203 kóči
Režie:
Tošio MasudaHudba:
Naozumi YamamotoObsahy(1)
Krvavé obléhání strategického přístavu v Tichomoří posloužilo japonským tvůrcům k vytvoření velkolepého tříhodinového válečného eposu. Přístav Port Arthur byl v době rusko-japonské války hlavní ruskou námořní základnou na Dálném východě a stal se tak logicky jedním z válečných cílů japonského císařství. Celá rozsáhlá operace začala 5. května 1904, kdy se japonská 2. armáda generála Ókua vylodila u Pi-c-wo. Po těžkých bojích přešli japonští vojáci k dlouhodobému obléhání Port Arthuru. Závěrečný drtivý úder uštědřili Japonci na začátku prosince a Rusové se z něj již nevzpamatovali. Výsledkem kruté války bylo obsazení námořní základny Japonskem a potopení téměř celé ruské Tichomořské flotily. A bohužel také bezmála 150 tisíc padlých na obou stranách. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Válečný velkofilm, který má velkorysý rozpočet s pěknými exteriéry, davovými scénami a navíc zasazený do filmově nezmapovaného atraktivního prostředí válečného konfliktu na Dálném východě. Trpí ale řadou neduhů, jako je patetismus, nacionalismus a nedostatečný odstup od tématu. Válka v podání režiséra je o hrdinství a umírání v tradičním samurajském stylu, méně už o brutalitě a tragédiích, které nezbytně přináší. Celkový dojem: 50 %. ()
Ume a velkoryse zrezirovane, komplexne pojate, chtel bych vyzvednout mnoho jineho, ale to vse zastinuje zretelna politicka nekorektnost celeho snimku. A ne, ze by se tvurci nesnazili toto cele zjemnit treba mapovanim zivota hlavne radovych vojaku v zakopech, nebo jednou z hlavnich linii filmu - pribehem pacifistickeho porucika a jeho mile - obou vylozenych rusofilu. V uvodu filmu komentar dost pateticky a zaujate lici pohnutky Japonska ohledne rusko-japonskeho konfliktu. Nechci zde rozebirat opodstatnitelnost ci opak pohnutek k zrovna tehle valce, a ani nechci zpochybnovat hrdinstvi vojaku na te ci druhe strane, ale je jasne, ze v roce 1980 bych od japonskeho tvurce ocekaval trochu vice zpytujici akcent a odstup. Zvlaste kdyz nasledujicim aktem japonska po teto vyhrane valce byla (se souhlasem USA - zprostredkovatelem mirove smlouvy) okupace korejskeho poloostrova spojena s genocidou mistnich obyvatel. Ovsem je fakt, ze film je pres svuj patos (ten jsem narozdil od ostanich celkem prezil) zajimavou podivanou. Paradni exteriery a kamera, herci (Tatsuay Nakadai!). ()
Dlouhé, patetické a velkolepé. Film má v sobě všechny aspekty starších válečných velkofilmů, takže se dočkáte velké výpravy, u které je sice vidět, že film nestál tolik jako americké velkofilmy ale přesto v sobě skrývá jistou velkolepost, která se projeví převážně u bitevních scén. Těžší už to je se zbytkem filmu a hlavně s hereckým obsazením, které chrlí tak patetické a dalo by se říci trapné dialogy, že jsem občas nevydržel a začal se smát, i když se jednalo o vážnou scénu. Snímek dost ubíjí i jeho přepálená stopáž, která sice není pro tento druh filmu ojedinělá ale v tomto případě by zkrácení klidně o hodinu jen prospělo, protože většina tříhodinové stopáže je plná nezáživných dialogů a špatných hereckých výkonů. Koukatelný ale zbytečně zdlouhavý film. ()
