Kamera:
David PloyharObsahy(1)
Absurdní komedie v duchu učebnice anglické konverzace. Napsal E. Ionesco. Záznam inscenace Divadla v Celetné.
Klasik absurdního divadla Eugene Ionesco napsal prý svou slavnou prvotinu Plešatá zpěvačka tak, že se začal učit anglicky a k dialogům jeho komedie ho inspirovaly konverzační texty z učebnice, plné nejrůznějších "pravých anglických" obratů, zato však zcela bezduchých a bezobsažných. Odtud už pak vedl jen krok k postavám, kterým taková konverzace naprosto stačí k životu. Premiéru měla tato jednoaktovka v Paříži v roce 1950 a trvalo řadu let, než ji evropské divadlo vzalo za svou. Dnes naopak se zase může zdát nepochopitelné, co na ní tehdy tak zaráželo. Úspěšné představení Divadla v Celetné jsme zaznamenali v březnu, těsně před několikaměsíční přestávkou, během níž Plešatá zpěvačka nebude na repertoáru. A tak než se na něho zase znovu vrátí, můžete se s ní potěšit alespoň v našem cyklu Zveme vás do divadla.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
"Myši mají obočí, ale obočí nemá myši." Text jednoznačně skvělý, interpretace nikdy nemůže být tak dokonalá. Podle mého tedy. Divadelní hry jsem vždy vnímala spíš jako literární díla a jelikož jsem popudlivý a svárlivý člověk, tak mě hned rozčiluje, když někdo s mými oblíbenými větami něco dělá jinak, než jak je to podle mého gusta. Začátek mi přišel trochu rozpačitý, nicméně později se to rozjelo, takže nakonec snad spokojenost. Ale není to spokojená spokojenost, je to jenom spokojenost. ()
Pro zasvěcené jde o kultovní záležitost, pro náhodné diváky patrně o velmi svéráznou ujetou hříčku. Legendární absurdní hra, která svého autora proslavila po celém světě. Podivné postavy a především šílené dialogy. O smyslu viděného mohou naši intelektuálové vést prakticky nekonečné plodné debaty. Nic to nemění na faktu, že jsem se velmi slušně bavil. Celkový dojem: 80 %. ()
Brutálna erupcia neskutočne absurdných dialógov zdanlivo bez ladu a skladu. A v tej totálnej absurdite bola tá neskutočná krása a vtip. Plešatú speváčku som videl po prvý raz, avšak už niekedy v roku 1980 som objavil starú recenziu inscenácie z roku 1969, kde sa spomínalo uvedenie Jarryho absurdnej hry "Kráľ Ubu" . Spomeňme jeho úplne prvé slovo : "Merde!" V plešatej speváčke sa ďalší absurdný dramatik, Ionesco pohral so slovíčkami a pospájal ich do takých nechutností, že rozum ostával stáť. Spomeňme len na anekdoty a slovné prešmyčky rozprávané v spoločnosti návštevy. ()
Neskutečně zábavná hra v dobrém podání a v kvalitním záznamu. Víc si od divadelního záznamu ani přát nelze. ()
Po vzoru Miloše Zemana (včera jsem se koukal na Hyde Park): Podívejte se, pane redaktore. Já chodím do divadla poměrně často a právě divadlo považuji za jednu z nejlepších možností, jak se kulturně vyžít. To ale ještě neznamená, že budu vychvalovat každý divadelní záznam vyvěšený na ČSFD jenom proto, abych dal ostatním nezúčastněným najevo, že jsem něco víc, když chodím i někam jinam než do kina. To raději přiznám, že jsem buď nedostatečně vzdělán v oblasti anglické absurdní satiry anebo nedostatečně otevřen přijmout hodinové klábosení o prdu, abych zapadnul do zdejší rudé řeky a žil dál svým nenápadným životem. (Filmfest Hurghada 2012, 49/67) ()
V literární podobě této hry je úplně na konci dodatek, který je jako facka do tváře čtenáři/divákovi. Velká škoda, že v inscenaci chybí, dodalo by to hře zajímavější přesah. ()
Hra mého mládí. Mám moc rád člověka a dramatika IONESCA. ()
Nick: Hodina vtipu s jazykem v hlavní roli. Nicka: Jazykové vtípky v hlavní roli 60´. Nick: A kde? Nicka: Kde? Anglický humor v kašparském hávu. ()
