Jôi-uchi: Hairyô tsuma shimatsu
Samurai Rebellion
Režie:
Masaki KobajašiScénář:
Šinobu HašimotoKamera:
Kazuo YamadaHudba:
Tóru TakemicuHrají:
Toširó Mifune, Jóko Cukasa, Gó Kató, Isao Jamagata, Tacuja Nakadai, Ecuko Ičihara, Tacuo Macumura, Takamaru Sasaki, Joširó Aoki, Džun HamamuraObsahy(1)
Hrdinou příběhu je stárnoucí samuraj Isaburo. Žije poklidným životem, dokud mu jeho pán nepřikáže aby oženil svého syna Yogora s konkubínou, jež upadla v nemilost i přesto, že vládci porodila syna. Ačkoliv se Isaburo zprvu zdráhá, Yogoro přijme Ichi za ženu a zakrátko se mezi nimi probudí silný cit. Jijich láska starému samuraji vrátí síly a tak když zemře vládcův starší syn a on pošle pro Ichi, aby mu stanula po boku jako matka jeho dědice, Isaburo se pánovi postaví na odpor. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (77)
Toshiro Mifune je ztělesněním slov důstojnost a čest. To není herec, to je prostě opravdovej samuraj. Vzpoura je psychologický samurajský film, natočen minimalisticky, ale o to působivěji. Velice silně na mě zapůsobila scéna duelu mezi Toshiro Mifunem a jeho přítelem, samurajem, co střežil hranici. Do smíchu vám rozhodně nebude. ()
Může být stodvacetiminutový komorní samurajský snímek, který se v zásadě celý odehrává v sedě ve třech až čtyřech místnostech, dobrý? Odpověď je, že může být a dokonce je více než-li pouze dobrý či pouze nadprůměrný. Je to celé o spřádání intrik, samurajskému smyslu pro zodpovědnost, vazalství, příslušnosti k rodovému klanu a především o lásce. Ač to celé vypadá jako záznam divadelní inscenace, tak to nijak nevadí, jelikož především díky hercům vám na jednotlivých charakterech bude záležet. Třešničkou na dortu je samozřejmě Toshirô Mifune, z kterého sálá charisma na všechny strany v doslova každém záběru. ()
Síla lásky v japonském hávu se proplétá skrze bezcitná přání mocných a trajektorie samurajských katan, žádná nařízení či zbraně však nejsou tak ostré a chladné jako kodex cti. Legendární Toshiro Mifune vyřkl několik pro mě silných a hodnotných vět a Kobayashi zvládl na absolutně minimální základně a téměř výhradně prostřednictvím slov vystavět fascinující film. Jeden z mála soubojů, který vede Isaburo proti strážci hranice Tatewakimu, je v psychologické rovině rozhodnut dříve, než oba bojovníci tasí své katany, což považuji za ojedinělý a výtečný moment. Závěrečná scéna může být ocejchována slovy: hrdost, síla, čest, odhodlání nebo věrnost. A pak je tu také uznání, radost a poděkování, které vyslovuji já za to, že jsem možnost tak dobrý film vidět. ()
Neumím japonsky, ale správný překlad tohoto japonského dramatu by měl být Vzpoura vsedě. Osmdesát procent filmu se totiž sedí a žvaní, čímž nechci film nijak hanět, pouze na to poukazuji, pokud od toho někdo čeká pořádnou šikmookou řežbu. Ani při tomto komorním pojetí však divák nepřijde o napětí. ()
Až mě šéf poctí tím, že mému synovi vnutí za manželku jednu ze svých odložených žen, tak mu uctivě políbím jeho portfolio a pokud mu to nebude stačit, tak vlastním spoustu předmětů, jejichž umístění mezi jeho půlkami by se mu patrně nelíbilo. Jenže jiný kraj jiný mrav a Isaburovi to zkrátka chvilku trvá, než odvážně vykoukne zpod pantofle své panovačné manželky a místo seriózní nabídky na pižlání katanou ve svých vnitřnostech zvolí možnost naporcovat si nějaké ty žoldáky. Nezbývá mi než konstatovat, že Vzpoura je dramaticky silný snímek, obsahuje nejednu zajímavou myšlenku a když po hoďce a půl katany konečně vykouknou z pouzder, tak se dostaví i trocha té akční zábavy. ()
