Reklama

Reklama

Fullmetal Alchemist: Bratrství

(TV seriál)
  • Japonsko Hagane no renkindžucuši (více)
všechny plakáty
Animovaný / Dobrodružný / Drama / Fantasy
Japonsko, (2009–2010), 26 h 40 min (Minutáž: 25 min)

Předloha:

Hiromu Arakawa (komiks)

Scénář:

Hiroši Ónogi

Hudba:

Akira Sendžu

Hrají:

Rie Kugimija, Romi Paku, Iemasa Kajumi, Šin'ičiró Miki, Unšó Išizuka, Daisuke Namikawa, Fumiko Orikasa, Kazuja Nakai, Kendži Nodžima, (více)
(další profese)

Epizody(64)

Poté, co bratři Edward a Alfonse utrpí fyzická zranění, bojují proti zlu, aby se pokusili získat zpět svá těla. (Netflix)

Recenze (133)

novoten 

všechny recenze uživatele

Jedno je vším a vše je jedním. Když skončil původní Alchymista velkolepým závěrečným filmem a vykličkoval tak ze změn proti literární předloze, stal se celý seriál pro mě nezapomenutelnou fantasy jízdou a jedním z nejlepších anime, co jsem kdy viděl. Všechno se zdálo uzavřené, prožít si celý příběh znovu s jiným koncem a pár novými postavami se mi zdálo nepotřebné. Jenže první díl Brotherhood mi nakonec v přehrávači skončil a hned za ním další. A další. A nebylo návratu. Nový pohled na bratry Elricovy, homunculy, Centrál nebo vůbec celý Amestris je totiž velkolepější a hlavně komplexnější. Otec a celá zápletka s přislíbeným dnem je přesně to, co původnímu seriálu jako jedna z mála věci chybělo. A když jsem tak hltal závěrečnou desítku epizod a každý, i ten nejmenší zvrat mě dostal s otevřenou pusou přesně tam, kam mě tvůrci dostat chtěli, došlo mi, že právě tohle je anime, na které jsem celou tu dobu čekal. Epická fantasy, upřímná vyznání, dechberoucí akce a strhující soundtrack. Neexistuje nálada, ve které bych neměl chuť si pustit alespoň jednu epizodu. Anime no. 1 ()

Zíza 

všechny recenze uživatele

Nedívejte se na seriál z roku 2003, podívejte se na tohle, pokud se mezi nimi rozhodujete! (tím nechci říct, že by FMA z 2003 bylo špatné dílko, to v žádném případě, vždyť si také zasloužilo 5*). Ti, kteří tomuhle srážejí body jen za to, že tvrdí, že bylo pro ně děsně nudné se znovu dívat na to samé, co už viděli v předchozím, jsou pro mě ignoranti. Tohle běží celé podle mangy (tedy až na první úvodní díl), a jelikož i předchozí FMA jel chvíli podle mangy, tak je přeci jasné, že tam budou stejné věci. Tak, to jsem si jen musela trochu ulevit pálící žáze... :-) K tomuhle anime se mi moc těžko píše nějaký soudný komentář, protože jsem si ho zamilovala od hlavy až k 64. dílu. Openingy, endingy - dokonalé. Postavy, jejich charaktery, děj, animace, boje, láska, slzy, tragično i komično, to všechno tu miluji. FMB je pro mě prostě srdcová záležitost. Nikdy nezapomenu, že u některých dílů jsem měla husí kůži. Kdybych měla někomu doporučit jeho první anime, tak to bude určitě tohle. Protože pro mě je to jedno z nejlepších, co může anime scéna nabídnout. ^^ ()

