Režie:
Juraj NvotaKamera:
Petr PolákHudba:
Michal NovinskiHrají:
Magdalena Sidonová, Martin Trnavský, Milena Asmanová, Bára Munzarová, Petra Špalková, Jiří Ornest, Stanislav Zindulka, Zuzana Slavíková, Marie Spurná, Igor Chmela, Jan Skopeček, Petr Halberstadt (více)Obsahy(1)
Příběh o nelehkém soužití Čechů, Němců a Židů během druhé světové války a na jejím konci.
Druhá světová válka vnesla do našich dějin trauma, s nímž se dodnes vypořádáváme. Jeho stopy neseme stále v sobě, dokonce i ti, kteří tu dobu sami neprožili. Náš příběh se vrací do doby, kdy Brno bylo stále ještě multikulturní město - žili v něm Češi, Němci a Židé. Výjimkou nebyly ani rodiny, kde se různá etnika spojovala. A právě do jednoho takového domova příběhem vstoupíme.
V centru dění stojí malý chlapec Pavel Hejný a jeho rodiče - tatínek Čech a maminka Židovka. Tatínkova sestra se provdala za Němce a přijala jeho německou národnost. Není to žádný nacista, vlastně je invalidou z první světové války, nicméně gestapo na něho tlačí, aby se přestal s rodinou stýkat. Protižidovské tlaky a hrozba deportace vedou k rodinné tragédii. Matka, aby zachránila syna, je nucena zapřít svoje rodiče, kteří později zahynou v koncentračním táboře.
Po válce se ale situace obrátí. Divoký odsun zasáhne německou větev rodiny. Malý Pavel nechápe, co se kolem něho děje. Jeho rodiče mu řadu věcí zatajují anebo problémy bagatelizují. Tím mu však situaci ještě víc ztěžují. Po letech se Pavlovi, jako starému muži, který se vrací z emigrace, vybaví během koncertu vzpomínka na dobu, kdy jednu totalitu začala nenápadně střídat totalita jiná.
Milan Uhde k tomu poznamenává: „Člověk se nemůže v dějinách poučit a vyhnout se chybám, kterých se dopustil. Člověk je bohužel recidivista, za stejných okolností a podmínek jedná vždycky stejně.“
Film se natáčel v Brně, taktéž příběh je brněnský. Tou dobou bylo město stále ještě multikulturní – stýkali se v něm Češi s Němci a Židy. A nebyly výjimkou ani rodiny, v nichž se tato etnika setkávala. A právě o jedné takové rodině vypráví příběh, v jehož centru stojí Pavel Hejný. Tuto roli si zahrál třináctiletý Natan Sidon. Jeho filmovými rodiči se stali Martin Trnavský (hrál tatínka a Čecha), maminkou mu byla jeho skutečná matka Magdalena Sidonová (hrála Židovku).
(oficiální text distributora)
Recenze (18)
Kdyby dali ty peníze na dokument a v něm byli reálné příběhy lidí, tak to by bylo správné, ale tohle je o ničem, zbytečné, neb proč se koukat na ohrané tváře, na nudné zpracování, a celé to stojí víc, než dokument, který by byl hodnotnější. navíc je to nepřesvědčivé, jako by se ti herci stále pokoušeli přesvědčit sami sebe, že jsou herci, že hrát umí, a koho to má zajímat? Jen slepce. ()
Ech, vy byste vážně chtěli tenhle námět zpracovat nějak převratně? Pche. 70% za poctivou práci. ()
Film až nechutne dopláca na žalostne priemerné televízne spracovanie, zápletka filmu - židovská otázka - neprináša tiež žiadne prevratné myšlienky. Dialógy, napätia a zdramatizovanie sú s výnimkou posledných pätnástich minút na zaplakanie. Prekvapením boli herci, okrem mladého predstaviteľa Pavla, ktorého rola mi trhala nervy nielen herecky, ale aj scenáristicky. 40%. ()
Televizní formát, televizní kvalita, tradiční téma, prostě stokrát stejný kafe. Už trochu nudí, ale pořá voní hezky:-)) ()
Nepovedené dílo, které promrhalo možná slibný námět. Všechno je zde schematické, od stavby děje, přes dialogy, až po herecké výkony. Zejména dětské role, které představileté spíš odrecitují a odchodí, než hrají, jsou chvílemi téměř trapné. Škoda, zejména pro Milana Uhdeho, jehož toto dílo rozhodně není hodno. Snad je na vině i jeho snaha zhmotnit osobní prožitek, což mu zabránilo udržet si nadhled. ()
Tímto bych chtěl České televizi poděkovat za nejnovější příspěvek do kategorie ušlechtilá nuda. Všechno to tu už bylo, většinou lépe. Proč s takhle schematickým scénářem ztrácet čas? Protože se dá realizovat levně. Samé dialogy a z nich se nevyloupne nic zajímavého. Sfoukněte svíčku a klidně přepněte... ()
Smutný příběh o hrdinství, zbabělosti, vlezdoprdelkovství odvyprávěný starcem, který vzpomíná na svá dětská léta. Milan Uhde ve scénáři zachytil nejen antisemitismus za války a poválečný odsun Němců (Čechoněmců - paní Czerné), ale židovskou anekdotou naznačil i rok 1968. Co všechno se dá vměstnat do 60 minut. ()
