Noruwei no mori
Nórske drevo
Norwegian Wood
Režie:
Anh Hung TranScénář:
Anh Hung TranKamera:
Mark LeeHudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Ken'iči Macujama, Rinko Kikuči, Kiko Mizuhara, Tecudži Tamajama, Kengo Kóra, Eriko Hacune, Tokio Emoto, Reika Kirišima, Kentaró Tamura, Haruomi Hosono (více)Obsahy(2)
Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako kniha příběh o nostalgii lásky, ztrátě a probouzející se sexualitě. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori. Ta mu razantně vstoupí do života a Toru Watanabe se ocitá v situaci, kdy si musí vybrat mezi dvěma ženami, mezi vášní a svými principy, mezi budoucností a minulostí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (223)
Na vině mého nijak zvlášť nadšeného hodnocení je z části i fakt, že jsem nečetla knižní předlohu. Spousta obrazů pro takové "nečtenáře" pak nedává smysl. Hlavní problém ale spočívá v absenci citů. Murakami je pro mě autor imaginativní, zvláštní, ale především emotivní, který ve mně něco zanechá. Filmové zpracování Norského dřeva je jenom studeným a neskutečně zdlouhavým pokusem o převedení originálu. Pořád lepší než Stmívání, ale to je trochu smutná obhajoba. ()
Od Murakamiho som čítal len jednu knihu; túto, asi mesiac dozadu. Zároveň sa mi páčila (najviac úvodná scéna, melancholická atmosféra a niektoré postavy), zároveň bola prvoplánová jak prasa. Čo sa týka sexu a hlavne samovrážd, tam už to bolo ďaleko cez. Táto adaptácia predovšetkým pre krásne herečky a hudbu (film>kniha), aj keď zas obsadenie oboch hlavných postáv (hlavne Naoko) mi nesedelo vôbec. S tým, že menia vyznenie, som problém nemal, a vlastne mi to pre vynechanie väčšiny porna a časti zbytočných úmrtí, miestami prišlo lepšie než kniha. Na druhú stranu bez znalosti predlohy to musí byť čistý zmätok, je to naozaj veľmi pomalé a artové, a nevenuje sa to dostatočne charakteru prakticky žiadnej z postáv, preto zas kniha>film. Ako doplnok pekné, ale SPOILER! V knihe som celý čas dúfal, že sa stav Naoko spraví a že im to nakoniec vyjde. A s Midori som chcel spať. Vo filme som fandil Midori, lebo bola krajšia, a u tej divnej pani som myslel len na ukončenie trápenia. Koniec SPOILERU! ()
Ačkoliv jsem po zhlédnutí filmu Přicházím s deštěm do Tranovy adaptace Murakamiho knihy vkládal nemalé naděje, i tak jsem počítal s tím, že se předloze nevyrovná, neboť se jedná o vrstevnatou a příběhově hutnou knihu s nezaměnitelnou atmosférou, na jejíž poctivé převyprávění stopáž jednoho celovečerního filmu prostě nestačí. Onu pro Murakamiho typickou melancholickou atmosféru se sice podařilo do filmu převést, avšak způsob, jakým je zde nakládáno se samotným příběhem, mi přijde poněkud nešťastný. Vůbec se zde nedá mluvit o souvislém vyprávění, mnoho věcí je opomenuto, přičemž některé z nich jsou pro příběh opravdu zásadní. Knihy neznalý divák si tak může špatně vyložit zásadní vztah mezi Tóruem a Midori, stejně tak nelze dost dobře pochopit postavu Reiko, protože je zde opomenuta její minulost, která v knize představuje velmi působivou příběhovou linii. Norské dřevo nepovažuji za povedenou adaptaci, spíše se jedná o soubor nešťastně pospojovaných fragmentů, které jsou atmosférické, hezky natočené a dobře obsazené, ale v celku nefungují ani z poloviny tak dobře jako kniha. Osudový příběh se tak scvrkl na prosté romantické drama.____Jednoznačné zklamání. Jen ti představitelé jsou vybraní opravdu pečlivě a Kiko Mizuharu jako Midori jsem si okamžitě zamiloval - stejně jako v knížce. ()
