Norské dřevo

Je vážně smutné jak málo jsou dnešní čtyřicátníci zvyklí mluvit o některých věcech... Kdykoliv se ve filmu vyskytla jakákoliv zmínka o sexu (a že jich je tam docela dost), ti solidní pánové a noblesní dámy se rozřehtali jak puberťáci - ano, někreté z těch replik vtipné jsou (povětšinou ty, co jsou tak myšleny), ale rozhodně tedy ne všechny. Byla by z toho zajímavá sociologická studie: mé generaci přijdou takové hovory normální, čtyřicátníci se infantilně "gebí" a ti starší radši dělají, jako že to vůbec neslyšeli. Ale zpět k filmu. Oproti knize trochu příliš melodramatický. Přišlo mi, že příliš nevynikla šeď Tóruových dní bez Naoko. Možná bych film více ocenil jako připomenutí knihy, pokud bych ji ale četl minimálně tak před deseti lety a polovinu už zapomněl. Jinak myslím, že divák který knihu nečetl vůbec se v ději musel občas ztrácet. (30.01.2011)

Jediné, co chválím, je atmosféra, kterou se dle mého podařilo vystihnout přesně jako v knize. Jenže to na 133 minut nestačí, ba co víc - dokonce je to pak spíš trest. (22.02.2011)

Na můj vkus až příliš statický film, což už samo o sobě zvedá míru nudy a zastírá ostatní možné kvality filmu (z mého pohledu samozřejmě). Další věc je, že čím větší snaha byla o dramatizaci a vyhrocování těžkých pocitů a situací v životě postav, tím víc utrpěla moje bránice. Určitě na tom bude mít svůj velký podíl už sama rozdílnost v chování Japonců, Korejců atd. oproti Evropanům, alespoň podle toho, jak se promítá do filmové tvorby. Cca v polovině filmu jsem si říkala, kdy už se konečně Naoko oběsí a když se tak stalo, při scéně na skaliskách, kdy Toru sedí, hystericky řve a kape mu dlouhá nekonečná slina z úst...a celá tahle nekonečná situace...mi způsobila asi tři, po sobě jdoucí záchvaty smíchu. A takhle to určitě účinkovat nemělo. Samozřejmě mělo Norské dřevo i své kladné stránky, ale v globálním měřítku asi tohle předramatizované dílo ocenit prostě neumím. (01.03.2011)

Tak to byla opravdu síla... Norské dřevo je hluboce lyrický příběh. Naprosto souhlasím s komentáři uživatelů DaViD´82 a Superpero. A ta legendární píseň od Beatles se k filmu nehodí. To mi nikdo nevymluví... (16.08.2011)

Totální fraška. Knížka je tak hezky přirozená, neuvěřitelně civilní a v podstatě jaksi krásně obyčejná. Oproti tomu film je totálně přeexponovaný a dovedený do neuvěřitelně nechutný artový splácaniny, kdy se několik minut díváme na jeden statický záběr, na kterém se za celou dobu nic nestane. Kniha využívá svých vlastních výrazových prostředků - popisuje veškeré Tóruovy prožitky do hloubky, a rozjíždí se v ní solidní dialogy. Film ty dialogy totálně zabije, popisnost se přesune pouze do povrchních náznaků jakýchsi emocí - scéna s vlnama a slintajícím protagonistou byla už teda hodně přehnaná, a ještě ta hudba k tomu. Až to skoro připomínalo reportáž z Novy. Škoda, že si kvalitní kniha nevysloužila i kvalitní filmovou adaptaci. (28.05.2014)

Tento film je tak rozporuplný! Na jednu stranu je to krásné, vizuálně. Ale není to krásné tam, kde je krásná knížka. Ve dvou hodinách jsou všechny postavy tak oklešťené, že to asi ne všem dává smysl. Naoko vypadá chudák spíš jako hysterka a necítím z ní tu beznaděj co jsem cítila z knihy. Některé scény jsou zase patetické ( několikaminutový záběr na útesech, kde se tak poslintá, až se vám z toho chce smát/brečet) Naštěstí jsem moc velká očekávání neměla, takže mě to zas tak nezklamalo. Ale kdybych knihu nečetla nebo ji naopak četla nedávno, asi bych hodnotila jinak. (12.04.2011)

Průměrně natočená romantika se skvělými herci a velmi dobrou hudbou. (07.05.2011)

