Fantasma d'amore
Fantôme d'amour
Prízrak lásky
Režie:
Dino RisiKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Romy Schneider, Marcello Mastroianni, Wolfgang Preiss, Victoria Zinny, Adriana Giuffrè, Raf Baldassarre, Eva Maria Meineke, Riccardo Parisio Perrotti (více)Obsahy(1)
Život Nina Contiho ubíhá jako vlak v dobře vyjetých kolejích. Má uspokojivé zaměstnání i manželku na úrovni. Jednoho dne potkává Annu, kterou miloval před dvaceti lety, ale namísto příjemných vzpomínek se dostavují noční můry a přízraky minulosti. A Ninovy psychotické stavy přiživují i pochybnosti o smysluplnosti jeho současného života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Mysteriózní příběh v melancholickém kabátku, s mlžným oparem, zchátralými domky, úzkými uličkami, ztraceným deštníkem a krásnou hudbou. Filmový pár Romy Schneider a Marcello Mastroianni je okouzlující, někde mezi přítomností a minulostí, mezi nebem a zemí, mezi životem a smrtí nám tvůrci předestřeli jejich životní lásku, hluboký cit, který stále trvá a čas je na něj krátký... Chválím úžasný český dabing, Eduard Cupák - Nino a Milena Dvorská - Anna, pohlazení pro ouška, srdce i duši... ()
Dino Risi prostřednictvím románu ripleyovské autorky Patricie Highsmithové "This Sweet Sickness" nás pouští zadní brankou do lacanovského "Reálna", zalidněného (doslova) přeludy, přízraky, podivnými koincidencemi, stejnými tvářemi z různých dob a různými tvářemi v jedné. Přitom je (zřejmě nám všem) archetyp "neskončené lásky" velice blízký. Lásku (byť jen jednou procítěnou) nelze přerušit ani ukončit. Působí v nás i nadále, a často dostává obsesivní charakter, kterému se podvolujeme nebo s kterým bojujeme tak, jak nám to dovoluje (nebo spíš přikazuje) naše psychická kondice. Komicko-logický, každopádně překvapující závěr má přece jen optimistický nádech. Pozn.: Chválím oficiální text distributora, ve třech větách popsal podstatu věci. Opravil bych jen chybu "namísto příjemných vzpomínek" za "vedle příjemných vzpomínek", protože tak to chodí, láska je emoce plná rozporů.............. Pokud film nevyvolá bouři myšlenek, neodolatelnou chuť o něm pojednat nebo jeho témata prodiskutovat s přítelem, je v podstatě bezcenný. Poslední uvedená možnost, e-mailová reakce LADISLAVA FANTY: Dlužno říci, že k působivosti filmu Přízrak lásky" patří také vynikající český dabing obou hlavních hereckých představitelů, především nezaměnitelného Eduarda Cupáka coby advokáta Nina Contiho. Jeho niterná naléhavost mi při sledování děje v mysli povědomě vybavila větu, kterou jsem si zapamatoval z četby knihy prozaika Václava Kahudy ("Vítr–tma–přítomnost"): „Ale na hlas Eduarda Cupáka se zkrátka nedá zapomenout" (cituji po paměti, ale snad přesně). Proč zrovna lacanovské "Reálno"...? Ne že by to nemělo něco do sebe, pokud bych už však cítil potřebu užít podobný přívlastek, který by obsáhl onu archetypální sféru skutečnosti se vším, čeho se film významově dotýká (Tvými slovy: „ přeludy, přízraky, podivnými koincidencemi...(i) archetypem "neskončené lásky"), přišlo by mi jako vhodnější užití slova "jungovské", neboť to byl v první řadě C. G. Jung, kdo do této "temné" oblasti z moderních badatelů na poli psychologie systematičtěji pronikl. Ty jsi však po mně chtěl, abych věc rozvedl ve formě vlastního komentáře, jenž bys připojil ke svému hodnocení na stránkách CSFD jako jeho apendix, takže se o to ještě dodatečně určitě pokusím. Za poukaz na Tvůj výborný text nicméně velmi děkuji. ()
