Osvobození Osvětimi

O Osvienčime máme toho v kinematografii v rámci dokumentov až až. Tento dokument vyčnieva dobovými necenzurovanými zábermi, z ktorých tuhne krv v žilách. Je naozaj poľutovaniahodné, že exisujú popierači holocaustu. Tvrdia, že sa to vlastne nikdy nestalo. Rád by som počul, ako tieto dobové snímky vysvetlia, všetko je snáď podvrh? Slabým bol len rozprávač, ten bol príliš suchý, akoby bol nejakým sprievodcom po výletnej lodi, takmer bez záujmu. (22.04.2016)

Nejdřív musím předeslat, že dokument opravdu nedoporučuji slabším náturám. Při scénách u masových hrobů, pitvání ('!!) anebo spáleniště, kde se ještě povalovaly lidské lebky, jsem měla také co dělat... Dokument mluví asi výstižně sám za sebe, bylo to zkrátka svinstvo, které zanechalo lidem šrámy na těle i na duši. Pro mě stále i v dnešní době NEPOCHOPITELNÉ svinstvo. Popravdě nechápu, jak dokument někdo může označit za propagandu, protože u scény, kde osvobození objímají členy ruských jednotek s úsměvem na tváři bylo jasně řečeno, že ty záběry byly pořízené nějakou dobu po skutečném osvobození a jsou nerealistické a nepravdivé. Ale kdo chce psa bíti.. (15.05.2013)

Film, nefilm, tak tady už jde o trochu "víc". Spousta dokumentů, natáčených v pozdějších letech si vypůjčuje právě tyto autentické a jedinečné záběry sovětských kameramanů, pořízených přímo po osvobození Osvětimi. Skutečný Auschwitz mi ale v roce 2009 připadal už jen jako slabý odvar Terezínského pracovního tábora, po němž jsem absolvovala prohlídku o rok dřive. Samozřejmě vím, že tvrdším a nelidštějším chováním se Osvětimi může rovnat snad jen Mauthausen, o tom žádná, mluvím jen o dojmu, který jsem z prohlídky v Osvětimi získala. Snažila jsem se psychicky připravit na šok, který prostě musel přijít, už jen to místo, ta historie, ta zvěrstva tady páchaná..Ale pak se to strhlo. Tříhodinová prohlídka v angličtině, připlétání se do jiných školních skupinek, okřiknutí naší profesorky, která si přehodila číslo na svém poslouchacím přístroji, a naladila tak česky komentovanou prohlídku..exkurze veskrz naučená slovo od slova, bez známky citu, účasti, bez konkrétních příkladů (kterých jsem si na terezínské exkurzi všimla...ono přeci jen, když vám průvodkyně řekne třeba pouhé "Tak v tomhle rohu ukamenovali dva vězni třetího kvůli jeho misce jídla" a vy pak můžete vidět ten roh, kde se to stalo..znamená to alespoň pro mě víc..začal se mi ten příběh odehrávat před očima, a pocítila jsem tak pospojováním těchto obrazů hrůzu této historie asi nejvíc, jak jen jsem byla schopná). A je mi opravdu smutno, že ani hromada kufrů, zabavených lidem ihned po transportu, obrovská kopa vlasů, kartáčků i bot, na mě nezapůsobila tolik, jako pouhý článek o tomhle všem. Když jsme vyšli z Auschwitzu I, předali sluchátka jiné školní skupince, početli si duchaplné vyryté vzkazy do dřeva u pokladny a zhlédli možnost nakoupit občerstvení u třech pojízdných stánků - jasně, určitá pravděpodobnost, že bychom dostali hlad, tu byla - vydali jsme se do části Auschwitz II. Ne že by nám průvodkyně o téhle informaci něco řekla, ale od spolužáka, který tu byl s bývalou školou již dříve, jsme se dozvěděli, že nedaleko v lese je částečně zachovaný příbytek Josefa Mengeleho. Vydali jsme se proto v malé skupince na průzkum, ale ouha, než jsme vůbec stačili přejít koleje, museli jsme se začít scházet před autobusem a dát Osvětimi sbohem. Za to jediné však samozřejmě nynější správu Auschwitzu neviním. Předevčírem jsem se dočetla v článku v Reflexu, že místní průvodkyně nalezla v objektu vyrytou svastiku. Nenaznačuje to snad něco? Nemělo by se v tomhle případě útočit více na podstatu lidskosti? Osobně jsem naprosto pro, poněvadž nákresy hákových křížů v koncentračních táborech mi přijdou tím největším plivnutím do očí těm, co touhle hrůzou prošli. A právě proto si myslím, že takovýhle dokumentů, stejně jako osvěty, není nikdy dost. (27.08.2011)

Během postupu spojeneckých vojsk směrem k Třetí říši, osvobodili Rusové největší vyhlazovací tábor v dějinách – Osvětim. Ruští kameramani natáčeli hrůzy holocaustu, zubožené již spíše siluety vězňů, příšerné životní podmínky, které navíc podtrhovala zima. Ještě dlouho po osvobození umírali vyčerpáním další lidé. Natočený materiál nebyl významně zpracován a byl ponechán v surovém a syrovém stavu, proto je jeho vypovídající schopnost obrovská. Myslím, že by tento dokument měl sloužit jako základní osvětový materiál, především při výuce ve školách. Slabší nátury by asi měly vyfasovat kýbl… (12.03.2009)

Dokument, který by měl vidět každý. Dokonce si myslím, že by měl sloužit jako učební pomůcka o holocaustu ve školách ikdyž je to opravdu drsné a vše je to podáváno v pravdivém světle. Realisticky poukazuje na zvěrstva, která se v třetí říši páchala a je jen na nás, aby jsme nic takového nedopustili! (19.04.2014)