Dai-bosatsu tôge
The Sword Of Doom
Režie:
Kihači OkamotoScénář:
Šinobu HašimotoKamera:
Hiroshi MuraiHudba:
Masaru SatóHrají:
Tacuja Nakadai, Mičijo Aratama, Júzó Kajama, Toširó Mifune, Kei Sató, Kó Nišimura, Takamaru Sasaki, Kamatari Fudžiwara, Hiroši Hasegawa, Šódži Óki (více)Obsahy(1)
Bouřlivá léta pádu šógunátu charakterizují nekonečné likvidace nepohodlných osob a konflikty procísařských a šógunátních skupin. Na pozadí těchto událostí prochází jako přízrak smrti muž jménem Rjúnosuke Cuke, jenž ovládá meč s bravurou mistra, ale jehož duše je zlá a krutá. Zůstávají za ním mrtvoly politicky aktivních osob i obyčejných lidí. Ovšem vše souvisí se vším a jeden čin neodvratně ovlivňuje činy druhých. Jedho smrt si přeje stále více lidí, ale je vůbec možné zastavit zosobněné zlo? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Nakadai v naprosto démonickém ztvárnění absolutní sviňe. Skvělé souboje (Mifune ve sněhu je absolutně nejlepší) a výkony všech zúčastněných. Zajímavě rozjeté drama které bohužel skončí tak jak končí. Přesto je to více než obstojný snímek. ()
Chvílemi jsem se ztrácel v tom kdo je kdo z vedlejších postav a i díky tomu pro mě dostalo jednání některých postav nějaké obrysy až někdy v půlce filmu. Přesto i tak mě film odkázal dostatečně vtáhnou, a to především skvělou atmosférou a parádními souboji (mě osobně se nejvíce líbil ten "plakátový" první). Škoda jen, že jako první část nikdy nedokončené trilogie, to finále končí trochu do prázdna. ()
Tatsuya Nakadai hraje chladnokrevného samuraje, ronina, pro kterého je zabíjení denním chlebem a začíná této posedlosti čím dál tím více propadat. Je to divný, ale i když se jednalo v podstatě o typického antihrdinu, padoucha a grázla, tak jsem s ním tak nějak ty sympatie sdílel po celý film. Toshiro Mifune má menší roli učitele v šermířské škole a předvede šermířský koncert v jedné nádherně ponuré zasněžené scéně. Škoda, že nedošlo na vzájemný souboj těchto dvou. ___ No a jinak je Zběsilost velmi zvláštní film - hodně temný, docela dost krvavý a hlavně v podstatě otevřený, protože se počítalo se sequely, ke kterým nikdy nedošlo. Závěrečný souboj je opravdová lahůdka. ()
Nakadaiova One Man Show. I když je v tomhle filmu spousta vynikajících herců, včetně charizmatického T.Mifune(ho), tak je to právě T.Nakadai kdo zde předvádí dokonale ztělesnění šíleného zla. Právě díky němu je snímek tak horečnatě temný. Bojové scény jsou mástrpís. Desítky (a dost možná i stovky) samurajů padají jako hrušky pod mečem jednoho muže. Pořád nevím která bojová scéna se mi líbila více. Jestli ta ultramanýristická na konci nebo to Mifuneho, střízlivější a vizuálně zajímavější, sólíčko. Tenhle film je prostě super a místy taky dost na bednu. Pro fandy japonských šermovaček, povinnost. ()
Skvělý film! To je naprosto bez debat. Staré samurajské filmy mají potíž, že je nestráví každý. Zdlouhavý děj a plno jmen a rodin. U tohodle snímku jsem neměl problém ani s jedním. Vše je naprosto jasné a člověk není ani na vteřinu ničím maten. Na začátku jsem ocenil "flashbacky" které děj popoháněly "zběsile" vpřed a atmosféra je opravdu protkaná napětím, což ještě zlepšují externí lokace se kterými se rozhodně piplali. To, že má film divadelní vzevření, které zde někdo zmínil, je základním rozpoznávacím znak všech japonských filmů té doby, a jinak se ani netočilo.Takže komu to nevyhovuje ať od tohoto žánru utíká. Scén, které si budu z toho snímku pamatovat je opravdu mnoho moc a nelze jednu vypíchnout nad ostatní. Scéna u hřbitova je pastvou pro oči a závěrečný boj je mnohem působivější než Kill Bill 1. Ohledně konce. Myslím, že to lépe zakončit mistr režisér nemohl. Zapůsobilo to na mě přesně tak, jak by film o zlotřilém samurajovi měl zapůsobyt. Happyendem by to mohlo dopadnout jen v dnešní době kdy se za tímto účelem přetáčejí filmy, aby mohli do kin chodit i distingované malé děti z bohatých rodin:) ()