Pozitiva: zajímavá hudba, solidně natočeno (tzn. bylo ta pár pěkných záběrů) a moc pěkné herečky. Jinak to byla bída a hlavním viníkem je scénář. Ten totiž vůbec nefunguje. Jsou totiž dvě možnosti jak k němu přistoupit: A. knihu jsem nečetl - v tom případě člověk nemůže, minimálně první polovinu, tušit díky naprosto nenavazujícím scénám, která bije. No a v druhé půlce taky moc ne. B: knihu jsem četl (můj případ) - jako adaptace knihy film taky nefunguje. Prostě se jen vybírají různé repliky, které jsou sice přesné, ale opět bez návaznosti. Jsou také vynechané některé zásadní pasáže (hlavně vztah Torua a Reiko, který je možná v knize nejdůležitější) a vše je velmi zkratkovité. Naopak v druhé polovině jsou přidány scény, které s knihou nemají nic společného. Poměrně zásadní je také nevykreslená postava hlavního hrdiny, který je v knize ňouma, ale stává zajímavým svou sečtělostí a vyjadřováním. Bohužel zde je to pouze ňouma - což je dost znázorněno prkeným hereckým výkonem. Další zásadní výtka jde směrem k režisérovi - celý film tak nějak plyne a nic moc se tam neděje, není zde zásadní vypjatá nebo emocionální scéna. Ona ta kniha taky nebyla nijak zásadně napínavá, ale pár scén by se emocionálně natočit dalo. Normálně bych film vypnul po 20ti minutách. To že jsem se dodíval, bylo zapříčiněno znalostí předlohy a zvědavostí jestli je zbytek filmu tak slabý jak jeho začátek...3/10 (19.05.2011)

Kdo nečetl knížku, film nemohl vůbec pobírat. To byl samý střih a skok, jen aby režisér stihnul převyprávět první polovinu knížky v 5 minutách. Moc špatná adaptace a jako dobrý film sám o sobě to taky neobstojí. Chvílemi jsem měla pocit, že režisér četl něco jiného, protože některé scény se tak prostě neodehrály a byly překroucené. Samozřejmě, že chápu, že tu je něco jako režisérova licence, ale když se film drží zuby nehty doslovných knižních hlášek, tak by tvůrce neměl takhle chybovat. Ani nevím, za co jsem dala filmu jednu hvězdičku. Asi za záběry na japonskou faunu a flóru a pěkné Japonky. Filmu se vyhněte obloukem, knížku vemte s chutí do ruky. (31.05.2011)

Haruki Murakami je jeden z nejlepších spisovatelů současnosti. Je to famózní vypravěč a jeho knihy mají neobyčejně zvláštní a specifickou atmosféru. Přiznávám, že už od začátku jsem šla do filmu s tím, že ten pocit, který jeho knihy vyvolávají, nebude možné tak docela zachytit. Ovšem že to bude až TAK otřesné, jsem vážně nečekala. Místo niterného a velmi citlivého příběhu nám pan režisér servíruje nekonečnou, více jak dvouhodinouvou nudu, která si snad ani nezaslouží, aby na ni někdo koukal. Hudba je sice dobrá, ale do pasáží ve filmu absolutně nepasuje, při Reičině zpěvu "Norwegian Wood" vstávají vlasy na hlavě a jediné, na co se dá koukat, jsou obrazy přírody. Nemá to hlavu ani patu. Navíc pochybuji, že ti, kdo nečetli knihu, ten příběh vůbec pochopili. Takže pokud máte náladu na jen ojediněle nesouložící či jiným způsobem se ukájející Japonce, nadto od sebe sotva rozeznatelné, prosím. Já však říkám: "Ne, děkuji." (02.06.2011)

Je to již nějaký pátek co jsem četla knižní předlohu. Trochu jsem se děsila, že mé díry v paměti by mohly ovlivnit mé celkové vnímání. To proto, že jsem velmi často slyšela, že kdo nečetl, nemá šanci se orientovat, nebo chápat. Opak byl pravdou! I když mezery v mé paměti, co se týká Murakamiho knihy, byly dosti značné, v žádném případě neovlivnily vnímání filmu. Ba naopak si dovolím tvrdit, že by se mi snímek líbil i bez přečtení. S Tranem mám již zkušenost prostřednictvím filmu Přicházím s deštěm, což se mi velmi líbilo a věděla jsem do čeho se pouštím. Věděla jsem, že půjde o něco nestandardního. Nemýlila jsem se. Nesmírně mě fascinovalo s jakou bravurou se Tran chopil režije. Také mě překvapila intimita díla. Myslím, že jsem nic podobného neviděla. Jeho schopnost odebrat hudební kulisu tam, kde ji většinou každý režisér dává, znásobilo intimitu okamžiku tolik, že ani v případě koukání se na porno se nečervenám tak, jako v těchhle chvílích. A toho všeho docílil aniž by do záběru vpustil pohled na jedinou partii obnaženého těla. Znovu se ukázalo, že méně je někdy daleko více. Dílo bylo velmi silné, pro mne daleko silnější, než knižní předloha. Celé mi připadalo jako z jiného světa (také pro mizivé zkušenosti se západní kulturou) – myšlenky a pocity promítány v návaznosti na záběry krajiny, detailní záběry přírody, prohlubující se deprese vs. léto přecházející do zimy. Hudba, neočekávaná a úderná, jež nebyla pouhou kulisou obrazového vnímání, ale měla stejnou váhu jako obraz. Červený telefon v šedé místnosti jako příslib lepších časů. Co více dodat. Snad jen, že mimo ty všechny pocity, které na mě prostřednictvím filmového plátna útočily, pěji chválu na herecké obsazení, zejména pak na Matsuyamu. Dívčí herecké výkony na mě neudělaly až takový dojem, kromě Reiko (vedlejší postava). Nicméně bylo zde dostatečné množství silných pocitů, že nejsem schopná přidkládat nedostatek ani tomuto. 5* je málo. Závěrem bych jen řekla, že pro atipičnost díla je pro našeho diváka snímek stejně citlivý a křehký jako jeho hrdinové. (05.08.2011)

