Consuming Kids: The Commercialization of Childhood
Obsahy(2)
Film Consuming Kids (Deti konzumu) vrhá zúfalo potrebné svetlo do praktík neúprosnej multimiliardovej marketingovej mašinérie, ktorá teraz predáva deťom a ich rodičom všetko. Od nezdravého jedla a násilných video hier až po falošné vzdelávacie produkty a autá. (oficiální text distributora)
Recenze (78)
Jací rodiče, takové děti? Často to platí. Konzumují-li rodiče to a ono, pak taky děti k tomu mají sklony. Stojí to hodně odvahy se tomu vzpříčit. A k tomu je nepodporuje ani škola (konzumní učitelé), ani pracoviště (konzumní zaměstnanic), ani organizace (konzumní organizátoři organizace). Kde tedy má vidět dítě jiný příklad než v komzumu? A tak čemu se divíme? Konzumní děti patří k zdejší civilizaci. ()
Nikdy v životě jsem neměl takovéto nutkání dát dokumentu "Odpad!", se stručným a výstižným konstatováním "BULLSHIT", jako zde. Opravdu silně zaujatý dokumentární snímek Consuming Kids neukazuje žádné zvláštní marketingové metody, které by se nepoužívaly i v rámci jiných cílených skupin. Neukazuje protivníka, v podstatě nemá proti čemu brojit a bojovat - leda proti celé reklamě a konzumní společnosti, ale to si nedovolí. Btw: s odstupem času musím uznat, že ten plakát je alespoň povedený. 25 % [Osobní poznámka: představuji si tvůrce jako typické emancipované maminy, hrdinné bojovníky proti každému novému GTA (přestože ani jeden díl nehráli), kteří nadávají "za našich mladých let" a s primitivním názorem, že v dnešních filmech se furt jenom zabíjí (přestože na ně nekoukají). Opravdu jsem neodběhl od tématu, stačí si pustit posledních 20 minut.] ()
Téma výborné. Spracovanie sčasti presne na úrovni, ktorú film kritizuje. Z detí dneška robí film démonov so zmenenou mysľou. Nastoľuje myšlienku, že telka a počítačové hry menia mládež na bezduché nákupné automaty. V závere ponúkne recepty nápravy. Pozná ich však každý príčetný rodič. Obmedziť v útlom detstve prístup k obrazovke. Zamerať sa na osobný kontakt. Dať priestor fantazijnej hre detí bez mozog vymývajúcich hračiek. Všetky fakty sú podávané v zrýchlenej kadencii, bez poskytnutia priestoru na ich kritické zhodnotenie divákom. Jedna alarmujúca veta psychológa strieda varovné vízie aktivistov proti reklame cielenej na deti. Na tie sú, ako šľahačka na preplácanej torte ešte navrch prišvacnuté varovné vety z výskumov, o ktorých relevancii sa divák nedozvie nič. Ilúzie si netreba robiť - kapitalizmus je zameraný na snahu vyrobiť z ľudí od útlej mladosti neustály prúd konzumentov spektra úplne zbytočných vecí. Štáty ponúkajú ako protiváhu robotickému nákupno-reklamnému trendu omrvinky v podobe chabých štátnych regulácií. Alebo regulácie označia ako brzdu, obmedzujúcu slobodu jednotlivca (USA). V dôsledku je dobre, že sa na problém upozorňuje. Len ktovie, či vďaka alarmickému vyzneniu nastal v USA od vzniku tohto diela (2008) posun k lepšiemu. ()
Tvůrci si vytyčili záslužný cíl, ale velká část tohoto dokumentu je jen vatou, zajímavých faktů je poměrně málo a celkově je to velmi manipulativní. To dobře rozepsal Subjektiv. A co především: film vypovídá pouze o situaci v USA. V Evropě podobná situace možná také časem nastane, ale stav, který dokument prezentuje, u nás podle mě neexistuje. ___ Snad každý dnes ví, že kreslené seriály a komiksy G.I. Joe nebo třeba Transformers vznikly jen za jedním účelem, a to prodat víc hraček. A na tom, že dítě chce školní tašku se SpongeBobem místo tašky bez obrázku, přece není nic špatného. ("Je skutečně těžké najít vybavení pro děti, které není polepené známými postavičkami." I kdyby, tak co...) Stejně tak Product Placement. To sice bývá neuvěřitelně otravná praktika, ale zakázat ji? To, že reklamy cílí na stále mladší a mladší děti mě v podstatě také vůbec neznepokojuje. Protože stejně záleží především na výchově, na rodičích. (O výchově v dokumentu nepadne skoro ani slovo. Jsou tu záběry z wrestlingových utkání, ale ani slovo o tom, že tam děti nechodí samy, ale berou je tam rodiče). Původně jsem chtěl ještě dodat, že záleží i na škole, ale ve filmu je vidět, že některé školy vozí děti na "výlet" do hračkářství nebo jiných obchodů... což je teda fakt špatný. Dokument se také zaobírá ratingem ve filmech, naznačuje, že došlo k posunu a dnešní PG-13 je vlastně R. Co by ty "ženský" ale chtěly? Návrat Haysova kodexu? Navíc PG-13 znamená Parental Guidance Recommended, a jsme opět u rodičů, jestli daný film dětem dovolí. Vzpomínám si na aféry s násilím ve hře GTA 4. Ale to je hra, která se smí prodávat jen lidem nad 18 let. Opět - důležitá je především rodičovská kontrola. ___ Takže co si z toho člověk zapamatuje? Že v roce 1984 prošel deregulační zákon, který dovolil zaměřovat reklamy i na děti nejnižšího věku a že od té doby zásadně vzrostlo utrácení za hračky. To je vše. ____ Všude se najdou lidé, kteří nejsou schopni vlastního názoru a zcela bezmyšlenkovitě papouškují to, co bylo řečeno ve filmu. Freemantle, dneska jsi to ty. A pak je tu ještě uživatel Mytologie, který zase počítá s tím, že svému dítěti koupí jeho vlastní televizi, až dosáhne určitého věku. Osm let? Skvěle. Ty si taky můžeš gratulovat. ()
Dokument nepřínáší žádné nové poznatky nebo aspoň to, co by většina z nás někde uvnitř netušila, ale mít to sesumírované takhle pohromadě, to docela bolí. Jenže je to docela zajímavej konflikt zájmů - lidi z reklamy dělají svou práci, obchodníci taky a zoufalý rodič se většinou snaží vychovat šťastné a zdravé dítě, což je tak trochu v rozporu. Pokud by ta rovnice měla být na všech stranách kladná, tak by výrobci vyráběli, reklamy by prodávaly a děti by byly šťastné, protože by dle současných měřítek mohly nakupovat. To je ovšem na hony vzdálené duševní spokojenosti, kterou se tak zoufale snažíme nahrazovat utrácením za nesmysly a to navíc tak, že do hry problémů dospělého člověka zapojujeme i ty nejmenší. Docela by mě zajímalo, jak bude tento problém vypadat za pár generaci, ale zřejmě to nebude nic pěkného... ()
Galerie (12)
Reklama