Miloš Forman: Co tě nezabije…

Děsivě zdlouhavé a roztahané. Ano, má to něco z mistrových filmů. Tam se taky na ploše půl dne řeší něco, co by se za normálních okolností smrsklo do půl hodiny. Jenže pak by to nebyl oscarový režisér. Jeho filmy zrovna moc nežeru, ale nevadí mně. Forman v tomhle dokumentu občas vystupuje jako nerudný děda, který si pevně stojí za svými názory a přizná, že ne každý jeho film byl nutně zdařilý. A to se mně líbilo. Nelíbila se mně přepálená stopáž, neustálé poukazování, jak se žilo dříve a zapomnělo se tak nějak na nějaký dokumentaristický vrchol. Když měl totiž dokument vrcholit, dostavila se vlezlá nuda a nehynoucí chvála od jeho kolegů. Pane mistře, jednou bohatě stačilo vidět, jak jste točil filmy a přeji Vám, abyste ještě nějaký ten film natočil. 60% (18.02.2012)

Kdyby se mě někdo zeptal, jakou profesi obdivuji ze všeho nejvíce, bude to zcela jistě režisér, zejména takový, který je zároveň i vizionářem. A jsem opravdu pyšný že i český národ má jednoho takového, který splňuje všechna možná kritéra, že může být považován za velikána světového filmu. Dokument „Co tě nezabije…“ není špatný, ale řekl bych že je velice obecný. Občas se dozvíme nějaké zajímavosti, ale jsou zde i věci, které zde vůbec být nemusely. Například pasáže z rodinného oběda bych oželel a naopak bych uvítal více informací z profesního života. Paradoxně nejvíce se mi z DVD líbily bonusové rozhovory, které obsahují velké množství skutečně zajímavých informacáí o natáčení atp. Přijde mi, že Miloš Forman by si zasloužil něco komplexnějšího a obsáhlejšího v ideálním případě něco podoného jako Stanley Kubrick: Life in Pictures. Moc mi nesedl ani hudební doprovod, který má někde až příliš velkou ambici ilustrovat atmoséfru jedntlivých momentů. To mi nesedlo zejména u historky s Jaws. (20.02.2012)

VYSERME se na operu, pojďme do plzně :o) Co dodat, toto je moje srdeční záležitost. Miloš Forman patří k mým nejoblíbenejším režisérům a uznávám ho zejména jako ČLOVĚKA. Jeho Přelet nad kukaččím hnízdem řadím mezi nejlepší 3 snímky všech dob a hned v těsném závěsu následuje Amadeus. Přečetl jsem o něm 2 biografie, takže mě tento Šmídmajerův dokument nemohl jentak něčím překvapit, přesto jsem s výslednou podobou spokojen. Tento dokument je totiž stejný jako samotný hlavní představitel. I přesto čím si prošel, je plný radosti, pohody a nesmírné chuti po ŽIVOTĚ s velkým důrazem na tradici rodiny a zázemí, což se mimo jiné odráží i v bonusech s rozhovory s jednotlivými herci, jejichž vzpomínky na natáčení s Milošem se vzácně shodují. Přiznávám, že nehodnotím ani tak samotný dokument a zásluhu Šmídmajera jako spíše samotného Miloše Formana. Co tě nezabije.....je pohodový, příjemně plynoucí dokument o radostech a strastech života, lásce k filmařskému řemeslu a o tom, jak zůstat " svůj " i přes vzrůstající slávu. Nic víc, nic míň. Ne nadarmo se říká.... hlavně se z toho NEPOSRAT. (28.02.2010)

Typické formanovské žoviální vzpomínání, které nemá žádnou korekci. Např. tvrdit, že Werich byl začátkem 50. let zakázané jméno, je samozřejmě nesmysl, ještě povrchněji mluví o E. F. Burianovi. Je samozřejmé, že to jsou představy, které charakterizují mluvčího, tak je chce vidět v době, kdy se to točilo, ale autoři snímku by neměli prostě nechat Formana jen se opájet svým hlasem a barvitostí nutně a notně zkreslených vzpomínek. (06.08.2013)

Příběhy ze života českého velikána světového filmu, který utáhne režisér svým vyprávěním (přestože jde o historky už stokrát vyprávěné, bez puncu spontánnosti) a řada spolupracovníků dodává potvrzení skutečného. Dokumentaristicky ale o velký zázrak nejde. Potěší hlavně vzpomínky na etapu života v hotelu Chelsea (08.08.2014)