Při dnešním návratu v čase jsem si uvědomil, že šlo o skutečný návrat v čase a bylo to hodně znát. O rusko- japonskou válku se zajímám dlouhodobě, protože šlo o první moderní válku se vším všudy, zároveň šlo o střet tradiční mocnosti s novým (ale o to agresivnějším) hráčem v zápase o koloniální panství. Rusko a Japonsko vedly svou válku na čínském a korejském území, takže šlo jasně o souboj agresora s agresorem a překvapivý tak byl jen výsledek. Tvůrci přistoupili k tématu tak nějak po japonsku, a i když se v hrubých obrysech drželi historických faktů, v detailu se nechali tak trochu unést. Ve chvíli, kdy mě informovali o tom, že císařská armáda nedisponovala kulomety, mi spadla dolní čelist a já jsem ji chvíli ponechal v dolní poloze, když jsem naopak viděl množství ruských kulometů na čtvereční metr. Já tedy chápu, že chtěli zdůraznit hrdinství japonských vojáků, ale myslím si, že to vůbec nebylo nutné. Úplně zbytečně hnali situaci opakovaně až za hranu absurdity, a přitom by úplně stačilo, kdyby se drželi holých faktů. Boj na poloostrově Liao-tung byl ve své podstatě mlýnkem na maso, v němž trpěli pěšáci na obou stranách, přičemž japonské ztráty na lidech byly katastrofální. Filmaři mi nabídli příběh o nedobytné pevnosti, což byl těžký blud, protože Rusové byli s práci na opevněních velmi liknaví a v době vypuknutí války se byli nuceni bránit povětšinou v improvizovaných pozicích. Dalším bludem byla informace o ztrátě desítek křižníků; kdo má o tehdejším ruském námořnictvu alespoň základní informace, ví o čem mluvím. Jak jsem už napsal, myslím, že podobné nesmysly byly naprosto zbytečné a tento předobraz toho, co se mělo dít za deset let v Evropě si zasloužil poctivější přístup. / Poučení: Když už si osedláš tygra, nesmíš z něj slézt. ()
Japonský film velmi realisticky nafilmován (hlavně bitevní scény) se svou krutostí války. Je to 3 hodinový film o rusko-japonské válce v r.1904. Samozřejmě by se daly některé scény sestřihat, ale Japonci jsou na takové délky filmů zvyklí, takže i nepodstatné detaily mají zde své místo. Musím vyzvednout nádhernou hudbu, která mě doslova vzala za srdce a která mi připomínala muziku z filmu "Dr.Žívaga" z r.1965. Hudbu napsal TAKAŠIMA AKIHIKO. Nebojte se, nudit se nebudete, akorát vás musí bavit válečná historie a nesmíte podlehnout žádným emocím na tu nebo onu stranu. V r.1904 to byla mocenská válka dvou císařství : Japonského a carského Ruska. ()
Válečný velkofilm trpí neustálým (otravným) zcizujícím komentářem, ale jinak je to velkorysá podívaná, která po hodině projekce, kdy se strhne bitevní vřava, vstřícně naladěného diváka pohltí. ()
Vojnový film je zaujímavý predovšetkým tým, že ukazuje menej známu bitku, menej známu zo svetového pohľadu. Obsadený je aj trojicou tamojších hereckých velikánov - Mifune, Tanba, Nakadai. Že Japonci bojujú na cudzom - mandžuskom území, ktoré patrilo Číne, radšej nespomínajú. Rusko-japonská vojna je vnímaná ako obranná, Japonci v hlbokom číselnom i zbrojnom podčíslení. Bitky sú podľa očakávania veľkolepo zvtárnené, množstvo vojakov, zbraní, strelného hluku a výbuchov. Po čase to však začne nudiť, hlavne keď stopáž filmu taká monštrózna. Kompenzovať by to mali strategické plány, ktoré sú divákovi (japonsky precízne) prezentované, ale aj náhľad do duší generálov, dôstojníkov a prostých vojakov a to už naráža kosa na kameň, pretože to Japonci príliš nevedia, ako to poznám aj z iných japonských vojnových filmov. Dialógy sú krčovité, nevieryhodné, postavy nedotiahnuté a patetické. Nechýbajú pre Európana ani úsmevnosti - napr. facky, ktoré dávajú dôstojníci svojim podriadeným a keď riaditeľ školy zahlási deťom, že keď nebudú počúvať novú učiteľku, tak ich učiteľ potresce, deti kričia: áánoo, áánoo. Záverečný srdcervúci plač generála takú tú inakosť iba podtrhuje. Krutosť vojny a pocta padlým vojakom sa dá vytvoriť aj iným spôsobom. ()
Opravdu epický, solidně natočený japonský válečný velkofilm, který zvláště v očích Evropana dojíždí na nepochopitelnou glorifikaci přehnaného sebeobětování a vůbec obětování desítek tisíc při úplně zbytečném útoku a také dojíždí na přehnanou délku. ()