Souboj emocí a intrik na pozadí zdánlivě neprůstřelného samurajského řádu. Podobně jako Harakiri to na rozdíl od dalších námětem spřízněných filmů nepopularizuje feudální Japonsko, ale naopak docela kritizuje, což je určitě zajímavý pohled. Na rozdíl od vynikajícího Harakiri jsem tu ale měl (malý) problém s tempem. ()
Žiadne výstreky krvi, akciu, ani samurajské bitky nečakajte. Pár postáv, pár izieb, nejaký ten exteriér a len silný, komorný príbeh, ktorý mierne podtrhávala jeho dĺžka a úspávankovosť nehudby. Určite si to ale vychutnajte v pôvodnom znení, pokiaľ môžte. Intonácia a hnev v podaní Japoncov je nezabudnuteľný. Ako aj odkaz, ktorý film nesie. Česť a hrdosť. Nie hrdinskosť. Na to boli až príliš zásadoví. 80%. ()
Je to vydarená historická dráma. Má dosť dobrý príbeh o starnúcom samurajovi, ktorý žije poslušným životom so svojou rodinou, až kým mu pán nenariadi, aby svojho staršieho syna oženil s konkubínou, ktorá síce pánovi porodila syna, ale aj tak upadla do jeho nemilosti. Síce sa im to moc nepáči, ale aj tak radšej súhlasia a časom sa do nej starší syn skutočne zamiluje a všetci si ju obľúbia. Lenže keď umrie pánov dedič a a im je prikázané, aby konkubínu vrátili, otec so starším synom to už nedokážu tolerovať a postavia sa systému. So spracovaním som veľmi spokojný, o nejakom rýchlom tempe sa tu samozrejme hovoriť nedá a film sa väčšinu času odohráva na pár miestach, ale to nie je ani najmenší problém. Už od začiatku si ma to úplne získalo, skvelo podané postavy, ktorým sa nedá nefandiť a rovnako aj vzťahy medzi nimi, k tomu skvelá prezentácia samurajského systému a povinností so všetkými kladmi aj zápormi a samozrejme aj celá tá nespravodlivosť, ktorá je navyše aj dobre gradovaná prostredníctvom mnohých zaujímavých dialógov. Jediným čiastočným záporom je, že v strede filmu to na nejaký čas zostane stáť na mieste, pričom cítiť, že sa to už dá riešiť len jediným spôsobom, no aj tak sa to ešte trochu naťahuje. Ale ten zvyšok filmu to už opäť plne vynahradí, takže väčšina filmu je skutočne skvelá a ten stred aspoň nadpriemerný. Akcie je tu priemerné množstvo a som s ňou nadmieru spokojný. Všetka sa nachádza v záverečnej tretine a je to presne ten typ súbojov na meče, aké mám rád a navyše aj so skvelými sprievodnými situáciami. Napríklad taký súboj medzi dvomi samurajmi, ktorí sa rešpektujú a mohli by byť dobrými priateľmi, ale povinnosti ich nútia stáť proti sebe je skutočným zážitkom. Herecké obsadenie je skvelé, Toshiro Mifune v hlavnej úlohe je opäť vynikajúci a dokonca mám pocit, že ešte viac, než obvykle, ale získala si ma aj postava konkubíny, jeho syna, ale prakticky aj všetkých ostatných. Réžia a technická stránka sú perfektné, vizuálna stránka, atmosféra, všetko je na vysokej úrovni. Plné hodnotenie tomu ušlo len tesne, za čo môže práve tá slabšia stredná časť, ale aj tak je Vzbura výborný film a v rámci svojej kategórii sa jedná o jeden z najlepších predstaviteľov vôbec. 83% ()
Skvele znazornenie toho, v com spociva kodex bushido (tj hlavne bezmedzna oddanost svojmu panovi) a o tom co to znamena tomuto kodexu sa vzopriet. Na tejto zapletke je postavena posobiva drama s velmi citlivym dorazom na detaily a dolezite okamihy, co podporuju hlavnene bezchybne herecke vykony vsetkych zucastnenych. Celemu filmu samozrejme kraluje Pan herec Toshiro Mifune a tento film je ukazkou aku siroku paletu emocii a vyrazov dokazal famoznym sposobom podat. Riesit to, ze vo filme chyba viac akcie je podla mna uplne zbytocne, pretoze akcia nikdy nebola hlavnou naplnou klasickych samurajskych filmov. Naviac, v zavere je akcie viac ako dost a sledovat rozzureneho Isabura ako si podava desiatky protivnikov je naozaj velmi posobive. Levnym kniham by sme mali byt ponizene vdacny, ze nam vsetky tie samurajske klasiky priniesla a predava ich za tak nicotne ceny. (10/10) ()
