Todo modo
Todo Modo
Režie:
Elio PetriScénář:
Elio PetriKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Gian Maria Volonté, Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Mariangela Melato, Ciccio Ingrassia, Franco Citti, Renato Salvatori, Luigi Uzzo (více)Obsahy(1)
Představitelé vládnoucí strany se sjíždějí do podzemního komplexu, aby se vyvarovali propukající epidemie i možné ztráty moci. V jejich středu ovšem vyčkává vrah... Země upadá do chaosu. Zatímco běžné obyvatele sužuje bída a propukající epidemie, vládnoucí třída politiků a manažerů se sjíždí na pravidelné duchovní setkání v izolovaném komplexu Zafer. Exercicie povede jako vždy jezuitský kněz don Gaetano (Marcello Mastroianni) a mezi prvními příchozími je jeho dávný přítel, nynější prezident M. (Gian Maria Volonté). M. nyní musí čelit nejen nastalé společenské krizi, ale také možnému rozpadu vlastní strany. Dlouhá léta u moci z ní učinila nevyzpytatelného molocha, jenž je svázán s politickými, jakož i církevními a obchodními ambicemi. Úslužnost a rozvaha prezidenta M. už ke vzájemné dohodě možná nebude stačit. Sotva totiž exercicie započnou, zemře první z jeho straníků a s každou další smrtí se mezi členy strany stupňuje nedůvěra a vzájemné obviňování... Italský snímek vychází ze stejnojmenného detektivního románu Leonarda Sciasciy, jenž napsal také předlohy k filmům Každému, co mu patří… (1967), Den sovy (1968) nebo Ctihodné mrtvoly (1976). Režisér Elio Petri příběh zasadil do blízké budoucnosti a původně bezejmennému vypravěči přisoudil roli prezidenta M., který se nápadně podobal tehdejšímu prvnímu muži Itálie, křesťanskému demokratovi Aldovi Morovi. Pod Petriho vedením se však Todo Modo (1976) neomezuje jen na politický thriller kritizující italské poměry v 70. letech. Nejednoznačnost a zdánlivá nesmyslnost jednotlivých vražd, zlověstné bezčasí uvnitř luxusního bunkru i překvapivé herecké polohy Volonteho a Mastroianniho daly vzniknout vrstevnatému dílu, který je otevřen mnoha významům. (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Už jen samotná podoba luxusního církevního bunkru je působivá. A co teprve, až se rozjedou Gian Maria Volontè a Marcello Mastroianni. Film sice cílí na stav v Itálii před pětačtyřiceti lety, ale v tomto ohledu se opravdu změnilo minimum. Možná nejméně mi sednul apokalyptický závěr, který na mne působil dojem, že tvůrci nepřišli na to, jak tenhle film rozumně zakončit. Elio Petri každopádně patřil k nejzajímavějším italským autorům 60. a 70. let (a že jich bylo dost). ()
Klaustrofobická lahůdka s působivými kulisami a hereckým koncertem (strašná floskule, ale tady to dokonale sedí) nejvyšší třídy v podání Mastroianniho a Volontého (kterýho si asi budu muset vylepit nad postel, protože jeho herectví začínám žrát jako málokterý - je naprosto neskutečnej). ()
Todo modo je součástí znepokojivé, společensky ostře kritické filmové vlny 70. let, která reagovala na vleklou politickou krizi Itálie, kdy se vlády střídaly zběsilým tempem a terorismus i hrozba státního převratu patřily ke stálým rizikům. Ekonomika se stala dýchavičnou, inflace dosahovala děsivých hodnot a zvlášť tvrdý úder přišel s ropnými šoky první poloviny 70. let. Levice, která v kultuře jasně dominovala, měla jednoznačné viníky: kapitalismus a církev (v poválečné italské politice několik dekád dominovala křesťansko-demokratická strana a církev si dlouho uchovávala zásadní formální i neformální vliv na chod společnosti, takový, jaký si dnes v sekularizované Evropě neumíme přestavit). Bez znalosti tohoto kontextu je depresivní dystopická nálada filmu stěží pochopitelná. Petriho kousek je mimořádný v budování tísnivé atmosféry za pomoci architektury podzemního komplexu, sugestivní kamery, emotivní varhanní hudby a uhrančivého herectví přítomných hvězd v čele s Mastroiannim a Volontém. Oba si své intrikány, kteří inteligencí a protřelostí převyšují své okolí, vychutnávají a doslova se se svými charaktery mazlí. Petri dlouhou dobu zůstává zdrženlivý, pracuje s náznaky a své hrdiny i diváka pouze znejisťuje. Tehdy je snímek na pět hvězdiček, ale v poslední třetině režisér zatouží přitvrdit a s přibývajícími mrtvolami a odkrytím karet se kouzlo z valné části vytrácí. Přesto nemám problém nadělit Todo modo 75 % celkového dojmu, ten snímek je originál, který se výrazně vymyká z běžné dobové produkce. ()
