Zvonilka a ztracený poklad

Už dlouhou dobu jsem chtěla vidět všechny díly Zvonilky. Předevčírem jsem si tedy zkoukla Zvonilku a ztracený poklad, protože první díl z tého série jsem bohužel nikde online, nebo zdarma ke stažení nenašla. Tento animovaný film je sestaven hlavně jako pohádka pro děti, ale já bych zrovna tento díl svému dítěti asi nikdy nepustila. Nepříjde mi to jako pohádka pro děti, ale jako pohádka pro dospělé, takže to ve své podstatě ani pohádka není. I nad moje síly bylo pochopit to, v čem vlastně spočíval Zvonilky úkol. Myslím si, že dítě by to fakt nepobralo, protože to bylo zase zbytečně složitě vysvětleno. Hudba a veškeré zpracování kolem filmu je nádherné, lákající a ano určené dětem, ale moje poznání z tohoto filmu naráží na něco zcela jiného a trochu hlubšího. Zase má tento film mnoho procent líbivosti a já se opět vyznačuji odlišným názorem, než většina. Dětem bych tento film nedoporučila zejména proto, protože si myslím, že Zvonilka měla ve své podsatě ve všem pravdu. Zvonilka byla ta rebelka, která se snažila lidem ukázat co dělají špatně. Hodně jsem v ní viděla sebe a to nepochopení z druhé strany. A někteří lidé, dokonce i Walt Disney což jsem se velice podivila, je na té straně, která pořád nechápe a nechce pochopit, protože nechce vidět. Jediné co měla Zvonilka přijmout a co jí nešlo na um bylo, že: "všechno zlé je k nečemu dobré". Když Zvonilka vytvářela, vyráběla a plně se položila do své kreativity a potom jí tam začal ten její kamarádíček otravovat s tím jak to má dělat lépe, radit, vměšovat se, opravovat ji, protože on věděl všechno líp než ona, takže jí v podstatě buzeroval, myslela jsem, že vybouchnu za ní. Na to jsem se prostě nemohla skoro ani dívat, protože to sama nesnáším, nemám ráda když mi někdo do nečeho kecá a dává nevyžádané rady, jěště takovým hnusným způsobem. Je to naprosto nemístné, nemorální, nevhodné a hlavně nepěkné, nevyhovující a nerespektující chování vůči tomu druhému a jeho vymezenému osobnímu prostoru a rozhodnutí. Opravdu nechápu, jak autor mohl vyvolat pocit viny zrovna ve Zvonilce, když tam ten pocit vůbec nepatřil, ten měl mít pan chytrolín, ona pouze reagovala na jeho chování, čili potom se není čemu divit, že najednou vylítla, zrudla jak rak a všechno mu vyčetla. Ale musíme si uvědomit, že ten kdo v ní vyvolal takovéto zlé pocity byl ten její kamarád, to on začal první akci, ne ona. A ona mu jen odrazila jeho vlastní zlé chování k ní. Dneska lidé vůbec nerozumějí těm pojmům: zlé se obrátí zlem, to co dáváš to se ti i vrátí a zrcadlení se v druhých. Všechno si to vždycky překrucují podle sebe, jak se jim to zrovna hodí a jak by to oni chtěli mít. Když se Znovilka ovládala, počítala a snažila se tím nějak uklinit, nepomáhalo jí to, protože to co nám vadí teď a tady a my to nevyřešíme hned se ozve někdy později v mnohem větším nasazení. Neměla potlačovat svou nespokojenost a hned zezačátku měla svému kamarádovi říct, že se jí tohle chování k ní nelíbí a poprosit ho zda by toho nenechal. Samozřějmě, že když radši mlčíme a pak v sobě všechno dusíme výjde to napovrch a pak to vypadá tak jako Zvonilka když na ostatní křičela, že za vše můžou jen oni. Ale ve své podstatě má obrovskou pravdu. Kdyby se ten její přítel nechoval