Julenka

Robiť učiteľa v dievčenskej škole vôbec nemusí byť zábava.A už vôbec nie robiť učiteľa 11.ročným dievčatkám.A ak sa v triede objaví pekné milé dievčatko menom Julenka,treba vziať nohy na plecia a upaľovať kade ľahšie preč.To milé dievčatko si veľmi nezvyčajne zahráva s ľudskými životmi,pravdupovediac je to stelesnené zlo.Je vypočítavá,neľudská a veľmi nevtieravo a pomaly,ale isto navádza aj ostatné dievčatka aby boli také isté ako ona.Je to doslova netvor s peknou detskou tváričkou.Tak to bol na ruské pomery riadny nárez,z toho dievčatka ide naozaj mráz po chrbte.Silný film,ale skôr psychologický thriller ako dráma.Ale každý nech si ho zaradí ako chce,to nie je podstatné. (27.11.2011)

Rusáci na to majú. A Julka je toho ďalším príkladom. Okopírujú okoloidúce filmové hity a obohatia domácou filmo-kultúrou , následne sa pôvodný zámer mohutne upravuje a vznikne nemálo prekvapiek. Ľúbi sa mi, že na každý žáner (zámer ) majú svoju hviezdičku. A to nemyslím skokanov do zámoria, ktoré intenzívne sleduje ich tvorbu. Darya to síce mechanicky zmákla , no pred 18kou má čo dobiehať. Každopádne spokojnosť. (29.01.2014)

Fuuuu.. Pizdy ruské zasrané.. Atmosfericky perfektne zvládnuté a fakt, že to bol ruský horor, zasadený do ruského prostredia, s po rusky hovoriacimi hercami tomu dodalo ten pravý šmrnc. Julenka, ktorá od začiatku budila dojem ilegálnej nezletilej prostitútky, to dala na výbornú.Nechápem, že som sa k tomu dostala až teraz.. 4* (26.06.2015)

Vida, vida tak i v matičce rusy se mezi charóšimy děvočkami s krásnými dlouhými copy, najde parchant ne nepodobný americké Esther z Orphram. Další důkaz toho, že manipulativní bestie stírají rozdíly mezi zeměmi i kontinenty. Ruský thriller či horor působí možná trochu naivně a amatérsky, ale vše vynahrazuje živelností a nadšením s kterým do toho zřejmě tvůrci šli. Film na tři hvězdy. Ta čtvrtá je za nostalgickou vzpomínkou na ruský jazyk. (03.04.2015)

Jsem z generace ovlivněné školní docházkou v době budování šťastných socialistických zítřků a tak jsem v těch dobách sledoval sovětskou - čili především ruskou - kulturu s despektem a většinou jen z povinnosti. Po revoluci, v devadesátých letech, jsem si všiml, že některé děti sahají i po ruském jazyku automaticky jako po příbuzném češtině, nezatíženy okupací v roce 1968 a politickým diktátem z východu. A měl jsem z toho velkou radost. Několik filmových vlaštovek z bývalé ruské mocnosti si našlo cestu i ke mně a já se divil, co to vzniká za filmy místo těch děsných povinných, na které jsme kolektivně chodili. Ani Yulenka není film o hrdých a šťastných lidech, kteří nám jsou "na věčné časy" vzorem. Je pro mne jedním z těch východních slovanských překvapení, kterých je dnes již naštěstí víc. Byť je toto příběh mrazivý, není to bezduchý krvák a má u mne plný počet bodů... (26.12.2010)