Režie:
Martin VadasObsahy(1)
Unikátní dokumentární série Proces H (10 × 52 min.) vypráví o přípravě, průběhu a aktérech komunisty inscenovaného „Procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové“ z roku 1950.
V dokumentární sérii Proces H nejde v první řadě o „téma Horáková“. Osobnost JUDr. Horákové je celkem známá, ale zkusme si jen vyjmenovat těch dalších dvanáct mimořádných osobností, které se komunistický státní soud rozhodl zničit v jediném procesu. Kolik osobností a jejich osudů se nám konkrétně vybaví? Jaké mechanismy vraždění, které tady KSČ po roce 1948 rozpoutala jen proto, aby vyvolala „nenávist pracujícího lidu?“ Na tyto otázky se snaží dokumentarista se svými spolupracovníky najít odpovědi. Přestože dokumentaristé a historici věděli o zrůdném procesu své, znovu je fascinovaly herecké výkony všech zúčastněných vrahů, kteří se ve filmu tváří, jakoby to, co říkají, byla „pravda“.
(oficiální text distributora)
Recenze (74)
Po shlédnutí poloviny dílů už si snad mohu dovolit hodnotit - jde o mimořádně pečlivě zpracovaný dokument, který se opírá o autentické filmové záznamy procesu s politickými odpůrci komunistického režimu na přelomu 40. a 50. let. Je to sugestivní podívaná, doplněná vstupy historiků, kteří dění na obrazovce komentují a doplňují informacemi. Určitou nevýhodou je jedině délka a celková obsáhlost materiálu, který vyžaduje vnímavého diváka. Pro fanouška historie jde nicméně o velkolepý, byť tíživý zážitek a možnost doplnit si obraz celkové devastace právní a politické kultury v komunistickém Československu. Celkový dojem: 95 %. Velmi potřebný dokument. ()
Tzv. proces s Miladou Horákovou byl gottwaldovským režimem vědomě "komponován" jako postih třetího odboje, jako snaha v zárodku zničit jeho potenciální domácí centrum. Estebácká a enkaveďácká "lyrika" i "epika" proto vytvořila papírovou obdobu prvoodbojové Maffie i druhoodbojové exilové londýnské vlády a jejího domácího ekvivalentu - Politického ústředí včetně sítě domnělých návazných organizací. Černé listiny, lhostejno, zda pomyslné či skutečné, byly důsledně skládány z těch, kteří po únorovém puči neztratili páteř. Složení domnělé skupiny evokuje ještě jiný, starší proces: proces lipský, v němž byli souzeni domnělí žháři říšského sněmu a který předešel neblaze proslulou "noc dlouhých nožů", jež následovala o rok později. Jakkoliv snaha proces reglementovat nebyla bez úspěchu, v tomto vylhaném jednání řada protiprávně obžalovaných vědomě vystupovala proti režii, kterou vedli moskevští poradci. Mimo důsledné využívání dochovaného filmového záznamu, díky němuž můžeme nahlédnout do tváří předních osobností tehdejší demokratické levice (Horáková, Kalandra, Nestával, Peška, Dundr, Zemínová), ale také vidět v akci zločince v taláru (Vieska, Biedermannová-Brožová, někdejší sociální demokrat Josef Urválek), si režisér Vadas dal práci se zakomponováním rozhlasového záznamu a s využitím znalostí předních historiků (asi nejzasvěcenější byl nejstarší z nich Karel Kaplan) i předních teatrologů (např. neméně výtečný Vladimír Just) i mapování životů a profesních drah druhé strany procesu, tj. prokurátorů i předsedy soudního senátu Trpáka a rovněž některých policistů a dozorců . Závažné byly i komentáře těch, kteří přežili; za zvlášť důležitá považuji svědectví Františka Přeučila a sestry i dcery hlavní hrdinky procesu - ušlechtilé, nezlomné, statečné i hluboce lidské Milady Horákové (výrazně je dokresluje např. Nestávalovo svědectví o tom, jak při konfrontaci během výslechů nebyl s to poznat Kleinerovou, ztýranou a k nepoznání změněnou podstoupeným mučením). Divák tak získal ojedinělou možnost nahlédnout z mnoha stran jakoby nezúčastněně do pomyslné kuchyně, v níž se určovaly jak ingredience, tak výstupy těchto zrůdných justičních "technologií". Za zmínku stojí i nemalá občanská statečnost pracovníků filmového archivu, kteří