しあわせのかおり
Flavor of Happiness
Obsahy(1)
Takako se jednoho dne objeví v restauraci, kterou vlastní a vaří v ní pan Wang. Od společnosti, kde pracuje, má nařízeno, aby dostala recepty na jeho jídlo. Ona se však zamiluje do jeho kuchyně, opustí svou práci a přemluví pana Wanga, aby jí naučil své umění. (balone)
Recenze (19)
Tolik emocí při jedné jediné slavnostní večeři... Tak nádherně vyrovnaný, poklidný film. A to jídlo, při pohledu na něž musí zaplesat srdce každého milovníka asijské kuchyně (a žaludek zakručet :), ach! Z Japonska mě posledně takto nadchlo oscarové drama Departures. 9/10 ()
Krásný film, který vás už odprvní chvíle nadchne svými ingrediencemi. Hudba, která navozuje pohodu, když se na to díváte. Příběh, který vás vnitřně uspokojí a nadchne. Jen nedoporučuji to sledovat na lačno :) 80% ()
" Ak si všetko ujasníte, prídte za mnou . " Asi by ma drblo čakať na dˇalší vlak . Toto bol riadny kung fu film o varení. V polovici filmu som musel dať pauzu a ísť sa najesť, pretože mi tiekli sliny prúdom po brade ! ()
Příjemný, klidný a pomalu plynoucí film, který je nejen o lásce k jídlu a vaření, ale také o celkovém štěstí v životě. Rozhodně mi dokázal zvednout náladu a zároveň, přestože se jedná o japonský film, mě potěšilo i těch pár střípků z čínské kultury, které jsou zde zobrazeny (například čínská tradiční hudba). ~(4,5★)~ ()
Tak tenhle film jsem si opravdu pustil v pravou chvíli. Po včerejšku mně bylo blbě, hlava se mi točila, ale jakmile jsem se začal dívat, na všechno jsem zapomněl a jenom jsem hltal očima i žaludkem. Marně vzpomínám na aspoň trošku podobný film, který by vaření popisoval s takovou krásou a laskavostí jako Shiawase no kaori . No a konec, ten byl opravdu pěkný a dojemný zároveň. A slepičí vývar, ten by mně dnes opravdu zachránil život. ()
Poklidné, pomalu plynoucí a zdánlivě banální vyprávění na ohrané téma vztahu učedníka a mistra, které ze všeho nejvíc připomíná kuchyni pana Wanga. Pár jednoduchých ingrediencí zdánlivě jen tak hozených na pánev a za občasného promíchání osmahnutých, které však u diváka už při prvním soustu vyvolají blažené vydechnutí následované spokojeným úsměvem. V té jednoduchosti se totiž skrývá nádherný příběh o vaření a jídle, o životě, vzpomínkách, usmíření a štěstí, nalézaném na nečekaných místech. Příběh nabitý emocemi a moudrostí, plný nečekaně silných okamžiků, z nichž některé, přestože jsou tiché a vlastně se v nich nic dramatického neděje (Wangova návštěva u Takako), chytí za srdce tak, že člověku až vyhrknou slzy. Jak se přede mnou rozkrývala minulost obou hlavních postav, obě jsem si (i díky hereckým výkonům Miki Nakatani a Tatsuyi Fujiho) zamiloval, prožíval s nimi každou vtěřinu jejich příběhu až ke slavnostní večeři, o níž se dá říci jediné - už dlouho jsem neviděl scénu, která by byla tak nabitá emocemi, už dlouho mě žádná scéna tak nestrhla a nenadchla. A už dlouho mě tak nenadchl žádný film. ()
Film, ktorý vás nejedenkrát dojme, ale hlavne vás ohromí tým skvelým kuchárskym umením. Príbeh samozrejme nezaostáva, a tú slávnostnú večeru by som chcela veru okúsiť. ()
Velmi dlouho jsem na to čekal a nakonec mi vadila drobná scénáristická nekompaktnost. Vložka v Šanghaji tam nemusela být nebo mohla být lépe využitá. Nicméně: Vaření je krásné a chci zkusit taky taková míchaná vajíčka. Herecky bezchybné a charakterové. Harmonické. Prostředí perfektně všední. Mrzí mě, že nedávám maximum, ale i 4* stojí za to. ()