Inspirace pro další seznamování s rusko-japonskou válkou. Na dobu svého vzniku zoufale nezrale nacionalisticky vážný film, odpovídající české husitské trilogii nebo srbskému Boji na Kosovu. ()
Na tenhle odpad by měly být extra kontejnery. Takhle naivní bláboly se snad netočily ani v 50. letech v Rusku. Toshio Masuda ve svém poměrně kvalitním snímku Tora! Tora! Tora! dokázal svůj nacionalistický patos udržet v určitých mezích, ale to co předvedl zde je vážně neskutečné. Hrdinní japonští vojáci brání Asii před ruskou svoločí, otřesně přehrávané scény,Tatsuya Nakadai v neuvěřitelně plytké roli generála Nogiho, a navíc závěrečná scéna chlapců hrajících si na vojáky a nad nimi slzící učitelka, neskutečně trapný patos. Snad jedině Toshiró Mifune jako císař Meiji ustál tuto hrůzu se ctí, protože celá jeho role spočívala v sezení na trůnu. Hrůza, hrůza, hrůza. ()
Kvalitní zpracování dnes již téměř zapomenuté historie. Přitom Rusko-japonská válka předznamenala japonské militaristické choutky, které naplno vyplyvali navrch po I. světové válce a v 30. letech v Číně, aby pak vyvrcholily napadením Pearl Harboru. Současné také předznamenala problémy kolem Kurilských ostrovů, které po ruské porážce v roce 1905 spolu s jižním Sachalinem obsadili Japonci a po porážce Japonců v roce 1945 je pochopitelně zabrali opět Sověti. Film je samozřejmě zpracováván z pohledu tehdejších vítězů, ale to neubírá na jeho kvalitách. Významnou a téměř rozhodující epizodou v této válce je bitva u Cušimy, kde bylo ruské válečné loďstvo na hlavu poraženo. Tato událost je zpracována v samostatném snímku Bitva u Cušimy. Téměř rozhodující uvádím proto, že v pád Port Arthuru byl v konečném důsledku zaviněn naprosto neschopným a zkorumpovaným nejvyšším velením ruské armády na Dálném Východě a poměry v ruské armádě vůbec. Porážka těžce otřásla ruským samoderžavjím a výsledkem byla první ruská revoluce, která však byla krvavě potlačena. ()
Působivý válečný film který ukazuje krutosti válek. ()
Výborný film. Filmov na tému Rusko-Japonskej vojny v rokoch 1904 a 1905 je ako šafránu. Film trvá takmer tri hodiny a opisuje jednak klruté boje pri obliehaní Ruskej pevnosti Port Arthur a jednak sa dotýka situácie v Japonsku, v rodinách jednotlivých vojakov a opisuje nálady medzi japonským obyvateľstvom, aj keď som skeptický k hodnovernosti niektorých vyjadrení japonských obyvateľov typu: "Mám rád Rusov, ale idem proti nim bojovať a brániť svoju vlasť", keď o žiadnu obranu vlasti nešlo ale Japonsko bolo jednoznačným agresorom, ktorý najskôr okupoval Tchajwan a potom Kóreu a potom obrátili svoju pozornosť na Mandžusko, kde sa ich záujmy stretli s ruskými. Film zobrazuje fanatismus japonských vojakov, ktorí sa v obrovských húfoch vrhajú na ruské opevnenia a sú zabíjaní po tisícoch. Celé vojenské jednotky sú zlikvidované do posledného muža. istý americký hiostorik napísal, že ".... Žiadna armáda na svete by nedobila Port Arthur, pretože by si nemohla dovoliť aby pri jeho nezmyselnom dobíjali stratila 250 000 vojakov. Japonskí generáli, ktorí velili útoku na Port Arthur by boli v každej civilizovanej armáde ihneď odvolaný z funkcie, degradovaní a postavení pred vojenský súd za zbytočné mrhanie vojenskými silami a enormné straty..." Tento fanatizmus stál Japonsko neskôr v 2. svetovej vojne životy niekoľko miliónov vojakov. Veľmi deprimujúco na mňa zapôsobila scéna z jedného japonského mesta, keď po prvom útoku na Port Arthur, pri ktorom zahynulo viac ako 20 000 vojakov, kráčali po ulici tisíce japonských žien, detí a starcov a v rukách niesli urny s popolom padlých vojakov. O 40 rokov neskôr, v 1945 roku Rusi dobyli späť Port Arthur od Japoncov v priebehu 2 dní so stratou len niekoľko desiatok vojakov a priebehu jediného týždňa zničili celú miliónovú Japonskú Mandžuskú armádu a obsadili celé Mandžusko a severnú Kóreu. ()
