Una giornata particolare
Zvláštny deň
A Special Day
Režie:
Ettore ScolaKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Marcello Mastroianni, John Vernon, Françoise Berd, Alessandra Mussolini, Adolf Hitler (a.z.), King Victor Emmanuel III (a.z.) (více)Obsahy(1)
Květen 1938, v ulicích se chystají mohutné oslavy fašismu a vylidněný činžovní dům se stává svědkem neobvyklého milostného vztahu. Za úsvitu jednoho květnového rána roku 1938 musí Antoinetta (Sophia Lorenová) postupně vzbudit a vypravit všech svých šest dětí i s manželem do obřího slavnostního průvodu. V malém římském bytě propuká obvyklá ranní strkanice, ve které si matka sotva stíhá sepnout vlasy a zavázat zástěru. Nakonec ale celá rodina odchází včas a spolu s nimi vyráží do ulic i celý činžák. Chvíli ticha si strhaná Antoinetta ovšem užívá jen krátce. Dobře ví, že se od ní očekává poklidit celou domácnost dřív, než se manžel vrátí. Začíná každodenní koloběh uklízení, vytírání, praní a vaření, ze kterého ji náhle vytrhne seznámení s Gabrielem (Marcello Mastroianni), jejím šarmantním sousedem. Přestože život nevzdělané ženy v domácnosti nemůže být vzdálenější světu svobodného mládence a známého rozhlasového hlasatele, mezi oběma lidmi rychle vzniká pouto, které zcela promění jejich dosavadní pohled na život... Snímek Ettore Scoly z roku 1977 vychází ze skutečné návštěvy Hitlera v Římě, zcela záměrně se ovšem vyhýbá bujarým oslavám v ulicích a zaměřuje se na zdánlivě nepodstatné dění ve ztichlém činžovním domě. Během jediného dne tak režisér postupně rozkrývá tichou odevzdanost manželky fašistického funkcionáře i smutné vyhlídky režimem pronásledovaného intelektuála. Film o náhodném setkání dvou lidí, kteří stojí doslova i symbolicky stranou zájmu fašistické strany, získal ve své době nominaci na Zlatou palmu v Cannes i na Oscarech za nejlepší zahraniční film a za hlavní mužskou roli. Cenu si však tvůrci nakonec odnesli jen ze Zlatých glóbů. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Oscar 2 nominace: Cizojazyčný film, Herec HR - Marcello Mastroianni . . . . . . . . Zlatá Palma - výběr ()
Alespon na jeden si dali dva lidi, pocit sounáležitosti, která vymazala jejich vnitřní osamělost. Těžko se popisuje když člověk "de facto" v přímém přenose sleduje splynutí dvou lidských duší, bylo to hezké, ale o to více na konci smutné i když očekávané. ()
Silně pocitová záležitost je tento příběh o dvou osamělých duších, který je svedl dohromady v jeden Zvláštní den pouhá náhoda. Ona opuštěná v duši, ačkoliv byla obklopena velkou rodinou a on, osamělý a vyhoštěný vzhledem k tehdejšímu postoji k homosexuálům. Chvílemi jsem měla dojem, jako by to by tam jemně probleskla osobní zpověď Marcella Mastroiannniho a o Sophii Loren se nedá psát jinak, než jako o královně filmového plátna, která zahraje cokoliv s gracií jí vlastní, jak už tady píše jedna uživatelka. On to nebyl ani tak zvláštní den pro Itálii, ale jeden nezapomenutelný den Antonietty a Gabriela. Byly momenty, kdy splývala její duše s tou mojí a její smutek v očích při závěrečném finále, byl všeříkající a nádherný. Kdo někdy něco podobného prožil, pochopí i hloubku tohoto téměř zapomenutého filmu. ()
