Plešatá zpěvačka

Nezmyselné rozhovory napísané spisovateľom ovplyvneným dadaizmom, sú adaptáciou rovnomenného knižného debutu rumunského Francúza (a či francúzskeho Rumuna) Eugéne Ionesca. Herci určite nemali ľahkú úlohu pri učení sa scenára, a to hlavne kvôli pohotovosti, s akou museli na jednotlivé repliky ostatných reagovať - v tejto súvislosti by som vyzdvihol predovšetkým herecké schopnosti Martina Hofmanna. Čo je zaujímavé - prečítať knihu trvá približne toľko času (ak dokonca nie menej), ako pozretie si tohto predstavenia. V každom prípade - Ionesco by sa tejto adaptácii akiste potešil. (22.08.2013)

Pro zasvěcené jde o kultovní záležitost, pro náhodné diváky patrně o velmi svéráznou ujetou hříčku. Legendární absurdní hra, která svého autora proslavila po celém světě. Podivné postavy a především šílené dialogy. O smyslu viděného mohou naši intelektuálové vést prakticky nekonečné plodné debaty. Nic to nemění na faktu, že jsem se velmi slušně bavil. Celkový dojem: 80 %. (10.11.2009)

Tento komentář bude sloužit spíše jako takové srovnání než jako hodnocení hry samotné, protože jsem knihu četl a byla fantastická! Za mě 2. nejlepší, jakou jsem kdy četl. Tak tedy ke hře. Na jevišti jde samozřejmě hlavně o to, jak herci své postavy dokážou prodat, a tady se to povedlo na výbornou! Herci byli vtipní a přesvědčiví. Za mě byla nejlepší paní Smithová a nejhorší asi Máry, tam mi ty vtipy moc nesedly. Oproti knize některé vtipy vynikly více a některé méně, např. více vynikl vtip s ,,Všichni jsme nachlazení.". Oceňuji velmi kulisy, které byly sice jednoduché, ale přesto dobře funkční a hezky uspořádané. A nakonec změny, které byly ve hře provedeny. Tak hlavně bylo jich minimum, za což jsem rád a změny samotné byly obohacující a občas dokonce o trochu lepší než v předloze (finále, to mě velice příjemně překvapilo). Za mě doporučuji, je to vtipné, skvěle zahrané a myšlenka zůstává stejná. Vyhodnocení: Oheň začal hořet🔥! (19.01.2022)

Divadelních záznamů jsem neviděl zrovna málo, ale snad nikdy jsem neviděl žádný takový, který by jen jel podle přeložené zahraniční předlohy. Právě proto mám krapet problém to nějak jednoznačně ohodnotit, jelikož nevím, kde přesně je taková i předloha a kde přesně jsou problémy téhle určité inscenace, takže to bude hodnotit čistě subjektivně. Hra s jazykem je to skutečně zajímavá, dialogy jsou správně učebnicové (i učebnicově zahrané) a absurdně nesmyslné, funguje i určitý přesah v tom (vůbec je zajímavé vidět, že z čím nižší společenské vrstvy určitá postava je, tím víc je normální a víc chápe realitu okolo sebe, zatímco co ti nejbohatší si ani nemají o čem povídat a jejich dialogy nakonec upadnou v pouhé blábolení), stopáž je taky příjemná, ale zároveň mi vadila přehnaná repetitivnost některých vtipů, která sice je záměrná, ale když už jí je moc, tak prostě nevynikne a už je jen trapná a vůbec toho vtipného zde moc není a čekat na to je místy trochu nuda, protože ty nesmyslné pointy přichází až za dlouho. Ale i přes určité vady to něco do sebe má, podmanivou atmosféru to má většinu času taktéž a osobně se mi to spíš líbilo než naopak. Je zde navíc krásně vidět, že absurdní dramata se opravdu nejvíc hodí na divadelní prkna. Slabé 4* (04.07.2022)

Po vzoru Miloše Zemana (včera jsem se koukal na Hyde Park): Podívejte se, pane redaktore. Já chodím do divadla poměrně často a právě divadlo považuji za jednu z nejlepších možností, jak se kulturně vyžít. To ale ještě neznamená, že budu vychvalovat každý divadelní záznam vyvěšený na ČSFD jenom proto, abych dal ostatním nezúčastněným najevo, že jsem něco víc, když chodím i někam jinam než do kina. To raději přiznám, že jsem buď nedostatečně vzdělán v oblasti anglické absurdní satiry anebo nedostatečně otevřen přijmout hodinové klábosení o prdu, abych zapadnul do zdejší rudé řeky a žil dál svým nenápadným životem. (Filmfest Hurghada 2012, 49/67) (29.12.2012)