Zvláštní den

Tento film je naprosto modelovou ukázkou toho, z čeho si utahovala mimo jiné třetí Bláznivá střela (když se tam hlavní hrdina, hraný Leslie Nielsonem, ocitne na udělování Oscarů, cenu získávají filmy s popisem jako "příběh ženy, která se musí vyrovnávat se smrtí své kočky na pozadí největší letecké tragédie všech dob".) Ano, Zvláštní den je o tom, jak jsou drobné lidské osudy drceny koly tzv. velkých dějin - což je vskutku jedno z nějvětších klišé v dějinách kinematografie. Zde jsou dokonce velké dějiny připomínány takřka v každé vteřině všudypřítomným rozhlasovým vysíláním, kterému se titulní postavy marně snaží utéct. Jenže film uniká zaběhlým stereotypům vynikajícími dialogy, přesvědčivými hereckými výkony osvědčené dvojice Lorenová - Mastroianni, jakož i povedeným obrazovým ztvárněním (zejména skvělou kompozicí záběrů). A to z něj činí dílko, které by nemělo uniknout vaší pozornosti. (01.12.2006)

Žánrově jde o psychologické drama, komorní příběh dvou outsiderů, kteří se na několik hodin setkají a tohle setkání oba dva citově poznamená. Jakkoli užívám označení psychologické drama a komorní příběh, nejde o žádnou nudnou záležitost. Těch sto minut uplyne neuvěřitelně rychle. V dialozích jsou cítit silné emoce a napětí. Oba dva herci patří k italské špičce a navíc se už setkali v řadě filmů předtím, takže chemie mezi nimi fungovala dokonale. Výborně funguje zvukové a obrazové pozadí, setkání dvou evropských diktátorů, které je zprostředkováno vyšňořenými účastníky oslav a zejména nadšeným komentátorem rozhlasu, který svým monologem vypovídá o atmosféře tehdejší fašistické Itálie víc než dokumentární filmy dneška. Zajímavé je i zobrazení velkého činžovního domu a jeho obyvatel včetně prorežimní domovnice. Film mimoděk vypovídá i o fašistické ideologii, o tom, jaké místo v něm měly ženy a jaký byl jejich skutečný úděl. Depresivní, ale hluboce lidský film. Celkový dojem: 95 %. (17.11.2008)

Zvláštny deň. Nielen pre pompéznu Hitlerovu návštevu Talianska, ale hlavne pre dvoch protagonistov tohto príbehu. Obaja uväznení vo svojich životoch sa náhodne stretávajú a prežijú neopakovateľné chvíle. Komorne ladený film je decentnou oslavou života, súznenia, túžbe po slobode a normálnom živote. Herecký koncert oboch významných hercov ozvláštní aj divákovi jeho deň. Film bežal v roku 1984 aj v našich kinách. (29.07.2017)

Tenkrát, v osmatřicátém, nadešel velký den. Přijede spřízněný vůdce spřátelené země a upevní se tak vzájemné pouto ve společném boji. A jednou na to budeme všichni vzpomínat... Anebo že by to bylo jinak? Je velká událost skutečně tak velká?, jak by i klidně mohl znít plakátový slogan zvoucí do biografu. Což se koneckonců dá přenést i do reálného světa, lze například srovnat s našimi spartakiádami (na ty se taky určitě těšilo spousta lidí a... netřeba opakovat slova), nechci však degradovat film na jedno mnoha reflexí krušnější minulosti, ta myšlenka funguje i apoliticky, kdy mě dělá potěšení nějaká událost, zatímco ostatní si v duchu pomyslí, co na tom tak asi vidím... Kinematografickým okem jde o opakování trendu pozdních filmů velkého dua Mastroianni-Loren: oba ztvárňují něco jiného, než by většina diváků čekala. Zvláště překvapí dámská polovina, kterou kdekdo včetně mne vnímá jako ztělesněnou atraktivitu, a v případě Marcella se v kontextu doby jedná také o jisté překvapení. Platí však to, co se mi u filmů vyplácí tak nějak všeobecně - a to, že je lepší dopředu nic nevědět, což zrovna v tomto případě úplně nevyšlo, přičemž bych nenašel velký zástup děl, u kterého se spoileruje s takovou chutí, bez uvědomění si, jak takové vyzrazení něčeho může zážitek ovlivnit. Kritickou i diváckou obec rád posílím v názoru, že ač děj nepatří k rozvrstvenějším, snímku to nijak neubírá, osobně jsem na to po celou dobu trvání ani nepomyslel. Kde hledat důvod? Pravděpodobně v přesném vystižení dobové atmosféry, konkrétně kombinaci dokumentárních obrazových i zvukových vsuvek s prostým popisem lidské mentality (aneb, stačí jeden další element v domě a o napětí a jakési dobrodružství je postaráno). Závěr nás po příjemně stráveném čase lehce zavane smutkem s přirozeně se nabízející otázkou "jak to asi bylo dál?". Z toho, co však vím, bych případné pokračování ale znát nechtěl. 90% (09.03.2021)

Sophia Loren a Marcello Mastroianni jsou dva herci, kteří si skvěle sedli a jejich společné filmy jsou prostě ukázkou toho, jak dokáže mezi herci fungovat chemie, a to navíc na podporu jejich hereckých schopností. Oni spolu fungují skvěle a nejen se závěrem na diváka předávají ty správně silné a důrazné emoce. (12.10.2017)