážu převést to, co se v dokumentu odehrálo do reálu a třeba si v té situaci představit sebe. Pořád mě totiž tahá zpět fakt, že nelze porovnávat neporovnatelné. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Naokiho situace je opravdu nezáviděníhodná, zvláště s přihlédnutím k jeho nejaponské nátuře. Ale, proč do dokumentu neřekl proč se třikrát rozvedl? V Japonsku je onen záchranný systém založen na rodině a on nebyl schopen žádnou vytvořit. Nakonec se ještě nechal živit svou mladičkou přítelkyní. Docela by mě zajímalo jak jejich situace vypadá dnes. Tolik k Naokimu. To co mě už ale děsilo, byly informace o počtu sebevražd, o psychickém stavu zaměstnanců a vlastně obecně o stavu společnosti. A to nejhorší, že obdobné styly řízení lidských zdrojů pronikly i k nám (už před příchodem asijských firem). Nevím, zkuste šéfovi říct vlastní názor ... :-) Hodně zajímavé bylo pro mě Naokiho postesknutí nad tím, že v Evropě by se stát o člověka postaral. Čekala jsem, že finančně - ne, je to holt Japonsko, zde očekávají od státu psychickou (lékařskou) podporu. (24.10.2011)

Po Strachu a chvění mě i zde čekalo jisté vystřízlivění z ideálů, které o milovaném Japonsku chovám. Teď už je mi jasné, proč se můj japonský kamarád ze studií ve Finsku nechtěl z Evropy vracet domů. Čeká ho tam tvrdá robota, v níž musí dokazovat oddanost firmě i celé společnosti. A nedej bože, aby byl neúspěšný. V takovém případě ho totiž podrží jen rodina, stát rozhodně ne. Skvělý komentář: gudaulin (15.11.2012)

Zapomeňte na hrdě se tyčící Tokijskou věž, hypermoderní infrastrukturu, luxusní restaurace a rej světel a barev. Tohle v Cestománii neuvidíte. Realistický, krutý, smutný i nevěřícný pohled na odvrácenou tvář japonské společnosti. "Hrdinům" budete držet palce po celou dobu a doufat, že vás v této fascinující zemi potkají jen výše zmíněné pýchy. (31.10.2010)

Myslím že nič podobne som zatiaľ nevidel, skutočne v istom slova zmysle zarážajúci dokument. Asi budem musieť sám v sebe prehodnotiť čo všetko som si myslel alebo snáď vysníval o Japonsku. Tento dokument vďaka svojmu realizmu ponúkol viac než čokoľvek iné čo by sme snáď mohli zhliadnuť na tuto tému. (21.02.2011)

Hodně otevřená zpověď japonského páru, příslušníků "nové rozrůstající se vrstvy v japonské společnosti, tzv. nejchudších pracujících", žijícího v maličkém bytě bez oken a i přes tvrdou práci v několika zaměstnáních neustále balancujícího na hranici chudoby. Dokument je to opravdu ostrý a kritický, ukazující, že západní kapitalismus v kombinaci s východní mentalitou (výsledky, výsledky, výsledky) a tradicionalismem produkuje navenek vyleštěné bohatsví, ale ve skrytu nelítostně drtí a vysává obyčejné lidi, kteří bez dostatečné sociální záchranné sítě mohou v mžiku skončit jako bezdomovci (nebo sebevrazi). (22.06.2012)