Zajímavé téma, které by si určitě zasloužilo delší stopáž, na zážitku mi skoky v ději a velké množství postav nepřídaly, ale i tak je prostředí vykresleno věrohodně, herecké výkony nepůsobí křečovitě a hlavně události těsně po válce působí docela silně a konečně se alespoň na chvíli dostáváme pod povrch postav. ()
Silný příběh, který bohužel dostal příliš málo prostoru. Tak obsáhlé téma by vystačilo minimálně na ještě další hodinu. Mohlo z toho být velice zajímavé drama s velkou vypovídající hodnotou. ()
Všechny zápory televizních inscenací k vidění během jedné hodiny. Nosné téma slušně napsané (více by mu slušel celovečerní film), ale to zpracování. Hrozný dětský herecký výkon, napulírované "divadelní" kulisy včetně exteriérů, prázdná symbolika kamery a rozpačitá režie. Takhle jste si to představoval, pane Uhde? ()
To se zas jednou podařila natočit pitomost. V tomhle filmu je to jeden nudný herecký part přes druhý a výpověď žádná, ač se o to tvůrci snažili, jenže veškerá snaha marná. ()
To, že je téma podané jednoduše, jakoby z pohledu dítěte, je zcela v pořádku. Filmy na tohle téma se dlouho netočily, určitě nemůžeme očekávat, že tupý český národ by chodil do kina na sebevíc kvalitní nelítostný film z historie Česka jako to dělají Němci s Baader Meinhof Complex a Životy těch druhých. Na co si stěžovat? Klasicky kvalitní televizní inscenace. ()
Ze silného tématu zbyl po nepříliš povedeném zpracování jen naředěný, slaboučký odvar, ve kterém všichni zúčastnění plavali jak uměli. Dětský představitel Pavla Hejného se svou roli naučil nazpaměť a zvládl ji odříkat do kamery ... nic víc. ()
Naprosto otřesný vizuál (doufal jsem, že když už takový BrainStorm vypadá jako film, tak že to potká i ostatní nedělní TV filmy), který je horší, než kdejaká dvadet roků stará televizní inscenace; mladému Pavlovi jsem to ani na vteřinu nevěřil, ať udělal nebo řekl cokoliv; a téma, které by si zasloužilo plnohodnotný celovečerák s rozhodně zajímavějším scénářem; celé to působilo tak nějak prvoplánovaně a okatě; vrazení "políčku" obchodníkovi vypadalo, jako by to točil nějaký amatér a úder do břicha při "prvomájové průvodu" si nejspíš někdo vypůjčil z Pianisty. ()
Takhle povrchně schematické a laciné jsem to tedy nečekal. Asi je to nutnost, protože na pořádné rozpracování postav, vztahů, děje a dobové atmosféry prostě v šedesáti minutách neni místo. Film hlavně v první půlce pádí dopředu bez toho, aby v diváku zanechal nějaké výrazné stopy. Válku máme odbytou za dvacet minut. Herecké výkony a celkové zpracování tomu taky zrovna nepřidaly (třeba úvodní scéna dopravní nehody i další "akční" byly poněkud komické). Silnějším momentem je až debata před odsunem. Ale celkově nic moc, takové téma by si zasloužilo lepší zpracování. ()
Silný příběh, živé dialogy. ()
Škoda, opět jedna z televizních inscenací, na kterou okamžitě zapomenete a rozhodně nemáte chuť ji vidět znovu. Vše v průměru až podprůměru. Snad nejhorší je vedení dětského herce! Cožpak pan režisér Nvota nikdy neviděl filmy Karla Kachyni, Jindřicha Poláka, Karla Smyczka a jejich skvělé vedení dětí před kamerou? Jednou jsem se ptal Jindřicha Poláka, jak to dělal, že mu děti v jeho filmech hrají tak přirozeně? Usmál se a řekl mi: „Dítě není herec, ani být nemůže. Herec je profese. Dítě musí být vedeno, a to nenásilně, aby mělo pocit, že si hraje. Nikdy jsem dítěti nedal do rukou scénář předem, to je konečná! Vidíte pak jen, jak se urputně snaží odříkávat, co doma s rodiči snaživě nabiflovalo.“ Přesně to jsem viděl u dětského herce v tomto TV filmu. Ty odříkávané věty, jak básnička před tabulí bez jakéhokoliv výrazu. To je pak po atmosféře a filmu nevěříte. Nechápu, že to nevidí a neslyší režisér. Na jevišti u vesnických ochotníků jsem viděl hrát děti mnohem lépe. Ovšem výkony většiny herců u tohoto TV filmu také nepatřili k přesvědčivým. Úsměv ve mě vzbuzovala i urputná dramaturgie, snažící se dostát názvu filmu. To hrané zhasínání svíček při rozhovoru rodiny, kdy je na nás pomyslně pomrkáváno, abychom si to propojili s názvem a symbolikou známé skladby. No děs. Prostě opět jedno TV dílo, za kterým se zavře voda. Škoda námětu a peněz. Pár miliónů to jistě stálo. Ty dvě hvězdičky dávám za kameru, sice taky ne špica, ale slušně odvené řemeslo ano.. ()
Stopáž 60 minut na takovéhle téma? to nemohlo dopadnout jinak, než hodně povrchně. Nicméně silné momenty se našly. ()