Rozvod po italsku

Klasické dílo italského již vyzrálého italského neorealismu v černobílé, jež mu sluší. Ve své době byl příběh podnikavého polomafiánského šlechtice protestem proti tomu, že italské zákony nepřipouštěly rozvod, ale současně také svědectvím o stavu pokrytecké prudérní morálky na největším ostrově Středozemního moře. Maloměsto Agrigento (jak říká ichvypravěč Mastroianni, 18 000 obyvatel, z toho 4 000 analfabetů), se od francouzských Zvonokos či českého Kocourkova neliší ničím, snad jen dobou děje a místním vševědoucím mafiánským kmotrem. Zachycení atmosféry kolem uvedení proslulého Felliniho SLADKÉHO ŽIVOTA v místním kině je jen dalším bazálním kamínkem této pomyslné mozaiky malosti a zapšklé provinciality. Mastroianni tu skvěle splývá se svou rolí lehce znuděného rentiérského kavalíra v nejlepších letech; úspěch filmu by bez něj byl nepředstavitelný. Unylá výrazně italská krása Stefanie Sandrelli i rozkypělý květnatý patos Pietra Tordiho jsou dalšími hrozinkami na dortě tohoto dnes již klasického díla. Díla smíchu, který co chvíli tuhne do vážného výrazu hluboce zamyšlené divákovy tváře. (18.04.2010)

Oscar 1 : Scénář + 2 nominace: Režie, Herec HR - Marcello Mastroianni . . . . . . . Zlatá Palma - výběr (13.04.2004)

Na svou dobu šlo bezpochyby o satiricku pecku, která si dobírala tradiční konzervativní morálku, pokrytectví spojené s ochranou tzv. cti, dominantní vliv církve a vůbec ten zastaralý životní styl italského venkova, který odpovídal rozložení společnosti někdy z 19. století v době, kdy Itálie žila konzumní život 2. poloviny 20. století. Dnes už je snímek přece jen trošku zastaralý vzhledem k tomu, že se zrychlilo tempo vyprávění, ale především proto, že společnost a nejen ta italská je zkrátka už o půl století úplně jinde a čelí úplně jiným problémům. Nejenže jsou dnes v Itálii rozvody povolené, ale stejně jako jinde, jsou tak snadné, že by stálo za úvahu jejich zánik trochu ztížit a především zkomplikovat život těm, co ho považují za permanentní mejdan. Jestli si u nás politici pořizují milenky a bez zábran se rozvádějí, aniž by měli potřebu cokoliv utajovat, svědčí to o tom, že jsme možná až moc tolerantní. Na Germiho snímku je ještě dnes potřeba ocenit výborné herecké výkony v čele se slizkým a mondénním Marcellem Mastroiannim v roli šlechtice, který prochází krizí středního věku a chce svou opotřebovanou manželku nahradit. Celkový dojem: 75 %. (11.03.2010)

Taliansky vášnivé a predsa elegantné potvrdenie tézy, že by si každý mal dobre zvážiť, čo si želá, lebo by sa mu to mohlo aj naozaj splniť. Tu si znudený schudobnelý šľachtic, žijúci však stále v okázalom ničnerobení, praje, aby sa po dvanástich rokoch manželstva zbavil ženy, ktorá v ňom nevyvoláva toľkú vášeň, akú on od vzťahu vyžaduje. La dolce vita tentoraz presunutá z ulíc rušného Ríma do sicílskeho menšieho mesta. Nechýba takmer žiadna prísada skvele osladeného malomestského žitia. (11.09.2016)

S vtipnou nadsázkou nastíněný obraz života sicilského maloměsta. Zkostnatělost a hluboce zakořeněné názory společenské střední vrstvy i úctyhodné šlechty, že uchráněná čest je nade vše i za cenu prolité krve (ulpívající na rukou hrdiny), která je víc jakýmsi obdivovaným činem, jelikož nekonat, značí posměch a potupu. Na vlastní kůži se o tom přesvědčí zadaný švihácký baron Cefalu (okouzlující M. Mastroianni) s roztomilým tikem v obličeji, který je zasažen šípem Amorovým a touží po své sestřence (baronce s knírkem, není co závidět). A nebylo by od věci, aby se tu nenachomýtl také nějaký ten Don. (23.12.2009)

Starší, ale výborný film s M.Mastroiannim, ktorý ako milovaný "Fefe" už tú svoju polovičku akosi nemôže vystáť. Diabolské plány mu vychádzajú, ale posledný záber filmu dokazuje, že Fefe predsa len nemyslel na všetko. Herecký výkon Mastroianniho určite stojí za pozornosť a už len kvôli nemu by ste si film nemali nechať ujsť. 80%. (26.07.2010)

Úžasně laděná italská komedie Zlatého filmového fondu. Prostě geniální dílko. :-)))) (27.12.2009)

Zlatá komedie zlatých let italského filmu v tomto žánru. Nemám co vytknout, bylo to skvělé už při uvedení a zůstává to bezvadné i dnes. (14.10.2009)

