Jasná hvězda

Uhranutá Silou psa jsem si vzápětí pustila Bright Star, ale zatímco tenhle film má prožívání emocí přímo za téma, paradoxně ani zdaleka tak silné a opojné prožívání jako Síla psa nezprostředkuje. Představuji si, jaké divy by s tím dokázala kamera Ari Wegner, ale i tak filmu škodí zdlouhavá repetitivnost schůzek a stále stejně plytký a zaujatý vztah mezi Fanny a Keatsem, vztah mezi básníkem a múzou, který nezraje, nevyvíjí se stejně jako Fannino porozumění poezii, takže se zdá, že ztuhli v jakési pubertální romanci držení se za ruku a naivního recitování veršů až do sociálně, ale nikoli intimně bolestivého konce, protože básník sice umřel nespravedlivě na chudobu a souchotě, ale té naivní "zamilovanosti" mezi nimi, jak ji alespoň zpodobňuje film, věru škoda nebylo. A bohužel ani Keatsových básní v tomhle ztvárnění. Opravdu, mnohem důrazněji od Jane Campion doporučuji shlédnout Sílu psa, protože to je teprve skutečná báseň. *~ (05.02.2022)

Oscar 1 nominace: Kostýmy .. .. .. .. Zlatá Palma - výběr (07.06.2009)

║Rozpočet $8,5milióna║Tržby USA $4,444,637║Tržby Celosvetovo $12,000,000║ (11.03.2010)

Křehký příběh lásky Johna Keatse, velkého básníka, oceněného až po jeho smrti a dívky od vedle. Už jen za tu kameru a překrásné záběry si zaslouží vysoké hodnocení. (07.03.2010)

Nejlepší film Jane Campionové. Láska ve své nejčistší podobě. ___ Nejspíš jsem chytla Edovu nemoc, ale Abbie Cornish je prostě nádherná. (06.02.2010)

Tohle není film o Keatsovi, tohle je film zejména o Fanny a její sestře a bratrovi. A je krásný. Konkrétně třeba Edie Martin jako mladší sestra Toots byla úplně odzbrojující. Jinak zbožňuji, jak čistě a jednoduše Jane Campion svůj záměr vypráví. Postavy, včetně vedlejších, jsou živoucí a charismatické, nesou energii příběhu v sobě a v přesných výmluvných dávkách ji nechávají prosáknout na povrch. V záplavě přebujelých, neuvěřitelných a nekonzistentních emocí, jaké se na mě v poslední době valí z jiných filmů, jsem extrémně ráda, že pořád dokážu pocítit, když mi nějaký filmař doopravdy zmáčkne srdce. (29.03.2017)

Strohá forma anglického chladu je chvíľami nádherne kompenzovaná prírodnými obrazmi a o čo menej je ľúbostných pochabých vzplanutí, o to viac je nežných pohľadov, krehkých dotykov či nesmrteľnej poézie. Jane Campion považujem za veľmi vyspelú režisérku, ktorá dokázala skrz ženský nadhľad vložiť do ponurého deja úprimné hlboké city, priečiace sa dobovej konzervatívnosti. Pochybovala som o Abbie Cornish, ale musím uznať, že bola vynikajúca a v závere ma úplne odrovnala rovnako ako Ben Whishaw. O triedu lepší film ako Pokoj s vyhlídkou (ktorý vo mne napriek vyobrazeniu pravdivej spoločnosti nevyvolal vôbec žiadne emócie) a zas o niečo slabšie ako Pýcha a predsudok s cukríkovo romantickou výpravou - čomu som osobne podľahla viac. (21.06.2011)

Tvorba Jane Campion je v nejlepším smyslu slova niterná. Mám radost, že přilnula k Keatsovu příběhu. Její vnímání světa ho pozvedlo a zase znovu představilo. Nádherné obrazy, realistické emoce, samozřejmě vynikající výprava a kostýmy. Radost, prožít takovou melancholii. A už se těším až ve své knihovně vedle dopisů Mozarta Konstanci přidám dopisy a verše Johna Keatse Fanny Brawneové. (05.12.2016)

BAFTA Awards - 1 nominacia: Kostymy (06.05.2011)