....malo to atmosféru,výborných hercov,vyborné herecké výkony,ALE.... málinko spoileru:od začiatku som si myslel,že hlavný hrdina patri do rúk špecialistov-psychiatrov - a tak aj bolo...nebyť R.Schneider a M.Mastroianniho - by to išlo úplne ku dnu.Nejedná sa o horor ani o drámu ani o mysteriózny film - skôr o neskorú diagnostiku duševnej poruchy. ()
Perfektně zpracované mysteriózno. Výborné herecké výkony a dabing také výborný. Dino Risi si pohrál s atmosférou snímku, která dodává ten správný šmrnc. Nechce to moc komentářů, tohle chce vidět. ()
Horor to nie je urcite, skor akopise JASM je toi taka pochmurna drama s dvoma excelentnymi hercami - mastroiannim a Romy Schneider. Reziser Dino Risi vedel tocit komedie, aj taketo dost depresivne a pochmurne filmy. Vyborne vybudovana atmosfera,oplati sa vidiet . 77 % ()
Přiznávám, že mi trvalo, než jsem se do toho dostal a i potom mi to v některých místech přišlo krapet rozvleklé, ale jinak se mi to líbilo. Ta pomalá atmosféra mi nakonec celkem sedla, příběh mě hodně zaujal a napínal, zahrané to bylo naprosto dokonale, protože jak Romy Schneider, tak Marcello Mastroianni svoje role zvládly skvěle i pouhou mimikou... A ačkoli to tak ze začátku nevypadalo, nakonec si myslím, že bych si to klidně někdy pustil znova. Je to solidní mysteriózní drama, které v sobě má taky pár hororových prvků, ale těch je tu skutečně natolik poskrovnu, že je poměrně diskutabilní, nakolik sem vlastně patří... I když zastávám názor, že spíš jo, ale až úplně na poslední místo. Slabé 4* ()
Strhující mysteriózní příběh o ekonomovi Nino Montim (skvělý Marcello Mastroianni), který se stává buď hříčkou v rukách ženy ze záhrobí, nebo ho přepadli tak dokonalé halucinace, které ho přivedou až do blázince. Že by trpěl nějakou noční můrou, nemůže být ani řeči, spše si uvědomil svoji dosavadní prázdnotu života se svoji manželkou Teresou (Eva Maria Meineke) se svými "blahosklonými zájmy". A dochází ke konečnému závěru, že jedinkrát ve svém životě docházelo k plnému naplnění a to v dávné lásce Anně Brigatti (dobrá a stále půvabná Romy Schneider). Jejich náhodné setkání ho nutí vzpomínat na jeho nejšťastnější chvíle života, vede ho k dalším setkáním s duchem a přesvědčení, že jeho láska a život budou nakonec skutečně naplněny. I když možná ne na tamto světě. A Anna, která je volána ze záhrobí silou lásky Nina? Ta kromě přiznání ke stejnému citu, se stačí ještě pomstít na lidech, kteří byli příčinou ukončení velké lásky. Je to působivě mrazivé představení, někdy až s určitým černým humorem. ()
Přízrak lásky na mě působí stále stejně - fascinuje mě (shlédnuto 1982 i 2011). Pokaždé jsem jen seděl, koukal jsem na film a nechal se mysteriózním příběhem unášet kamsi daleko do nitra děje. Úvod působivý, konec ještě působivější, herecká dvojice Schneider, Mastroianni naprosto dokonalá. Film Přízrak lásky, který svým spiritistickým námětem přesahuje hranice obvyklého, psychologického námětu, je docela silný a zároveň výborný kafe. Přízraky existují. ()