Rozvod po italsku je dokonalou satirou života dobového sicilského maloměsta. Film je postaven krom vtipu na výborném herectví Marcello Mastroianniho a půvabu Stefanie Sandrelli. I vedlejší postavičky skvěle zapadají do děje a dotváří celkovou atmosféru italského maloměšťáctví. Vyskytuje se zde celá řada vtipných scén a kuriózních situací, z nichž mnohé film charakterizují a činí ho jedinečným. Patří sem z dnešního hlediska absurdní plánování vraždy manželky, jehož součástí je hledání nápadníků, sledování, příprava obhajoby atd. Vše je podáno s ohromným vtipem a komentováno vnitřními monology hlavního hrdiny. Velmi povedená je i scéna, kdy místní starousedlíci vyráží do kina na Felliniho film Sladký život se slovy „Slyšeli jste o tom? Jsou to orgie jako za Tiberia. To musíme vidět.“ Divák se zkrátka nemůže nudit. 87% (26.10.2010)

Úžasná komedie, která mě naplno dostala i napodruhé. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Marcello Mastroianni, který je zde zcela neodolatelný, a hodně jsem se u toho nasmál hlavně díky němu, jeho komediální talent byl prostě nezměrný. Film má pro mě kouzlo i v té černobílé kameře (o 3 roky mladší Manželství po italsku už bylo natočeno na barevný film a podle mě už to není ono) a ve vystižení své doby, která už nenávratně patří minulosti, což mi je někdy trochu líto. Dnes už ten film asi nemusí oslovit každého - jistá část lidí má kupříkladu z mně neznámého důvodu problém s mluvenou italštinou - ale osobně ho považuji za nestárnoucí klasiku, která s lety zraje jako víno a neztrácí nic na své výjimečné zábavnosti. O kvalitách tohoto filmu také velmi dobře ve svém komentáři píše Sportovec. (18.11.2019)

Dámy prominou,… tedy neprominou, ale mně to přesto nedá :o) To byly kdysi časy ( „ naši předkové „ se měli ). V současné době se mýdlo doma již nevyrábí a kvalitní bažinu, aby člověk pohledal :o) Na druhou stranu se společnost dostala zcela jinam, takže nic takového jako hlavní hrdina snímku, my řešit již nemusíme. Člověk se však neubrání otázce, zda-li teď, je to to pravé. Každý, nechť si odpoví sám… Při současném trendu a za podmínek, které panovaly v tehdejší Itálii, by po rašeliništích v Českém ráji člověk prošel suchou nohou (přes tu přehršel těl ) a to by rozhodně pěkný pohled nebyl :o( Snímku samotnému sluší černobílá kamera a Marcello Mastroianni v roli nešťastného manžela, toužícího po mladé dívce a vymýšlejícího, jak se zbavit své dosavadní manželky je naprosto úchvatný. Možná, kdyby na otázku, jak moc ji miluje, odpověděl slovy Jana Wericha: jako sůl, mohlo to býti i bez toho mordu :o) Všechno jde „ podle plánu „, ale ne vždy je změna, změnou k lepšímu, že pánové :o) 75% (22.07.2010)

Napriek veku príjemný film s dobrou atmosférou, vtipom, nadhľadom a perfektným záverom. Ani ukričaní Taliani nepôsobia tak rušivo, ako v iných filmoch z tohto obdobia. (01.12.2008)

Kdysi mě to bavilo, dnneska už bych u toho vydržel sotva. Irituje mě už nevhodně přehnaný název filmu. Jak to bylo tehdy, třeba i běžné, tak to dneska má už od tehdejší běžnosti daleko. Evropa i kultury jednotlivých států se změnily, a to díky další vlně obyvatelstva co střídá tu předchozí.*** Inu, kde ty loňské sněhy jsou, a příští rok už zase ty letošní sněhy nikdo nenajde...*** (5.10.2010) (05.10.2010)

Marcello Mastroianni má u mě otevřený účet už dlouho a ne vždy tam přibývá absolutorium. Zatímco Sladký život jsem možná i kvůli druhému dabingu nestrávil nejlépe a ještě i Krevní pouto ze stejného důvodu nedopadlo (u všeho byla Sophia Loren, ale to je spíš hříčka náhody), většinu filmů s MM snáším dobře. Ačkoliv Rozvod je nejblíže právě Felliniho opusu (Fellini bude vinen), je to úplně jiná káva. Zase to má na svědomí dabingová škola z nejlepších, tentokrát Studio pro úpravu zahraničních filmů s Václavem Krškou v režii, ale i když Rozvod není komedií kde si potrháte břich, je to hodně nekorektní film (taky fandit chlapovi, že chce zabít svojí starou, jenom protože se mu líbí mladší...), který si vás ale podmaní, Fefemu začnete držet pěsti, protože jeho Rosalia je skutečná čarodějnice, a Angela nevinný poklad. Když má být vějičkou Sváťa Beneš, a novým švárou, který rozhodně není žádný svatoušek, Vladimír Hrubý, v sicilském pojetí (krásné lokality, opět je tu Ragusa, kde se točili i Úctyhodní lidé), musí to dopadnout na výbornou. Aspoň pro diváka. Chudák Fefe! (11.12.2016)