se postarali o to, aby na konci šedesátých let náhodně nalezený záznam nezmizel a po desetiletích mohl vydat svědectví o statečnosti ztělesňovatelů alternativního levicového konceptu - demokracie socializující. Demokracie, která byla dalším popraveným v této hrůzné tragédii organizovaného zločinu. České televizi, jíž je nutno s náležitou úctou za tento skvělý čin její publicistiky poděkovat, se podařilo zachytit podstatný kus historie našich novodobých dějin. A vrátit do hry to nejlepší, co v ní tehdy bylo k uchopení. Hrdiny, před kterými je i dnes nutno smeknout bez ohledu na to, jak odolávali mučení svých vyšetřovatelů. Lidi, kteří nikdy neztratili víru v obnovu demokracie a konec hrůzného sovětizačního režimu. ()
Výborne spracovaný, viac dielný, historický dokument, ktorý by sa mal povinne premietať študenom stredných škôl, aby si aj mladá generácia, ktorá už našťastie nezažila temné obdobie komunistickej diktatúry, uvedomila neľudskú beštiálnosť tohto zvráteného systému, čo dusil našu spoločnosť viac ako štyridsať rokov. Život jednotlivca nemal žiadnu cenu. Všetci sa museli prispôsobiť požiadavkám a predstavám vládnucej KSČ. Kto vyčnieval z radu bol nemilosrdne zneškodnený. Slobodomyslení, inteligentní ľudia, ktorí nesúhlasili s totalitnou politikou jedinej vládnucej strany boli označení ako zradcovia, záškodníci, diverzanti, špioni, zločinci. K upevneniu moci a zastrašeniu oponentov socialistického zriadenia poslúžil aj monštrózny proces s JUDr. Miladou Horákou. Spoločne s ďaľšími jedenástimi čestnými, nevinnými ľuďmi bola obvinená so skutkov, ktoré nikdy nespáchala. Bola zatknutá, väznená, brutálne duševne aj fyzicky týraná a nakoniec prinútená verejne vystúpiť v tomto nespravodlivom, vykonštruovanom procese. On to vlasne ani nebol žiaden súdny proces, ale pripravená inscenácia s predom známym koncom. Jan Buchal, Dr. Oldřich Pecl, Záviš Kalandra a Dr. Milada Horáková boli neprávom odsúdení na trest smrti. Rozsudok bol vykonaný v ranných hodinách, dňa 27.6.1950 v Pankráckej väznici. Nebola to poprava, ale sprostá, politická vražda. Dr. Milena Horáková sa stala jednou z mučenníkov ukrutného, komunistického režimu. Nikdy na to nesmieme zabudnúť. Česť a sláva pamiatke tejto odvážnej ženy. Už nikdy nesmieme dopustiť, aby v mene ideológie a v záujme udržania si vlastnej moci boli vraždení nevinní občania. **** ()
Historie bez příkras - dokument, který by měli vidět všichni! ()
Klekám na zem před autory a v pokoře a úctě před nimi biji hlavou o zem. To musela být strašlivá práce, která by se bez vědomí její potřebnosti asi vůbec nedala udělat. S odstupem mnoha let je z dokumentu zřejmé nejen to, jací byli (a jsou!) komunisté parchanti, ale člověk si uvědomuje v celé hrozivosti i současné politické demagogy. Je jedno z jaké jsou partaje, logika jejich tupě falešných žvástů je stejná, a stejná je i jejich ochota přes cokoliv se dostat k moci a udržet se tam. Je nezbytné je nevolit, ať jsou odkudkoliv. Já už nikdy nechci, aby mi vládli hajzlové. Pět hvězdiček je málo; kdo tomuto dílu dá "odpad", s tím bych nerad jel jednou tramvají. ()
Tohle by měli vidět ti, kteří chtějí návrat komunistů do vlády! Silné a nechutné. ()
Mnoho poučných dobových detailů. Slova paní v porotě na procesu říká "úsilí všech žen světa, které si tak toužebně přejí mír a bojují za něj." jsou trochu protimluv vyhlásit válku za mír. ()
Záslužné, že se ČT vrací takovouto komentovanou podobou ke zvrácenostem 50. let. ()
...já vždycky když navštívím Hradiště říkám kamarádům: pojďme pochcat jednomu Grebeníčkoj dveře nebo/a druhýmu Grebeníčkoj hrob! ()
Otvírá se mi kudla v kapse... ()
