poster

Zběsilost

  • Japonsko

    Dai-bosatsu tôge

  • Japonsko

    Daibosatsu-Toge

  • Japonsko

    大菩薩峠

  • angličtina

    The Sword Of Doom

  • angličtina

    Great Bodhisattva Pass

    (neoficiální název)

Historický / Drama

Japonsko, 1966, 119 min

  • MikO_NR_1909
    ****

    Prvé dve tretiny sú vynikajúce. Ono sa to nezdá, ale každý samurajský opus mi pripadá byť akosi iný, než ten, čo som videl pred ním. Nielen veľmi nezvyčajným pokrytím charakterových čŕt zúčastnených postáv, má to zásadný vplyv i na dovednostné zručnosti. Tiene, cit na strednedlhé zábery, 45 stupňové dynamické smernice, portrétové portfólio atď. Niekto tu spomínal, že sa Okamoto venoval viac akcii, než umeniu, ale je to proste stále nenormálne artové navzdory iným, prioritnejším cieľom. Z tých súbojov vnímame častý strih, pohľadový odklon, aby sme to viacmenej precítili a nehľadali v tom účelové jatky. A jednou z nosných myšlienkových pochodov, ktorá sa zameriavala na to odporné, naturalistické stvárnenie vývinu nestotožnenia sa hodných postáv, je vyobrazená vskutku delikátne. Tiež mám ale pocit, že obsahovým vývinom postupným záverom, dochádza tvorcom dych. Je to nejak skratkovito odbité, hoci to má všetky atribúty primárnej dejovej pointy, neviem no. Každopádne, zaujalo.(4.6.2015)

  • stilgar1
    ****

    Zatímco se Kurosawa ve svých filmech snaží co nejvíce vyzdvihnout samuraje a jejich udatnost, Okamoto se naopak snaží poukázat na jejich špatné vlastnosti a zneužívání moci. Nedá se tedy divit, že je nesnadné v něm nalézt osobu, se kterou by se dalo ztotožnit, když je hlavním "hrdinou" krvelačný zabiják. Zároveň jsou Okamotovy filmy mnohem akčnejší, což se snad nejvíce projeví v takřka desetiminutovém závěrečném masakru. Tatsuya Nakadai v roli šíleného a bezcitného zabijáka je nepřekonatelný. Nejsilnějším momentem bylo asi setkání Ryunosukeho (Nakadai) s Toranosukem (Mifune), u kterého se nedá nevzpomenout na velmi povedeného Yojimba. 8/10(5.2.2008)

  • Lateef
    ***

    Škoda, že Hyoma nacvičoval půlku stopáže výpad cuke, když nakonec k jeho konfrontaci se šíleným Ryunosukem nedojde. Dokonce se nedočkáme ani jejich avizovaného setkání v blízkosti chrámu Zodžódži. Dějové linie se rozjely, ale chvíli před cílem jejich dráhu přeťal ostrý sek, respektive několik desítek seků. Závěr vypadá totiž jako skutečné samurajské inferno, kdy bezcitného Ryunosukeho napadne početná horda válečníků. Pro mě ale vrchol filmu nastal dříve, konkrétně když se katany chopil Toshiro Mifune a ve sněhové vánici předvedl skvělé vedení meče. V pozadí přihlíží ohromený Ryunosuke, nádhera! Parádní Tatsuya Nakadai ztvárnil hlavní postavu, která se možná stala předlohou Kenjira Sangy pro film režiséra Sama Firstenberga Americký samuraj... Místy trochu nepřehledné (jména) a hlavně dějově nedokončené, jinak dobré.(26.6.2008)

  • Bakllazaan
    *****

    Skvělý film! To je naprosto bez debat. Staré samurajské filmy mají potíž, že je nestráví každý. Zdlouhavý děj a plno jmen a rodin. U tohodle snímku jsem neměl problém ani s jedním. Vše je naprosto jasné a člověk není ani na vteřinu ničím maten. Na začátku jsem ocenil "flashbacky" které děj popoháněly "zběsile" vpřed a atmosféra je opravdu protkaná napětím, což ještě zlepšují externí lokace se kterými se rozhodně piplali. To, že má film divadelní vzevření, které zde někdo zmínil, je základním rozpoznávacím znak všech japonských filmů té doby, a jinak se ani netočilo.Takže komu to nevyhovuje ať od tohoto žánru utíká. Scén, které si budu z toho snímku pamatovat je opravdu mnoho moc a nelze jednu vypíchnout nad ostatní. Scéna u hřbitova je pastvou pro oči a závěrečný boj je mnohem působivější než Kill Bill 1. Ohledně konce. Myslím, že to lépe zakončit mistr režisér nemohl. Zapůsobilo to na mě přesně tak, jak by film o zlotřilém samurajovi měl zapůsobyt. Happyendem by to mohlo dopadnout jen v dnešní době kdy se za tímto účelem přetáčejí filmy, aby mohli do kin chodit i distingované malé děti z bohatých rodin:)(16.3.2008)

  • kinej
    *****

    Kdo má rád samurajské filmy Akiry Kurosawy, neměl by vynechat ani Okamotovu Zběsilost. Jeho film není tolik poetický jako ty Kurosawovy a také je mnohem akčnější. Starý mistr, Kurosawa, si přeci jen více potrpěl na demonstrování samurajské udatnosti prostřednictvím psychologických postupů. Zde se však ukazuje že psychologie postav nemusí být v rozporu s akčním ražením filmu, ale scény soubojů naopak mohou charakterizovat povahy protagonistů úplně stejně jako dialogy. Pohyby očí, potící se čela, nervozita při šermířských utkáních řeknou více než dost. I zde je hlavní postava prokreslena dokonale a to i přesto, že má povětšinou zamyšlenou tvář bez výrazu a mlčí. Tatsuya Nakadai je v hlavní roli naprosto uvěřitelný a zkrátka úžasný. Vedlejší roli zde ztvárnil také můj nejoblíbenější herec Toshiro Mifune. Významnou složkou filmu je také hudba od Masaru Satoa, která dokonale doprovází Rjúnosukeho po jeho vraždící pouti, až ke konečné ztrátě příčetnosti. Při vražedném finál jsme pak svědky jednak spousty soubojů a zároveň totálního zešílení hlavního hrdiny.(16.10.2007)