Z toho filmu fakt vyhládne. Až jsem slyšel své jídelní hůlky, jak o sebe netrpělivě klepou. Filmy o jídle jsou fajn, minimálně v asijském podání, protožer jsou vždycky okořeněné takovým tím typicky asijským obyčejným lidstvím, kdy všechny zdánlivě důležité věci najednou dostávají skutečnou auru nedůležitosti. Pohladí, nejen tělo, ale i duši a v tomto konkrétním případě i žaludek. Sakra, mám hlad. 3.5* ()
Tohle byl skvělý film. Půvabný a milý ,až to bralo za srdce.....a hrozně nebezpečný. Zcela ze zálohy mě totiž v noci při sledování přepadala ukrutná chuť na jídlo a to i takové, které bych nikdy předtím nejedla.Vždycky, když křehoučká slečna Takako ochutnává s absolutně blaženým výrazem ve tváři, nechápala jsem, jak se může tak obrovským soustem neudusit. Co se týče slavnostní rodinné hostiny, to byla skvělá ukázka toho ,kolik může být při jídle mezi lidmi pohody,elegance a lásky.To se jen tak nevidí. Takže..skvělý film s neopakovatelnou atmosférou a dávám za čtyři hvězdy. ()
Dostala jsem z toho filmu hlad :) Dlouho jsem se mu vyhýbala, protože mi nepřišlo, že by to bylo něco pro mě. Ucajdaný filmy, kde se nic moc neděje a děj prostě plyne, mě nebaví, ale chyba lávky, tohle mi sedlo. Chytlo mě to hned od začátku. I když se tam moc nemluví, pořád se něco děje a doprovází to pěkná hudba. Taky se na to hezky kouká, nejen na vaření nejrůznějších jídel, ale i vhodně zvolené lokace. ()
Vaření jako metafora života...Umírněným, rozvážným tempem plynoucí láskyplný film o jídle, které vám na tváři vyvolá blažený úsměv a o drobných, ale důležitých radostech, které vás učiní šťastnými. Viděno během Season Challenge tour 2015. ()
Deň, ktorý vám môže zmeniť život, sa začína každé ráno. Pohladzujúci, priam ukludňujúci film a pre tých z nás, čo milujú variť a následne jedlo vychutnávať, ovoniavať a príjemne si ním nechať zmysly opantávať, je film doslova pôžitkom. ()
Tohle jsem nedokoukal ani na druhý třetí pokus. Nevím proč. Nechápu. ()
Teror jídlem. Ale na hlavní hrdinku se aspoň velmi příjemně koukalo. ()
Upřímně řečeno: film mě nejvíc fascinoval ve chvílích, kdy se v něm vařilo, což bylo úplně úžasné, ale hlavní atrakcí filmu to asi tak úplně být nemá :o). Samotný příběh mi přišel malinko fádní, i když oba dva ústřední hrdinové hrají výborně. ()
super japonsky filmik o starom cinskom kucharovi, ktori uz dlhe roky zije v Japonsku. jeho nielen sposob pripravy a vlozenie seba sameho do pripravy jedla, ale aj tajna ingrediencia robia z jeho maleho podniku uchvatne miesto. o jeho recept ma zaujem firma ktora by rada predavala jeho jedla vo velkych marketoch. avsak stary kuchar je neoblomny a recepty nechce rozdavat ani predavat. musi svojich zakaznikov vidiet a mat s nimi kontakt. film plynie plmaly, nema ziadne grand finale ako napr korejsky film Le Grand Chef, no ani ho tu netreba. dobre jedlo nie je predsa o predvadzani sa ani o drahych surovinach... na filme sa mi velmi pacilo suznenie cinskej a japonskej kultury. ()
Trochu som sa strácal v prostredí, kde sa to odohráva. Ale to tempo, atmosféra. To jedlo. Tá láskavosť... ()
Byl to oříšek, musel jsem se dívat dvakrát. ()