Toto Gottesverdämmerung (Soumrak bohů) evokuje přízemní dotaz: o kolik je dnešek lepší? Kde a v čem by měla spočívat pozitivní změna? Velkorysá výprava, mysteriozní obal připomínající nedávný papežský seriál a vynikající výkony Mastroianniho a Volonteho, který je v prvním případě až zjevením potenciálu schopností tohoto velikého italského herce dávají zažít mimořádný divácký prožitek. Myslím, že odkaz na uměleckost (artovost) tohoto filmu a jeho diváckou konzumní neatraktivnost není tou správnou odpovědí. ()
Mastroianni nikdy nezklame, v čem jej uvidíte, kupte to, ty filmy mají co říct a říkají a Vy poslouchejte a odpovídejte..! Herecká elita italského filmu, režisér umělec-intelektuál a jeho vždy věrný ústřední hudební skladatel, to byl kompilát všech Petriho filmů, znamenitá spolupráce, to již dnes prakticky nevidíte... ()
Silná obžaloba spoločenského systému založeného na sile moci a peňazí. Paralely so súčasnosťou sú zrejmé, je preto obdivuhodné, že už v dobe vzniku filmu mali ľudia obavy z podobného vývoja. Snímok je veľmi ťažký na sledovanie, vyžaduje koncentráciu a spoluprácu diváka. Lahôdkou sú fantastické výkony Mastroianniho a predovšetkým Volontého. ()
Začátek se mi hodně líbil - neznámá epidemie, povinné očkování, politici v bunkru, kde mají proběhnout ignaciánské exercicie. Jenže s první vraždou jde poselství filmu tak trochu do kopru, protože pak jde už jen o vinu a trest, a to celou únavnou hodinu. Zcela nejlepší jsou - v tradici nejen italského, ale i francouzského pohledu na Boha jako socialistu, milovníka chudých - scény s donem Gaetanem a jeho naprosto přesné a trefné komentáře ("bude Bůh poslouchat vás?" - "Nejsi ani studený, ani vřelý." - "Bůh se nepřepočítává na peníze.") současně s kritikou jednotlivých politických rozhodnutí a snah sjednocovat za každou cenu opačné protiklady (co mi to jen připomíná?) a samozřejmě kritikou hrabivosti (a potažmo sexuální zvrácenosti). Jenže tahle břitká a velmi dobře natočená kritika nejenom korporací a politiků, ale vlastně i církve, která si přihřívá polívčičku, je ve druhé polovině nahrazena onou vyvražďovačkou, oněmi tresy za hřích, a prostě to není ono. Volonté je tady jako slabošský a zženštilý prezident naprosto dokonalý, kdybych ho neznal z jiných film, naprosto mu věřím, že takový skutečně je. ()
Mysteriózní bunkrová psychodetektivka s prvky extrémního křesťanského moralismu se snaží o socialistickou kritiku zkorumpovaných společenských vazeb mezi mocnými a jejich deformovaného nahlížení na obyčejný svět. Kvůli přílišnému soustředění na konkrétní vraždy však snímek vyznívá trochu jinak a dopadá spíše jako nábožensky ujetý mix Fantomase a Čtyři vraždy stačí, drahoušku. I přesto se však jedná o originální a napínavý film, který mě u plátna udržel až do poslední minuty. 7/10 [KVIFF 2014] ()
K aktuální covidové situaci je část námětu zcela totožná. Populaci ohrožuje neznámá epidemie a pro občany se připravují očkovací pasy, které budou muset mít KAŽDÝ, nikoho nevyjímaje. Toť úvod filmu. Pak se už veškeré dění odehrává mezi poslanci, papaláši a černoprdelníky, kteří se sjedou do zvláštního komplexu, kde význačný kněz pořádá exercicii. Někdo mezi nimi začne vraždit a ve finále je to solidní bodycount. Je to docela těžko stravitelnej kousek, ale díky nápadité kameře, varhanní hudbě mistra Morriconeho a v neposlední řadě bezvadných hereckých es Mastroianniho, Volontého a krásné Melato snímek drží divákovu pozornost. Restaurovaná verze, kterou vysílala ČT ART je potom opravdovou pastvou pro oči!! ()
Na duchovní cvičení (exercitia spiritualia) se do betonového komplexu sjíždí vládnoucí garnitura (30 let), aby zde zkoumala veškeré způsoby, jak zpytovat vůli Boží (todo modo para buscar la voluntad divina). Ani přes snahu vžít se do Petriho myšlení a v jeho filmech vyslovených názorů nedovedu jeho poslední "významný" film dešifrovat. Hraje Marcello Mastroianni Ignáce z Loyoly či Gian Maria Volontè Alda Mora? A kdyby, co z toho? Peklo, jehož plameny pálí, ale nesvítí. Tímto filmem se pozdní Petri hodně přiblížil k pozdnímu Pasolinimu (i časově). Je Petriho zpráva apokaliptická? anarchistická? komunistická? nebo jde jen o pocit, že všechno je jen svrab a neštovice? ()
