Greenberg

Zatím tři ze čtyř filmů, které Noah Baumbach natočil a napsal se mi vůbec nelíbily. Jedinou výjimkou je Manželská historie, která byla skvělá, ale předchozí snímky, co jsem viděla včetně tohoto šli naprosto mimo mě. Obsazení super, Ben Stiller byl správně divný a neurotický, bylo zajímavé ho vidět v jiné než komediální roli, ale zvládá to, jen škoda, že to bylo zrovna v tak nepovedeném filmu. Šílená nuda, vadilo mi snad všechno kromě herců. (16.01.2021)

Projekt, který zpočátku působí jako obhajoba Bena Stillera, herce. Jako taková funguje slušně. Roger Greenberg je propracovaná, neotřelá, zajímavě a povědomě nepříjemná figura, která nemá na filmovém plátně dvojníka - napjatého, trápeného nenaplněnými ambicemi a hledající (zoufale a většinou na špatném místě) způsob, jak dát životu smysl. Jeho cesta to embrace the life he didn't plan je navíc v současnosti inspirativnější než dřív, kdy iluze, že úspěšně a zcela plánovat lze, nebyla tak rozšířená. Zdatně sekundují rockově použitý Rhys Ifans a typově přesná Greta Gerwig v roli nejisté dívky, která dělá ficku a po nocích vystupuje v lokálním podniku se setem tklivých neofolkových písní. Jako film funguje Greenberg ale pro užší publikum Amerického nezávislého léta, kteří rádi menší porce všeho. Komedie uvedená na ČSFD v rubrice žánr je samozřejmě nesmysl, film rezignuje na produkci sebenepatrnějšího náznaku třeskuté zábavy a smát by se u něj mohl jen idiot. Coming-of-age po čtyřítce je trapas jiného druhu, než jakými diváky podarovával svého času Stifler. Film, na který by se ze sebe-výchovných důvodů měli podívat mnozí. (30.04.2017)

"Mám rád starý věci. Jednou mi cvokař řekl, že mám problém s žitím v přítomnosti, takže setrvávám v minulosti, protože se cítím, jako kdyby nikdy ani nežil." Greenberg se může zdát jako běžnej romatntickej film (jak očividně mnohejm zde připadá), ale pro mě je naopak vyjímečnej. Baumbach vypráví o dvou nezajímavejch, nefilmovejch, neefektních lidech a jejich vztahu - Stiller je zahořklej, notorickej kverulant a stěžovač, potížista, cholerik, neempatickej sobec, žárlivec a člověk neschopnej praktickýho života tady a teď; a Greta je zas nádhernym příkladem opaku sexy filmový ženský s nějakym atraktivnim bonusem - je prostě normální; jako kdyby to byla naše sousedka, spolužačka... Ale mně tenhle přístup neuvěřitelně baví a fakt se mnou hejbe; opravdu neznám jiný filmy, který by se v mejch očích točily kolem tak "banálních", ale přesto pro mě aktuálních problémů. Kolem tak normálních a filmově "nezajímavejch" fóbií, strachů, záseků ("Tohle byla ta nejhorší historka, co jsem kdy slyšel. Jdu, čau.") - takže to jsou právě tyhle Baumbachovy mikrovztahový filmy, u kterejch snad poprvý v životě mám pocit, že by mluvily o opravdovskym a skutečnym životě tak, jak ho znám třeba i já. Takový množství postřehů, na který ve filmu (ale nejen tomhle) přijde řeč, to by podle mě uneslo x dalších filmů nebo námětů... Jenže Baumbach se na tom nijak neotáčí - dialog proběhne, myšlenka uplyne, hádka skončí a film, život i vztah jede dál. ("Kolikrát ještě tohle budu muset zažívat? Mě už to nebaví! V tuhle dobu bych měl bejt s rozvedenou 38 letou ženskou od dětí s nízkejma nárokama - já už tohle nechci řešit, kolikrát si tim ještě budu muset projít?") On i ona, Stiller i Gerwig, hledaj sami sebe i cestu k tomu druhýmu - nevěděj, jak na to jít, nejsou si jistý, jestli to vlastně chtěj, nikam a k nikomu nepatřej - a mě tohle jejich (ze Stillerovy strany občas až aspergerovský) sbližování se neuvěřitelně táhlo. Líbilo se mi i to (a připomnělo mi to While We Were Young), jak na konci udělal Stiller přesně ten americky filmovej průlom, kterej možná každej trochu čekal a kterýmu fandil (párty s mladejma, cool rozhodnutí jet s nima do Austrálie...) - aby si to ale zase zpátky sedlo na prdel s tim, že tohle ale on přece neni. On už neni mladej a mezi mladý nepatří, on neni bezprostřední, nechová se impulzivně, ale právě takovejhle on prostě je a jen takhle může začít bejt autentickej - i když to znamená, že o ten jeho osud se žádný scénáristi nejspíš prát nebudou. A všechno podtrhává (zase) skvělá hudba. Za mě jednoznačně mezi 4 a 5*. Hurt people hurt people. (18.04.2020)

Ben konečně není za kašpárka, ale za solidního herce, který umí. Roli neurotického, úzkostlivého, sebestředného ztroskotance zahrál na výbornou, skvěle mu sekundovali jak Jennifer Leigt tak i Dave Franco. Greenberg by měl spíše svými vlastnostmi odpuzovat, přesto je něčím sympatický a držíte mu palce, aby se konečně našel. Florenc odzbrojuje a překvapuje svojí přímočarostí. Americký nezávislý dramatický film, který nezklamal. (Jen tak na okraj,nevím proč je to označeno i jako komedie,po ní ani náznak), (27.08.2013)

V pohode stráviteľný arthouse plný awkward momentov - hoci nestabilnou postavou je tu Stiller v úlohe Greenberga, približne v polovici filmu nastavovanú atmosféru naruší neurotickým telefonátom jeho brat a to je prvý z momentov, keď sa začne medzi postavami prudko kymácať rovnováha - neurózou tu totiž trpia všetci. Baumbach vie navodiť posmutnelú dramedy atmosféru, no tuto sa mu nepodarilo vystihnúť myšlienku tak ako napríklad v Sépii a veľrybe, o čom svedčil aj koncepčne a sčasti i klimaxovo nečakane ustrihnutý koniec. Ten zachraňuje len naoko obyčajná dvojslovná posledná veta, v ktorej sa však skrýva tá nádej na katarziu mysle, po ktorej Greenberg celý čas pátral. S istou rezervou by som film prirovnal k Allenovej observation manhattanskej ére, no s úplne odlišným a riedkym humorom. (10.07.2010)