tak jak se choval, tak by Zvonilka byla v naprostém klidu a k žádné takové roztržce by ani nikdy nedošlo. Ale, ne on se pak jěště diví, že na něj tak vyskočí a pošle ho někam a žádá po ní omluvu, zatímco on by se měl omluvit jí. Toto považuji za maximálně nepřípustné chování z jeho strany. Když se nad tím zamyslíte, tak je to i celkem logické. A Walt Disney tak ukázal dětem, že vlastně za všechno mohla jedině Zvonilka, což je naprostý nesmysl. Je to totiž přesně naopak a proto bych tento film nedala ke shlédnutí dětem, protože si myslím, že tohle je dost zásadní a velká chyba, které by se děti mohli chytnout a pak by tady po světě chodily mezi námi samý zombíci, kteří by pořád jen něco potlačovali a předstírali jenom proto aby neublížili tomu durhému. Autor ukázal chybu tam kde není a vyrušil(vymazal) jí tam kde doopravdy je. Toto nevhodné chování lidi ke Zvonilce bylo jediným plusem v tom, že to autor využil nakonec v její osobní prospěch-díky tomu měla postaráno o dobrodružství, přišla na nové zajímavé věci a všechno zlé co se jí stalo se vlastně mělo stát, protože všechno zlé je k nečemu dobré. A kdyby ne, tak by potom ve filmu nebyla žádná zápletka. Ve filmu ano, ve filmu ať si lidé jdou tou težší zapletenou a chaotickou cestou, ale proč by to tak mělo být i v životě? Samozřejmě že i v životě by takovéto chování klučíka druhé rozčílilo a pak by z toho byly akurát další nikdy nekončící a nikam nevedoucí, zbytečné hádky. Kdyby mlčel, udělal by líp. Nebo když už chce někdo něco říci, tak ať se naučí koumunikovat, tak aby z toho nevzniklo zlo. Mohl se jí třebas hezky zeptat: "Zvonilko nechtěla by jsi třebas s něčím pomoci?" a kdyby řekla ne, tak se nerozčilovat a neurážet pro odmítnutí, ale příjmout ho, pochopit a říct pouze: "Dobrá, ale kdyby náhodou, víš, že jsem tady vždycky pro tebe a rád ti pomohu" Co by na tom bylo proboha tak těžkého?? Ano, ve filmu se tohle všechno dá jěště nějakým způsobem prominout, ale v reálném světě je to už o dost těžší a to jen proto, že si to sami lidé dělají težší. To lidstvo pořád tápe ve svém strachu, radši ustupuje a podřizuje se než aby narovinu řeklo to, co si opravdu myslí. Zatímco Zvonilka se nebála ničeho, neměla strach postavit se čelem pitomému chování druhých lidí kolem ní. Ona nikdy nemlčela a mě se přesně taková líbila, protože taková byla sama sebou, taková byla přirozená a svá. Doslova mě naštvalo když jí autor změnil k pohledu svému, jen aby to zase do něčeho zapadalo, když předtím byla tak vyjímečná díky tomu, že byla tak jiná než ostatní. Pro mě to už ke konci nebyla ta Zvonilka, která byla na začátku. Musíme se naučit vidět pravdu tam kde je a ne tam kde není. Pojďme dál. Pan ministr podzimu v pohádce??Dobrý tak, když už tak jen prostě samotný pan Podzim. Nedávno jsem si všimla toho, že mám doma starý už popsaný blog se Zvonilkou, vzpomínám si jak se mi na střední škole v papírnictví hrozně moc líbil a tak jsem si ho prostě musela koupit. Pak když jsem ho s sebou nosila do školy, holky ve třídě se mi smály, že je to pro malý děti. Jenže já mám barevnost, pestrost a roztomilost ráda pořád, takže v tom nevidím žádný problém. Proč by jako hned barevnější věci někdy i oblečky musely patřit jen do dětských rukou? (18.03.2014) (méně) (více)