Jo, jo zhubnemu vplyvu moci a penazi podliehaju i cernoprdelniky - imunna nie je ani jedna svetova religia. Mastroianni nesklamal, tak aspon dam slusnych 50 % ()
Hodně zvláštní podobenství o politické situaci počátku 70. let v Itálii, o které toho přiznám se nic moc nevím, takže je mi jasné, že mi určitě něco uniklo, ale aspoň v základu jsem se chytal a když k tomu připočítám nemalý počet zajímavých myšlenek, které zde v průběhu všeho zazní a také tu mysteriózní, depresivní a většinu času i dost podmanivou atmosféru, vychází z toho pro mě celkově silný a podnětný zážitek, který jsem určitě neviděl naposled. Pro příště se asi budu muset něco nabiflovat, abych z toho víc měl a dokázal to i podrobněji zhodnotit (popravdě se obávám, že je to trochu jednostranné, ale nejsem si jistý), ale jsem hodně rád, že to kdysi odvysílali na ČT Art, protože mám pocit, že bych na to jinak nenarazil a byla by to škoda, protože to má hodně do sebe a rozhodně jsem nečekal, že se to celé zvrtne do tak survivalového apokalyptického finále... Jen teda mám pocit, že na to, jak to celou dobu bylo takové dosti komorní a nepříjemně stísněně působící, že to Petri v závěru s těmi mrtvolami přehnal a udělal z toho takový skoro-až akčňák, který se do té předchozí atmosféry tolik nehodil. 4* ()
Těžko uchopitelný psychologický snímek, jemuž nelze upřít vtahující atmosféru, kterou podporuje patřičně temná hudba. Není sporu o tom, že film zdobí sugestivní herecké výkony Volontého a Mastroianniho. Obtížně skousnutelné pro mě však zůstává poněkud absurdní vyústění celého toho mocenského dramatu. (65%) ()
To by neboli Taliani, aby aj do filmu z náboženského prostredia nenapchali úchylnosť, zvrátenosť a deviáciu. Podivný svet, v ktorom nič príliš nesedí a ani Mastrioianni s Volontem toho veľa nezmôžu. Čo drží film aspoň na priemernej úrovni je prostredie futuristicky vyzerajúceho náboženského stánku s množstvom miestností, hrobiek a zákutí, ktoré spolu vytvárajú zvláštnu atmosféru. Film je však náročný na koncentráciu, nielen svojou pretiahnutou stopážou, ale hlavne svojimi dialógmi. A asi je potrebné aj dôkladnejšie poznať dobové politické pomery vo vtedajšom Taliansku. ()
Tady se to míhá mordem lokajů, toreadorů mouder, ikonických portrétistů, torpéd. Lokajících krvavý slad z prs/t/u "milenky" - moci. Zkalený opus paktu, (f)aktu noci. Kříž s vámi, bratři nejvyšší, "Drákulové" v kmotří kápi. Červená svět(l)í labyrint přístřeší, černý charakter se světy tam venku. ()
Asi je to hlavně politická satira/podobenství, takže to jakožto agnostický neItal nedokážu komplexně docenit, ale filmařsky je to naprosto parádní. Místy mi to evokovalo Němcovo O slavnosti a hostech. ()
Apokalyptická podívána, která víc osloví člověka znalého italské politické scény. Vzorná spisovná italština, dobře srozumitelná. Skvělé herecké výkony. Film je obžalobou tehdejších politických poměrů, s přesahem obecně namířeným proti světu těch, co drží moc pevně v rukou. „Jsme mrtví, kteří pohřbívají své mrtvé.“ Asi tak. A zajímavé aktualizace do dnešních dnů: v zemí se šíří záhadná epidemie. Tehdy symbol čehosi prohnilého, dnes realita. Vtipné, ironické, stále platné. ()
Až tak ohúrený som nebol. Marcello s Gianim to ťahali síce skvelo, ale podobenstvá a ešte umelecké nie sú moja šálka kávy.. ()
Neobvyklý snímek, který vnímám jako alegorií tehdejšího společenského rozkladu v Itálii, zejména pak morálního úpadku v nejvyšších církevních, finančních a mocenských kruzích. Dnes je toto poselství dokonce ještě aktuálnější a platné pro celou západní civilizaci. Zpočátku mi film připadal poněkud chaotický a únavně zastřený, postupně se vše začalo jakoby vylupovat a získávat zřetelnější obrysy, až to vyvrcholilo docela šílenou apokalyptickou jízdou. Zajímavý a podnětný filmový zážitek. ()
Film odehrávající se v jednom komplexu opravdu může mít na někoho klaustrofobický dopad. V bludišti chodeb nevýrazného komplexu může dojít i na jistou nudu. Hlavně, když je film prosycen celou řadou filozofických a náboženských diskuzí. A politických taky samozřejmě. Todo modo je náročný film hlavně pro ty, kteří nemají představu o situaci v Itálii 70. let. A mezi ty se já řadím. Mohl by to být aktuální film ve chvíli, kdy na světě probíhá podobná pandemie covidu, ale zde je epidemie spíše na okraji zájmu. Víc se mluví o politické moci a vině a trestu. Je to náročný film, těžko skousnutelný. ()