Vím, jaký to je kult, ale nejsem čtenářka knih Harukiho Murakamiho. Nemám přehled přes současná japonská vztahová nebo romantická dramata. Neposlouchám Radiohead. Zato skutečně hodně obdivuji tvorbu Ahn Hung Trana, jeho myšlenkově pronikavý styl: vedení herců, střihovu skladbu a geniální využití hudby Johnyho Greenwooda. Někdy si říkám, že právě Tran dodal písním od Radiohead nový rozměr. Jen málokterý současný tvůrce dosahuje na pozadí audiovizuální estetiky tak vysoce realistického účinku, aby divákům navrch nabídl katarzi. A v tom je ten problém: Tran zpracoval zřejmě nezfilmovatelný, na pocitech založený román...já nechápu proč, čím ho natolik zaujal, vždyť jeho původní autorské práce byly mnohem silnější. I tady používá své oblíbené prvky postupů spirituálních filmů, ale přestože popisuje témata obecně platná, já zde postrádám (pro jeho dřívější filmy typický) otisk vlastní osobnosti a životní zkušenosti. Nebyla jsem zklamaná, prostě "Norské dřevo" je první Tranův film, který jsem nechtěla vidět co nejdříve, pokud možno okamžitě, znovu. Proč taky. A chyběla mi v něm Tran Nu Yên-Khê. ()
Farebné, pomalé, smutné - celkom som si nevedela predstaviť ako sa dá podchytiť táto téma, ale celkom sa to podarilo. Tak trochu symbolicky a metaforicky. Stále to však ostáva kúskom pre Murakamiho fanúšikov a verím, že tí, ktorí to nečítali sa neubránili nude. Tiež sa mi zdalo, že scenár ponúkal aj pár nových záverov, ktoré v knihe neboli tak jasne pomenované. Film však ostáva prílohou ku knihe. ()
Môj obľúbený spisovateľ, moja obľúbená kniha ... ale moja obľúbená Midori, ani zďaleka nebola tá správna Midori. ()
Režisér udělal zajímavou věc: Některé části knihy musel samozřejmě vynechat, přeskočit nebo "vzít zkratkou", to, co se však do filmu dostalo, jsou ve většině případů docela přesné pasáže z knihy, při kterých jsem viděl a cítil, co jsem očekával vidět a cítit. Na základě více kritických recenzí na ČSFD jsem čekal, že to bude horší a jsem příjemně překvapen. Fascinuje mě zobrazení scén sexu, které neobsahuje ani jedno odhalené ženské ňadro (nebo cokoli jiného podobného), přesto je však extrémně erotické, intimní a odhalující. Líbilo se mi vyobrazení deště v mnoha scénách, líbila se mi kamera. Některými lidmi kritizované pomalé tempo mi vůbec nevadilo. Důvod proč nedávám maximální hodnocení spočívá (a teď to může být můj subjektivní dojem, protože manželka nic takového necítila) v hudbě. Zhruba v polovině filmu mi začala být hudba svojí hlasitostí nepříjemná a až do konce jsem si to uvědomoval. Nemohu si pomoci. Současně mě maličko nesedla scéna s Hacumi a Nagasawou v restauraci. Do té doby se Hacumi a Nagasawa příliš nerozebírali. Rozumím režisérovi, že tam dotyčnou scénu chtěl mít, ale připadlo mi to trochu násilné a maličko mě to rozhodilo ve sledování příběhu, který mi až to té doby připadal logicky plynoucí (žena opět nic takového necítila - asi proto, že nečetla knihu). ■ Moje recenze knihy: http://scobak.blog.sme.sk/c/260302/Recenze-knihy-Norske-drevo.html 85% ()
Režisér tu knihu prostě nečetl! Pro mne je tento film velkým zklamáním. Vím, že zpracovat knižní předlohu, není vždy snadné. Murakami je mistrem mezi mistry a atmosféru, kterou vytvořil by věrně na plátno převedl málokdo. To chápu. Co ale nechápu je fušeřina, kterou jsem zrovna viděla! Kdo to nečetl, musel se příšerně nudit. A kdo to četl, musel se příšerně vytočit. Jako já. Z předlohy zůstali jen některé postavy a to tak, že mi připadali totálně mimo. Z děje je vypuštěno vše podstatné, veškeré vztahy jsou osekané na nulu... chýbí řada zásadních scén, které ovlivnili chování postav, chýbí řada komických momentů, které osvěžili celý příběh, dialogy neobsahují to, co bylo v knize řečeno jasně a i opakovaně. A i toho Norského dřeva tam bylo prostě málo. No??? Je to sračka a vznikla z ryzího zlata. ()