Žánrově jde o psychologické drama, komorní příběh dvou outsiderů, kteří se na několik hodin setkají a tohle setkání oba dva citově poznamená. Jakkoli užívám označení psychologické drama a komorní příběh, nejde o žádnou nudnou záležitost. Těch sto minut uplyne neuvěřitelně rychle. V dialozích jsou cítit silné emoce a napětí. Oba dva herci patří k italské špičce a navíc se už setkali v řadě filmů předtím, takže chemie mezi nimi fungovala dokonale. Výborně funguje zvukové a obrazové pozadí, setkání dvou evropských diktátorů, které je zprostředkováno vyšňořenými účastníky oslav a zejména nadšeným komentátorem rozhlasu, který svým monologem vypovídá o atmosféře tehdejší fašistické Itálie víc než dokumentární filmy dneška. Zajímavé je i zobrazení velkého činžovního domu a jeho obyvatel včetně prorežimní domovnice. Film mimoděk vypovídá i o fašistické ideologii, o tom, jaké místo v něm měly ženy a jaký byl jejich skutečný úděl. Depresivní, ale hluboce lidský film. Celkový dojem: 95 %. ()
Dvě ztracené a osamělé duše, které k sobě najdou cestu v jeden zvláštní den za oslav bratrství nacistického Německa a fašistické Itálie. Opravdu velmi lidské dílo plné těch nejrůznějších emocí podpořené skvělými hereckými výkony a spoustou zajímavých myšlenek. Bohužel, každý den musí jednou skončit, v tomto případě za zvuků dokonale pasující klavírní hudby…snímek mě zasáhl přímo a drtivě, proto i přes drobné nedostatky (ze začátku filmu) hodnotím slabším, ale plným počtem. ()
On vyděděný společností a dobou. Ona fádním životem co žije. Na pozadí vojenské přehlídky ve věčném městě prožijí den, který jim hodně dá, ale ještě více vezme.. Scolovo volně plynoucí drama s přijatelnou stopáží a hvězdným tandemem Loren / Mastroianni. ()
Zvláštní den je všedním dnem totality. Osvědčená metoda mikrosondy je očividně přivedena k jednomu ze svých dosažitelných vrcholů. Pro nás tragický osmatřicátý rok je pro tehdejší Řím dnem jedné z mnoha Hitlerových návštěv. Funkčně použité dobové týdeníky a mrazivá syrovost jejich komentářů se prolínají s fízlovským systémem bdělých domovnic. Nebýt odlišných znamení, log, znaků, jazyka (dokonce i typ interiérů je srovnatelný s tím, který byl v československé realitě běžný ještě během první poloviny šedesátých let) mohl by se člověk cítit opravdu doma, v naší předlistopadové minulosti. Vteřinové prolnutí dvou životních osudů - ženy z domácnosti a redaktora-homosexuála před vypovězením italskou formou někdejšího tzv. práva postrku - je ve svém jepičím štěstí ještě prchavější, než si uvědomují sami jeho aktéři. Špičkový výkon dua Lorenová-Mastroianni (jeden z posledních v jejich dráze) je nutno doplnit o ještě jedno jméno velikána. Je jím Ettore Scola, osobnost mladší generace italského neorealismu. Mladší v tomto případě neznamená horší a epigonský, ale svůj a dále rozvíjející a posouvající. Námětem, příběhem i celkovým vyzněním patří tento skvělý film k nadčasovým. ()
Natočeno 1977 a mě i po těch letech mrazilo. "Duce je nejvyšší hned po Bohu!" Jak snadné je zfanatizovat celý národ. ()
85% - Duo Lorenová + Mastroianni jsem byl zvyklý vídat ve spíše odlehčenějších kouscích. Zde jsem se konečně dočkal něčeho jiného a byl jsem nadšen. Nádherná atmosféra opuštěného sídliště… Rozhlasem komentované setkání Duceho a Führera je zde dlouhou dobu jediným symbolem života okolního světa… V tomto prostředí se krátce setkají dva lidé. Setkání zdánlivě všední, zdánlivě nevšední... Ona podivnost vztahu dvou hlavních postav je to, nad čím může divák zapřemýšlet, a svým podvědomím se stává sám sobě jedním z hlavních zdrojů zábavy tohoto filmu. Svým dějem tento film tak trochu vytěžil z minima maximum. V přátelské minutáži se vkusně dotkne témat, jako je láska, ideály, vliv společnosti na život jedince, a především izolace, osamělost a odcizení. Další z filmů, který si užijete i dlouho po jeho skončení. ()