Tohle mě celkem ovlivnilo, obzvláště ten krásně podříznutý krk.:-) Pak ta atmosféra mlhavé itálie a podmanivý hlas Eduarda Cupáka, dabujícího Mastroianniho, který předvádí herecký koncert. ()
Príbeh tejto mysterióznej drámy s presahom do paranormálneho sveta je celkom zaujímavý. Láska až za hrob by sa dalo v skratke povedať. Nemám rád, keď sa tvorcovia snažia diváka oklamať a klam vydávajú za realitu, tu je to našťastie obrúsené do takej podoby, aby to dávalo zmysel aj spätne. Akurát to spracovanie so slabším tempom a nedotiahnutou atmsoférou trochu prokrivkáva. Inak fajn a zvlášť na Talianov celkom solídne. ()
„Proč ses vrátil?“ „Chyběla mi tvá matka.“ Znepokojivý mystery horor po francouzsku, kde si postupně přestáváte být jisti úplně vším. Jakkoli jsou Marcello a Romy vynikající, už to asi nechci znovu vidět. Myslím, že život je jako jízda na koni. Když se nebudete dívat dopředu, ale kde co lítá, kde straší, kdo vám koho připomíná, anebo raději bloumat temnými uličkami své mysli, zaručeně sletíte jako zralá hruška, a nemusí to být vždy do měkkého. ()
Osudová láska je věčná, nedá se zapomenout, nikdy neumírá, stále se vrací. Krása. ()
Fantasma d'amore je psychologická oldschoolovka. Další film, ve které chlap kvuli ženské (ještě k tomu mrtvé:-) úplně zblbne. Nino je úspěšný ekonom, má ženu, přátele, v podstatě nic mu nechybí. Až jednoho dne potká v autobuse nemocnou, vyzáblou stařenu, které půjčí minci na jízdenku. Na první pohled ničím zvláštní situace, jenže ona se pak ozve a představí se jako jeho dávná láska. Ninovi se vybaví vzpomínky na osudovou ženu, kterou kdysi miloval a vlastně pořád miluje. Neustále se mu pak vrací do života, jako přízrak, jako stín minulosti. Mysteriózní drama se stále krásnou Romy Schneider. Jeden z jejích posledních filmů, než po krutých ranách osudu zemřela ve 43 letech na srdeční záchvat. ()
Začíná to jako lovestory po dvaceti letech, ale postupně přeroste v šikovný horůrek ve kterém sice neteče krev, ale za to mi celou dobu nepříjemně mrazilo v zádech... ()
Madisonské mosty.¬ "Dino Risi neuměl točiti špatné filmy." Tento výrok bych mohl říci asi o tolika umělcích, kolik mám prstů na jedné ruce. Prakticky nekolísavá kvalita jeho režisérské (a někdy scénáristické zároveň) tvorby od doby jeho uměleckých počátků až do konce. (Stačí, když si projdete procentuální hodnocení jím režírovaných filmů zde na ČSFD.)¬ Výjimkou není ani svým způsobem mimořádný snímek 'Přízrak lásky'. Oko mistra italské kamery Tonino Delli Colliho sledující převážně dvojici výjimečných umělců-herců Romy Scheiderovou a Marcella Mastroianniho za vedení Itala Dini Rosiho v hudebním podbarvení jistě skvělého i úspěšného Itala Riza Ortolaniho. Možná se řada filmů může pochlubiti podobnou nebo ještě rozvinutější a hvězdnější-známější sestavou; ale z té řady jen málo jich je lepších a opravdovějších, než je Přízrak lásky, jemuž je podkladem román problematické newyorské spisovatelky Patricie Highsmithové 'This Sweet Sickness' (vyšlo i v českém překladu).¬ Bolestný a krásný a opravdový snímek. Tři přívlastky k sobě patřící. ()
Spíš než jenom DRAMA je Přízrak lásky HORROR. Marcello Mastroianni vidí všude okolo sebe přízrak Romy Schneider... Noční můra první třídy. ()
