Fišpánská jablíčka

Napravení princezny v podání Šoposké docela ušlo, a Abrhám se Šafránkovou si to evidentně užívají, ale jinak mi celá ta parodie přišla nedotažená. Jak na spícím zámku, kde chudák Radek Holub je nucen předvádět nejtrapnější hereckou kreaci ve své kariéře (i když se toho zhostil se ctí, jeho věta: No, moc ses nesnažil, ta je pronesena se skvělou dikcí), tak u obra, kde to šlo možná trochu vzít drsněji nebo vtipněji - jinak samotný letargický obr je opět skvěle herecky ztvárněn. Trochu jsem nepobral ta jablíčka (ono to totiž posléze navádí k určité myšlence na incest, když tu máme zrzavého prince i zrzavou kuchařinku, jen blonďák princ si musí zlatovlasý protějšek teprve najít), a celá situace se Zedníčkem a Hrzánovou mi přijde, že scenáristce došly nápady, jak dál tuhle historku rozvíjet, tak tam prdne nějaké deux ex machina, dvě postavy, které kdoví odkud se vzaly. A ty písničky, oj!, ty tahaly za uši! Méně je někdy více. (12.05.2017)

Můžu jenom doufat, že to tvůrci nemysleli vážně, protože tak stupidní pohádku jsem už dlouho neviděla. Kotek a Tomsa v rolích princů s otřesnými parukami a otřeným projevem. Kotek jako princ působí jako pěst na oko. Celkově všechny paruky byly nemožné. Dát miminkům na hlavu umělé kudrlinky, za to by se měly stínat hlavy. Příběh je slepenec všemožných "komických" situací (princ se bouchne do hlavy) do natolik chatrného příběhu, že i šestileté dítě by se muselo za takový výtvor stydět. Potěší snad jen Vaculík, Plánková a Udatný, kteří jsou natolik civilní, že nepůsobí trapně. Obr je jen smutnou upomínkou na Igora Karkarova. Závěrečné vystoupení s písničkami dotvořilo celkovou apokalypsu, která začala už "přemožením" zlého kouzelníka. Šafránková, Abrhám ani Schneiderová prostě neumí zpívat a pokud ano, zdatně to maskují, vůbec jsem se nedivila, že Vaculík odchrčel jednu sloku a zdrhal. Písničky s infantilním textem sakra do pohádek nepatří. Prominu je S Čerty nejsou žerty a pár dalším četným vyjímkám. Tohleto opravdu nejde. Nejvtipnějším vystoupením byl Radek Holub alias ježibaba. Ortel: Z humorné pohádky vznikla pohádková zoufalá zhovadilost s děsnými princi, hroznými parukami a hrůzunahánějícím zpěvem. Sebehezčí Sychrov zaskakující za tři místa (pokaždé z jiného úhlu) tu absenci příběhu zachránit nedokáže. Pár jakžtakž vtipných okamžiků zachraňuje tuhle záležitost před odpadem. (13.04.2009)

Tak z popisu sedí pohádka o dvou bratrech. O slově humorná bych se hádal. Tak jsem si říkal, jak je možné, že už neumíme točit pohádky. Pak se kouknu, že to režíroval Dušan Klein a radši už nic neříkámto vše vysvětluje. Proč proboha nemá dost soudnosti, aby odešel do důchodu? Vždyť za posledních deset let nic pořádného nenatočil. (01.06.2013)

Ten, kdo vytvářel paruky k téhle pohádce snad hulil podrážky od bot, jinak si to neumím vysvětlit. Paruky dospělých princů a Markétky byly příšerné - to by byl eufemismus století, když by paruky neměli princové i coby miminka, to už byla variace na neskutečno. Zlatovláska, kterou poznáte tak, že má vlasy z ryzího zlata. Vlasy do pasu. Pojďme počítat, při váze zlata, kdy Zlatovlásce upadla hlava, tohle by lidský krk nezvládl. Příběh je ale výborný, vtipný, dobré jsou i dialogy a hlášky jednotlivých postav. Ani vážné a důstojné královské páry nejsou dvojka sucharů. Jenom ta zápletka u Zlatovlásky (ne ta část s obrem, ale tam musím vytknout nesoulad písničky s dalším dějem) byla vzatá trochu moc zběsilým tempem. Písničky byly výborné, až na tu poslední, která byla v kontrastu k ostatním songům pohádky naprosto příšerná. Hodně štěstí, hodně lásky - auvaj auvajs, jste mimo tón všichni a ani dva stejně. (08.01.2012)

Děsivé paruky mimin i dospělých princů a úvodní píseň nějak srazily laťku už na začátku, písničky jsem přeskakovala a paruky od vietnamce se snažila nevidět. Všichni královští rodiče byli asi to, co mě u toho udrželo a Marika, kterou mám prostě nevím proč hodně ráda. Báru už jsem viděla v tolika identických rolích, které identicky hraje, že už mi totálně leze krkem. Ale totálně. Jinak jsem se nakonec i celkem bavila stylem: bože to je hovadina, checht. (07.06.2020)