Růžový Narcis

No tedy, to byl úlet. Z estetického hlediska je film dokonalý, každý záběr je perfektní, hra se světlem a stíny je okouzlující. Z filmu jsem cítila jakousi osamělost. Hlavní hrdina je sám ve svém bytě a sní sám o sobě, jak sám sebe uspokojuje. V ulicích se mezitím prochází osamělí lidé sami o sobě a lascivně si hrají se svými genitáliemi. Všude blikají neonové nápisy, ulice zapáchají odpadky a všude je jenom sex, prázdný a pustý sex, který nelze přehlédnout a doslova na nás řve. Neskutečně podmanivý a zajímavý film, ale pro mě to za pět hvězdiček není. P. S. Úplně přesně jsem, nepochopila, co vyjadřoval motýl. Podle mého názoru to byl jediný další živý tvor, který dokázal Narcisse zbožňovat, kromě Narcisse samotného. (07.06.2017)

Niežeby som neoceňoval nápaditú vizuálnu a režijnú stránku. Hýri farbami, nápadmi i škálou emócií od dráždivého vzrušenia po excitujúce uvoľnenie. Zaujme i variovanie prostredí od napohľad smrdudých mestských pisoárov až po cisársko -.sultánske dvory, od rajského lona (alebo anusu?) prírody po veľkomestské kulisy bez kúska zelene. Ako však Eodeonom spomenutý Kenneth Anger, ako aj iní nemainstreamoví experimentátori veľmi dobre vedeli, znesiteľnosť alternatívneho filmu má istú dĺžku. Preto sa len výnimočne púšťali do dlhometrážnych záležitostí. Ružový Narcis je natoľko monotematicky zaujatý sám sebou (čo mu nevyčítam - má to v názve), až si akoby prestal uvedomovať, že zhruba po dvoch tretinách dĺžky filmu začína byť trochu navyše. 70%, s nenápadnou úpravou hviezdičiek smerom nahor. (01.10.2020)

Taková klasika a na GT zatím skoro opomenuto. Film, spíše umělecké dílo, nebude pro každého. Doporučuji před prvním zhlédnutím uživatelům GT si přečíst recenzi od Eodeona na CSFD, jinak se může stát, že po pár minutách film zahodíte "do koše" a dáte nízké hodnocení. Je potřeba se na něj dívat z mnoha a mnoha úhlů pohledu. Zaujalo mě především to, kde se film natáčel, navíc po dobu několika let a po vyrobení ještě 10 let před vypuknutím epidemie AIDS. Film není potřeba uvádět jako nepřeložený, protože v něm nikdo nemluví, promlouvá jen hudba a škoda, že jsou k dispozici jen tak špatné kopie. Snímek může být pro mnohé matoucí, a přitom je v něm tolik "něčeho" skryto. Budu se muset někdy v blízké budoucnosti podívat znovu a jistě najdu další symboly a myšlenky a třeba i upravím své hodnocení ... 99910 (23.10.2023)

Dívka se začne líbit ostatním, až když se začne líbit sama sobě, praví moudro. Nejspíše to ale platí nejen pro všechny ostatní, ale zvláště pro společenské menšiny. Tak v USA musel o něco dříve přijít Malcolm X a zvěstovat Afroameričanům, že nemusí zvnitřňovat inferioritu, ukládanou jim staletími bělošské civilizace. Dá se říci: poté přišel James Bidgood a mladičkému homosexuálovi nastavil zrcadlo - ale ne kriticky, ale jako formu osvobození. Gayové tak (asi nejen historicky) mohou a musí projít narcismem, aby vysvobodili své tužby, ba co víc, aby nejdřív vysvobodili své erotické fantazie. A přesně tento okamžik zachycuje film - je to jedna velká "phantasie", fantasma hrdinovy touhy, beroucí na sebe tu nejklasičtější podobu denního i nočního snění, formu kýčovité pohádky. (Jestli nemáte rádi Davida LaChapella, nebude se vám líbit ani estetika tohoto filmu.) Je příznačné (alespoň pro mě), že homosexuální estetika (jestli se to tak dá nazvat a nebýt osočen z homofobie) měla sklon právě k této pohádkovosti, snovosti - hry na policisty, dřevorubce, otroky, námořníky, viz obrazy Touko Laaksonena. /// Jinak film je překvapivě hravý i formálně - viz Eodeon. Noého "LOVE" navíc nebyl první film, kde byla v detailu natočena ejakulace přímo na kameru, tedy přímo do obličeje divákovi. Bylo by také zajímavé film zkoumat z čistě psychoanalytického hlediska, zejm. ty okamžiky, kdy se neposkvrněná čistá touha zvrací ve svůj špinavý opak (řada zrcadel v řadu mušlí veřejných záchodků, vytřených ústy hrdiny, jenž před okamžikem líbal sám sebe na lesklé ploše zrcadla). (25.10.2015)