Na počátku bylo slovo- většinou se to tak říká, ale v případě filmu Norské dřevo, byl na počátku filmový obraz, hudba a slovo až jako poslední. Adaptace slavné knihy o jejíž zfilmování bylo usilováno čtyři roky, je adaptací pocitů, které kniha vyvolává. Film je spíše vzpomínkou na knihu, stejně jako ona, mnoho věcí zatajuje a říká pouze obrazem,- v náznacích. Chladné zobrazení smrti, patří k vrcholům snímku. O smrti se nemluví, ale i tak je přítomna v atmosféře většiny scén. Tolik očekáváné Norské dřevo je zážitkem přdevším obrazovým, který často odkazuje na detaily přírody a lidské tváře. Obrazový vizuál jde ruku v ruce s hudbou, která vytváří prostor pro slovem nevyslovené myšlenky a emoce hlavních hrdinů. ()
Když se při psaní tohohle komentáře zamyslím, nevím, zda vlastně hodnotím knihu či film. Literární předloha je pro mne jednou z nejskvostnějších románů, jaké jsem kdy četl. Souhlasím s kritikou, že atmosféru knihy se nepodařilo do filmu přenést. Japonské filmy jsou dosti vzdálené, mnohem více než např. knihy, rád si přečtu Murakamiho, Kawabatu, Kaneharo, ale japonský způsob točení mi úplně nesedí. Nicméně oceňuji odvahu kultovní knihu vůbec převést na filmové plátno. Mohl bych najít desítky výhrad, za všechny hovoří nervy drásající Naoko a málo prostoru pro Midori a její ztřeštěnosti, jimiž je kniha poseta, přesto se budu držet toho, že převažují klady. Natočte někdo film podle celosvětově úspěšné knihy a pak kritizujte. ()
Tran Murakamiho absolutně nepochopil, ale s tím jsem před projekcí vlastně počítal. Z výborné, zamyšleníhodné, předlohy Tran vykouzlil nefunkční filmové leporelo, kde vztahy mezi jednotlivými postavami postrádají smysl a hloubku. Především vztah mezi Tóruem a Reiko (díky neodhalení Reičiny minulosti a charakteru je závěr snímku jak z jiné dimenze) o zoufale nefunkční chemii mezi Tóruem a Midori(film jí zcela zabil) rovněž škoda mluvit. Vietnamčík na režisérském seslíku je navíc až tak liška podšitá, že na mě jeho verze vyprávění nepůsobí ani jako hezky natočená ilustrace ke knize. Nevím jak to dokázal, ale všechny scény, které na mě v knize zapůsobily, ve filmu zkrátka nejsou :) Původně jsem předlohu s filmem porovnávat nechtěl, ale natočit z knihy, která nenudí ani řádku, dvouhodinovou nudu s nahrubo vytaženým dějem a do něj otrocky naroubované a doslové repliky dialogů (monologů), je umění. A že Tran celou dobu divákovi nestydatě vnucuje (artovým pojetím), že točí umění. Kdyby raději místo šustící trávy, šumící vody, zpomalených záběrů, špatně zvolené hudby a debilně natočených erotických scén dal přednost postavám, udělal by lépe. A nevydařený casting převážně ženských postav je "sladkou" třešničkou, neměla být náhodou Naoko nádherná?! a Midory netuctová?! a Reiko?! A seru na to! Zklamání, ale z úcty k Murakamimu, který, jak jsem se tu dočetl, dal povolení k natáčení po čtyřletém přemlouvání, ty velmi slabé tři dám. Zatímco kniha se stane nedílnou součástí mě knihovny, Tranův výtvor po zhlédnutí posílám do koše. Trane za tohle bys zasloužil, nejlépe Naočinu oprátku. ()
Ne prostě mi to jejich proprve nic neříká, a já se nepoučil a stejně koukám na tyhle blbosti. ()