Pro většinu Italů historický den, o kterém měli v úmyslu za iks let vyprávět svým dětem a vnukům. Minimálně dva lidi se však všeobecného veselí a průvodů neúčastní - prostá žena v domácnosti Antoinetta a bývalý rozhlasový hlasatel Gabriel. S jejich náhodným setkáním se současně střetávají dva světy: Svatá prostota, naivita, avšak také frustrace z machistického prostředí na straně Antoinetty a zoufalství pramenící z naprosté ostrakizace na straně Gabriela. Jejich vztah, odehrávající se ve velmi krátkém časovém úseku několika hodin jednoho zvláštního dne, velmi výstižně poukazuje na život a možné role obyčejných lidí v totalitním systému. Jinakost je démonizována (homosexualita, volnomyšlenkářství), většinou vítězí hrubá síla (všudypřítomný rozhlasový přenos z vítání Hitlera, nevěrný manžel), primitivní vlastenectví, vzájemné šmírování a nedůvěra (sousedka) a nakonec i lhostejnost k druhé lidské bytosti. Zvláštní den poskytl dvojici Lorenová/Mastroianni netypické role, se kterými si poradili tak, že ani čeští obrozenci nevymysleli vhodné adjektivum, kterým by se tito herci v tomto filmu dali pochválit :-) Není co vytknout, Zvláštní den je zážitek. __ (Dlouho mě nepobavilo nic tak, jako komentář na imdb.com k tomuto filmu od přispěvatele s nickem Bo Schreurs - Ve filmu opravdu nikdo neumře, není tam žádná akce, žádná nahota, prostě nic takového. Je to prostě nuda pro lidi, kteří od filmu čekají akci, zabíjení, krev a nějakou tu děsivou scénu... ) ()
Zvláštny deň ma nedostal ani tak svojim príbehom, ten je vo svojej podstate hrozne jednoduchý a priamočiary, ako skôr svojim dokumentárnym prístupom k téme a veľkolepým hereckým divadlom ústrednej dvojice. Na minimálnom priestore odviedli kus poctivej práce, za čo si zaslúžia obdiv. A to nehovorím o duševnom pokrme - ich dialógy boli par excellance, myšlienkovo podnetné a dumavé. Navyše koniec, aj keď ho divák už dlho tušil, priniesol so sebou poriadny náklad emócií. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 ()
Komorní, vyloženě až delikátní film - nebál bych se říct až fassbinderovského ražení (kdybych nevěděl, že to natočil E. Scola, klidně bych věřil tomu, že je pod tím ve skutečnosti podepsán právě R. W. Fassbinder) - který jsem zhlédl s velkým zájmem. Film jsem si vyhledal proto, že se jedná o Mastroianniho nejlépe hodnocený film na ČSFD - nu, bezprostředně po zhlédnutí si jsem skoro jistý, že jsem s ním už viděl lepší filmy (zdejší vysoké hodnocení Zvláštního dne - samozřejmě nic proti tomu - si vysvětluji tím, že vyšel na DVD v Levných knihách, což mu u domácího publika zajistilo alespoň jistou elementární obeznámenost, na rozdíl od Mastroianniho jiných snímků, které jsou mnohdy jen velice těžko k sehnání - a potom, ó ano, samozřejmě, zasazení děje do časů WW2, na které jsem osobně už extrémně alergický, ale mainstreamový divácký vkus odjakživa miluje cokoli, co se týká Hitlera), ale přesto byl pro mě i tento výjimečným diváckým zážitkem. A to samozřejmě především díky ústřednímu hereckému duu Mastroianni & Loren (zde ve svých 43 letech pozoruhodně zestárlá a změněná téměř k nepoznání - ten, kdo ji zná z jejích starších rolí, se skoro zdráhá věřit, že je to skutečně ona - člověk jí tu roli matky 6 dětí vyloženě věří každým coulem; přesto přese všechno je stále svým způsobem žádoucí) - oba jsou naprosto excelentní a nechali