La donna della domenica
La Femme du dimanche
The Sunday Woman
Režie:
Luigi ComenciniKamera:
Luciano TovoliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jacqueline Bisset, Marcello Mastroianni, Jean-Louis Trintignant, Omero Antonutti, Ennio Antonelli, Lina Volonghi, Tina Lattanzi, Giuseppe Anatrelli (více)Obsahy(1)
Starý zpustlý architekt, který se pravidelně bavil obscénními gesty vůči ženám, se stal obětí vraždy. Podle hesla "s čím kdo zachází..." byl utlučen obřím keramickým penisem. Případu se ujímá zmatený, ale vytrvalý inspektor. Vyšetřování vede postupně až do nejvyšší turínské společnosti mezi bizarní persony s více či méně neobvyklými perverzemi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
"Kamenné bimbasy... krutý mord ohlásí." Z komentářů jsem vyrozuměl, že si to budu užívat coby krimi, komedii a společenskou satiru. Přitom šlo jen o prachsprostou vraždu. Castingovou vraždu, abych byl přesný. Certifikovaný milovník Mastroianni coby kriminalista a charakterní drsňák Trintignant jako nespokojená bukvice? Vyčítající při malicherné hádce svému partnerovi, vydržovanému kolouškovi: "Vzdal jsem se žen, protože jsou otravné, ale ty jsi ještě horší!" :-) Naopak potěšila Jacqueline Bisset v roli znuděné paničky, jako vždy žádoucí a krásná, dokonce i s tím příšerným účesem. Nakonec její nuda vedla k nuda scéně, což potěšilo mě i vyšetřovatele. Ještě poznámku k té šílené kadenci italského brebentění. Klapka, 10vteřinová scéna v parku. Čech pouze nyvě zatoká: "Hle, miláčku, sýkorka koňadra!", zatímco Ital za stejnou dobu stihne vyjmenovat celý Atlas ptáků a ve zbývajícím čase to ještě dvakrát zopakovat... Hrozné na poslech a přímo vražedné stíhat číst titulky. ()
Na pohled nenápadný, ale velmi slušně natočený film, jehož kriminální linie není až tak zajímavá, ale který stojí na atmosféře a zobrazení společnosti své doby. Velmi dobré je i obsazení, kdy Marcello Mastroianni, ale zejména Jean-Louis Trintignant ukazují, proč se stali filmovými hvězdami. Jacqueline Bisset je především krásná a výborně se hodí do své role unuděné paničky z vyšších kruhů. Film se dá považovat za společenskou satiru lepší společnosti své doby, její "morálky" a životních cílů. Celkový dojem: 70 %. ()
Nenápadná krása PANÍ Z NEDĚLE spočívá v úspěšně předstírané ležérnosti námětu, děje, samozřejmě i vyšetřování a posléze rozuzlení. Co předstírané není a naopak za ležérním uchopením díla postupně vyčnívá stále zřetelněji, je snobství a společenské přehrady. Policejní komisař posléze s politováním zjišťuje, že jeho jedinou slabinou je opravdovost - snad jediný vážný moment filmu. A paralelní divákovo zjištění, že i vysoce postavený policista je vlastně variantním druhem hračky propůjčuje nekonvenčně pojednanému kriminálnímu námětu společenskokritické ostří. I to jakoby mimochodem. Nenápadná krása je nenápadnou kvalitou. ()
Kamenné šuliny do každé rodiny! Doporučuje devět z deseti znuděných italských paniček. ()
„Zničili jste mi osmnáct penisů! Nejdřív zabiju tebe, pak všechny gorily, policajty a Holanďany taky!" Převážně konverzační detektivka nešetří humornými dialogy. Obtloustlý rádoby světácký architekt si svým chováním vytvořil početnou řadu kandidátů na to, aby ho s chutí zabili. Jak se ale nakonec ukáže, jeden měl o důvod více. Komisař Santamaria se snaží rozplést klubko případu, byť se zdá, že se mu to nepodaří. Podezřelí mu chtějí pomoci tím, že svalují vinu jeden na druhého, navíc se postupně ukazuje, kdo kým ve skutečnosti je. Půvabná Bissetová, rozpolcený Trintignant a až příliš aktivní hledač vraha Reggiani jsou spolu s dalšími zapleteni do případu, který se pohne v momentě, kdy dojde k další vraždě. Morriconeho hudba povyšuje tuhle konverzačku o další stupínek výše. Slušné. ()
Velice nápaditý snímek o vraždách, které nemusely být s pachatelem(i) velmi nečekaným(i). ()