Prvé dve tretiny sú vynikajúce. Ono sa to nezdá, ale každý samurajský opus mi pripadá byť akosi iný, než ten, čo som videl pred ním. Nielen veľmi nezvyčajným pokrytím charakterových čŕt zúčastnených postáv, má to zásadný vplyv i na dovednostné zručnosti. Tiene, cit na strednedlhé zábery, 45 stupňové dynamické smernice, portrétové portfólio atď. Niekto tu spomínal, že sa Okamoto venoval viac akcii, než umeniu, ale je to proste stále nenormálne artové navzdory iným, prioritnejším cieľom. Z tých súbojov vnímame častý strih, pohľadový odklon, aby sme to viacmenej precítili a nehľadali v tom účelové jatky. A jednou z nosných myšlienkových pochodov, ktorá sa zameriavala na to odporné, naturalistické stvárnenie vývinu nestotožnenia sa hodných postáv, je vyobrazená vskutku delikátne. Tiež mám ale pocit, že obsahovým vývinom postupným záverom, dochádza tvorcom dych. Je to nejak skratkovito odbité, hoci to má všetky atribúty primárnej dejovej pointy, neviem no. Každopádne, zaujalo. ()
Meč je duše. Poznej duši, abys poznal meč. ...tak se praví v tomto černobílěm filmu o samurajském mistru, jehož zlo a jeho démoni pohltí v dechberoucím závěru. Velmi slušné. ()
Zběsilý Rjúnosuke na cestě k vlastní zkáze lemované mrtvolami vinných i nevinných. Když se začne sekat mečem, má film parádní náboj, ale jakmile je meč v pochvě a začne psychologická rovina filmu, dostavuje se lehce znuděné chvění, které je naštěstí brzy zahnáno zasvištěním meče. Ne že bych neviděl lepší film tohoto druhu, ale i tento rozhodně patří k těm kvalitním. ()
Film s parádním rozjezdem a atmosférou, Tacuja Nakadai exceluje v roli temného mladého mistra. Za první polovinu bych udělil plný počet, skvělá byla i scéna ve sněhu s Mifunem, ale s přibývajícím časem šla nastavená laťka přeci jen dolů. Nakonec nedošlo ani na některé očekávané souboje... Závěr mě trochu zklamal. ()
Ja musím vidieť všetky filmy kde hrá Toširó Mifune, ale tu sa hlavnej úlohy zhostil niekto iný a to Tacuja Nakadai. Herecké výkony boli náhodou veľmi sľubné a páčili sa mi. Film sa drží svojho názvu a tým myslím, že názov perfektne pasuje k filmu. Len Dai-bosatsu tôge proste niečo chýba a to buď nejaké prekvapenie vo filme, alebo u mňa chýbal celkový pocit, že som videl niečo výnimočné a preto mi nestačilo to, že som videl v podstate dobre zahraný a kvalitný film. Stručne keď to napíšem film skúša a rozpráva toho veľa, ale nič sa nesnaží dotiahnuť do konca a potom to zakončenie je fakt divné keď divák asi očakáva úplne niečo iné ako dostane. Možno je práve ten koniec pre niekoho výnimočný a najlepší, ale mňa to nenaplnilo. Postava Rjúnosuke Cuke je naozaj skvelá a škoda, že jej potenciál nebol naplno využitý a film nebol napríklad dlhší o minimálne hodinu. ()
Sword of Doom patri medzi najdolezitejsie samurajske filmy 60. rokov. Bohuzial, nikdy neprekrocil tien Kurosawovych samurajoviek, tak ako delonovsky chladny Tatsuya Nakadai nikdy neprekrocil tien Toshiro Mifuneho. Sword of Doom je predzvest brutalnych filmov dalsich dekad, predzvest pop kulturneho Lonewolf and Cub, pop kulturneho T. Miikea a podobne. Lenze, na rozdiel od buducej brutality, je brutalita Sword Of Doom, budhisticka, nejasna, ziva, vazna. Hlavny hrdina je chladny zabijak, nevie inac a zije v japonsku v dobe, ked cena ludskeho zivota neznamenala vela. Nevie inac a je jasne, ze ho to dovedie k likvidacii sameho seba. Film, podla predlhohy, ktora bola nespocetne vela krat divadelne stvarnena a niekolkokrat s filmovana, dokonca aj Kenji Misumi-mi, ktory neskor natocil ine brutalne samurajovky, od zatoichiho cez hatori hanza az po lownewolf and cub. Ale iba Okamto ju dokazal sfilmovat odlahcenym sirokouhlym stylom vtedajsich humornejsie ladenych spageti easternov, ktoremu na platne nedominuje obrovsky mifune, ale krehky nakadai, o co krehkejsi, o to psychycky labilnejsi. ()
