Velká žranice

Nejhorší na to filmu je, jaký úžasný pochutiny tam do sebe celou dobu ládujou. Člověk by nejradší celou dobu žral s nima. (30.12.2015)

O ničem. Prostě vcelku dobře natočená tragikomedie (tak vidím tenhl žánr já). Některé scény jsou vyloženě samoúčelné a jen k dosažení onoho kýženého nechutného efektu. Což se moc nedaří - dnes je to spíš k smíchu, nebo to nese rysy teenage komedie (to bohužel není to samé). (28.04.2005)

Tenhle film mě nadchnul. Člověk se sice nic nedozví, na povrchu zůstane jenom špička ledovce, ale to vůbec nevadí, protože film je natočený bravurně. Všichni hlavní protagonisté hrají skvěle postavy, které si sprostě užívají a jejichž konec se neodvratně blíží. (29.11.2004)

Geniální film o neuvěřitelném setkání, které končí strašlivou smrtí....Těžká kritika společnosti se tu odráží spolu se zbídačelou myslí mnohých jejích jedinců..Mimochodem, sešli se zde největší herecké individuality tehdejší Itálie a možná, největší hvězdy současnosti stále ještě nikým nepřekonány.!! (20.07.2008)

Doporučení z práce, zajímalo mě, jak se vlastně čtyři postarší pánové užerou k smrti. Ale jinak film vyvolává spíš nepříjemné pocity a jsou tu zbytečné excesy. Film je také zbytečně dlouhý. Musím se přiznat, že jsem u filmu také jedl a pak mi bylo těžko. :D (29.01.2019)

Připomínalo mi to Saló aneb 120 dnů sodomy... (06.05.2006)

Asi nejznámější a všeobecně nejuznávanější Ferreriho snímek. Čtyři dlouholetí přátelé se rozhodnou odejít ze světa prostřednictvím jedné z nejstarších lidských neřestí. Na Ferreriho film je děj až překvapivě přímočarý s očekávatelným průběhem. Znovu vystupuje na povrch amorálnost, perverze a zhýralost jako tradiční témata. Trpká ironie je cítit z každého záběru. V hlavních rolích se sešla plejáda nejlepších evropských herců, většinou režisérových oblíbenců, se kterými spolupracoval opakovaně. Postavy, které zde představují, jsou zbaveny tradičních lidských citů. Vystupuje z nich cynismus a pohrdání vším a všemi. Opět se tak setkáváme s karikováním postav i děje. Andréa Ferréol je zase výborná v roli korpulentní učitelky, která se z potencionální oběti promění v dokonalého anděla smrti. Zajímavostí jsou jména Michel, Marcello, Philippe, Ugo, Andrea. Jména hlavních postav jsou shodná se jmény herců. Jde o zjevnou odvolávku na starou školu italského neorealismu. Velká žranice je dalším Ferreriho políčkem zhýralé amorální společnosti. Je to film, který pod svým příznačně pitoreskním zevnějškem skrývá existenciální rozměr. Jde o Ferreriho film asi nejslavnější s významnými oceněními, nikoliv však nejlepší. Alespoň dle mého názoru. 80% (02.11.2011)

Pokrivené zrkadlo modernej konzumnej spoločnosti? Provokácia v podobe akejsi oslavy kultu hnusu? Apokalyptická vízia nenásytnosti ľudstva? Myslím, že konečná odpoveď spája všetky tieto atribúty, pointovo teda ide o obsažné dielo s veľkým myšlienkovým presahom. Chce to však časový odstup, pretože prvotný dojem je neskutočne odporný. Pokiaľ mal Ferreri v úmysle veľkou mierou diváka aj šokovať, tak sa mu to podarilo teda geniálne. Z tohto pohľadu sú Ferreriho "pracovné nástroje" v mnohých smeroch podobné s tými, ktoré použil napr. P. P. Pasolini. Ide o film, ktorý trhol rekord v prdení, vracaní a ... ľahké domyslieť čo ešte. Vo filme sa navyše vyskytujú aj rôzne sexuálne zvrátenosti, niektoré hraničiace až s nechutnou perverzitou, čo však celkom paradoxne, súzni s postupným tragickým rozkladom ústrednej štvorice. Niekomu môže film privodiť aj potravinovú dilemu. Pokiaľ je divák najedený tak slabším jedincom môže prísť zle, pokiaľ je divák hladný, takže zase môže stratiť na celý deň chuť do jedla. Asi sa naozaj radšej treba držať osvedčeného porekadla: všetkého treba s mierou... 75/100 (26.10.2015)

