Buď zdráv, umělče!

Film o stárnoucím umělci, který sice nestíhá, ale pořád hraje jen štěky mi v mnohém připomíná Záletníka, v kterém hrál hlavní roli zde sekundující Jean Rochefort. Nicolas má mnoho představ, tužeb, ale žádná se asi jen tak nesplní a roky běží. Věše se ale odehrává pořád ve stejném kolotoči. A zatímco jeho přátelé se posouvají dál, N. Montei tak nějak chápe, že běh svého osudu nezmění a trochu rezignuje. Lehce hořkosladká komedie s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli, který není špatný, ale scénář za mě trochu pokulhává a po čase přestává bavit tím, že se nikam moc neposouváme. Spíše jen sledujeme život herce, který prakticky nemá šanci odbočit z cesty, kterou si před lety zvolil. A když už se o to pokusí, dopadne nevalně. (12.01.2023)

Tento film sa odohráva vo fikčnom svete, kde Marcela Mastroianniho takmer nikto nepozná a aj ak áno, tak meno si nikto nepamätá. Vo svojich epizódnych úlohách vždy umiera, zrejme väčšinou na začiatku. A stále nikto nechápe, aké zlato majú v rukách. Buďme radi, že žijeme v reálnom svete, kde bol Marcelo objavený a nepadali mu k nohám iba druhotriedne herečky, ale úplne všetci. Napriek tomu mu to nebráni si užívať aj v takejto situácii sladký život, ktorý má ale vekom stále trpkejšiu a trpkejšiu príchuť a vety typu "Ja ťa už nemilujem" môžu bolieť podobne, ako nejakú dramatickú postavu v divadelnej hre. Ono totiž sa už nikto milujúci nájsť nemusí. Výborný výkon hlavného predstaviteľa na pôdoryse solídneho scenára, pri ktorého sledovaní nám viac krát napadne otázka, kde to umenie vlastne skončilo a kde je hranica hereckej cti. 70% (26.10.2014)

Yves Robert neporušil tradici a opět si střihnul miniroličku, ale hlavně potvrdil že je král detailního vtipu (Marčelo a výlev na přízvuk ), kterýho je ve filmu tolik, že by uživil i dětské nebožáky v čínských továrnách. Svoje polýnko do ohně si přiloží i tandem Mastroianni - Rochefort při některých scénách jsem měl pocit, že snad ani nebyly hráný, ale improvizovanýi (číšník, odchod slečny od stolu a následný smích). A to všechno podtrhuje geniální skladatel Vladimír Cosma, který dává každýmu francouzskýmu filmu galskou duši. Film není postaven jen humoru, ale i na uvolněné až boheméské atmosféře pro kterou mám hroznou slabost. (19.10.2014)

Melancholická až smutná komedie, kterou velikán francouzského filmu Yves Robert natočil mezi oběma díly Velkého blondýna, po těch skoro padesáti letech na dnešního diváka už jaksi nefunguje. Nepodařilo se mi ji vidět v 70.letech, kdy šla i v našich kinech, a kdy byl Marcello zřejmě italskou mužskou hvězdou č.1. Tehdy mohlo působit vtipně, že herec jeho formátu hraje druhořadého čurdaře a dabéra. A tehdy by mi k radosti a uspokojení jistě stačilo už to, že je to "západní", barevné, dabované (Voska super!) a že tam hrají Mastroianni s Rochefortem. Dnešnímu mladému divákovi, nepamatujícímu Marcellovu zlatou éru, zřejmě tento snímek neřekne téměř nic. Ostatní Robertovy filmy (vedle Knoflíkové války mj. právě dvojice filmů o Blondýnovi, Záletníkovi nebo z Provence) jsou o třídu výš. (14.01.2023)

Škoda, že scének jako dabování animáku je zde proklatě málo. Většinu času se film zaměřuje na osobní a rodičovské problémy hlavního hrdiny a to mě moc nebavilo na rozdíl třeba od pořadů Jaromíra Soukupa.  Film je ve výsledku na komedii až moc hořký. Ovšem, potěší například pidi-rolička Maurice Rischa (Funésův poskok z několika filmů) a skvělý původní dabing ze staré školy. (04.05.2019)