Hodně jsem se na film těšila, jelikož Murakami Haruki je můj oblíbený spisovatel a právě Norské dřevo se mi líbilo hodně. Samozřejmě, každý si při čtení knihy představoval příběh trochu jinak, a proto se filmové zpracování nikdy nezavděčí všem. Norské dřevo od Trana se bohužel nezavděčilo mně. Asi mi nesedělo celé zpracování. Na to, jak dlouhý film je, mi připadalo, že vynechali spoustu zajímavých částí a zbytečně protahovali jiné, takže jsem se ve výsledku nudila. Jedinečná tajemná a melancholická atmosféra knihy od Murakamiho zde mizela, emoce příliš nefungovaly, postavy bezvýrazné, mnohé nedotažené do konce. Docela mě mrzí, že se knize nedostalo důstojnějšího filmového zpracování. ()
Havel měl problém přenosu divadla na film. Tady vidíme problém literatury na film. Klasické režijní chyby, nepozornost a celkově slátanina, která prostě nebavila. Kamera má bod a relativně zájem. Jinak to padá. ()
Film norské drevo trpí jednou jedinou vecou a tou je úspešná knižná predloha. Horšie je to práve u tých, ktorý knihu čítali skôr ako videli film. Vedia v čom si ich kniha a príbeh získali natoľko, že sa rozhodli dokúpiť si aj iné Murakamiho knihy. Tran ale nie je režisér, ktorý by bol fušer. Jeho intímne a minimalistické príbehy si ma dokázali získať svojou pomalosťou a charakterovou vypracovanosťou. Jeho práca z postavami a prostredím je natoľko premyslená, že vytvára jeho filmom isté osobité čaro. Norské drevo je jeden z tých príbehov. Krásne prostredie, dômyselne prepracované charaktery, pospájané do príbehu o láske a túžbe a o bolesti. Film nám ponúka krásne obrazy, dômyselne koncipované scény – ranný rozhovor na lúke, alebo zoznámenie s Midori, a pritom neskĺzava do samoúčelnosti. Vtipné je, že film a kniha vytvárajú úplne rozdielne pocity. Aspoň v mojom prípade to tak bolo. Film na mňa pôsobil viacej poeticky, ako kniha, ktorá zase dokázala zanechať silný dojem práve tým s akou ľahkosťou rozprávala o ťažkých veciach. Film nie je zlou ukážkou filmárstva. V rámci Tranovho štýlu je to znova posun iným smerom. Ale pre tých, ktorý knihu zbožňujú, je to zbytočný film, hlavne preto, pretože niektoré príbehy naozaj nie je nutno sfilmovávať. ()
má oblíbená předloha nebyla sice úplně zprzněna (líbila se mi hodně výprava, tak nějak jsem si to představoval, když jsem knihu četl), režisér to však bohužel příliš nezvládl, příběh tak trochu svlékl, uřezal mu končetiny a hodil na mráz, film je chladný, hodně jeho částí k divákovi ani nepronikne, nakonec zůstává jen pocit smutku bezůtěšnosti, který ale nepramení z toho, co se na plátně stalo, ale z toho, že ten film není tak dobrý, jak mohl být... 6/10 ()
Tak copak to tu máme - strhující vizuál, Asii v hávu retra a tři chlípné Japonky. Zní to hrozně, ano, ale přesto jde o skutečně dobrý film. Kromě naprosto úchvatných scénerií a atmosféry Japonska v roce 1967 tu hlavní roli hraje výkon herců, jenž je velmi minimalistický a lidský a postupně se mění naprosto nenuceným způsobem v křehkou emocionální bouři několika mladých lidí, která může skončit lecjakým způsobem a stále bude uvěřitelná. Opravdu mě to dostalo a zkrátit to o takových 20 minut... plnému hodnocení bych se nebránil. ()
Moja prvá prečítaná kniha od Murakamiho. Kniha sa mi páčila, tak som bola zvedavá na film. Počas filmu ma napadalo jedine jedno výstižné slovíčko - awkward. Filmové spracovanie vo mne nič nezanechalo, v čom práve exceluje kniha. Kľúčové scény mi pripadali nútené, a takže ťažko som im mohla veriť. Žáner "komédia" by tomu svedčil viac. Keby som knihu nečítala, určite by som si z filmu odniesla viac, no stále, typický b-čkový film. ()
Knížku jsem četl chvíli před tím, než jsem na to šel do kina a nakonec jsem byl rád. Film se knížky opravdu velmi drží a některé fráze jsou přímo okopírované. Jak už tady někdo psal, film je takový, že by čtenáři Murakamiho neměli být uraženi a ostatní dostanou romantické drama. Film se mi líbil, herci byli dobře vybraní a hudba zajímavá, delší záběry můžou někomu vadit ale s těmi se u takovéhoto filmu musí počítat... ()
