Fenomén Gott

Jak pravil Kája, kýč je třeba... Zajímavé komentáře: Karlos80, viperblade, Xeelee, argenson (17.05.2009)

Upřímně - zajímal mě pohled na člověka, který je už minimálně dvacet let hudebně mrtev. Tohle je typický "narozeninový" dokument - shrnutí všeho a zároveň ničeho a já při sledování přemýšlel, kdy to tedy ten fenomén vlastně začne zobrazovat. Nestalo se tak a já viděl vše, co už k vidění bylo. Ospalé a bez života. Jediné, co mě trošku zvedlo bez židle, byly řeči Ladislava Štaidla. Netvrdím, že to měl vždy a za všech okolností jednoduché, ale ty blbosti, co tam povídal o tom, že když mohl on za normalizace do zahraničí, mohli logicky i ostatní umělci, si mohl vážně nechat pro sebe. (03.06.2009)

Dokument "dcery" o svém otci a jeho životě, který měl obrovskou propagací a mohli jste na něj dokonce vidět upoutávky v kinech (!) a dočkal se slavnostní předpremiéry, je ještě více problematický jako nejnavštěvovanější český polistopadový dokument, jenž také produkovala TV Nova - OBČAN HAVEL. Z FENOMÉNU GOTT se nedozvíme vůbec nic o tom, jak fenomén vzniknul, možná oceníme užití spousty archivních záběrů a fotografií (které jsou ale notoricky známé) a budeme chtít dostat ránu z milosti pokaždé, když božský Karel odhodí svou pózu a začne pseudofilosofovat, přestože předtím mluvil pouze ve floskulích či anekdotách. Nesmyslné zaměření se na rodinný život, které má ukázat, že na něj KG nemá kvůli práci potřebný čas, je duchaplné a trapné jako bulvární deníky, které stejně jako "dokument" kloužou po rádobylesklém povrchu. Hloupost, amatérismus a nejednotné téma (o čem to točím? pro koho vůbec?) jsou pořád ještě snesitelné, což se nedá říct o obhajobě let normalizačních a rozhodnutí, které v nich musely slavné osobnosti vykonat (zlehčovat antichartu, wau). A já myslel, že normalizaci mohou obhajovat či toužit se do ní navrátit pouze zrůdy typu Poledňákové. 3/10 (09.05.2009)

On to ještě nezabalil ? (09.05.2009)

Víte proč ty hodnocení ještě před premiérou viz dotaz igi B.? U slavnostní, novinářské či jiné konkrétní (jestli nějaké tedy byly, to teď nechme stranou), no podle mě je to jednoduché, buď ti lidé chtějí bejt alespoň v něčem a někdy první (tak jim to umožněme) a nebo prostě jen chtějí, aby zrovna TEN či ONEN jejich výtvor fantazie byl mezi prvními...Zpět ale k fenoménu Gott: Natočeno a pojato to bylo podle mě celkem obstojně, co se týče obsahu, tak člověk, který se o božského Karla už nějaký ten pátek zajímá (viz třeba moje babička), už všechno dávno ví a nebo se to v denících typu Blesk, Aha, Story nebo Spy už dávno dozvěděl:-) Nepopírám však fakt žena de facto třech generacích Karel Gott nějakou tu nesmazatelnou stopu zanechal, že ovlivnil nejen hudebně mladší generaci zpěváků, která k němu vzhlíží jako k bohovi, názorově je to pak už o něco slabší, rebelsky to snad ani nestojí za řeč, teď k tomu všemu ještě připočtěte dobu "Normalizace" ve které byl KAREL na vrcholu (ne, nadarmo se mu říká normalizační zpěvák, co to mělo za klady jistě každý ví,stačilo být jen trochu lojaální) a na události kolem a názor si každý udělejte sám..Nechci božského Karla nijak zesměšňovat, či vyvracet jeho talent, který jistě měl a má stále, ale můj zpěvák nikdy nebyl ani nebude, texty písní které zpívá ač to byly třeba velké české hity a nebo světové covery jsem až na vyjímky nikdy moc nemusel, slavíci z konce jeho období neuznávám, jako osobnost ho tedy de facto uznávám ale i tam je to tak 50:50...Jeho první klip mezi kravkami se mě však líbil, jako později třeba scénka s komikem Felixem Holzmannem ukázala že má vlohy i pro komedii. Někde jsem četl že i druhý Karel, ne tak oblíbený jako tento, vyhledávaný a uznávaný jen malou skupinkou lidí, v emigraci na západě, později se navrátívší aby se nakonec oba setkali a zazpívali v roce 89' na Václavském náměstí na jednom z tamních balkónů byl jiného názoru, i když na tribuně to samozřejmě poznat nebylo...Komentář není vůči této osobnosti nijak zaujatý, případným rozepřím i fanouškům se omlouvám, fanouškům nic nedlužím.. I Love You Carl, říká moje babička, Já říkám I Love You Bealtes and Stones! (09.05.2009)

