poster

Port Arthur

  • japonský

    203 kóči

  • japonský

    二百三高地

  • japonský

    203 kochi

Drama / Válečný

Japonsko, 1980, 184 min

  • Chrustyn
    ***

    Dlouhé, patetické a velkolepé. Film má v sobě všechny aspekty starších válečných velkofilmů, takže se dočkáte velké výpravy, u které je sice vidět, že film nestál tolik jako americké velkofilmy ale přesto v sobě skrývá jistou velkolepost, která se projeví převážně u bitevních scén. Těžší už to je se zbytkem filmu a hlavně s hereckým obsazením, které chrlí tak patetické a dalo by se říci trapné dialogy, že jsem občas nevydržel a začal se smát, i když se jednalo o vážnou scénu. Snímek dost ubíjí i jeho přepálená stopáž, která sice není pro tento druh filmu ojedinělá ale v tomto případě by zkrácení klidně o hodinu jen prospělo, protože většina tříhodinové stopáže je plná nezáživných dialogů a špatných hereckých výkonů. Koukatelný ale zbytečně zdlouhavý film.(28.3.2009)

  • black.mao
    odpad!

    Na tenhle odpad by měly být extra kontejnery. Takhle naivní bláboly se snad netočily ani v 50. letech v Rusku. Toshio Masuda ve svém poměrně kvalitním snímku Tora! Tora! Tora! dokázal svůj nacionalistický patos udržet v určitých mezích, ale to co předvedl zde je vážně neskutečné. Hrdinní japonští vojáci brání Asii před ruskou svoločí, otřesně přehrávané scény,Tatsuya Nakadai v neuvěřitelně plytké roli generála Nogiho, a navíc závěrečná scéna chlapců hrajících si na vojáky a nad nimi slzící učitelka, neskutečně trapný patos. Snad jedině Toshiró Mifune jako císař Meiji ustál tuto hrůzu se ctí, protože celá jeho role spočívala v sezení na trůnu. Hrůza, hrůza, hrůza.(20.11.2008)

  • Subjektiv
    ***

    Když jsem si poprvé četl, těsně před pádem minulého režimu, o Rusko-Japonské válce, byla označována oblíbenou nálepkou "typická imperialistická válka". Většina ideologií se však na války dívá různě a tak není divu, že tento film zhledává tuto válku z japonské strany jako obranou a snaží se o tom přesvědčit i diváka. Rovněž se nelze zbavit dojmu, že Japonsko, či podstatná část jeho obyvatelstva, se v roce 1980 stále cítilo pokořeno porážkou v druhé světové válce a tak tímto filmem uteklo k okamžiku největšího vítězství svých moderních vojenských dějin. Ať už se výše psané stalo filmu záměrně či nikoliv, na výsledku se to rozhodně podepsalo, hlavně v první půli filmu. Na druhou stranu si však nelze nepovšimnout, jakou že bitvu si to režisér Toshio Masuda ke zpracování vybral. Dobývání téměř dokonale opevněného přístavu Port Arthur japonskou armádou si vyžádalo v mnoha frontálních útocích obrovskou daň na životech vojáků a jakoby předznamenalo zákopové boje první světové války, se vší frustrací z nemožnosti postoupit byť jen o píď, významem kulometu, předobrazem opotřebovávací války. Tu v mnoha jednotlivostech je velebena chrabrost a až fanatická oddanost japonských vojáků, tam, na druhé straně, zase kriticky zodbrazována neschopnost zásobovačů, ale i velení přijít s inovativní taktikou či nápadem, jak nehybnou situaci řešit, ba tlak námořnictva, které vyžaduje zničení ruské tichomořské flotily v Port Arthutu kotvící. To všechno jakoby spíše než oslavě národa mělo sloužit holdu prostým vojákům, kteří statečně bojovali v druhé světové válce, ale jež o vítězství "něco" připravilo. Přesto, až na vzácné výjimky nelze scény, jež se věnují bojům a vůbec životu v zákopech označit z filmu za ty nejzdařilejší. Statická kamera neustále zabírající běžící a záhy padající vojáky (bohužel stran herců umírají jak kluci, co si hrají na vojáky) ve stále skoro stejných střídajících se záběrech přiblíží sice statičnost fronty a po jisté době na diváka ona frustrace dopadne, ale... Zdařilé nejsou ani scény z druhé strany fronty, ve které všichni Rusové působí nevěrohodně a křečovitě. V bojových scénách tvoří výjimku pád do pasti zvané kaponiéra či pití vodky s nepřítelem. Film nechává ty opravdu odporné činy páchat pouze ruské vojáky (a politiky), i když mu nelze upřít, že tak činí pouze výjimečně a dokáže uznat i hrdinství protistrany a kolikrát až do díla vstupuje duch mezinárodního přátelství, žel značně naivního. Frontové části filmů ne zcela šťastným způsobem vévodí postava poručíka Takeshi Kogy, který prodělá ve válce jednu podstatnou a pochopitelnou proměnu, jež však je vyučována jako pro prvňáčky. Za prvé se z hrdého bojovníka za vlast stane vzpurným elementem, který vidí, jak se kolem něj plýtvá životy. Za druhé se z rusofila, obdivovatele Tolstého a Turgeněva, stává rusofob, který by je nejraději všechny povraždil. Určitou sílu jeho postavy spatřuji pouze ve scéně setkání s generálem Nogim a v symbolickém vzdání se (SPOILER - pálení snoubenčiných vlasů - KONEC SPOILERU) všech tužeb a povinností, krom touhy přežít. Lovestory v předvečer války, skrz kterou nám je představen, je tuctová a pro potřeby dalšího dění zbytečně dlouhá (film má přes tři hodiny!). Druhé ohnisko filmu neleží na frontě, ale ve velitelském štábu. Tady lze jako ústřední postavu identifikovat vrchního velitele operace Naresuke Nogiho, ztvárněného asi nejlépe hrajícím hercem v tomto filmu, Tatsuyou Nakadaiem. Je to portrét starého, ale dosud statečného, rozhodného muže, který se k vojákům chová otcovsky a laskavě. Do moderní války se však nehodí a časem to bolestně pozná. SPOILER - Laskavostí nezíská si srdce vojáků, které tak nesmyslně poslal přímo proti dělům a kulometům. Deprese z vlastní neschopnosti, umocněná příchodem jeho nevyžádaného poradce, který pár přesuny jednotek dosáhne záhy cíle bojového plánu, ho láme. Ten jeho pohled v závěru bitvy nádherně říká: "Cože? Tak jednoduché to bylo? Zaplaťbůh, že už je konec..." A finální audience u císaře je zaručeně silnou tečkou za celým filmem. KONEC SPOILERŮ. Vcelku je Port Arthur filmem s momenty výtečnými i mizernými, používá postupy dramatu, klasického válečného filmu i postupů dokumentaristických (dobové fotografie, úryvky z projevů, snaha o přesnou rekonstrukci...). Čas od času navzdory této snaze herci upadají do polohy patosu až hysterie, která, nebýt v japonském jazyce, jenž jakoby se více k tomuto způsobu vyjadřování hodil než ten náš, působila by dozajista směšně. Kontrast k ní tvoří uměřený Nakadai. Mísí se tu přehnaný patriotismus s jeho opatrnou demontáží. (Dobré + špatné)/2 = průměrné? Tak jednoduché to asi není, ale hvězdičky vyřknu. Silné ***.(26.7.2009)