V hodnocení filmu mě bohužel neovlivnil jen film samotný, ale i okolnosti sledování. Nejdříve však k filmu: Anh Hung Tran podle mého odvedl hodně dobrou práci, přestože pocit z filmu a pocit z knihy se liší. Ale otázkou je, jestli to vůbec jde, aby kniha i film zanechaly stejný dojem. Přecejen, filmy a knihy jsou odlišné věci, a tak se dá čekat, že scény převedené z knihy do filmové podoby budou působit jinak. Přesto, druhá polovina filmu měla podle mě knize blíže než začátek - ten se mi z nějakého důvodu zdál tak nějak "kostrbatý". Ohledně herců, nemůžu si odpustit "さすが松山さん!" - jak se dalo čekat, Matsuyama byl opět výborný. Kdo ho nezná z jiných rolí, tak to možná nedokáže posoudit, ale on je skutečně chameleon. Člověk nevidí Matsuyamu, ale postavu. Každou roli dokáže hrát jinak a tak by to mělo být. Rinko Kikuchi jsem ve filmu viděla tuším poprvé a zatím nedokážu posoudit její herecké schopnosti. Jedno však vím jistě - když došlo na chvíli, kdy Naoko ruply nervy, herecký výkon Rinko Kikuchi se zdál být sporný. Možná to tak mělo být, ale v každém případě, její řev dělal dojem naprosto přehrávaného jekotu, takže to mé mínění o jejích kvalitách trochu snížilo. Nejspíš by však chtělo ji vidět i v jiném filmu. Když to všechno shrnu, na konci jsem byla celkem spokojená s tím, co jsem viděla, i když kniha je samozřejmě lepší. Pokud můj celkový dojem nějak utrpěl, nebylo to vinou samotného filmu. V kině Lucerna jsem byla poprvé, ale už nikdy více. Troufla bych si říct, že prostory Lucerny nejsou vůbec uzpůsobeny ke sledování filmů. Rušivé byly především zvuky z kavárny pod kinem, ale taky zvuky z nějakého maturitního večírku, co se konal nad kinem. Jak si pak má člověk užít takový poměrně klidný a rozvláčný film, když pořád musí poslouchat zvuky odjinud? A to nemluvě o kouřovém zápachu a sedadlech, které se táhnou v sále neúměrně daleko vzhledem k velikosti plátna (skoro jsem si říkala, že by bylo lepší mít sedadla blízko než skoro vzadu)... Krom prostředí jsem taky byla hodně zklamána kvalitou českých titulků a nemohla jsem uvěřit svým očím, když se úplně na konci objevil titulek "překlad titulků: Tomáš Jurkovič". Zkrátka mi nejde do hlavy, jak překladatel Murakamiho knih, který u nás dělá tak skvělé české překlady, mohl vytvořit tak hrozné titulky. Ať se na to dívám jakkoliv, dělalo to dojem, že je překládal někdo jiný - už jen přehnané užívání výrazů typu "sorry" nebo komolené češtiny, typické pro Prahu a Čechy jako "to je blbÝ", "blbEJ", atd atd (což Jurkovič v překladech knih, pokud vím, do takové míry nepoužívá). Jenže krom toho jsem si všimla i pár nepřesností v samotném překladu z japonštiny. Například, když se Midori ptala Tórua, jestli je někdo, koho má rád, a Tóru odpověděl, že ano, čímž samozřejmě myslel Naoko. V titulcích byla otázka přeložena "A ty s někým chodíš?", což samozřejmě mění dost význam, když pak následuje odpověď ano, protože s Naoko, která byla daleko v psychiatrické léčebně, samozřejmě vůbec nechodil. Zkrátka jsem nevycházela z údivu a říkala jsem si, kdo takové titulky mohl vytvořit, a jestli je snad někdo nedělal den předtím hodně narychlo. Proto byl o to větší šok, vidět na konci jméno pana Jurkoviče. Do teď si musím říkat, že to snad byl nějaký omyl.... Určitě by bylo dobré se na film podívat někdy ještě jednou, v klidu a pokud možno s jinými titulky nebo úplně bez nich.~(4,3★)~ () (méně) (více)