Reklama

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Jestli něco opravdu nemusím, tak je to šónen odnož anime v seriálové podobě. Přesto čas od času, některou z klasik žánru zkusím, jestli to přeci jen nezlomím. A právě mladší z Fullmetal Alchymistů k tomu měl nejblíže, protože jsem zatnul zuby a veškeré otravné „trademarky šónenu“ zkusil vzít na milost… Což však při nejlepší vůli prostě nejde. Hlavní hrdina se chová tak, že i osoba s echt násobnou poruchou osobnosti proti němu působí konzistentně; Edward je tu cílevědomý génius, tu naivka, tu cynická okoralá svině, tu dobrosrdečný hrdina, tu ublížené malé děcko a dobře tucet dalších podob. A to nikoli v rámci ságy, z epizody na epizodu či v různých scénách. Ne, v rámci jedné jediné, opakovaně a stále dokola. Poctivě budované dramatické momenty jsou záměrně (jakkoli nepochopitelně) devalvovány na sílu nacpaným dětinským prvkem (zpočátku v každé epizodě, během finální epizody takřka vůbec). Všichni neustále deklamují veškeré své myšlenky i plány; všem(u) na potkání. Hrdinové mají až makabrózní zálibu vyřvávat se z plna hrdla ze svých niterních pocitů, které však divák vidí skrze animaci a z dění chápe jak se cítí. Ale ne, stejně vám to vyřvou do obličeje. Proti tomu takové detaily, jako že to má trestuhodně špatně vystavěný, zkratkovitý a ještě navíc i pomalý rozjezd (zajímavé to začne být kolem osmého dílu a tempo to nabere ještě později), že stále ty samé postavy se v široširém světě neustále na náhodou potkávají v každé zapadlé ulici, že si to mnohdy odskočí na vyloženě nadbytečnou nic neřešící a postavy nikam posouvající dějovou odbočku či že hlavní hrdinové jsou plně v rukou autorů, co se úrovně schopností týče. A tak jsou bez jakékoli logiky chvíli hodně dobří v tom co dělají, aby o scénu později jako největší nýmandi prohráli jediným dotykem od nicky, ale nakonec vyhráli tím, že jsou naráz zase nejlepší na světě. No prostě šónen. Každopádně tím zakousnutím se, jsem přežil úvod, poté ty „ještě jednou ze sebe budou minutu vyřvávat něco okatě očividného, tak si vystřelím mozek“ prvky začal brát jako čiré guilty pleasure a nakonec zaúřadoval Stockholmský syndrom a já je dokázal akceptovat natolik, že jsem je vyignoroval, soustředil se na to, co naopak dělá seriál sakra dobře a co z něho dělá klasiku. A toho rozhodně není vůbec málo. Jakmile se to rozjede, tak je to vyloženě návykové, ve finální třetině výtečně (vy)gradované, mnohé charaktery si nelze neoblíbit (tedy až na Changovou, což je echt nesnesitelně otravný charakter i na poměry anime), sága je to vpravdě epická, plná veletočů i dobře uchopených velkých témat, steampunkovo-imperiálně-fašistický svět je nosný natolik, že vás zajímá jeho historie i náležitosti, na zdejší mytologii i pravidlech alchymie se dá stavět, akce je hravě nápaditá i častá, ústřední bratrské duo je především ve druhé polovině odstaveno na druhou kolej a prostor se tak věnuje zajímavějším postavám a dostaví se i nejeden silný emotivní moment. Ovšem vždy když už už to vypadalo, že by mi to dokonce začalo přirůstat k srdci, tak si to něčím z výše uvedeného samo nesportovně podkoplo nohy. Osciluje to ke své vlastní škodě příliš mezi „takřka absolutní kvalita“ a „takřka absolutní odpad“, ale to první postupem času převažuje více a více. Až to nakonec převáží zcela. Má alergie na šónen tedy sice nebyla "vyléčena", ale pro jednou, s řádnou dávkou Zyrtecu, mi nezabránila si to navzdory ní náležitě užít. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Národy se s fašistickou minulostí vyrovnávají různě. Němci strávili padesát let omlouváním se. Japonci začali o fašizmu točit cool seriály se spoustou barev, explozí a soubojů. Baví mě ty okázalé alegorie, baví měl, že něco určené primárně teenagerům může být tak chytré. To je humbuku kolem quality TV - v Japonsku mají komplexní, románové seriály už X let. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Oba Alchymisté, starý i nový pro mě představují naprostý vrchol žánru šónen. Komplexní příběh, hrdinské i zlotřilé a především velevýrazně stylizované postavy, megalomanské cíle, destruktivní bitky, strhující akce, promyšlený svět, strašlivá moc záporáků, šikovnost a um (a ta moc nakonec taky) klaďasů - půl toho, co tvoří anime pro kluky, půl toho, co dělá lákavým fantasy. Každá postava ze zástupu, jež se na diváka valí, má v ději své místo, posouvá jej, přispívá... Prostředí je pestré: idylický venkov, velkoměsto Central, pouštní ruiny starověkého Xerxesu, hraniční pevnost v ledových horách, železniční tratě protkávající zemi - a střídá se nejenom pro pocit pestrosti, ale ono střídání má svou železnou logiku určenou děním. Výše popsané je jasná pětihvězdičková záležitost. Méně radostné je sledovat uspěchaných prvních 13 dílů, jež rekapitulují dění z původního seriálu, než se stihl odklonit od mangy. Chápu, že jde o kompromis mezi: "Říci, vše co je potřebné pro chápání dalšího dění," a: "Nenudit ty, kteří viděli starší verzi," leč obávám se, že dopad mnohých scén na "nového" diváka bude mnohem menší než mohl být, když se ty hrůzy dějí sotva předvedeným postavám. I když, možná je to lepší, neboť pak by asi Al a jeho kolegové více komentovali svá vnitřní hnutí a plačtivě či zdrceně vysvětlovali, komu všemu to za co vděčí, koho nechtějí rozplakat, koho třeba ochránit, co je strašné a co je to ta bratrská láska. Ba, typickou slabou stránkou šónen anime je pro mě vnitřní život postav, který bývá zobrazen často dosti ploše. Moc se s tím nemořit, zřetelně (až příliš) načrtnout motivace k činům a hurá na ty činy - takové jako by bylo heslo - Nový alchymista není výjimkou. Snad i ten starý tím trpěl, leč tenkrát jsem ještě nebyl na tuhle vlastnost tak alergický, vždyť to byl málem můj první zástupce šónenu... Silné ****. ()

Galerie (65)

Zajímavosti (7)

  • Van Hohenheim byl pojmenovaný podle lékaře Paracelsa (vlastním jménem Theophrastus Bombastus von Hohenheim), který žil na přelomu 15. a 16. století. Podle něj má v sobě každý jedinec „vnitřního alchymistu“ přeměňujícího potraviny a živiny v organismu na tělesné substance. (Morlok)
  • Homunkulové jsou pojmenováni podle sedmi smrtelných hříchů - pýcha, závist, chtíč, obžerství, chamtivost, lenost a hněv. (Natami)

Reklama

Reklama