Režisérka Piana Jane Campion nechala své fanoušky čekat šest let. Upřímně? Vůbec to nevadilo. Sic souhlasím, že jde o poměrně vyspělý kus, diváka si však hledá docela obtížně. Tedy pokud nevyhledává typicky ospalé scény, kdy jedni čtou poezii, další vyšívají u krbu, jiní dumají, co asi ten či onen myslel tím, co řekl nebo jak se podíval. Anglie, první polovina 19. století. Láska neústupné dívky ze slušně situované rodiny a nemajetného romantického básníka, jehož dílo bylo toho času soustavně nepochopeno. To, co komplikuje jejich vztah, diváka tak nějak nestrhne, návraty a odchody plné vnitřního nepokoje si mě jednoduše emočně nezískaly. Ač jsou sehrány solidními herci v podobě mezi žánry létající Abbie Cornish a Bena Whishawa, který rád protáčí nezávislou tvorbu třeba s 007 dobrodružstvím. (20.07.2016)

Nádherný úvodní obraz s detailem jehly a látky, podbarvený krásnou hudbou. Na můj vkus celkově dost unylé, přestože krom oné nešťastné lásky a nelítostného souboje kamaráda básníka a jeho vyvolené, se nic nedělo, přesto mi chybělo vysvětlení některých reálií (např. proč najednou bydleli všichni ve stejném domě a zase najednou tam básník bydlet nemohl, pak padl do záhonu a zase tam bydlet mohl).... Básníkův hrob v Římě má zajímavý nápis ZDE LEŽÍ TEN, JEHOŽ JMÉNO BYLO NAPSÁNO NA VODU. (06.02.2010)

Ak sa chceš vyhnúť sláve, píš poéziu. To je Keats a jeho život! Je to jeden z klasikov, ktorých diela sa chvália, ale už asi nečítajú. Jeden z panteónu búrlivákov, ktorí slávu získali až po smrti. Vnútorná spokojnosť by pre neho bola prekážkou v tvorbe. Sláva pre neho bola ako žena. Bola by mu verná, keby s ňou zaobchádzal s istou dávkou ľahostajnosti. Sláva ale neprišla, bola len ilúziou, pominuteľnou a nestálejšou ako vánok. Jedinou istotou mu bola Fanny, jeho múza, éterická bytosť. Tento vzťah sa lepšie zobraziť asi nedá. Najlepší film Jane Campion. (04.02.2017)

Rozevřená duše cínového vojáčka se rozprostřela po pokoji, neb současné tempo fejsbůků a němé změny slov v symboly, zajistilo neblahý pocit vojáčkův, že tahle doba lásce nepřeje, že ji hubí. Bright Star je otevřenou knihou pocitů. A můj pocit je skrz na skrz pozitivní, leč osud mě naučil, že nemám věřit dokud nedojdu konce. Trnitá cesta fialkovým polem a typickou symetrálou zamilovanosti (kontakt - nebe - pád) mi zavdala myšlenku, že člověk blbne a nemusí být v evidenci Bohnických složek. Zamilovanost je jako leporelo. Snadno se rozloží, ale těžko dává dohromady. Fanny se dostala do stavu "opilosti", ale madam Campion ji zasadila tvrdou ránu. I cínovému vojáčkovi, mě. A básník, který navzdory osudu zpíval (fantasticky uhrančivý B.W) rozžhnul pohasínající plamen víry v reinkarnaci vztahů a já mu za to zřetelně poklepal na rameno, jakože mu za to fakt děkuju a šel žít... (11.04.2010)

