忠臣蔵 花の巻 雪の巻
47 Ronin
Režie:
Hiroši InagakiScénář:
Tošio JasumiKamera:
Kazuo YamadaHrají:
Júzó Kajama, Tacuja Mihaši, Toširó Mifune, Takaši Šimura, Secuko Hara, Jóko Cukasa, Mie Hama, Furankí Sakai, Norihei Miki, Kendži Sahara, Akira Kubo (více)Obsahy(1)
Příběh sedmačtyřiceti roninů začíná sebevraždou daimjo za napadení zkorumpovaného dvorského hodnostáře v šogunově paláci. Ze samurajů se stávají bezprizorní roninové - bojovníci bez pána, kteří se rozhodnou pro pomstu. Poté, co se roninům podaří složit všechny plány částí pevnosti, dochází k poslednímu boji, kde je však připraveno množství pastí a překážek. Existuje ale jen jediný způsob, jak očistit jméno svého pána… (satosan)
(více)Recenze (11)
Filmy o pomste a vzbure jednotlivca voči konzervatívnemu spoločenskému systému majú v japonských filmoch hlbokú tradíciu a to platí obzvlášť pre samurajskú tématiku. Tento film je predovšetkým o pomste. Najväčšou devízou filmu je spletitý dej (európsky človek sa môže občas v postavách až strácať) a nejednoznačné morálne dilemy, kde postavy neustále balancujú medzi spoločensky prijateľným chovaním a osobným presvedčením. Napriek dlhej stopáži film neprestáva baviť. 85% ()
Tří a půl hodinový samurajský epos bez tasených katan (víceméně). Tady se hraje na vykreslené charaktery a intriky. Pohrává si to nelacině s tématy jako čest, povinnost, loajalita, zodpovědnost, spravedlnost či pomsta. Právě proto (či i přesto, jste-li spíše přes ty tasené katany) to snad vůbec nejlépe vystihuje duši samurajů. ()
Mizogučiho čůšingura byla černobílá materiálem, ale rozhodně nikoli postavami. Zatímco v ní se řešily intriky a napětí před konečným úderem, zde bylo vše dopodrobna vysvětleno i pro ty nejnechápavější, kdože měl morální pravdu a proč bylo šógunátské feudální zřízení prohnilé. Hlavní záporák byl zkarikován daleko za hranice potupení, kladní hrdinové byli nejkladnější lidé co kdy žili na zemi. Inu, zdála se mi tato verze poněkud méně stravitelnou. Leccos ovšem vynahrazují skvělé herecké výkony a majestátní "průchozí" scény -- příchod vyslanců a zejména závěrečných pár minut u mě film hodně pozvedly. Bohatý vizuál nešetří nádherou a podtrhuje majestátnost. Velkofilm s nechutně přepálenou délkou a doslovností, jinak povedený... ()
"Vědět, co je správné, a udělat to, jsou dvě rozdílné věci." (Kuranosuke Oiši) ()
Velice doslovná verze legendárního příběhu o 47 roninech. Je to již druhé provedení, které jsem viděl a nedokážu určit jaké je lepší. Verze Kinji Fukasakuho (The Fall of Jako Castle) je modernější a svižnější, na skoro polovičním prostoru dokáže sdělit stejné kvantum informací. Tato verze je rozmáchlejší a detailnější. Co se týče hereckých výkonů, nebo filmové řeči vůbec jsou obě verze stejně kvalitní. Ale přeci jen osobně považuji takto dlouho stopáž za jakousi vypravěčskou berličku a odvyprávět stejný příběh na kratší ploše svědčí o určitém filmařském umu. Jinak i je to ovšem parádní samurajský film se skvělou koncovkou. ()
Jedno z Inagakiho životních děl. Slavný příběh japonské historie zpracovaný již v mnoha adaptacích, z těch filmových je tato, spolu se stařičkou verzí Kenjiho Mizoguchiho, rozhodně nejznámější a podle mě asi i nejlepší. Vzhledem k tomu, že akční stránka je značně upozaděna, je s podivem, jak svižně celý 3 a 1/2 hod. trvající opus uplyne. Herecké ikony dějem procházejí střídmě, dokonce ani Mifune neodvádí od děje pozornost ke své postavě(!). Kromě klasiků vyjmenovaných Fomou stojí za povšimnutí Frankie Sakai, uznávaný japonský komik, na západě známý především z role Yabua v Šógunovi. ()
Krásná adaptace legendy o 47 věrných róninech (samurajích bez pána), jejichž pán byl nespravedlivě odsouzen k harakiri a oni v tajnosti osnovali pomstu, kterou hrdě dokonali s vědomím, že poté skončí jako jejich pán. Skoro celej film se nic neděje, jenom je krásně vystavěný napětí a psychologie róninů, vykreslenej jejich charakter a čest, až v závěru dojde k pomstě, kdy přesto je to zase více o psychologii a postojích. Výtvarná stránka se moc povedla, stejně tak hudba a hraje výkvět japonskýho herectví - toshiro Mifune, setsuko Hara, Takashi Shimura, prim ovšem tentokráte má Koshiro Matsumoto v roli správce, kterej projde celým martyriem citů, odsudků a hněvu, jenom aby se mu podařilo dostát samurajský cti a věrnosti pánu. ()
Jeden z opravdu mála filmů, který v divákovi vyvolá pocit hrdosti na činy postav.Film, ve kterém vidíme dnes již skomírající lidskou vlastnost, čest. ()
Epic. ()
k filmom s dlhou stopazou pristupujem trochu inak... beriem do uvahy ale aj to ze niekedy sa robili filmy proste o dost dlhsie ako 90min :) film bol sledovatelny cele 3 hodiny, ale vobe cby som neprotestoval pokial by bol film o pol hodinu kratsi. zaciatok je rychly a skvely ale vacsina filmu sa zaobera priprave na pomstu. pokial nie ste fanuskami dlhych rozprav a velmi vas nezaujima vyvoj postav, kludne si pozrite prvych 40 minut a zaverecnu pol hodinku. myslím ze o vela nepridete a usetrite si cas. je to sice taky nesamurajsky pristup k filmu, ale... aspon som napisal "list na rozlucku" co niektori nenapisali vobec (tymto sa odvolavam na cast filmu) :-) ()
Oproti predošlej čiernobielej Mizogučiho divadelnej adaptácii je toto oveľa výživnejšie, dramatickejšie a s väčšou ľahkosťou spracovaný príbeh o 47 samurajoch, ktorí sa rozhodli pomstiť smrť svojho pána. Navyše aj herecké výkony boli podstatne lepšie, keďže tam hrala celá plejáda japonských hereckých hviezd onej doby. Síce to celkom slušne ubiehalo, tá stopáž filmu je jednoducho prehnaná a minimálne hodinka je tam naozaj navyše. Preto dávam len tri hviezdy, aj keď chápem, že v tej dobe to zrejme bolo normálne. Pre mňa však zbytočne dlhé a miestami nudné. 65 % ()