Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Alfio ContiniHrají:
Marc Frechette, Daria Halprin, Paul Fix, G. D. Spradlin, Rod Taylor, Harrison Ford, Kathleen Cleaver, Tom Steele, Norman GrabowskiObsahy(2)
V roku 1969 na losangelskej univerzite vrie nespokojnosť študentov. Jeden z nich, Mark, vidí, ako polícia násilím rozháňa demonštráciu, pričom zastrelí jedného zo študentov. Mark chce strelca zabiť, niekto ho však predbehne. Mark je však hlavným podozrivým a tak uteká na letisko, kde sa zmocní malého športového lietadla. (STV)
(více)Recenze (114)
Překrásné vizuálně, nádherné hudebně. Moc příjemný film, který vypovídá o duchu a tužbách své doby, o nezávislosti na konzumním světě, o státním násilí, naivních ideálech nové doby a fascinaci ničením. Rozhodně ne naivní - spíše symbolické a symptomatické. V žádném případě agitka - spíše upřímné vyznání. Zajímavá role Roda Taylora, dechberoucí a perfekcionistická kamera, naprosto bombastický závěr a jestli se ještě dnes najde někdo, kdo žije ideály volného života a lásky - film mu musí promluvit z duše. ()
Ze začátku se nám předvede parta přiblblých hipísáckých rádobyrevolucionářů, kteří mermomocí chtějí "něco změnit" a to třeba střelbou do policistů. Vše se děje v horkém pulzujícím velkoměstě. Paralelně s tím vidíme bosse nějaké stavební firmy, jak plánuje výstavbu nových sídel v poušti. Tohohle úspěšného chlápka a vše co představuje Antonioni kritizuje jako ztělesnění "systému." (přišlo mi to tak). Po určitých dějových peripetiích se ten hipík vyspí s atraktivní dívkou v poušti, z čehož se stane jakýsi symbolický grupáč. Vše pak spěje k neodvratně tragickému konci. Myšlenku tohoto filmu jsem pochopil a docela mne to i oslovilo, ale chování hlavního hrdiny prostě zcela neschvaluji. Přišel mi jako takovej ten synáček z bohatý rodiny, co roupama neví coby tak si hraje na hroznýho revolucionáře a když přestřelí a je po zásluze rozdrcen společností, tak je z něj najednou tragická oběť? Sorry, tohle vám nežeru. To ovšem nemění nic na tom, že film je velmi zručně a sugestivně natočen. Jeden krásný záběr, střídá druhý a do toho hraje skvělá oldies hudba. Herecké výkony jsou poněkud amatérské, ale to jaksi podtrhuje filmovost toho všeho (nevím jak jinak to vyjádřit). Až na ten grupáč a zbytečně dlouhé zpomalené výbuchy na konci opravdu dobré. Já jen prostě nemám rád hlubokomyslnou symboliku (čti onanii), která se dá vysvětlit více možnostmi. ()
Eh. Kochal jsem se po stránce lokací, ale jinak prázdná pozérská post-hippie, post-modernist. nedějová sračka. Věřím, že imponuje všem rádoby revolucionářům a divnoart nadšencům, musí se vám strefit do krevní skupiny a najdete v tom ledacos. Ale odečti nemotorný muckání se v prachu + impotentní explozivní finále a možná bych nebyl zdaleka tak otráven. ()
Zabriskie Point je mi z počinů Michaelangela Antonioniho tak nějak nejblizší, protože je ve své mladickosti a optimismu do jisté míry obdivuhodný. V tom filmu nejde o to, " očem je", "co" se v něm děje a "jak" jsou dramatické situace a jak dobře jsou zvládnuty dramaturgické zákruty vyprávění šinoucí se odnikud nikam, ale "jak je to ztvárněno" - nemáme být překvapováni vyprávěním, ale stylistickým systémem filmu, kdy jsme zaraženi, odkud se postavy objeví, z jakého úhlu je kamera snímá a popř. že jde za nimi. Filmu-aktu, jenž je útokem proti establishmentu a sledem impresí hlavní hrdinky, věnovaly své odborné práce či zmínky i takové osobnosti jako filozofové Gilles Deleuze či Foucalt, a tak jsem si svůj názor nemohl nechat jenom tak pro sebe :-): http://hobituvblog.blogspot.com/2008/01/zabriskie-point.html . ()
Výsostně natočená nuda. Rád bych to viděl kompletně s hudbou Johna Faheyho, který složil původní soundtrack a po té co rozbil držku Antionionimu se nepoužil. Mimochodem za nejlepší scénu nepovažuji mírně lechtivou pasáž sexuálních orgií v písečných dunách, ale až samotný závěr se zpomalenými záběry explodujících objektů. Podobný efekt už ovšem vypiloval Bruce Conner v Crossroads. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (10)
- Na hudbě k filmu se podílela tehdy začínající hudební skupina Pink Floyd. K hudbě, která v budoucnu Pink Floyd celosvětově proslavila, se ale soundtrack neblíží. Kapela totiž tehdy tvořila v duchu psychedelismu. (Rondon)
- Michelangelo Antonioni se před natáčením filmu setkal s Jimem Morrisonem a požádal ho o spolupráci na soundtracku k filmu. The Doors přišli s písní L'America, kterou však Antonioni ve filmu nepoužil stejně jako klavírní kus Richarda Wrighta z Pink Floyd, z kterého se pak vyklubala píseň Us and Them použitá na albu Dark Side of the Moon. (hippyman)
- Ve filmu se objevuje i Harrison Ford, ale nemluví a ani není uveden v titulcích. (Terva)
Související novinky

Projekt 100 pokračuje v nově zrekonstruovaném kině Světozor
Projekt 100/2008 vstupuje do druhého měsíce svého putování Českou republikou a první výsledky naznačují, že divácky nejúspěšnějšími filmy budou Antonioniho ve své době velmi kontroverzní Zabriskie… (více)

Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (více)

Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (více)
Reklama