Z hlediska historie je tohle neuvěřitelně důležitý film. Učitelé dějepisu by ho měli povinně pouštět svým žákům na hodinách a komunisti by měli přestat kecat a konečně se začít aspoň trošku stydět, tedy dělat to, co nedokázali za posledních dvacet let. Rozhodně by to měli reprízovat minimálně jednou za rok, a dát tomu hodně velkou reklamu, aby se na to jak to tu vypadalo před padesáti lety mohli podívat všichni bez ohledu na věk, či politické přesvědčení. Co se týká dokumentu v rámci pravdivosti a objektivity, tak by se Michael Moore mohl přijet učit, aby viděl, jak by měl vypadat seriózní dokument. A američtí herci by se mohli učit od prokurátorů Urválka, Viesky a Brožové, aby viděli, jak se správně přehrává v průběhu procesu a při závěrečných řečech (týká se herců, kteří budou někdy v brzké době hrát obhájce), protože takový výkon, jaké podali ti tři výše jmenovanní (proč jenom nemohli ty zmetci skončit u zdi), to chce opravdu talent a HLAVNĚ hodně HODNĚ silný žaludek. ()
Detailní popis procesu se skupinou kolem Milady Horákové, který v plné nahotě ukazuje zrůdnost celého ůsoudního" procesu. To vše doplněno komentáři historiků i pamětníků. V tomto případě nemohou bolševičtí pohrobci vinit ČT z manipulace, protože líčení je prakticky nesetříhané a každý si může udělat obrázek sám. A kdo i potom bude hájit komunistický režim, zaslouží provaz nebo aspoň gulag. Je tragédie, že svině jako Vieska, Urválek či Brožová unikly spravedlivým trestům. 100% ()
Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!!! ()
Po shlédnutí tohoto dokumentu opravdu nemůžu pochopit, jak si pan europoslanec Ransdorf dovolí tvrdit, že: "Komunistiská strana Čech a Moravy je zárukou demokracie"... To už je na mě moc, a jestli říkají, že dnešní Komunisti jsou jiní, tak nechápu to, že jim imponuje mít pořád stejný název - z toho pro mě jasně vyplývá, že se jim asi špatně nedělá a možná že jsou na to snad i pyšní...já teda ne a říkám, že komunisti jsou prostě komunisti...no ale na krajích už si mnou ruce...moc daleko jsme to teda nedopracovali - voliči. ()
K neposouzení. Život nelze nahrávat! ()
Přiblížení této zvrácené doby par excellence, vhodně zvolený doprovod ke skutečným záběrům jen napomáhá pocitu bezmoci, při závěrečných rozsudcích se mnou cloumal vztek, hlavně přitom, jak náhle obhajci změnili tón a tváře obžalovaných si budu pamatovat snad do smrti. ()
Komunističtí prokurátoři Vieska, Urválek, Brožová - hnusní křiváci a poslové čirého zla v plné parádě. Zpracováním se patrně jedná o nejvydařenější a nejsilnější dokument České televize. Navíc je vše obohacené o zajímavé glosy renomovaných historiků, jako např. Karel Kaplan, kterého bych mohl poslouchat hodiny. Národní archiv se vyznamenal. ()
Jedinečný počin i při vší té hrůze a nezbývá jen velké DÍKY České televizi, že celý proces odvysílala. ()
Sice jsem zatím viděla jen první díl, ale myslím, že za ocenění stojí už jen to, že se dokumenty o této nechvalně známé kapitole našich (bohužel velmi nedávných) dějin, konečně vysílají v televizi. Při každé zmínce pojmu "politické procesy 50. let", se mi otvírá kudla v kapse a každý, kdo kdy viděl nebo slyšel autentické záběry a nahrávky, musí vědět proč. Justiční vraždy nesmí být zapomenuty, ale naopak musí být stále připomínány, abychom věděli, jak může dopadnout zneužití státní moci, také pro všechny nadšené voliče komunismu, o tom, jakou minulost má tato strana. ........................................................................................................ Po skončení série mě docela udivuje počet hodnocení. 199 není opravdu nic moc, i když to snad nevypovídá o tom, kolik lidí to vidělo dohromady... doufám tedy. ()