Film je dosti faktografický, a vcelku věrně popisuje masakr při dobývání stejnojmeného přístavu, triky místy nejsou na příliž dobré úrovni, ale budiž. Původně jsem měl v úmyslu ohodnotit pouze 3*, ale vylíčení válečných útrap, korunované závěrečnou Nogiho scénou při císařské audienci na mne tam zapůsobilo, že nemohu jinak než přiřknout 5*. ()
Konecne som natrafil na japonsky film, kde sa to uz nezaobera kamikadze sialencami. Ta nesmierne dlha stopaz filmu mohla byt kratsia, pretoze niektore useky filmu aj boli zbytocne zdlhave, co aj film obcas nudilo, ako sa to nevie poriadne pohnut dopredu dejom. Boje boli zo vsetkeho najlepsie, aj ked na nich sa dalo tiez nieco urobit pre zdokonalenie. Pre mna je to jednoznacne priemerny film, ktoremu najviac uskodila dlzka filmu. ()
Učitel dějepisu nám řekl před tím, než nám ten film pustil..."viděl jsem asi prvních 5 minut a vypadá to na pořádný krvák. Japonci tam popravujou rusy a chcou jim vykonat poslední přání a jeden z rusů si vyžádá láhev vodky". Fakt krvák jak moje noha, blbost na entou co divné lidi připraví o 3 hodiny života...možná ta scéna s kozáčkem byla fajn...taková typicky ruská, ale jinak NUUUUDA. ()
Musím říci, že lepší japonský válečný film jsem neviděl. Typická japonskost v projevech vlastenectví a sebeobětování k těmto filmům neodmyslitelně patří, tady to navíc není tak manipulativní jako ve Velké japonské válce. Navíc ty bojové scény jsou skutečně slušné maso, komparzu také není málo. Chápu, když to někomu nesedne. Ale tak nízké hodnocení si dle mého soudu film nezaslouží. ()
Rusko-japonská vojna zo začiatku 20. storočia je pomerne málo známy konflikt, a o to viac ma prekvapilo, že z tohto obdobia existuje aj nejaký film. Na prvý pohľad zaujme historicky verné pozadie konfliktu aj celkom podrobný opis udalostí vrátane mapiek. Taktiež bojové scény sú spracované relatívne veľkolepo. Negatívom je určite jednostranné spracovanie, sršiace japonským nacionalizmom a obhajujúce vtedajšiu agresívnu imperiálnu politiku. Filmu ubližuje aj natiahnutá dĺžka, v prehnanej miere naplnená patetickými dialógmi. Herecké výkony tiež nepatria k najlepším, ale z celkového pohľadu treba vziať do úvahy aj kultúrnu odlišnosť, keďže Japonci filmy a herectvo určite vnímajú trochu inak než západ. Z historicko-informačného hľadiska nie je filmu veľmi čo vytknúť, ale celkové spracovanie je len priemerné. 60%. ()
Ako film veľmi slabé, rozťahané, patetické a ťažko pozerateľné. Napriek tomu, že je to pohľad Japoncov na udalosti rokov 1904-1905, ukazuje že jedno, či je človek čierny, šikmooký alebo civilizovaný, vojna je svinstvo, ktorú si najviac odnesú rodiny mŕtvych vojakov. ()
Když jsem si poprvé četl, těsně před pádem minulého režimu, o Rusko-Japonské válce, byla označována oblíbenou nálepkou "typická imperialistická válka". Většina ideologií se však na války dívá různě a tak není divu, že tento film zhledává tuto válku z japonské strany jako obranou a snaží se o tom přesvědčit i diváka. Rovněž se nelze zbavit dojmu, že Japonsko, či podstatná část jeho obyvatelstva, se v roce 1980 stále cítilo pokořeno porážkou v druhé světové válce a tak tímto filmem uteklo k okamžiku největšího vítězství svých moderních vojenských dějin. Ať už se výše psané stalo filmu záměrně či nikoliv, na výsledku se to rozhodně podepsalo, hlavně v první půli filmu. Na druhou stranu si však nelze nepovšimnout, jakou že bitvu si to režisér Toshio Masuda ke zpracování vybral. Dobývání téměř dokonale opevněného přístavu Port Arthur japonskou armádou si vyžádalo v mnoha frontálních útocích obrovskou daň na životech vojáků a jakoby předznamenalo zákopové boje první