Neobyčejný film - zpočátku vrcholně zábavný, postupně přechází do teskné posmutnělosti. Mimořádné obsazení dělá ze sledování této klasické podívané výjimečný zážitek, umocněný tou neuvěřitelnou přehlídkou jídla, které hlavní postavy spořádají. Toto je film, u něhož člověku vážně vyhládne :) A u něhož si nejde nevzpomenout na Greenawayovu klasiku KUCHAŘ, ZLODĚJ, JEHO ŽENA A JEJÍ MILENEC z r. 1989, která s Ferreriho snímkem vykazuje řadu podobností (mj. v nalézání souvislostí mezi sexuální a gurmánskou poživačností - ostatně jak říká jedna z hlavních postav Greenawayova filmu: "Obě potěšení k sobě mají blízko. Intimní partie a nečisté partie jsou kousek od sebe, už jen to ukazuje, jak jsou si jídlo a sex blízké"). Při sledování nemá moc smysl přemýšlet, jestli je vážně se možné ujíst k smrti, apod. - ten film je více než co jiného především podobenství, a jako k takovému je nutno k němu přistupovat - od Marca Ferreriho jsem viděl zatím pouze dva filmy, ale už jen z nich jsem nabyl přesvědčení, že to byl pozoruhodný tvůrce, jehož filmy mají šanci oslovit i současného diváka. Jen to chce u filmu trochu přemýšlet... VELKÁ ŽRANICE je sympatický bizar, který mě zcela dostal. (04.04.2015)

Paradoxně jsem zůstal nenasycen. Jako divák jsem hladověl a marně čekal na svůj dezert. Přitom vše, co běhá, létá nebo je oploutveno, leží zpracované na talíři a čeká na svého gurmána. Téma bylo velmi lákavé. K tomu ještě polonahá, přírodně všude vnadná děva, provozující lásku ve stylu hippies. Co víc si přát? Tu třešničku, kterou ani přítomní bohémové nekonzumovali. Pointu. Hlubší důvody jejich jednání, vůči čemu? Komu? Mám jenom hlad. I když tématicky, herecky i režijně výborné, není tento snímek jedním z těch, které bych někdy zařadil znovu do programu. Chvílemi skutečně až nudné. (06.09.2015)

Snímek jsem měl delší dobu ve Chci vidět ale časem zapadl v té záplavě filmů. Za znovu připomenutí vděčím HorrFimu. I přestože jde o poměrně starej kousek jeho poselství je aktuální i dnes. (03.04.2023)

Klasická klubovka. Určena zřejmě jen pro velmi úzký okruh (věčně hladových) kinofilů a filmových kritiků. Opulentní filmařský počin vznikl zdokumentováním jedné hromadné asistované sebevraždy. Řekl bych přímo kurevsky asistované (omluva za výraz, ale kdo film viděl, ten ví). Sebevraždy, která je úspěšně (a to i filmařsky) dotažena do zdárného konce... A souhlas s tím, co napsal POMO: Film je jediným svého druhu. Já jen dodávám: zaplaťpánbů.  Pár dobrůtek je zde. (17.01.2013)

Bizarní hnus, který však tu morbidní část mé osobnosti dokázal neomylně připoutat v očekávání, v jakém pořadí budou pánové zmírat. Jen nevím, jestli se na tyto Ferreriho pašije budu schopná ještě někdy podívat. (Opětovně viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov. Asi ambronovi neodpustím, že jsem kvůli němu znovu viděla záchodovou scénu.) (11.01.2015)

Vím, že to byl účel, vím, že jsem si o to víc uvědomila problémy spojené s dnešní společností i s lidskými neřestmi jako celkově - obžerstvím, leností. A spousta charakterových vlastností se taky projevuje společně s přibývajícím jídle, přestože zároveň jiné rozdíly osobností se nad plným talířem stírají. Ovšem to, že jsem dvakrát film musela úplně přerušit, protože se mi udělalo strašně zle, mi zážitek dost zkazilo. (31.08.2010)

Stále častejšie si pri určitých typoch filmov vravím, aký nezmysel je percentuálne hodnotenie filmu. Špeciálne pri tých kultových, kde sú naše očakávania vopred dané. Veľká žranica ma bavila, ale emocionálne nezasiahla. No a nechápem týpkov, ktorí majú možnosť sa k smrti prešukať a oni dajú prednosť bolestivému sa prejedeniu na onen svet. Niektoré momenty sú vizuálne premyslené a paradoxne nemám na mysli tie explicitné. (07.12.2014)

Jistě originální, nejen na svou dobu docela kontroverzní filmová žranice. Pánové Marcello, Michel, Philippe a Ugo se oddávají jídlu, pití a sexu - aneb jak jinak si užít poslední dny svého života, že? Chápu, že se jedná o kritiku společnosti a ono klišoidní nastavování zrcadel - přesto mi ve filmu chybělo větší sdělení.. (02.05.2013)