Ac to nedelam casto, stalo se, ze pod vlivem unavy jsem tento film videl na tri pokracovani, cimz jsem tomuto filmu uskodil. Samurajske filmy nepatri mezi me nejoblibenejsi, hlavne ale diky Kurosawy jsem jich nekolik videl a pokud jeho filmy srovnam se Zbesilosti, musim rict, ze Kurosawa vyhral. Kamera, hudba i herecke vykony v obou pripadech vynikajici. Kdyz ale vezmu v potaz akcni sceny... tak se mi nezdaji prilis realne, k tomu jeste dej, ktery me moc nezaujal. Kdybych to videl vcelku dam asi 4, takhle vsak, trochu neobjektivne jen tri. ()
Film je velmi akčný, a teda netopí sa vo vlastnej poetike, čím zaujme po celú jeho dlhú stopáž. Ale 2 vývojové linky deja spolu neladia a nakoniec ani v závere velmi nesplynú. Malým mínusom bolo pre mna strácanie sa v mnohých a mnohých menách, ku ktorým si človek nie vždy vedel priradit tvár (to poznám hlavne z honkonských filmov, v japonskej kinematografii to vidím zriedka). Aj ked je Nakadai dostatočne charizmatický herec, škoda, že nedostal viac priestoru Mifune; na konci som očakával skôr súboj týchto tvoch majstrov. Súboje sú velmi dobré, i ked im chýba trošku tej reálnosti, všetky prebiehajú veľmi hladko. Hodnotenie: 75% ()
Podle jednoho z nejrozsáhlejších dobrodružných historických románu na pokračování Kaizana Nakazata (41 svazků). Měla to být trilogie, ale i když byl film docela úspěšný, další díly už nebyly natočeny. Je to škoda, protože udělat padoucha hrdinou je nápad, na který třeba Alexandre Dumas nepřišel. Vše okolo je už naprosto standardní, milující se pár zkouseny osudem, či čestný mistr meče (pochopitelně hraný Mifunem). Kdo z nich hlavního hrdinu nakonec v románu zabil? ()
Po dlouhém „ujíždění“ na Kurosawovi jsem sáhl i po jiném japonském režisérovi a byl více než mile překvapen. Tatsuya Nakadai je… no to se nedá popsat, musíte vidět. Už ve své úvodní scéně, kdy se zjeví odnikud jako duch, máte pocit, že spíš než živého člověka tu hraje nějakou démonickou bytost. Což vlastně není tak daleko od pravdy, protože v průběhu filmu sledujeme Ryunosukeho, kterak postupně propadá svému krvavému šílenství. Mě osobně tento příběh silně připomněl proměnu pana Kopfrkingla. Nenechte se tedy zmást obsazením Toshira Mifuneho - hlavní slovo tu patří Nakadaiovi a Mifune tu ztvárňuje pouze epizodní postavu šermířského mistra (ovšem zahranou s precizností tomuto Panu herci vlastní - u šermířské scény po přepadení nosítek jsem chrochtal blahem :) ). Mohl bych tady opěvovat ještě mnoho věcí na tomto filmu, ale raději si ho prostě pusťte a přesvědčte se sami. Výborný filmový zážitek a čistokrevných 5*. ()
Postava Ryunosukeho ve famózním podání Tatsuyi Nakadaie musí být jedním z nejostřejších antihrdinů na filmovém plátně. Jeho postupný propad do stále větší temnoty a šílenství spolu se skvělým prostředím a kulisami zařizuje úžasnou atmosféru. Jediným problémem tohoto filmu je nesplněný záměr natočit trilogii. Vzhledem k tomu, že film adaptuje pouhé tři čtvrtiny prvního svazku ze 41-dílné románové ságy těchto výtečných 120 minut zasytí jen málokoho. Na druhou stranu atypický závěr svým způsobem funguje až nečekaně dobře. Neúmyslné poboření klasických vypravovacích technik díky neuzavření mnoha příběhových linií možná i pozitivně přispělo k podtržení celkového dojmu z tohoto filmu. ()
Lahůdka se špičkovými souboji. Záporný sobecký hrdina v hlavní roli zmítaný temnou stránkou své osobnosti, která v závěru vygraduje do fatálního konce.Ve scénách ve sněhu byl Okamoto mistr. Mifuneho souboj s více samuraji je příjemná třešnička už na tak výtečném dortu. ()
Skvělý samurajský film, jehož děj v první polovině filmu působí rozházeně a některé dějové linie dokonce i zbytečně. Následně ale všechny dílky skládanky začnou zapadat na svá místa a celý obraz vyústí ve vynikající závěr, který vám vyrazí dech. ()
V mnoha ohledech výjimečný film s neobvyklým koncem, který přinutí k zamyšlení... S výborným charismatickým Toshiro Mifunem. ()
Výborný film. Bohužel chybí minimálně dvě scény, které by filmu dodaly na celistvosti a smysluplnosti. Především linie s bratrem chystajícím se na odplatu je násilně nedokončená a pak mně chybí ještě jedna mezi už ohlášeným soubojem a odchodem Rjúnosukeho do Kjótó. 70 % ()