Reklama

Reklama

Prokletý klub

  • Velká Británie The Damned United (více)
Trailer

Film Klub prokletých vypráví temně humorný a konflikty nabitý příběh Briana Clougha (Michael Sheen) a jeho nešťastné 44 dní dlouhé trenérské mise u tehdejších anglických fotbalových mistrů: Leeds United. Bez svého věrného asistenta Petera Taylora (Timothy Spall) po boku a s šatnou plnou hráčů, kteří – zdá se – spíše podporují jeho konkurenta Dona Revieho (Colm Meaney), projde Clough během pouhých 44 dní nečekanou zkouškou agresivity a geniality. Taková jsou fakta příběhu. Příběhu Klubu prokletých. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (348)

Matty 

všechny recenze uživatele

Pro fotbalové fanoušky v sobě film nese jistou přidanou hodnotu, přesto není prvořadě o fotbalu, ale o muži, který si myslel, že přesně ví, co chce a jak toho dosáhnout. Jeho balancování na profesní špici je nápaditě prolínáno s namáhavou cestou, která tomu předcházela. Obsah filmu je v zásadě vážný, vtipnost mu dodává režie (lakonické zobrazení výsledku zápasu vydá za tisíc slov a stovku záběrů) a Cloughovo nehorázně sebevědomé vystupování. Michael Sheen se ovšem dokázal vyvarovat toho, aby z legendárního trenéra učinil karikaturu kariéristy. V citlivěji pojatých scénách za veškerou tou nezdravou drzostí a bezohledností tušíme chlápka, který zkrátka touží po úspěchu. Hůře dopadli tehdejší hráči Leedsu. Tom Hooper přehnaně nesází na efekt, namísto častých střihů si vyhrává s mizanscénou, hloubkou a barevností záběrů a výborně využívá zkratky, díky čemu má film velmi sympatickou stopáž. Formální střídmost narušuje akorát pár zpomalených záběrů během zápasu. Na každým coulem anglický film jsou moc americké. Stejně tak nasládlý konec. Ten možná odpovídá realitě, ač stěží včetně usmiřujícího dialogu, ale svou náladou je úplně jinde než předchozí minuty. Mým převažujícím dojmem je přesto nadšení, jsa osobou fotbal nesledující ani nehrající, hltal jsem se zaujetím každou minutu. 80% Zajímavé komentáře: genetique, Vitason, mm13, Morholt ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Ne, tenhle film opravdu není ani tak o fotbalu (originálně pojaté ztvárnění samotných zápasů je výrazné plus!), jako spíše o jednom geniálním talentu, který musel dojít k osobnímu prozření. Michael Sheen je coby Brian Clough absolutně dokonalý. Nekompromisní vyřídilka, nepopiratelné charisma, ale taky sobectví a bezohlednost jsou všechny vlastnosti této anglické trenérské legendy, které zvládá s naprostým přehledem. A je to hlavně on, kdo tomuto konceptuálně ne až tak tradičnímu životopisu přihrává k finálnímu skórování do branky diváckých sympatií. Že je ten závěr faulem minimálně na žlutou kartu nepopírám, ale proč někdy nepřivřít oči. 4 a ½. ()

Reklama

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Fotbalovému fanouškovi plesá srdce radostí. Filmů s fotbalovou tématikou totiž nevzniká mnoho a ještě méně jich je kvalitních. Naštěstí mezi ně patří i tenhle zeširoka uchopený příběh legendy jako je Brian Clough (a také Petera Taylora a Dona Revieho), který potěší upřímností, skvělým obsazením a prostředím, které nás vrací o 40 let zpátky. Středobodem je právě velkohubý charismatický trenér, který diváka dokáže neustále bavit. Z tvrdých utkání není bohužel ukázáno příliš, ale nevadí to, protože tu jde o něco jiného. O celé tehdejší chápání fotbalu, úspěchů i jedno obrovské ego, které jednou muselo narazit. PS: většina tu předhazuje Mourinha, ale vždyť ani není Cloughovi podobný tak, jak tvrdíte. Mourinho jedná s maximální možnou vypočítavostí a taktikou, provokuje a přenáší tlak z hráčů na sebe. Tam kde Mourinho ví co dělá, tam Clough narážel na své ego a nepromyšlené jednání. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Kdo zná z medií Chosého Mourinha musel si připadat jako v Jiříkově vidění. Ale joo zazněla tam jedna věta, který mě sedí v hlavě doteď a Miša Sheen jí řekl po nebo před zápase s Juventusem, kdy mu předseda klubu chtěl diktovat sestavu. To totiž platí hlavně na dnešní "moderní" fotbal, pro koho že se fotbal ještě vlastně hraje ? A nejsou přednější grilovaný kuřata ve VIP než samotná hra ? Fotbal se čím dál tím víc stává trapnou karikaturou v rukou politickejch zkurvysnů, zazobanců s nulovým vztahem ke klubu a jeho tradicím (Slavie, Bohemka, Baník ) kde se slovo VIP skloňuje častěji než v prezidentských pozvánkách na reprezentativní večeři. Kde se musí dávat úplatky, za výhru, úplatky za remízu, kde se musí dávat úplatky za pořadelství šampionátu, kde je přednější reklama na dresu místo jména hráče, kde slovo fanoušek známená "ááá to je ten povl, ten dobytek, ten poslední odpornej rušivej element naší snobský a neupřimný, kdysi tak krásný hry zvaný fotbal". Takže lidi jako je Chosé, nebo tady Brian či náš Hofťa nebo Franc jsou to poslední přitažlivý na fotbale, sportu, který za svou masovou popularitu u obyčejných lidí platí až příliš vysokou daň. Dobrej film, moc dobrej film z dob kdy se fotbal ještě hrál pro lidi a ne pro mocipánský paňáky. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Kdyby José Mourinho viděl tenhle film, asi by se posral zlostí. Vždyť s jeho egocentrickým jednáním ho předběhl trenér, který už tenkrát, v sedmsesátejch letech, ukazoval, že se s ničím a nikým nesere. To se mu nakonec také stalo osudným. Uvidíme, co se Josému stane osudným. Takhle držkovat nejspíš nedokáže věčně. Brian Clough to taky nedokázal. Proto nám museli autoři ukázat ten přiteplenej závěr, kvůli kterýmu jsem musel jednu hvězdičku ubrat dolů. Jinak je ten film ale absolutně bezchybnatý. Je o fotbale, je o člověkovi, který mi připomíná božského Josého, a já jsem jak v sedmém nebi, když tohle všechno vidím ve filmu, který je ještě kromě toho všeho, dobře natočený. ()

Galerie (47)

Zajímavosti (17)

  • Rekordem, kterého si údajně Clough velmi cenil, byla šňůra neporazitelnosti ve 42 po sobě jdoucích ligových zápasech při jeho působení v Nottinghamu Forest v letech 1976 a 77. Tento rekord překonal až londýnský Arsenal a stalo se tak v dubnu 2004 - měsíc nato Brian Clough zemřel. (curfew77)
  • Film je natočen velmi věrně podle skutečných událostí, například všechny citované výsledky fotbalových utkání jsou naprosto přesné. (curfew77)
  • Když manažer Brian Clough ve filmu přemlouvá k přestupu do Derby veterána Davea Mackaye, představí se větou "Hrál jsem proti tobě za Anglii". Nic takového se ale ve skutečnosti stát nemohlo: Mackay byl totiž Skot a Clough během své hráčské kariéry reprezentoval Anglii pouze dvakrát, v zápasech proti Walesu a Švédsku v říjnu 1959. (curfew77)

Reklama

Reklama