Bezhraničná oddanosť pánovi je pekná blbosť. Nech sa zabalí do akéhokoľvek uznávaného kódexu. Pretože predpokladá, že pán rozhodne vždy správne. Tak to však nikdy nie je. Lebo ľudia, a rovnako tak ich páni (ba tí ešte viac, lebo majú pokušenie svoju moc nad druhými zneužiť) sú vlečení kadejakými pudmi a vášňami. Preto dokážu svojich poddaných (tuná samurajov) pekne citovo i inak ponížiť a celkovo morálne i spoločensky zdeptať a dojebať. Nuž a ak toto bezcitné zaobchádzanie s pôvodom bojovníkmi, akokoľvek oddanými narazí na istú hranicu, oddanosť voči hajzlovským pánom sa zlomí. Vypukne rebélia. Tu ide o rebéliu zatiaľ výsostne osobnú, zameranú na odvrátenie pohrávaní sa s citmi rodiny, kde sa zrodila naozajstná láska. Tá bola nečakaná, lebo nanútená tým istým bezcitným pánom. No a ten istý pán sa po čase svojvoľne rozhodne lásku zrušiť - lebo je pán. Lásku, ktorá dala medzitým vykvitnúť novému životu, ktorý dal láske i vzťahu zmysel a rozmer, schopný ju udržať ďalej pri živote. A to sa nerobí. Takéto svojvoľné mocenské zaobchádzanie s citmi a vzťahom kohokoľvek. Akoby poddaní bojovníci a ich ženy boli len nejaké handry na trhu, ktoré možno svojvoľne premiestňovať a prehrabávať sa medzi nimi. Skvelá záležitosť s uhrančivými hereckými výkonmi, sprevádzanými minimalisticky presnou, údernou hudbou, využívajúcou tradičné japonské motívy. ()
Až dosud by mou polochorou mysl nenapadlo, že budu nějaký film definovat jako něco mezi antickou tragédií, tragickou romancí, klasickou samurajárnou se zábavnými souboji a zároveň k tomu tu příjemně komorní, tu dramaticky rozmáchle (nemyslím výpravou). Děj je možná až překvapivě univerzální, přitom stále pevně stojící na základech samurajského kodexu cti a s tím spojené poetiky, takové malé vzpourání proti vyšší šlechtě, která se chová sviňsky funguje i v téhle podobě, navíc když přisluhovači drze zdupou zenovou zahrádku, hanba jim. Naprosto geniální je gradující závěr, kde jsem se dočkal několika naprosto skvostných vrcholů, které jsem sledoval s dechem tak zatajeným, že by ho neodhalila ani spojená klikal Hercula Poirota se Soudcem Ti a radou Vacátkem navrch. Vzývejme Toširó Mifuneho, nechť jeho lesk nikdy nevybledne. ()
I když se jedná vlastně o takový malý příběh několika postav, nechal jsem se jím strhnout. Je to díky skvěle propracovaným postavám. Přesto, že mezi asijskými a evropskými zeměmi jsou obrovské kulutruní rozdíly, tento film dokázal úžasně přiblížit neevropské motivy hlavních postav tak, že víc to snad ani nelze. Jejich zcela pochopitelné pohnutky pak nezvratně vyústí v dramatický a dojemný závěr. Toshiro Mifune tentokráte svému samuraji, vdechnul jemnější civilnější ráz. Jeho otcovsské strasti nelze díky jeho herectví nepochopit. ()
Z názvu by se mohlo zdát, že půjde o pořádnou samurajskou řežbu. Nenechte se mýlit, na pořádný souboj si počkáte celých 100 minut. To ale vůbec nevadí, protože tento film, který nabízí silný příběh o lásce, rodinných poutech, tvrdohlavosti, odvaze, samurajské cti a zejména kritice vrchnosti, která chce bez rozmyslu to nejlepší jen pro sebe, Vás zcela pohltí. Sázkou na jistotu bylo obsazení Toshirô Mifuneho, který je ve své roli excelentní! ()