Zvláštny film podľa nádhernej knihy. Som rád, že to nie je lacný prepis knihy do scenára, a taktiež že režisér ponúkol krásne obrázky. Avšak kamarátka, ktorá knihu nedočítala, nechápala niektorým udalostiam. Mierna škoda, že obrázky pokazili plynulosť deja a bez knihy samotný film ťažko pochopíte. (18.10.2011)

Příliš nechápu nízké hodnocení a komentáře. Nojo-čsfďáci. Moc pěkné zupracování, vizuálně, atmosféricky i obsahově (ano - o vztazích). A to ať už po knize nebo bez ní. Prostě pěkný a citlivý film. Kdyby takových bylo více. A i myslím dobré zpracování těžké knihy. Pravda konec už mě také malinko nudil, stopáž mohla být kratší a proto také jen o fousek uniká plný počet. 8/10 (22.12.2011)

Předem mé litanie musím zdůraznit, že miluju knihu, četla jsem ji několikrát. Když jsem zjistila, že si někdo troufá na filmovou adaptaci, říkala jsem si že je to buď profesionální sebevrah, nebo někdo kdo má schovaná esa v rukávu. Při čtení knihy jsem se několikrát neubránila slzám. Při filmu jsem měla nutkání brečet taky - chvílemi smíchy a chvílemi vztekem. Nejvíc mne asi vytáčelo to, že vypadalo jako kdyby si scénárista vzal knihu, otevřel ji na třetí stránce, opsal dialog, pak vzal další z osmé strany atd...S tím, že se občas vrátil o pár stran zpátky. Proto mi skoro všechny dialogy a úvahy (na kterých je IMHO kniha postavená) vyznívaly někdy komicky, někdy až pateticky. Lituju diváky kteří knihu nečetli, nejspíš už tak nikdy neučiní. Spousta sexu a řeči o něm mi nevadí, tady mi to ovšem vyznělo, jako kdyby to o ničem jiném nebylo. Kam se poděla osamocenost Tórúa bez Naoko, kam se poděla rozpolcenost jeho osoby když neví koho vlastně chce? Film mi přišel naprosto bez emocí, kterými je kniha nabytá. Proč, proč, proč? Jedna z mála pěkných a nápaditých věcí byla kamera, i když občas i ta mě rozesmála absurdností záběrů. O hercích jsem si celou dobu říkala, že jsou buď neuvěřitelně prkenní nebo neuvěřitelně dobří. Asi to druhé, ale nedostali moc prostoru to ukázat. Režisérovo vyjádření pocitů záběry na přírody (i když nádhernými - polovinu bych brala aby mi visely doma na zdi jako fotky) byl sice hezký pokus, bohužel se ztratil v jednom velkém patosu. Doporučila bych mu film Jaro, léto, podzim, zima ...a zase jaro...aby viděl jak se to má dělat. Dále mně neuvěřitelně rozčilovala epizodovost filmu s ostrými přechody jak barevnosti, tak třeba střídání velmi hlasité hudby x náhlé absolutní ticho. Méně "artových" (hahaha) záběrů na přírodu a více děje a hlavně kontinuity děje by filmu neškodilo. Málokdy se mi stává, že chci z kina odejít, tady mně donutil zůstat jen pocit, že to třeba jen blbě chápu a že to bude lepší. Nebylo. Už v polovině filmu jsem dostávala záchvaty smíchu nad tím patosem a stupidním vyzněním dialogů( tímto se omlouvám návštevníkům aera 10.2.2011 - normálně nesnáším rušení v kině). Naštestí se ke mně záhy přidali dva kluci sedící za mnou, tak jsme si film zpříjemnili smíchem a trefnými komentáři. Na film jsem se zkrátka hrozně moc těšila, nevyšlo to a potvrdilo mi to nezfilmovatelnost Norského dřeva. Pěkně jsem si zanadávala, doma si na uklidněnou pustila Beatles a otevřela (opět) raději knihu. Milovníkům knihy doporučuji udělat to samé a ušetřit si dvě hodiny života a spoustu zklamání. (13.02.2011)

Kniha je proste o inom - má inú náladu a tým pádom inú hĺbku. Obsahuje niektoré motívy, o ktoré je divák absolútne ukrátený. Film nedokáže poskytnúť intimitu a životný štýl hlavnej postavy a ani sprostredkovať pocity, ktoré vyvolávajú niektoré dialógy v čitateľovi (niektoré dialógy by žiaľ na plátno nepreniesol asi nik, sú jednoducho výborné, len keď sú napísané). Samozrejme, že pri filmovej adaptácii sa jednoducho zmenám nedá vyhnúť, tak ako je nemožné zachovať všetky línie, vykresliť všetky charaktery. Ale pocit z knihy a pocit z filmu, pointa knihy a pointa filmu - sú od seba vzdialené. A mne bola bližšia kniha. Na druhej strane Anh Hung Tran mnoho vecí vystihol, resp. ich zaujímavo implementoval či vo filme prispôsobil, takže sa oplatí vzhliadnuť toto dielo. (27.09.2011)

Bolo by urcite zaujimave precitat si knihu, pretoze film ma istym sposobom zmiatol a mozno ani nechcel. Uzasne sceny plne neskutocnych obrazov sa striedaju s rozpacitymi chvilami, ked sa aj divaci v kine po sebe zmatene pozeraju. Co ma prekvapilo bol skvely vyber piesni do soundtracku, ktory bol zvukovo tak mizerne vyrieseny, az mi to prislo chvilami smiesne. V podstate sa mi to ale velmi pacilo a za pozretie to urcite stoji. (23.10.2011)

Tohlecto člověk nemusí ani snad pořádně chápat. Tohle stačí prostě jen vidět, ale musíte na to mít náladu a cit. Pokud nejste ten určitý typ, nebude Vám to šmakovat, budete se nudit a nebude Vás to bavit. Miluju filmy, po jejichž zhlédnutí jsem nucen přemítat o životě! (24.10.2011)

Jedna z mých nejmilejších knih. Film se ovšem, jak to tak bývá, trochu míjí účinkem. Navíc mám dojem, že pro lidi, kdo knihu neznají, musí být naprosto nesrozumitelný třeba tam, kde se zničehonic odkazuje na věci, které vůbec nebyly řečeny. Palec nahoru za kapelu Can. (09.07.2012)

Mě teda přijde, že na to, že měl režisér dvě hodiny na to, aby nacpal takhle zvláštní knihu pokud možno stravitelně do diváka,, se s tím poměrně dobře popral. Atmosféra filmu mi připomíná atmosféru knihy, je z něj cítit samota a povahová vyjímečnost postav, v knize jsou sexuální scény poměrně obsáhle popisovány, takže mne nijak nepřekvapily. Takový slabší 4* (29.01.2011)

Je mi to opravdu upřímně líto! Nyní po projekci mohu říci, že jsem ráda, že jsem knihu aspoň četla. I když mne samotná na kolena nepoložila jako jiné nadšence, na filmové zpracování jsem byla hodně zvědavá. Ale tohle jsem fakt nečekala. První polovina filmu se aspoň trochu začíná rozplétat (i tak je víceméně prázdná), pomalá stopáž není na škodu, neboť kniha samotná neoplývá přílišnou dynamikou, ale musím přiznat, že do poslední půlhodiny jsem filmu dávala šanci. Pak ale přišel naprosto příšerný hudební doprovod, který zazdil vše, co do té doby jakžtakž fungovalo. Mně osobně rval uši, emoce naopak rozběsňoval a zbytek filmu jsem naprosto protrpěla, což se mi v kině nestalo už drahnou "festivalovou" chvíli. Kéž by i finální záběry byly bez té vydupané urputnosti. Opravdu nejhorší soundtrack, který i tak nadějný film dokáže rozložit na padrŤ....navíc ten konec šup-šuma-fuk. Nejdříve jsem chtěla dát hvězdu 1,ale nakonec kvůli hereckým výkonům, kameře a přírodě přidávám druhou. I tak bolestné zklamání ROKU! Plus Reiko a její interpretace Beatles-au!?! (13.02.2011)