Tento film jsem zhlédl poprvé teprve nedávno. Naneštěstí jsem předem nikým nebyl varován do čeho jdu, což způsobilo, že jsem se z toho dost dlouho dostával. V předcházejících komentářích zde je, si myslím, velice důležité slovo schizofrenie. Vůbec nejnebezpečnější okamžik pro diváka nastane v případě, že se jen trochu ztotožní s čímkoli ve filmu. Film je ve svém hlubokém jádru přímo nádherný a uchvacující ve své jasné dějové lince, která vzhlíží do oblak za nedosažitelnou láskou. V tomhle ohledu je film skutečně velice srdceryvný a může nutit k slzám. V závěru se však stává film z filosofického hlediska přímo gnoseologicky problematickým, kdy se ve více okamžicích právě objevuje dvojí pravda. A to jak objektivní tak i právě ta subjektivní. Výsledek je tedy takový, že opět můžeme použít známou frázi, že je vše relativní. Nelze tedy zkrátka nalézt pravdu pravou, protože neexistuje. Film znovu už vidět nechci, je mi z něho zle. Ono to konec konců už není ani potřeba, protože je pro mě nezapomenutelný. Nakonec ho nazvu jediným přízviskem - skutečně silný film. ()
Horror? Duchařina? Psychologický thriller? Je potřeba tento film takto zařazovat? Já myslím, že ne. Příběh doktora Nina Contiho, který dvacet let "čeká" na svoji osudovou lásku je prostě dechberoucí, napínavý a krásný. Sedíte před obrazovkou jako přikovaní a netrpělivě čekáte, co přinesou další minuty, jak se tento příběh bude vyvíjet, co je pravda, co je fikce, co vzpomínky, co přízraky. Přízrak lásky je jeden z mých nejoblíbenějších filmů s Romy Schneider. Natáčení pro ni nebylo lehké, protože zrovna prožívala manželskou krizi s D. Biasinim. Nikdo nemohl v této době ani tušit, že to nejtěžší Romy teprve čeká a že divákům se už představí pouze ve dvou filmech... ()
Když se myslí horor v souvislosti s italskou kinematografií, vyvstane na mysli hlavně nechvalné giallo. Risi ale není Fulci ani Argento a moudře sází na budování nejistoty, víceznačnost situací a nástroje subtilnější, než jakými jsou poloprůhledné postavy, chrlení střev z pod trika a další zábavné doslovnosti. Na brutální výjev s kečupovatou krví dojde krátce, jen jednou a je překvapivě efektivní. Když pak Risi přece jen v dobré víře přitlačí na pilu [postava odsvěceného kněze], není to k dobru věci. Zjevný záměr navodit "jen" temnější romantiku s existenciálním přesahem to ale nenaruší, většinu filmu je ale vše zatraceně dobré. Scenérie podzimní Pavie, přes jejíž památky se kutálí chomáče mlhy a toulky děštivými ulicemi, skýtají oku dekadenta přiměřeně hutnou pastvu. Víc než hrůzu emituje film podmanivou melancholii, vše směřuje k navození sympatie s mužem, kterého v jeho rozumném životě dohnali démoni minulosti. Béčkovost a kýčovistost příběhu se vynořuje a zase mizí a představuje tak podobný otazník, jako ontologická povaha některých postav. Mastroianni svého rozpadajícího se hrdinu hraje pěkně, včetně over-the-top výlevů před koncem, Romy Schneider přidává svým angažmá, uskutečněným krátce před skonem, příchuť příhodné makabrozity. Podmanivý film, který může ve správné náladě potěšit i vícekrát. ()
Opravdu napínavý pochmurný až mrazivý film s děsivou atmosférou a dějem který překvapí. Konec byl takový jaký jsem si říkal, že musí být, protože to ani jinak dopadnout nemohlo. ()