Když už jsme se narodili

Čtrnáctiletý Nego a o rok starší Cocada se denně setkávají na benzinové pumpě nedaleko své favely, kde se snaží vydělat si trochu peněz na obživu sebe a své rodiny. Cocada sní o tom, že se stane řidičem kamionu, zatímco umývá okna automobilů, pase vepře na smetišti či vypaluje cihly. Nego živoří s matkou a devíti sourozenci. Kromě žebrání u dálkových autobusů brigádničí jako poslíček a na školu mu nezbývá moc času. Svět obou předčasně vyspělých chlapců se jen málo podobá tomu, jak si dětství představují lidé, kteří s nimi na benzince čas od času ztratí pár slov. Oba dva však věří, že v budoucnu se jim podaří splnit si svůj sen: pro jednoho jsou to řidičský průkaz a kabina kamionu, pro druhého vlastní domek z kukuřičných slupek. Režisérská dvojice nás nechává nenásilně vstoupit do světa obou chlapců, jejichž dennodenním událostem přihlížíme zdánlivě nespatřeni. Podmanivá kamera a narace připomínající hraný film přispěly k tomu, že snímek zabodoval na řadě mezinárodních festivalů. (Jeden svět)