Slušná dokumentární práce Olgy Špátové. Nejlepší ovšem byly vstupy paní Gottové (Kde je nočníček?; Asi bude blinkat...), které ilustrovaly snad nejlépe Gottovo usazení po létech milostných eskapád. (10.05.2009)

Gott (z něm.) = BŮH! ... Těšil jsem se, ale zároveň jsem měl obavy plynoucí z TV Nova. Bohužel nebyly plané. Dovolím si přirovnat tento dokument k Občanu Havlovi, i když to trochu kulhá. Václav Havel totiž nechal kameru nahlédnout i do svého soukromí. Jak říká Ladislav Špaček, byl to film z prezidentské kuchyně. Karel Gott nám však pod pokličku nenechal nahlédnout. Vše je jen jedna obrovská póza. Jakoby propagační film na objednávku, který nenechal Gotta ukázat jako obyčejného člověka. Tím nechci říct, že by byl nějakej obyčejnej, ale to Havel taky není a přitom jsme ho tak nachytali. Navíc Gottovy stránky jsou zde vykresleny jen a pouze kladné. Když už dojde na lámání chleba a vidíme Káju blížil se k řečnickému pultíku, kde má odsoudit Chartu .. nastane vysvětlování z roku 2009 a pak jen vidíme, jak se od pultíku zase vzdaluje. To je co se týče Mistra. A teď k výrobě. Mladá Špátová má možná talent, ale přece mohla vybrat méně známé záběry, mohla lépe prostříhat a svou úctu ke Karlu Gottovi mohla dát najevo kvalitním filmem. To se bohužel nestalo. Na objektivní kritice přece není nic špatného a tu jsem postrádal. Takže Kájo, vše nej k 70. narozeninám a přeju hlavně lepší medailonek, až odejdeš na věčnost, aby o Tobě večer v bedně mohli pustit něco lepšího! (11.05.2009)

To je přece Olinčin film a má v něm i Martičku! Muuuck! Charlottko, já mám přece i jiné písničky! (23.12.2009)

Karel Gott je jedna z mála osobností, která si oprávněně může říkat celebrita, aniž by se tam dávaly uvozovky, či to bylo myšleno posměšně. Je to zpěvák, který má fanynky a fanoušky všech věkových kategorií, což se podaří málokomu, (hlavně v ČR). A ať se to někomu líbí nebo ne, stále nám má co nabídnout. Je to totiž člověk, který ke své slávě nepotřebuje bulvární články, nebo nějaké pochybné reklamy. Pro tohle si Karla hodně vážím. Tento dokument si myslím byl natočen obstojně. P. S. Kdyby platilo jedno staré indiánské moudro, (každá fotka vám ukradne kousek duše), tak Karel by byl už v polovině 80. let naprostá troska bez duše. :-) P. S. 2 A to, že si Karel chodí pro Slavíka každý rok, je dobře. Protože momentálně naše (hudební) scéna nemá nikoho, kdo by se mu, byť vzdáleně, přiblížil. A jsem hodně zvědavý, zda se někdo takový vůbec najde. (10.05.2009)

Gott byl pro mě vždy symbolem hlavního proudu, který jsem nikdy v hudbě a většinou ani v ničem jiném neuznávala a nepodporovala. Ale před tímto dokumentem (od mladé holky) a před staříkem Gottem opravdu musím smeknout. (18.05.2009)