Mne táto Campionovej umiernenosť a odklon od jej zaužívaných postupov a formy v mnohých ohľadoch nesadla. Jediné čo ma trochu zaujalo bola slušná výprava, prostredie londýnskeho Hampsteadu a sympatická herecká zostava. To ostatné nestálo ani za myší prd. Dejová linka by mohla súťažiť v nezáživnosti, postavy sa tu len tak mihali, plkotali medzi sebou, veršovali, prípadne fňukali nad nenaplnenou láskou a k ničomu rozumnému to neviedlo. Myslel som, že sa niečoho dočkám na záver, no mýlil som sa. Tiež som nepochopil jednanie postáv. Ten mladíček sa celý čas hral len na tragéda, fňukal za nešťastnou láskou a že je chudobný a nič preto nerobil, aby tomu tak nebolo. Miesto toho aby sa chopil práce alebo aspoň lopaty tak radšej len niekde vylihoval a sťažoval sa. Čo čakal? Že sa tá jeho chudoba sama od seba nejak vyrieši? Neviem... bola vtedy už športka? Dievčinka zas na tú dobu a prostredie mala až moc voľnosti a tolerancie zo strany rodiny a známych, to sa mi zdalo nereálne. Možno to do určitej miery vysvetliť absenciou otcovej ruky, no i tak... spoločenský tlak bol v tej dobe neúprosný, pochybujem, že by jej matka bola taká slniečková svätica. No proste jedna hrozne unudená zbytočnosť oblečená do pekných kostýmov sympatických hercov. 40/100 (19.10.2017)

Krásná kamera. Campionová obrazy umí. Snad jen zamilovaná Fanny by nemusela být co scénu v jiných šatech. Příběh věčné lásky je to vlastně tuctový (anebo už cyničtím?), na jeho pozadí však tím spíš vynikne nádhera Keatsových veršů. Škoda, že ve středu téměř nedějového vyprávění stojí více ona se svou vášní než on a poezie. Výsledkem je nuda. Hrdinčin vzpurný individualismus navíc pramálo odpovídá počátku 19. století. V tehdejších pevně daných společenských hranicích by nebyl možný, zdá se mi spíš říznutý duchem 60. let 20. století. Na druhou stranu je potěšitelné , že se básníkův přítel pan Brown ujme odpovědnosti za nemanželského syna a že sám Keats miluje svou Fanny natolik, že se s ní odmítne milovat vědom si možných následků. Místy tedy filmem, který se jinak - až příliš - soustředí na krásnu záběrů a slov, prosvitne i krása charakterů. (14.07.2010)

Povrchně romantické nic. (01.11.2015)

Jak je mozne, ze jedny z nejvroucnejsich, nejromantictejsich versu plnych lasky jde pretvorit v chladny film bez "kouska citu"? Fail. (11.03.2011)

Z tohohle námětu šlo udělat takový film aby moje srdce plesalo aby se mi oči zalévaly slzami a já se nechtěla hýbat abych tu krásnou atmosféru, která mě obklopila nezrušila. No a nestalo se. Mohla to být vizuální, poetická dechberoucí podívaná na lásku dvou lidí, kteří se milují a milují se opravdově. A ta láska tam byla a dokonce byla opravdová, ale nebylo to dechberoucí ani poetické. Jen občas. Mrzí mě to. Taky opravdově.. (13.11.2010)

Takové v podstatě milé (i když tragické) drama, které pomaličku vypráví příběh sbližování dvou lidí, aby je pak zase osudově rozdělil - nespoileruju, o Keatsově životě snad dost lidí ví. Ano, ano, film je na motivy skutečných událostí. John Keats měl opravdu mladou lásku Fanny Brawneovou, kterou si nemohl vzít, protože byl jako básník chudý a v dluzích. Film si mnohé přikresluje, ale nabízí fajn historickou jednohubku se sympatickými hlavními herci. Netne ale do živého a není tak dojemný, jak by možná měl být - už vhledem k tématu, že lásku si člověk nevybírá a nemůže se jí zbavit jen proto, že je nepraktická. Sama Fanny říká, že na Johna nemůže zapomenout, i kdyby chtěla. Že to prostě nejde. To je sentiment, se kterým se řada lidí dokáže ztotožnit, ale film ho bohužel úplně nevyužil. PS: Drobný spoiler - skutečná Fanny sice léta po Keatsovi truchlila, ale nakonec se vdala a měla tři děti, kterým odkázala svoji korespondenci s Johnem (jejíž úryvky slyšíme ve filmu). (21.01.2019)

Čistá poetika, neha, láska, ktorá bolí a ktorá je čistejšia ako sneh..... Krásny film (nešťastná láska a osamelosť - podmienka totálneho precítenia). (02.02.2011)