Od majstra Kobajašiho som okrem tohto videl len geniálnu záležitosť Seppuku a musím uznať, že aj tento príbeh o láske, krutosti a cti dosahuje veľmi vysoké kvality, a to po formálnej aj obsahovej stránke. Vlastne sú si oba snímky v mnohom podobné, minimálne keď prihliadneme na veľmi zaujímavo vyobrazený samurajský kódex cti v doprovode pekných myšlienok hodných zamyslenia, zosobnený hlavne v postave T. Mifune, ktorý tak isto ako predtým T. Nakadai, zvládol svoju náročnú postavu bravúrne. Dobovo verne spracované a atmosfericky hypnotizujúce dielo. Negatív tu veľa nie je, možno by som len vypustil pár dialógov a pridal trochu viac akcie, ale inak veľká spokojnosť. 85/100 ()
Kobayashi byl zajimavi reziser. Tocil samurajske filmy, ale vlastne jsou to pribehy ktere cele samurajske zrizeni velmi kritizuji, zaroven vsak zachovavaji uctu pro samou esenci kodexu Bushido.Isaburo Sasahara, postava ztvarnena uzasnym Toshiro Mifunem je samuraj nizsi hodnosti, poslusnosti absolutne dbali. Je to prave kodex Bushido ktery ho dovede k poruseni jedne z jeho nejztezjnejsi casti. Krome silneho moralniho apelu, velice neklisoviteho ovsem, si tento film zaslouzi pozornost diky skvele kamere, hudbe, akcnim scenam a hereckym vykonum. Krome Mifuneho, dokonali Tatsuya Nakadai, a to je ve filmu jen par minut.Kurosawovy samurajske filmy samozrejme miluji, ale z hlediska zanru je Vzpoura pro me nejlepsim samurajskym filmem. ()
Ačkoliv již Mifune nebyl nejmladší, na jeho charismatu a hereckém umu se to ani trochu neprojevilo. Film má zpočátku trošku pomalejší tempo, ale to je dáno hlavně složitostí děje. Postupem času se však dění přiostřuje a do popředí se stále dostává samuraj Isaburo, v jehož roli vystupuje právě Toshiro Mifune. Kobayashi natočil drama, které není ani tak o prolévání krve a zabíjení, jakožto spíše o lidství, hrdinství a cti. 9/10 ()
Minimalisté historické drama, které nám ukazuje jak byla utvářena společnost v japonské minulosti. Vhodně zvolený černobílý materiál podrhuje syrovost příběhu, nebylo třeba ani stavět nákladné kulisy, filmaři si bohatě vystačili s jedním domem a pár místnostmi. Díky závěrné bitvě jsem dospěl k přesvědčení, že jsem film musel jako dítě vidět v televizi. Tóru Takemicu opět složil pro mne neposlouhatelnou hudbu. ()
Nevidel som veľa samurajských filmov. Tento Kobajašiho film ma pár dní po opakovanom zhliadnutí jeho špičkového Harakiri príliš nenadchol. Bolo zrejmé, že súhlas starnúceho samuraja s prijatím ženy zavrhnutej pánom klanu pre svojho syna je posledným súhlasom, v ktorom poslušnosť prekoná samurajskú česť. Takže keď si po zmene podmienok pán klanu vyžiada ženu späť, rozpúta sa konflikt. Som zvyknutý prekonávať iné tempo deja, iné výrazové prostriedky a všetky ďalšie odlišnosti japonských filmov. Ale záverečnú scénu filmu nie. Isaburo opakovane zasahovaný niekoľkými guľkami postupuje nezadržateľne vpred. Prednesie posolstvo svoje dcére a umiera. Ja to vnímam ako kombináciu úvodnej scény z Edwardsovho Večierku a hrdinskej scény z ľubovoľného sovietskeho filmu. ()
Kromě jako vždy vynikajícího Toshira Mifuneho zde Tatsuya Nakadai výborně ztvárnil postavu samuraje, nuceného volit mezi loialitou vůči příteli a vůči pánovi a který v každém případě odmítá jednat nečestně. Otázky spojené se ctí, láskou a poslušností vůči rodovým zákonům jsou ostatně tématem celého snímku Vzpoura - uhrančivého příběhu z vrcholného období šógunátu Tokugawa. ()
Láska, česť a statočnosť. Ako červená niť sa vinú tieto slová celým filmom. Nejde však o nejakú samurajskú klasiku plnú obratných súbojov a bojových umení, v tomto prípade sa tvorcovia sústredili na psychologickú sondu do rodiny vyhoretého samuraja, ktorý začne brániť vzťah syna a jeho ženy. Komorný prístup je možno na túto minutáž príliš, ale snímok si dokáže udržať napatie do konca. A Toširó Mifune je úžasný ! ()