Gott je člověk rozhodně obdivuhodný.. tento dokument však nikoliv. (11.05.2009)

Po 1. říjnu 2019 dostal tento dokument nový rozměr, rozměr výjimečnosti. Karel Gott byl zkrátka jen jeden. Řada záběrů, které před 10 lety mohly působit jako naprostý kýč či zbytečnost, jsou dnes jímavé a daleko hodnotnější. (12.10.2019)

Gotta neposlouchám, ale za jeho absolutní profesionalitu a maximální přístup a odevzdání se řemeslu si ho více než vážím. Olga Š. se snaží jít v tatínkových stopách, ale tímhle kouskem se moc neukázala. Na rozdíl od Karlovy profesionality je její dílko veskrze amatérské, takové domácí video k Mistrovým narozeninám. (09.05.2009)

Což o to, natočeno vcelku slušně, ale Gott snad ani jednou za celou dobu nebyl sám sebou. Jedna velká poza, divadlo na kameru, stylizace...a když se pokoušel o nějaké životní moudro, u srdce mě bolelo. (09.05.2009)

Olga Špátová nechala diváky nahlédnout do soukromí Karla Gotta spíše kradmo a jen na několik okamžiků. Není tu nic, co by neodpovídalo ustálené představě o životě Zlatého slavíka. Snad nejcennější jsou autentické záběry z několika zahraničních turné (Berlín, Kanada), které jej ukazují jako nadmíru velkorysého a přátelského muže, jako profesionála, který svou popularitu nestavěl na odiv a bez váhání se s úsměvem podepisoval i té poslední cigošce kdesi na peróně. Jak v dokumentu říká Ladislav Štaidl, lidé Gotta prostě zbožňovali. (17.09.2021)

Karel Gott je sice fenomén, ale dokument natočený k jeho sedmdesátinám plyne nudně odnikud (např. od první dcery) nikam ( např. ke čtvté dceři). (10.05.2009)

C´est la vie!!! Někdo se stane truhářem, někdo lékařem, někdo ekonomem, ale Kája Gott se stal legendou. A že je největší zpěvák v ČR o tom není pochyb. Osobně si ho strašně vážím, mám rád jeho písničky a tento dokument, ačkoli mám k němu různé výhrady, jsem si taky užil. Hlavní jsou písničky, ty jsou nesmrtelné. 70% (24.12.2009)

Chvalozpěv na božského Káju? Nějak nechápu, co mi měl tenhle dokument sdělit. Je to takové nesourodé amatérské cosi a je zřejmě na divákovi, aby si z těch rozházených střípků dal dohromafdy mozaiku Gottova života. Tím nechci říct, že dokument za nic nestojí a nenajde se v něm nic zajímavého (pokud se nějak víc o Káju nezajímáte a nečtete blivajz), ale prostě tomu schází koncept. Teď je záběr odtud, pak tam plácnu něco odtamtud… Navíc jako zamyšlení nad Karlovým životem dokument naprosto selhává. Tomuhle já neříkám filmařina. Tatínek, klasik českýho dokumentu, by z ní neměl radost, kdyby tu s námi ještě byl. ● Kdo mě zná určitě ví, že miluju zombíky, ale z Gotta moc odvařenej nejsem. Nic proti němu nemám a některé věci se mi od něj dokonce i líbí, ale i když je možná jako člověk v pohodě, tak jak se dostane před kameru, začne hrát svoje divadýlko. Na koncertu, ve všemožných estrádách i jinde před kamerou nebo mezi lidmi. Někde to je žádoucí, někde to nevadí, někde to je trapné a někde to vůbec není na místě, jako ve Fenoménu Gott. PS: Historku z Las Vegas jsem slyšel aspoň třikrát i přesto, že se všem pořadům, kde známé osobnosti vypráví vtipné historky ze života, snažím vyhýbat jak čert kříži. (10.05.2009)

sice je to trosku zaujaty dokument ktery dela z gotta poloboha narozdil treba od obcana havla ktery si dokaze delat srandu i sam ze sebe ale proc ne kdyz na to karel ma (10.05.2009)