Díky CT2 jsem to viděl, i zaznamenával, ale pak zrušil, jak ruším někdy film, ke kterému se nechci vracet. A přece si z něho - jak zjišťuji vybavuji dost obrazů - ale nic k nim necítím, je to jako pohled na obžerství lidí, na které jen koukám a a nic si o nich nemyslím, nic o nich nechci vědět, jen sleduji jejich mimiku, gesta, pohyby- přilnavost či odtažitost - z dálky, a nechci ani slyšet o čem se baví. Možná, že i tohle měl ten film u někoho vyvolat. Proto za to, že mi to vlezlo do paměti - 2 hvězdičky. (14.09.2010)

Čtyři muži se sejdou ve starém domě s cílem užrat se k smrti. A tak žerou a žerou. Později se k nim přidají nějaké ženy a tak žerou a souloží. A tohle trvá přes dvě hodiny. Díky nemám chuť. (16.06.2007)

Je to docela paradox. Zatímco nedostatek člověka posiluje, nutí ho bojovat o vlastní důstojnost „navzdory“ a tím tříbí jeho charakter (a soucit k druhým, kteří jsou na dně), velký nadbytek má naopak nezřídka za následek znecitlivění a absolutní ztrátu soudnosti o hodnotě věcí a dokonce i o hodnotě druhých lidí. Skoro, jakoby díky neustálé hrabivosti v sobě člověk pod nánosy dalších a dalších věcí pohřbíval základní stavební složky lidství, jakými jsou třeba svědomí či svoboda. Je celkem jedno, na co alegorii Velké žranice vztáhneme – zda to budou peníze, drogy, moc či sex nebo (jak to nejčastěji u všemožných epikurejců bývá) vše dohromady. Čím více se člověk ponořuje do požitků, tím více je svazován, až nakonec dokáže ničit i ty nejpodstatnější věci (včetně sebe sama), výměnou za drobounké kousky toho, či onoho potěšení. Avšak celá tragédie „nenažranosti“ nakonec tkví v mnohem podstatnějším problému. Je jistě samo o sobě smutné, dívat se na někoho, kdo vyplní celý svůj život pouhou honbou za naplněním nenasytnosti, která je už z podstaty nenaplnitelná. Avšak lidé nejsou ostrovy jen pro sebe a jejich konání (v menší, či větší míře) vždy ovlivňuje i zbytek světa. A ti, kdo si „berou vše jen pro sebe“, neberou nikdy ze vzduchoprázdna, ale vždy ze svého okolí. Nejlépe je tento problém viditelný v ekonomickém systému, kdy malá malá část populace rozhazuje peníze za dokonalé zbytečnosti, zatímco další (neskonale větší) část lidstva umírá hlady. Nicméně nerad bych v tomto ohledu šířil nějaké revolucionářské myšlenky (jak je dnes v okruhu „mladých intelektuálů“ v módě, hned v závěsu za opulentními večírky plných alkoholu a jídla) – už z podstaty výše nastíněného problému je posledním rozumným přáním chtít, aby všichni lidé žili v nadbytku. V ten moment by byl konec naší civilizace nejspíš nevyhnutelný. Mnohem lepší (a také mnohem idealističtější) je podle mne přání, aby si všichni lidé dokázali vystačit s málem... (15.10.2017)

Slávny film Marca Ferreriho o brutálnom obžerstve,ktorý je smrteľným hriechom,jedným zo siedmych,kde ja som absolútne nechápal ich chovanie v prejedaní sa,t.j extrémne žranie,kde títo ľudia smerujú k sebazničeniu v takých nepríjemných scénach,že počujem ich dlho trvácne prdy a následné púšťanie exkrementov do gatí v spoločnosti štyroch rozdielnych ľuďoch rozdielneho povolania,kde dominuje najmä kuchár a majiteľ reštaurácie Ugo,do tejto spoločnosti sa pridávajú ešte Marcello pilot lietadla,Philippe sudca a Michel televízny pracovník,Marcello trpí jednou poruchou,a to sa nazýva satyriáza,t.j extrémne posadnutie sexom,tak privedie 3 kurvičky,ku ktorým sa pridá ešte plnoštíhla učiteľka Andrea.Tak buď súložia,neskôr pôjdu všetci štyria do jednej diery,do Andrey,ktorá je totálne mimo,alebo klasicky žerú všetko,ako by boli roky v koncentráku,vytrávia to,stále idú v presvedčení maximálneho brutálneho nekompromisného víkendového plnenia žalúdkov až do bezvedomia.Film je len pre silné žalúdky,ja som si počas sledovania pochutnával na tabličkách čokolády,oni mali oveľa lepšie papaničky,ktoré do seba pchali ako zmyslov zbavení.Konzumná spoločnosť kupuje toľko potravín,že to vyhodia a iní,chudobní,nemajú ani čo do úst.Silná káva! (01.12.2014)