vzniknout skutečně silnému a sevřenému filmu - na malé ploše jednoho dne a jednoho domu se zde podařilo vyvolat velké emoce a působivé drama, plné výtečných dialogů a silných momentů - samotný závěr mi z nich kupodivu ani nepřišel jako ten nejzajímavější, ač film korunuje hořkou tečkou, kterou nejde dlouho dostat z hlavy. Jako vždy platí, že toto je film pro lidi, kteří ho dokáží docenit, a kteří o něm před zhlédnutím vědí co nejméně - osobně považuji za hrozné, že je zde v textu distributora naprosto bezostyšně vyzrazen jeden z ústředních motivů, který zásadně mění vyznění celého filmu. Za sebe tedy říkám, nic o tom filmu nečíst, nic o něm nevědět - a jedině pak může na člověka maximálně zapůsobit. Za mě silné 4 hvězdy a respekt ke způsobu, jakým je to natočeno - prostříhat to venkovní akustické dění s dějem uvnitř domu muselo být strašně pracné. ()
Jejich setkání je setkáním dvou odlišných světů, světů, které jsou vzdáleny snad nejvíce, jak jen mohou být. A přitom oba hledají vlastně to stejné, jen kousek úcty a pochopení. Scola využívá nesmírně rafinovaně dynamickou kameru a dodává tím příběhu na dramatičnosti, zádumčivosti i noblese. ()
Ja myslím, že ona to mala horšie. ()
Jedna náhoda spojí jejich cesty dohromady, v tak pro Itálii "významný" den. Píše se rok 1938 a Hitler zrovna přijíždí do Itálie. Se vší parádou, vítan davy lidí, jako osvoboditel a nový vůdce. Ale jim je to úplně jedno. Oni dva, mají úplně vidění světa, než tehdy většina národa. Ona, matka šesti dětí, která nemá rozhodně na růžích ustláno, on čerstvě vyhozený z práce, čekající na možné vyhnanství. Je to jejich chvíle. Jejich den, ne nikoho jiného. Aspoň pro dnešek můžou tajně slavit, že v sobě našli zálíbení, či spřízněnou duši, to je vlastně jedno. Zítra už bude asi všechno úplně jinak... ()
Zvláštny film o jednom zvláštnom dni je výborne vystavaný a rovnako výborne zahraný. Skvelo využíva pomalé a neodvratné zblíženie dvoch nespojiteľných ľudí na pozadí monštruóznej oslavy návštevy Hitlera u Duceho. Film má komorné ladenie a napriek tomu mu dobré dialógy zabezpečujú potrebný spád a očakávanie, k akému finále dej dospeje. Mastroiani sa s Lorenovou stretli vo viacerých filmoch, ale v máloktorom tak vynikla drobnokresba v ich hereckých prejavoch. Niečím mi film pripomenul Madisonské mosty. ()
Poodhalená rouška pulzující touhy, kterou každý den přetíráme běžným životem a jsme .... šťastní. Tečky jsou zase jednou důležité. Pět. ()
Zvláštní den? No tedy... ()
Mohl bych jen zmínit hlavní protagonisty: Sophia Loren a Marcello Mastroianni.... a pak dodat, že není třeba víc psát. Ale já stejně dodám a napíšu, že tohle drama mě nadchlo mnohem víc, než dvě legendární komedie se stejnou dvojicí ze 60. let... a že kromě excelentního herectví posouvá Zvláštní den na úroveň jedinečného filmového skvostu zároveň i velmi povedený scénář, režie a kamera. Ty závěrečné záběry na mě po všech stránkách silně zapůsobily – nádherná vizuální tečka za komorním filmem, který navzdory pomalému tempu utíkal až nezvykle rychle a dokázal ve mě svým brilantně rozehraným příběhem o náhlém sblížení dvou naprosto rozdílných duší vyvolat spoustu stejně tak náhlých emocí. Tak jednoduché, tak obyčejné... tak silné a nezapomenutelné. 95% ()
Komorní drama, z jednoho bytu, kde se odehrává taková obyčejná malá romance, přestože se za okny dějí zásadní a velké věci. Film víceméně o dvou hercích, ale velice dobře zahraný, přestože nijak významně nedokáže strhnout. ()