Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Viktorie touží žít a milovat. Chce poznat hodného chlapce, vdát se a založit rodinu, ale jinou, než jakou vidí doma. Zažívá však samá zklamání. (Hans.)

Recenze (17)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Točí vlastně pokaždé to samé, o všedních i nevšedních milostních vztazích a sexuálních zážitcích, o drobné i větší kriminalitě, nebo často rovnou o obojím dohromady. Přesto skoro pokaždé dokáže nejen více či méně provokovat, ale i čímsi originálně zaujmout, pohltit a různým způsobem zapůsobit. Na jeho filmy se nechodí do kina, ale jakoby až do snů... takovou, mnohdy tajemnou atmosféru a styl, v němž najednou dění překročí běžný časoprostor, mají. Ještě pár let nazpátek si vystačil se surrealistickými hrátkami v absurdních dialozích či neotřelém pohybu postav několika prostory najednou během líčení situace (na což dojde samozřejmě i tady, to se nemusíte bát, že ne :)), ale tentokrát si dovolil ve své vizi přímo celou Francii postupně proměňovat na jakousi Afriku, Indii a Arábii zároveň (k tomu i se stylově vybranou hudbou). * ...a o kom že je to řeč? Jasně, že Bertrand Blier! Musím říct, že přestože mi zhruba v každém druhém filmu předloží nějakou tu scénu, kterou bych raději nespatřil (na což došlo samozřejmě i tady, ale po 13ti Blierových filmech už mě to tak nešokuje a snáším to obvykle již s nadhledem), Blierovu tvorbu nadále objevuji hodně rád a těším se z těch neobvyklých zážitků. V tomto případě mě vedle zmíněné snové atmosféry a nezvyklého multikulturního prostředí zaujalo i pár hodně silných motivů, zejména pokud jde o zmatený svět a trápení mladé dcery ve vztahu k doslova šíleným rodičům, z nichž lehce narušená matka ani na chvíli nedokáže vnímat její již dospělý věk a otce (který je tu přítomný už jen jako pravidelný host z onoho světa) od závislosti na alkoholu neodradila ani vlastní smrt. :o Zajímavé setkání v souvislosti s touto postavou bylo i s legendárním hercem Mastroiannim v poněkud nezvykle zatrpklé poloze a své kouzlo měly určitě i zábavné epizodky ztvárněné Mariellem a Brasseurem. [75%] ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Zřejmě nejkritičtější Blierův film, na který pan režisér použil metodu dětské hry Mikádo, rozsypal barevné tyčinky s kousky příběhu a postupně se je snažil z hromady vytahovat tak, aby nezavadil o ostatní. Měla jsem celkem problém zvyknout si na tento styl vyprávění. Také mi celkem chyběl Blierův sžíravý humor. Sociálně kritické drama je to zajímavé, je vybaveno mimořádnou hudbou a skvělými hereckými výkony, ale na mě působilo malinko nekompaktně. Výborný výkon podal Olivier Martinez i obě dámy, Boyer i Grinberg. Zub času překvapivě více ohlodal Clauda Brasseura, nežli Marcella Mastroianniho. Ale na druhou stranu, dřívější lamač ženských srdcí v roli dědka nasáklého alkoholem? Dost smutný pohled. ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Bertrand Blier sype ze svého pytle (koule) nápad za nápadem. Stejně tak jako postmoderní filosofové. Pro jejich rozluštění je však stejně obtížný jak oni. Co nám svým filme předkládá? Multi-kulti-peklo nebo spásu v nerozlišeném? Je právě tohle postmoderní situace, o které mluví Jean-François Lyotard? Nahrazuje zde "pluralita malých, mezi sebou soupeřících příběhů totalitu velkého příběhu"?... Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum alias Un, deux, trois, soleil alias One two three freeze je dětská hra, při níž (jako u každé hry) je třeba dodržovat pravidla. Na "bum" se musí zastavit a kdo se pohne musí jít zpět na místo, z něhož vyšel. Nebo se pravidla nerespektují a po "bum" se jde dál nebo se udělá cokoli jiného. Nedodržování pravidel dětských her je ze společenského pohledu nebezpečnější než zabití boha... Otrocké zastrčení tohoto filmu do škatulky "Drama / Komedie" je známkou toho, že se o filmech moc nepřemýšlí. Pro označení "postmoderní" by se hodila celá řada dalších filmů především z konce minulého století (např. výborná "Synekdocha, New York" z poslední doby). ()

arie 

všechny recenze uživatele

Cukor, káva, limonáda, príznačný názov pre snímku autora, ktorého diela vo mne evokujú neortodoxné chuťové kombinácie, ktorých konzumácia môže vyvolať neočakávané následky. Blier snúbi komiku s tragikou, aplikuje svoj tradičný absurdný humor na rozprávanie o nekonvenčom vyrastaní jednej rebelantskej dievčiny, osciluje medzi mladíckou hravosťou a pučiacou sexuálnou imagináciou. Problematické sú postavy príbehu, medzi ktorými som nenašiel nikoho, ku komu by som si mohol vybudovať iskierku sympatie, dominantná hlavná predstaviteľka ma neustále iritovala a neoslovovala ma ani svojimi vizuálnymi (ne)dispozíciami. Snímka, v ktorej vás najväčšmi zaujmú originálne uzdravovacie metódy korpulentnej černošky, prechádza útrobami filmového labužníka pomerne zdráhavejšie. Blier, pre ktorého tvorbu je kontroverzia signifikantná, netočí bežné príbehy, ani príbehy, ktoré by som príjimal jednoznačne kladne alebo záporne, ich nevyrovnanosť je ich leitmotívom. Tentoraz mi však v jeho svete chýbalo viacej vzájomných sympatií, prípadne aspoň prítomnosť veľkého Gérarda, no na druhú stranu musím zhodnotiť i túto skúsenosť s jeho tvorbou ako pozoruhodnú a nepredvídateľnú. ()

charge 

všechny recenze uživatele

Zatím nejhorší film v režii Bertranda Bliera, který jsem viděl. Večně ožralej fotr, jeho vážně divná dcera, její slizká matka a nýmandi se zastydlou pubertou, to vše se odehrávající v celkově divným prostředí = paskvil (a na tom začátku jak hladově srka a mlaská ten rohlík namáčenej v kakau, jak kdyby tejden nedostala najíst – hrozný) ()

Galerie (12)

Zajímavosti (1)

  • Natáčení probíhalo v Marseille. (sator)

Reklama

Reklama