Několik velice vtipných momentů dělá z Paní z neděle ještě koukatelný film. Je jen dobře, že autoři vsadili na nadsázku a nejsou moc vážní, protože jako běžná kriminálka by film vůbec nefungoval. Jinak slabší čtenáři budou mít jisto jistě velké problémy s čtením titulků, protože Italové posilují snad jen mluvící svaly, melou s neuvěřitelnou kadencí slov za sekundu, a skoro pořád. Teda, Marcello Mastroianni posiluje asi ještě i jinak, protože nepřipravenému divákovi předvede jednu nečekanou akční vsuvku. Co jste to za rodinu? Rozbili jste mi 18 penisů. Už Vás nechci vidět, a ani žádné policajty a Holanďany. ()
Kriminálka, v níž Marcello v roli policisty vyšetřuje jen tak mimochodem, jako kdyby mu vůbec nešlo o nalezení vraha. Příběh je poměrně často zpestřen humorem a to odlehčení z něj dělá ještě i po letech značně koukatelnou záležitost. ()
Výborné italské krimi s notnou dávkou společenské kritiky té doby. Co bych na filmu vyzdvihl, byla jako obvykle skvělá Morriconeho hudba a dále některé vtipné momenty. PS:Jacqueline Bisset byla nádherná a nachápu takový spoiler vydavatele na přebalu DVD. ()
... Teda, aspoň bude konkrétne i o jedného, mimoriadne perverzného architekta Garroneho menej, alebo komu vlastne bude chýbať, keď všetkých naokolo svojim bizarným správaním zväčša strašne odpudzoval [a či predsa náhodou nebola podobne perverzná i celá spoločnosť v rámci celku, tak to vari nechávam na dôkladné zváženie diváckeho obecenstva, ktoré napokon samo posúdi, ako sa totižto veci majú?], a tak bol v podstate i rovnako bizarným spôsobom chladnokrvne zavraždený, a veru vskutku naozaj dosť zvláštnym štýlom [divák potom sám uvidí ...] • Skrátka; asi od tohto konkrétneho momentu, sa už pomaličky začína rozbiehať i intenzívne vyšetrovanie zo strany turínskeho komisárstva, na čo sú dokonca hneď povolaní/nasadení až dvaja komisári, keď jeden z nich predstavuje komisára Santamariu v podaní Marcella Mastroianniho, pričom medzi úvodnými podozrivými, sa zrovna nachádzajú i títo: Anna Carla Dosiová v podaní Jacqueline Bissetovej a Massimo Campi v podaní všestranne nadaného Jeana-Louisa Trintignanta, ktorí mimochodom na úvod spísali akýsi list na adresu zavraždeného, v ktorom ho častovali nelichotivými poznámkami ... • Dalo by sa ďalej podotknúť práve i to, že vyšetrovatelia sú akosi prikrátkymi na tento chúlostivý prípad, a preto sa do vyšetrovacieho diania, pomaly, ale isto; zapája i ďalšia [rozporuplná] postava Lelloa Rivieru v podaní Alda Reggianiho, ktorý má ešte pred hlavným komisárom Santamariom, určitý náskok, podľa ktorého by mal byť zrejme vôbec prvou postavou v poradí, kto[rá] nakoniec vyšetrí zamotaný prípad ...? • Zaujímavé na tejto veci [na scenári] bolo snáď predovšetkým najviac to, že pôvodný okruh páchateľov sa postupne trochu zväčšoval, kedy som väčšinou len márne tipoval, kto by to mohol reálne i byť, pritom až niekedy počas posledných cca 5-10 minút, som na to i konečne prišiel s určitým prekvapením, že by som to vonkoncom neočakával, alebo sa neustále iba chodilo okolo horúcej kaše? • Zo strany režiséra & scenáristu: Luigiho Comenciniho sa dostavilo asi prvé sklamanie, čo sa týka jeho tvorby, keď si podľa mňa tentoraz naložil toho na plecia i o niečo málo viacej, než bol teda vôbec schopným odniesť. I napriek niektorým výhradám z mojej strany, sa naostatok jednalo o remeselne kvalitne zvládnuté remeslo s kontroverznejším obsahom, kedy samotný obsah [na ČSFD] o titule je mierne zavádzajúcim ... ()
Kritika snobskej dekadentnej spoločnosti je evidentná, aby tvorcovia zosilnili tento aspekt, nasadili hneď v úvode množstvo postáv. Táto kontraproduktívnosť sa našťastie rýchlo vytratila a divák sa mohol sústrediť na hlavné postavy, ktoré potom ťahali príbeh. Herecky je film nadupaný, kriminálna linka nie je príliš podstatná, humor jemný až neviditeľný. Priznávam, že som očakával viac. ()
Pozoruhodný snímek s kriminální zápletkou s perfektním hereckým obsazením a slušným scénářem. Za ta léta se z filmu trochu vytratilo napětí, ale i tak stojí za shlédnutí. ()