"Dám ti papuče své tchyně, když mi dáš rakev svého manžela." V rámci možností za plný počet. Není to takové, jako kdybych to režíroval já (jojo, do všeho kecat, to je moje), ale to je čistě osobní pocit. Klobou dolů před herci, protože naučit se tak konverzačně složitou hru, jako je brilantní dílo génia Ionesca o absurdnosti a zbytečnosti jazyka, to nemohla být legrace. Výsledek ale legrace je. Směju se pokaždé, když si Plešatou zpěvačku čtu, a zasměju se pokaždé, když se na ni podívám. Co chtít víc? Navíc tu vystupuje nádherná Jitka Nerudová, kterou jsem sice nikdy nikde jinde neviděl...ale to nevadí, já si ji najdu. Protože jak říká služebná Mary: "Mé pravé jméno je Sherlock Holmes." ()
Absurdní drama je hrozně křehká látka, se kterou kdo nenakládá jemně, hrozně se spálí. Eugen Ionescu je jeden z mála lidí, kteří to opravdu umí a nebojí se ji vyhnat do extrému. Navíc v podání divadelního spolku Kašpar je to opravdu krásné. ()
Divadelních záznamů jsem neviděl zrovna málo, ale snad nikdy jsem neviděl žádný takový, který by jen jel podle přeložené zahraniční předlohy. Právě proto mám krapet problém to nějak jednoznačně ohodnotit, jelikož nevím, kde přesně je taková i předloha a kde přesně jsou problémy téhle určité inscenace, takže to bude hodnotit čistě subjektivně. Hra s jazykem je to skutečně zajímavá, dialogy jsou správně učebnicové (i učebnicově zahrané) a absurdně nesmyslné, funguje i určitý přesah v tom (vůbec je zajímavé vidět, že z čím nižší společenské vrstvy určitá postava je, tím víc je normální a víc chápe realitu okolo sebe, zatímco co ti nejbohatší si ani nemají o čem povídat a jejich dialogy nakonec upadnou v pouhé blábolení), stopáž je taky příjemná, ale zároveň mi vadila přehnaná repetitivnost některých vtipů, která sice je záměrná, ale když už jí je moc, tak prostě nevynikne a už je jen trapná a vůbec toho vtipného zde moc není a čekat na to je místy trochu nuda, protože ty nesmyslné pointy přichází až za dlouho. Ale i přes určité vady to něco do sebe má, podmanivou atmosféru to má většinu času taktéž a osobně se mi to spíš líbilo než naopak. Je zde navíc krásně vidět, že absurdní dramata se opravdu nejvíc hodí na divadelní prkna. Slabé 4* ()
Nejlépe zinscenované absurdní drama, jaké jsem viděla... Naprosto skvělé. ()
Mám děvčátko, dcerušku, bydlí se mnou, drahá paní. Jsou jí dva roky, je světlovlasá, má jedno oko bílé a jedno červené, je hezoučká, jmenuje se Alice, drahá paní. ()
....absurdné divadlo v plnej kráse..... ()
Ionescova předloha je buď slabá, Špalkova režie (tady je Křístek, tomu nerozumím) je buď špatná, výkony herců buď na hovno, nebo já nevím, kde se stala chyba. Humor mě připadá nesmírně laciný anebo křečovitě vytažený z lůna autora, asi jako při zácpě, když to nejde. Ten černovlasý herec vůbec nemá talent a ta služka, převlečený chlap je vyloženě blbá (to není jak když Miloň Čepelka ztvárňuje babu). No vydržel jsem úctyhodných 41 minut, za to by mě měli dát metál! Ovšem ty dvě holky se nesmírně snaží, aby diváka pobavily a navíc jsou hrozně hezké, za to 2*, jinak by to byl odpad. ()
Absurdní divadlo v nejčistší podobě :) A co plešatá zpěvačka? ()
Pěkné. A pravdivé. Když však obdobným situacím musíte čelit dnes a denně, nemáte na humor tohoto ražení příliš chuť. Tudíž "Plešatku" nedokážu docenit. Navíc, inscenace Andreje Kroba mi připadá intenzivnější. ()
Inscenace dnes již klasické hry jsou všeliké, ale tahle se mezi nimi určitě neztratí. Výhodou absurdního dramatu je fakt, že s trapností a nudou se tak trochu počítá. ()
Neskutečné, úžasné, skvělé, nemám slov! Absurdní dokonalost! :) ()
Pochopil jsem myšlenku, objevil krásnou absurditu. Autor se inspiroval sice výstižně, ale musel jsem se přemáhat, prostě nějak to nestačilo... Víc než vtipné spíš trapné... a to mám rád Pythony. ()