světové války, se vší frustrací z nemožnosti postoupit byť jen o píď, významem kulometu, předobrazem opotřebovávací války. Tu v mnoha jednotlivostech je velebena chrabrost a až fanatická oddanost japonských vojáků, tam, na druhé straně, zase kriticky zodbrazována neschopnost zásobovačů, ale i velení přijít s inovativní taktikou či nápadem, jak nehybnou situaci řešit, ba tlak námořnictva, které vyžaduje zničení ruské tichomořské flotily v Port Arthutu kotvící. To všechno jakoby spíše než oslavě národa mělo sloužit holdu prostým vojákům, kteří statečně bojovali v druhé světové válce, ale jež o vítězství "něco" připravilo. Přesto, až na vzácné výjimky nelze scény, jež se věnují bojům a vůbec životu v zákopech označit z filmu za ty nejzdařilejší. Statická kamera neustále zabírající běžící a záhy padající vojáky (bohužel stran herců umírají jak kluci, co si hrají na vojáky) ve stále skoro stejných střídajících se záběrech přiblíží sice statičnost fronty a po jisté době na diváka ona frustrace dopadne, ale... Zdařilé nejsou ani scény z druhé strany fronty, ve které všichni Rusové působí nevěrohodně a křečovitě. V bojových scénách tvoří výjimku pád do pasti zvané kaponiéra či pití vodky s nepřítelem. Film nechává ty opravdu odporné činy páchat pouze ruské vojáky (a politiky), i když mu nelze upřít, že tak činí pouze výjimečně a dokáže uznat i hrdinství protistrany a kolikrát až do díla vstupuje duch mezinárodního přátelství, žel značně naivního. Frontové části filmů ne zcela šťastným způsobem vévodí postava poručíka Takeshi Kogy, který prodělá ve válce jednu podstatnou a pochopitelnou proměnu, jež však je vyučována jako pro prvňáčky. Za prvé se z hrdého bojovníka za vlast stane vzpurným elementem, který vidí, jak se kolem něj plýtvá životy. Za druhé se z rusofila, obdivovatele Tolstého a Turgeněva, stává rusofob, který by je nejraději všechny povraždil. Určitou sílu jeho postavy spatřuji pouze ve scéně setkání s generálem Nogim a v symbolickém vzdání se (SPOILER - pálení snoubenčiných vlasů - KONEC SPOILERU) všech tužeb a povinností, krom touhy přežít. Lovestory v předvečer války, skrz kterou nám je představen, je tuctová a pro potřeby dalšího dění zbytečně dlouhá (film má přes tři hodiny!). Druhé ohnisko filmu neleží na frontě, ale ve velitelském štábu. Tady lze jako ústřední postavu identifikovat vrchního velitele operace Naresuke Nogiho, ztvárněného asi nejlépe hrajícím hercem v tomto filmu, Tatsuyou Nakadaiem. Je to portrét starého, ale dosud statečného, rozhodného muže, který se k vojákům chová otcovsky a laskavě. Do moderní války se však nehodí a časem to bolestně pozná. SPOILER - Laskavostí nezíská si srdce vojáků, které tak nesmyslně poslal přímo proti dělům a kulometům. Deprese z vlastní neschopnosti, umocněná příchodem jeho nevyžádaného poradce, který pár přesuny jednotek dosáhne záhy cíle bojového plánu, ho láme. Ten jeho pohled v závěru bitvy nádherně říká: "Cože? Tak jednoduché to bylo? Zaplaťbůh, že už je konec..." A finální audience u císaře je zaručeně silnou tečkou za celým filmem. KONEC SPOILERŮ. Vcelku je Port Arthur filmem s momenty výtečnými i mizernými, používá postupy dramatu, klasického válečného filmu i postupů dokumentaristických (dobové fotografie, úryvky z projevů, snaha o přesnou rekonstrukci...). Čas od času navzdory této snaze herci upadají do polohy patosu až hysterie, která, nebýt v japonském jazyce, jenž jakoby se více k tomuto způsobu vyjadřování hodil než ten náš, působila by dozajista směšně. Kontrast k ní tvoří uměřený Nakadai. Mísí se tu přehnaný patriotismus s jeho opatrnou demontáží. (Dobré + špatné)/2 = průměrné? Tak jednoduché to asi není, ale hvězdičky vyřknu. Silné ***. () (méně) (více)