"Kinematografickému" spracovaniu filmu sa nedá uprieť úspešná snaha o umeleckosť, no námet a scenár príliš "nevtiahnu". Celkovému vyzneniu neprispelo ani balancovanie medzi komédiou a detektívkou. Pre komediálnu líniu sa nehodí Trintignant, pre detektívnu zase Mastroianni. Film však ponúka aj niekoľko "osviežení" ako vtipnú majiteľku záhrady, v ktorej si prostitútky zriadili pracovisko, nečakaný homosexuálny vzťah Trintignanta (jeho partner to zahral skvele), krásna Jacqueline Bissetová, scéna v dielni na výrobu kamenných penisov..... Nie je to zlý film, no výsledný dojem ho radí skôr medzi priemerné (v tomto prípade možno priemerne dobré:) P.S. ten mikrofón pri rozhovore Mastroianniho s Bissetovou v záhrade si mohli tvorcovia odpustiť. alebo tým chceli vyzdvihnúť "komediálnosť" filmu? :)) ()
Slusny, lahko nadpriemerny film s radobykrimi zapletkou. Ta ma vobec nebavila, skor bolo daleko lepsie ten vylet do turinskej smotanky. Najma ked sa ten vylet uskutocnil s Calbonim od Fanozziho, teda zase pardon, pochopitelne som chcel napsisat, ze tam hral Dzuzeppe Anatrelli /Fantozzi seria/ : 72 % ()
Netradiční kriminálka, s lehkým nadhledem, je hlavně obrázkem buržoazie v severoitalském Turíně. Vražda malého parazita přivádí komisaře Salvatoreho Santamariu (dobrý Marcello Mastroianni) do komunity městské smetánky. Jeho hlavními styčnými body je znuděná dámička Anna Carla Dosio (půvabná Jacqueline Bisset) a její homosexuální kamarád Massimo Campi (dobrý Jean-Louis Trintignant). Ukazuje cynismus při odsuzování všeho, co jich není rovno. Chtějí mít svůj klid a lidi, kteří nebudou moc přemýšlet, ale poslouchat. Je ukázána jejich chladnokrevnost, která je jejich hlavní zbraní v jejich finančně úspěšných životech. Trochu vzruchu do jejich sterilního prostředí vnese až smrt otrapy, kterého snad nikdo neměl rád. Další zajímavé postavy: Massimův milenec Lello Riviera (Aldo Reggiani), který byl na stopě skutečného pachatele, skutečné pachatelky staré sestry Ines (Lina Volonghi) a Virginia Tabusso (Maria Teresa Albani). Odkrývání skrytých pravd pod maskou netečné letargie těch rovnocenějších. ()
Velmi dobrá kriminální komedie, kde vyšetřování vede MaEstroianni, ale vypadá že to řídí všichni jen ne on. Zábavný film, humor v jemných dávkách, určitě doporučuji. 4,5/5 ()
Film s hvězdným obsazením, co mě naprosto nezaujal. ()
Priemerná krimi s hudbou Ennia Morriconeho. ()
Film, který mě překvapil. Nejsem žádný specialista na italskou kinematografii, ale stejně jsem o tomto filmu nikdy neslyšela. První scéna rozhovoru manželů vypadala dost existencionalisticky, ale hned další scény udělali jasno, že toto bude komedie. A detektivka. Příběh pachatele ukrývá až do konce a nenudí. Stále se něco děje. Mastroianniho komisař se svými pověčšinou sicilskými kolegy se snaží, co to jde. Scénář je živý a vtipný, alespoň v italštině. Příjemné překvapení. ()
Víte jaký je mezi námi rozdíl? Já mám vítr v zádech, zatímco Vy kozy v průvanu. Přestože se s žánrovou rozkročeností mezi dramatem a komedií čas od času v kinematografii roztrhne pytel a ta leze lidem, trávícím večery po kinosálech, z dobrých důvodů na nervy, některé bijáky dělají takovým patvarům zdatně advokáty. La Donna della domenica je právě ten případ. Skvěle napsaná storka o vraždě cementovým pyjem operuje plastickými postavami a nešetří ničím, zejména ne fraškovitým vtipem. Roviny filmu, detektivní, komediální i satirická, jsou ale mistrně vyvážené, což je nejspíš hlavně Comenciniho zásluhou. Sociálně kritická ilustrace turínských a potažmo italských poměrů 70. let je i tak zajímavější, než ty ostatní. Propadnutí bezdůvodnému komediálnímu veselí zabraňuje melancholická atmosféra ulic, zahalených mlhou a industriálním smogem, a výjevy z pochybné společenské dynamiky, která byla v 70. letech jen nevinnou předzvěstí dekád následujících; tematizování plochosti buržoustů je z dnešního pohledu skoro dojemné. Kvalitu v první linii jistí trio Marcellino-Bisset-Trintignant, hlavně tedy exponent křehkého mužného existencialismu, jak Mastroianiho někde trefně vystihli a já to čas od času zřejmě nepřesně papouškuju. A Bisset zamrská před závěrečnými titulky kozama. Nad tím vším levituje Morricone, jemuž sice špatně vysvětlili, k čemu tentokrát skládá, čímž založili na nedorozumění z těch šťastných - těžkotonážní variace na hlavní spinetový motiv, jakoby vypadlé z Omen, delikátní dojem nepatřičnosti z filmu umocňují. Čtyři-a-půl. ()