Takmer dve tretiny filmu som sa výborne bavil, Mastroianni skvele hrá a vymyslel svoj plán takmer majstrovsky. Ten záver ma už nebavil. Každopádne ide o veľmi dobrú sondu na taliansky súdobý vidiek, dnes sa už veci majú predpokladám inak. Ako satira veľmi obstojné. (09.04.2018)

Agramonte: 18 000 obyvateľov, 4000 analfabetov. 1700 trvalo i prechodne nezamestnaných. 24 kostolov, ak si dobre spomínam. Medzi nimi niekoľko barokových stavieb zo sedemnásteho storočia. / Muž v najlepších rokoch, ktorý je k tomu i fúzkatým človekom, a ako tak ďalej pozerám, i mimoriadne prefíkaným barónom menom Cefalù, našťastie k nim vonkoncom nepatrí, nakoľko je vari automaticky gramotným pri svojom titule, predovšetkým kvôli tomu má najskôr úplne iné starosti, pričom je zrejmé, že jeho 12-ročné manželstvo s Rosaliou, je v totálnych troskách. Najradšej by sa s ňou (i)hneď rozviedol, no bohužiaľ rozvod absolútne neprichádza do úvahy, keďže v katolíckom Taliansku sa jedná o nemožnú predstavu v danej veci, a práve preto treba "vymyslieť" niečo naprosto nové, čo by v podstate mohlo zvrátiť toto, nepriaznivé rozpoloženie. Taktiež sa patrí podotknúť zrovna i to, že má na to veľmi patričné dôvody, pretože priam horí neuveriteľnou túžbou po svojej pokrvnej sesternici Angele Calogerovej z blízkeho susedstva, vlastne má na ňu priamy výhľad, kedy sa napokon schyľuje k incestu?! \ Režisér Pietro Germi sa vďaka tejto "čiernej komédii" stal oscarovým laureátom, lebo Divorzio all'italiana obdržala cenu Akadémie za pôvodný scenár, keď mu ešte asistovali i ďalší dvaja scenáristi. Vskutku, ale nebyť priamej účasti famózneho Marcella Mastroianniho, tak som presvedčený o tom, že by sa tento konkrétny snímok určite nestal takým legendárnym. Áno, scenár, ale hlavne herec v hlavnej úlohe, sú jednoznačne tými najsilnejšími atribútmi tohto počinu, i keď na druhej strane rovnako uznávam, že Daniela Roccová je v skutočnosti oveľa atraktívnejšou, než si vôbec dokážem predstaviť, čím chcem zdôrazniť najmä to, že pre účely filmu bola zámerne zamaskovaná, ale i napriek tomu ma neustále niečím fascinovala, skrátka nebola až tak zhovadená, ako tie dnešné fifleny na televíznych či trebárs povedzme i na streamovacích obrazovkách, ktoré sú síce na prvý pohľad strašne sexi, no akonáhle sa ráno prebudia, tak by sme ich snáď nechceli ani stretnúť, tak by sme sa brutálne naľakali? / Ešte (zo)pár viet k tomuto filmu: Najväčší dôraz je kladený na to, či sa protagonistovi podarí docieliť svoj stanovený cieľ, t.j. všelijakými prostriedkami sa vehementne snaží o to, aby bol vo svojom konaní úspešným, má k tomu od začiatku nakročené, čo je v konečnom dôsledku pre zúčastneného diváka skutočne číra a nefalšovaná radosť sa tomu všetkému prizerať, aj keď s obsahom trochu drsnejšieho humoru. Zároveň by som tiež pochválil i nadmieru vydarený, český dabing, ktorý čoraz viac podtrhoval celkové dojmy, ktoré sú v mojom prípade - nadštandardné, ako by sa mohlo podľa výsledného hodnotenia zdať. PS: A odkaz na La dolce vita je samostatnou čerešničkou na torte! (11.10.2022)

Marcello Mastroianni je ve své roli doslova k sežrání a ani další herci nehrají špatně. Také scénář je skvěle fungující záležitostí se sice v podstatě jednoduchou, ale zároveň velmi efektní pointou. Film žel nedisponuje příliš zajímavou kamerou a také režie je místy poněkud mdlá. Přesto si nedovolím dát méně než čtyři hvězdičky. Celkový dojem: 70% Zajímavé kometáře: Jeanne, Faustka, kollis, old salt (03.01.2010)

Příjemná oddychovka. Děj je svižný, dostatečně nadsazený. A Marčelo úžasný! (23.12.2009)

Nádherné monológy MM robia z tohto filmu veľmi zábavnú záležitosť. K tomu hrajúca serenáda ( hudba Carlo Rustichelli ) a zážitok ako vyšitý. (11.02.2007)

Italské manželství - bouřlivé a drsné. (18.06.2013)