  • Rudovous
    ***

    Ume a velkoryse zrezirovane, komplexne pojate, chtel bych vyzvednout mnoho jineho, ale to vse zastinuje zretelna politicka nekorektnost celeho snimku. A ne, ze by se tvurci nesnazili toto cele zjemnit treba mapovanim zivota hlavne radovych vojaku v zakopech, nebo jednou z hlavnich linii filmu - pribehem pacifistickeho porucika a jeho mile - obou vylozenych rusofilu. V uvodu filmu komentar dost pateticky a zaujate lici pohnutky Japonska ohledne rusko-japonskeho konfliktu. Nechci zde rozebirat opodstatnitelnost ci opak pohnutek k zrovna tehle valce, a ani nechci zpochybnovat hrdinstvi vojaku na te ci druhe strane, ale je jasne, ze v roce 1980 bych od japonskeho tvurce ocekaval trochu vice zpytujici akcent a odstup. Zvlaste kdyz nasledujicim aktem japonska po teto vyhrane valce byla (se souhlasem USA - zprostredkovatelem mirove smlouvy) okupace korejskeho poloostrova spojena s genocidou mistnich obyvatel. Ovsem je fakt, ze film je pres svuj patos (ten jsem narozdil od ostanich celkem prezil) zajimavou podivanou. Paradni exteriery a kamera, herci (Tatsuay Nakadai!).(20.2.2009)

  • xaver
    ****

    Kvalitní zpracování dnes již téměř zapomenuté historie. Přitom Rusko-japonská válka předznamenala japonské militaristické choutky, které naplno vyplyvali navrch po I. světové válce a v 30. letech v Číně, aby pak vyvrcholily napadením Pearl Harboru. Současné také předznamenala problémy kolem Kurilských ostrovů, které po ruské porážce v roce 1905 spolu s jižním Sachalinem obsadili Japonci a po porážce Japonců v roce 1945 je pochopitelně zabrali opět Sověti. Film je samozřejmě zpracováván z pohledu tehdejších vítězů, ale to neubírá na jeho kvalitách. Významnou a téměř rozhodující epizodou v této válce je bitva u Cušimy, kde bylo ruské válečné loďstvo na hlavu poraženo. Tato událost je zpracována v samostatném snímku Bitva u Cušimy. Téměř rozhodující uvádím proto, že v pád Port Arthuru byl v konečném důsledku zaviněn naprosto neschopným a zkorumpovaným nejvyšším velením ruské armády na Dálném Východě a poměry v ruské armádě vůbec. Porážka těžce otřásla ruským samoderžavjím a výsledkem byla první ruská revoluce, která však byla krvavě potlačena.(31.3.2012)

  • - Když Japonci přístav obsadili, objevili velké množství proviantu. Vojáci v obranných liniích trpěli kurdějemi, které byly způsobeny nekvalitním jídlem a také jeho nedostatkem. (deLaFere)

  • - Při popisu obranných prostředků základny je řečeno, že Japonci při obléhání základny nedisponovali ani jedním kulomet a vůbec nevěděli, o jakou zbraň se jedná. To se ovšem nezakládá na pravdě, v době obléhání základny měli ve výzbroji celkem 72 kulometů. (bejkovec)

  • - Obležení Port Arthuru trvalo od 5. května 1904 do 2. ledna 1905. Při obléhání zahynulo 57 780 Japonců a 31 306 Rusů. (bejkovec)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace