poster

Cukr, káva, limonáda

  • Francie

    Un, deux, trois, soleil

  • USA

    1, 2, 3, Freeze

  • USA

    1, 2, 3, Sun

Drama / Komedie

Francie, 1993, 104 min

  • charge
    **

    Zatím nejhorší film v režii Bertranda Bliera, který jsem viděl. Večně ožralej fotr, jeho vážně divná dcera, její slizká matka a nýmandi se zastydlou pubertou, to vše se odehrávající v celkově divným prostředí = paskvil (a na tom začátku jak hladově srka a mlaská ten rohlík namáčenej v kakau, jak kdyby tejden nedostala najíst – hrozný)(27.2.2009)

  • ScarPoul
    ****

    Celým filmom sa nesie akási stiesňujúca a zväzujúca túžba a erotickosť, ktorá je jedným zo základných prostriedkov ako diváka k deju pripútať. Ďalším je neuveriteľne silná a premyslená forma - ktorá je neukotvená v čase a je plná predstáv, emócií a magickosti. Rozhodne sa nejedná o tradičný film. Je tam neuveriteľne veľa vypovedaného a je to podané tou najkomplikovanejšou formou. Často krát som sa prichytil pri tom, že som si nedokázal scény medzi sebou spojiť a bol som zmätený, ale spôsob akým sú životné pravdy tu prezentované odľahčené, ma dokázal vždy vrátiť na cestu a sledovať s chuťou a s určitou zvedavosťou nevšedný príbeh o všedných problémoch. Vždy keď vidím niečo takého, musím uznanlivo krútiť hlavou, lebo podať divákovi svedectvo, ktoré vychádza s tak premysleného scenára a precíznej réžie je v určitom smere naozaj umenie. Všetká tá stratenosť, túžba po kontakte a emócií, túžba po šťastí, ktoré hatí smútok a nedôstojné podmienky sa tu skĺbia v premyslenej symfónií obrazov a znakov, ktoré tomu kto je pozorný dokážu odhaliť svoje čaro. Pre iných to bude neznesiteľné a nezrozumiteľné.(27.2.2012)

  • VeraF
    *****

    Film, který mne naprosto okouzlil mnoha nezvyklými formami – snovostí (běžně se vyskytující a hovořící opilý otec, který je už dávno mrtvý; rovněž mrtvý milenec komentující sexuální život manželů apod...), pro mne zcela novými vstupy - monology, které jako vysvětlující komentáře vykřikují postavy přímo do kamery, mystičností (černoška ovládající umění přivézt naléhavostí a fyzickým kontaktem mrtvého zpět do života), syrovými scénami (znásilňovaná učitelka nadává žákům Co mne znásilňujete, pitomci, já vám dám sama), věrohodností popisu bezútěšnosti chudého sídliště (deprimující motiv přenášených očíslovaných dveří, komický přibývající počet cizích strávníků apod.). Nádherně nevšední film, který jsem shlédla omylem kdysi v noci na ČT2 se spadlou čelistí a po letech jsem se rozhodla ho vypátrat a podívat se na něj znovu.(23.9.2013)

  • Snorlax
    ****

    Zřejmě nejkritičtější Blierův film, na který pan režisér použil metodu dětské hry Mikádo, rozsypal barevné tyčinky s kousky příběhu a postupně se je snažil z hromady vytahovat tak, aby nezavadil o ostatní. Měla jsem celkem problém zvyknout si na tento styl vyprávění. Také mi celkem chyběl Blierův sžíravý humor. Sociálně kritické drama je to zajímavé, je vybaveno mimořádnou hudbou a skvělými hereckými výkony, ale na mě působilo malinko nekompaktně. Výborný výkon podal Olivier Martinez i obě dámy, Boyer i Grinberg. Zub času překvapivě více ohlodal Clauda Brasseura, nežli Marcella Mastroianniho. Ale na druhou stranu, dřívější lamač ženských srdcí v roli dědka nasáklého alkoholem? Dost smutný pohled.(21.5.2013)

  • katakomb
    ****

    Těžko si dokážu představit, že by v dnešní době vznikl podobný film. Anouk Grinberg hraje tak absolutně přesvěčivě, že tím dokáže udržet diváka v nelineárně tomto vyprávěném příběhu, který místy zachází možná až příliš daleko do fantazie. Marcello Mastroianni mi v tom filmu nějak neseděl, ale to je jen osobní dojem. Hudba skvěle dokresluje celou atmosféru předměstí přístavního města, kde se mísí kultury, kde se potuluje mládež, kde mladá holka hledá lásku a prožívá rozpor nejen ve vztahu ke své rodině, ale i k očekáváním a představám o svém životě.(21.3.2020)