Stejně je to paradoxní, kdyby kdysi vzali Horákovou do KSČ, tak bychom se dnes o ní učili jako o rudé zrůdě na úrovni Rity Klímové, Šabatové, Spurné, Kabrhelové, Šiklové......... Ještě zpátky k osobě MH aneb co se s masmediálního sračkomentu nedozvíte. V roce 1946 získala za ČSNS poslanecký mandát a ve všem hlasovala s komunisty. Nikdy proti nim! Dále založila "Svaz přátel SSSR" (později Svaz československo-sovětského přátelství) a stala se jeho místopředsedkyní. Její manžel byl členem KSČ a i ona se pokoušela do KSČ vstoupit, ale bezúspěšně (nicméně pokud by tam byla, chovala by se ještě hůře, bo to byla echt fanatička toužící po moci) ale Anežka Hodinová-Spurná jí tam nechtěla. Osobně si myslím poté co vlezla k národním socialistům že to byl její konec. Chtěla se mstít a proto začala donášet a připravovali převrat. Je to smutné ale pravda. Horáková před soudem prohlásila, že očekávala 3. světovou válku (jako Mašínové) a při své činnosti s ní počítala. Doufala, že USA zaútočí na Sovětský svaz. Nakonec by se musela spokojit pouze s válkou studenou. V době, kdy měli všichni lidé v ČSR války plné zuby jí úvahy o pokračování války příliš mezi lidmi nepomohli. Její lidé, kteří byli ochotni použít na Prahu a i na zbytek ČSSR jaderné zbraně, ve jménu boje s komunismem, a takoví patří na šibenici! Horáková prohlásila před soudem, že "usilovala o změnu režimu", tak se musíme ptát, který režim by nad tím mávl rukou? Resumé: Co jsem o Horákové četl, tak to vše byla její vlastní iniciativa, udávala cizím zpravodajským službám jak KGB a CIA, ale z vlastní iniciativy, nikdo jí nechtěl pro amatérismus zaměstnat. Začala takto spolupracovat až po té co nebyla jmenována ministryní zahraničních věcí, stala se obětí vlastních nenaplněných ambicí.....a tvrdě za to zaplatila. Její vina byla plně prokázána a Horáková se i přiznala. Dokonce se chlubila svojí činností před soudem. A fakt nechápu pořád nějaké pitomé žvásty o justiční vraždě. Její vina (vlastizrada a špionáž) byla prokázána, Horáková se přiznala, podle platných zákonů dostala oprátku (v USA se s odpůrci režimu (i těmi domnělými) taky nemazlili ..!!!). Dnešní justice by ji sice nepověsila, ale pálku pořádnou by dostala také.........pokud by byla v té správné straně, tak by ji možná po průtazích i osvobodili. Jinak jde jen o modlu tzv. antikomunistů (havlošmejdů), kteří byli také u komunistů, ale zavčas chytli povětří pomateného hadráku. Horáková byla dvojím agentem a je pouze umělým symbolem, kterému se dneska povinně klaní i ti, kteří o ní vědí pravdu. Dále se ptám kde jsou její ostatky a hrob? Co ty podivné výměny a uplácení kata a ohledávače mrtvol? Cesta USA její dcery atd. Proč dodnes nebyla provedena rekonstrukce spisu pěkně od první strany, a pěkně jmenovitě, kdo začal, kdo vyslýchal, kdo svědčil, kdo dodal listiny, kdo je vyhotovil, kdo vypracoval obžalobu.. určitě ne ta stará babička co ji nedávno soudili, byla v tý době akorát bezejmenná káča...., kdo soudil a vydal rozsudek.....Proč??? Z těch jmen bychom byli překvapeni. Já si zkusím odpovědět sám, padl by celej jeden mýtus, stejně jako Fučík! Kdysi jsem někde v nějaké rubrice četl že její poprava (vražda) byla vlastně tichou dohodou mezi komunistickou mocí v tehdejším Československu a exilem v Londýně. A důvod? Milada Horáková, statečná žena, znala konfidenty nacistů z obou výše uvedených táborů, tudíž byla nebezpečná pro obě strany. Zdali je na tom něco pravdy, nevím. Každopádně je to zajímavá situace, která není zase až tak nepředstavitelná. Smutné je, že tak rádi oslavujeme falešné hrdiny, jako byla Horáková, Havel nebo bratři Mašínové! Pro nedostatek skutečných hrdinů, mají malé národy někdy sklony k tomu si své „hrdiny“ vyrábět mystifikacemi osobností, které při bližším zkoumání ve skutečnosti mravně ani morálně neobstojí. O Miladě Horákové bylo napsáno mnoho polopravdivých legend. Je velmi těžké dopátrat se toho, co je pravda a co ona sama o sobě úmyslně rozšiřovala, aby zahladila stopy. Za ta léta se dá vše překroutit a pravda pokřivit, dnes se prostě nesmí říct pravda, která by odhalila ty lži, které se dnes vydávají za pravdu. A pak je taky známé že historii píší vítězové. Pravda o Horákové, že se přiznala se zamlčuje záměrně, aby veřejnost byla klamána a zvláště zblblá mladá generace, která skočí na všechno. () (méně) (více)