Obsahy(1)
Televízna inscenácia podľa hry I.Bukovčana. Bohatý muž Kenotafios vynašiel počítač, ktorý dokáže vyrátať ľudskú hodnotu. Pozýva k sebe do oázy ľudí ako výskumný materiál. Takto sa dostane do kontaktu so synom svojho bývalého priateľa, ktorý aj z jeho vôle zahynul na mori. Výčitiek svedomia sa už teraz nikdy nezbaví... (oficiální text distributora)
Recenze (6)
Ťažko povedať, načo robiť z takto komornej divadelnej hry televíznu inscenáciu, keď aj pri jej sledovaní máte pocit, že ste skôr v divadle a nie v obývačke. Avšak vzhľadom na fakt, že ide snáď o jediné slovenské sci-fi dielo z dôb socializmu, ktoré nespadá do kolonky "pre deti a mládež", rád udelím vyššie hodnotenie. Kvalitné herecké výkony, slušný scenár a napokon aj zapojenie divákovej fantázie (ako to vyzerá vonku???) robia z Fatamorgány na naše pomery dosť netradičné a originálne science fiction. I keď som už niečo podobné videl v Twilight Zone, ale tam bolo všetko. 70% ()
Žánr sci-fi se poslední dobou začíná stávat mým poměrně oblíbeným, avšak vůbec jsem neměl tušení, že v domácích končinách do něj přispěl i takový Ivan Bukovčan. Televizní film v režii Jozefa Pálky (od něhož mě už v minulosti oslovilo, rovněž dle Bukovčanovy předlohy, Kým kohút nezaspieva z r. 1972) se nese opět v silně minimalistickém duchu, provedením v jedné studiové místnosti připomíná divadelní představení, pojetím s úplným minimem kulis v téhle místnosti, s důrazy na slovo a častými detaily kamery na mluvící obličeje herců občas evokuje rozhlasovou hru. Přesto není to záznam divadla ani hra doplněná o obraz, je to osobitý Pálkův styl, který dává do popředí především mluvené slovo a projev herců, přesto díky precizní režii nepostrádá jistou atmosféru. Díky tomuto ojedinělému pojetí sci-fi žánru bez triků a bez výraznějších kulis ani nelze mluvit o zestárnutí a za sebe musím říct, že mě Fatamorgána přes svou délku překvapivě nejenže vůbec nenudila, ale přinesla i silnější zážitek, než např. Dnes zapadá slunce nad Atlantídou s místy podobným pojetím (přesto hodně ztroskotávajícím právě na zestárlých tricích). I v pouhých dialozích v podání Haverla, Kvietika, Pántika a dalších hereckých mistrů ze Slovenska lze najít řadu atraktivních a zapamatovatelných momentů točících se kolem vynálezů přístroje prověřujícího pravost vyřčených myšlenek a počítače schopného analyzovat lidské city. Stejně tak nechybí silný příběh o vyúčtování s minulostí a ústřední myšlenka, vycházející z Bukovčanových typických silně působivých filozofických úvah nad lidským svědomím. Nebýt posledních 20 minut, kdy už hra na mě začala působit trochu natahovaně, a závěrečného monologu, který mi připadal zdlouhavý a poněkud nadbytečný (neboť spíše jen rekapituluje již dříve obsáhnuté a působil na mě, že tu zní jenom proto, aby myšlenku filmu pochopil na závěr i ten nejblbější konzumní divák, co to náhodou uvidí v televizi), razil bych plný počet. [85%] ()
Vynikajúci námet Ivana Bukovčana, ktorého meno mi zaručilo, že pôjde určite o zaujímavé dielo. Nemýlil som sa. Dej a príbeh ma úplne strhol, takisto herci to zahrali bravúrne. Oceňujem aj kulisy a dobovú atmosféru. Proste ruka v ruke všetko ako má byť. ()
Prvý hovoriaci počítač Pytón ako zrkadlo ľudskej duše odhaľujúci jej zákutia a charaktery. Už aj bez toho grécko-tureckého prostredia by to bolo dosť netradičné na slovenské pomery, naviac sa objavila Magálová v bielom kozmickom oblečení. Uzavretá spoločnosť, hľadanie svojich slabých miest a hriechov minulosti vytvára husto filozofickú divadelnú inscenáciu, ale už len to, že som tie skoro dve hodiny vydržal, hovorí o kvalite hereckých výkonov. –––– Možno je to absurdná myšlienka, fatamorgána, vypočítať človeka. ()
Filosofické morální drama vysoké úrovně, přesvědčivé díky výborné režii a přesvědčivým hereckým výkonům. Ambice autora předlohy byly přílišné, nad jeho síly, a proto nemohly být zcela naplněny. Takže "jen" čtyři hvězdy. ()
Problém tohoto snímku je, že se jedná o divadelní hru. U ní spousta věcí projde, bo diváci obluzení přímým kontaktem, vnímají hlavně osobnosti herců a jejich projev. Ne tak už samotný příběh či nedejbože jeho logiku či smysl jednotlivých dialogů a obrazů. Sledovat to v divadle, byl bych jistě unešen zejména deklamacemi, skvělými výkony zejména Pántika, Kvietika, Rajniaka (v pořadí) a krásou Magálové. V racionálnějším podání filmu ovšem mezi řadou dobrých scén a myšlenek, nebylo možno si nevšimnout i řady nesmyslných keců, které nedávaly mnohdy vůbec smysl, řady věcí, které rozbíjely dějovou linii a odbíhaly někam až do pomatenosti. Škoda. Tři hvězdy se zavřenýma očima. ()